Veju007
komentáře u knih
Tohle není žádná lovestory
Mary Hargreaves
Tady opravdu název knihy odpovídá pravdě, romantická linka se objeví minimálně, v této knize jde především o nalezení sebelásky a uvědomění si, že vše, co je na instagramu, nemusí být nutně realita.
Hlavní postava Maggie ovšem teda není vůbec sympatický člověk, jedná impulzivně, za minimálně polovinu špatných věcí si může sama, je věcně protivná, opilá a trošku jí chcete občas plesknout. Ale ano, její trapasy jsou občas úsměvné.
Na konci příběhu samozřejmě přijde prozření a uvědomění si svojí hodnoty a příběh je tak ve finále milým, odpočinkovým čtením.
Zaklínačky potíží
Kristin Cast
K Zaklínačkám potíží jsem upínala velké naděje, Školu noci jsem naprosto zbožňovala, i když nedočetla.
Příběh o dvou sestrách, které přijdou o blízkou osobu a musí se vypořádat s blížící se zkázou světa tak, jak jo známe. Zní to skvěle? Fajn, ale skvělé to bohužel moc nebylo.
Velká očekávání, vcelku velké zklamání a já ani nevím, jestli vůbec budu číst pokračování. Je to chaotické, jednání postav nedává skoro nikdy smysl a nejlepší postavou je KOČKA!
Ach jo.
Slušní lidé
J. P. Delaney (p)
Čtvrtá přečtená knížka skvělého J. P. Delaneye byla opět pořádná jízda a parádní psychothrillerový zážitek.
Tentokrát poznáváme dvě rodiny, kterým v nemocnici zaměnili předčasně narozené děti. Sledujeme tak strastiplnou cestu, jak z toho ven a nezbláznit se. A počáteční dobré vztahy obou rodin se samozřejmě po chvíli začnou hroutit…
Myslím, že toto je snad první kniha, kterou jsem musela cíleně odkládat, protože jsem byla zhnusená a bylo mi bylo špatně z toho, jak je celá situace pro jednu rodinu nespravedlivá, jak je celý systém proti nim a i jediná drobná chyba je může připravit o dítě. Zároveň vás kniha donutí i přemýšlet nad tématem výchovy X zděděných vlastností.
Deník průměrné zamilované blbky
Júlia Matulová
Deník je jediná knížka, kterou jsem si odvezla z letošního Světa knihy. A proč jsem já, nečtenář romantiky, sáhla zrovna po této knížce? Protože je o holce, která jede vařit pro 50 lidí na tabor a přitom je pomalu ráda, že nespálí čaj!
A já na tábory jezdím vařit pro 70 lidí, takže naopak nějakou praxi mám a strašně mě zajímal pohled z druhé strany. Přeci jenom, na místě hlavní hrdinky Sam jsem byla před 10 lety, kdy jsme do toho s kámoškou spadly v průběhu tábora rovnýma nohama. Tehdy bych takovou knížku rozhodně ocenila, převážně udávané recepty, protože i když je to lehce přitažené za vlasy, dává to smysl, fakt – my taky po většinu času doufaly, že to dopadne dobře :D.
Knížka mě neuvěřitelně bavila, culila jsem se celou dobu a nahlas jsem se smála nad poznámkami jako “když bude večer čočka a další den bude čočková polévka, nebudou si myslet, že je to zbytek ze včerejška”? Tohle se na našich táborech vůbec neděje :D. Že jednání postav nedává vždy úplně smysl nebo že nejsou vykreslené nijak zvlášť do hloubky a celý je to takový rychlý a pitomý je úplně fuk, já byla duchem na našich táborech, usmívala jsem se a vzpomínala. Teda my ve stanech nemáme zásuvky na nabíjení telefonů – to byla nejmíň reálná věc na celý knížce.
Překvapivě dávám větší hodnocení, než bych podobnému příběhu dala normálně, ale tuhle knížku nedokážu absolutně hodnotit objektivně, moc to útočí na mou skautskou duši. Navíc ta nádherná obálka od dory, příběh formou deníkových zápisů a krásné ilustrace uvnitř knihy jsou pak jenom třešničkou na dortu.
Finlay na zabití
Elle Cosimano
Finlay na zabití je skvělá letní oddechovka, mixnutá napínavým thrillerem i detektivkou, u které jsem se bavila od začátku do konce.
Finlay má fakt smůlu - exmanžel prudí, nezaplacené složenky se kupí a shodou (ne)šťastných okolností dostane lákavou nabídku na jednu vraždičku.
Přichází řada absurdních a neuvěřitelně vtipných eskapád, všechno je lehce přitažené za vlasy, ale tak, abyste se vlastně celou knížku culili a smáli se.
Takovýhle mix žánru jsem ještě nečetla a naprosto se to povedlo. Příběh je tak lehce a zábavně psaný a Finlay prostě držíte palce do poslední stránky.
Rodina pro začátečníky
Sarah Morgan
Ach jo, tak tohle mi teda nesedlo. Hořkosladký, ale jinak vcelku tuctový rodinný příběh o ztrátě matky, vyrovnávání se se ztrátou a přijmutím nové otcovo partnerky.
Kniha má téměř 400 stran a ke konci už je to hodně repetitivní, posledních 20 % tak bylo náročných, každé životní moudro jsem si přečetla nejmíň dvakrát a fakt, že se hlavní hrdinka rozplývá nad tím, jak jí muž dobře zná, když jí koupil květiny, mě fakt rozesmál…no ne asi, když jste se seznámili v květinářství a o květinách často mluvíš.
Navíc nemůžete v 75 % knihy napsat, že hlavní hrdinka něco neumí, aby pak v 93 % ona sama tvrdila “já jsem nikdy neřekla, že to neumím”.
Tohle se nepovedlo, ale protože mě čeká vcelku romantické léto, tak nevěším hlavu. Navíc každá kniha má svého čtenáře, knížka je všeobecně hodnocena nadprůměrně, jen to hold nefungovalo na mě.
Rok čarodějnic
Alexis Henderson
Dlouho odkládaný Rok čarodějnic mě naprosto uchvátil.
Temné čarodějnické drama s vlezlou atmoškou vykresluje velmi kvalitně nábožensky fanatismus, až z toho jde hrůza. Není se pak čemu divit, že nejjednodušší je sklopit hlavu a podřídit se většině.
To ovšem nedokáže naše hlavní hrdinka Immanuelle, která chce zachránit rodnou zem před morový ranami a vydává se tak na napínavou cestu nejen za poznáním sebe sama.
Přítelem v těžkých chvílích je jí pak Prorokův syn Ezra - jejich pomalu se vyvíjející romantický vztah mě opravdu bavil, nebylo to vůbec tlačené na sílu a přeslazené.
Lehce to kazilo jen to trochu moc uspěchané finále, které by si zasloužilo o pár stránek navíc a které mi lehce připomínalo finále Půlnoční mši.
4* za skvělý čtenářský zážitek, jsem zvědavá, co dalšího si autorka na nás vymyslí.
Ta, která prohraje
Liv Constantine
Ach jo. Ta, která prohraje nesahá Poslední paní Parrishové ani po kotníky.
Místy neuvěřitelně zrychlený příběh, co se vývoje vztahů všech postav týče, ale zároveň dokázal příběh téměř 200 stran stát v podstatě na místě.
Všechny postavy jsou více či méně na facku a ani finiš knihy to nedokáže zachránit. A není to tak, že by byl konec super wow, i když se duo autorek o twist snažily, ale tentokrát bohužel bez úspěchu. Škoda.
Velký Gatsby
Francis Scott Fitzgerald
Velký Gatsby je samozřejmě klasika. Film jsem neviděla, ale možná bude tentokrát platit výjimka, že film je lepší než kniha, protože dokáže lépe dokreslit dobovou atmosféru 20. let.
Byť se jedna o kraťoučké dílo, mé vydání z roku 2011 má 208 stran, četla jsem ho stejně dlouho jako kdejakou 400+ stránkovou knihu. Rozhodně je to tím, že se jedná o klasiku, velmi košaté, dlouhé, složené a bohaté věty jsou náročnější na pozornost a je nutná notná dávka soustředění, na to dnešní čtenář nemusí být již úplně zvyklý.
Navíc mi dělalo trochu problém sžít se s postavami. Dílem to určitě bude kvůli počtu stran, ale nějak mi bylo jedno, co se jim bude dít, jaká je jejich motivace, nebyly pro mě dostatečně vykreslené a upřímně - to, co se stalo na konci jsem musela číst 3x, než jsem to pochopila. Mohla to být vina překladu, ale nemyslím si.
Po knížce jsem sáhla převážně proto, že se mi hodila do čtenářské výzvy DK a nejsem si jistá, jestli bych Gatsbyho dočetla, pokud by byl delší. V tuto chvíli si nejsem ani jistá, jestli si pustím film.
Nepříliš šťastná rodina
Shari Lapena
Nová Shari Lapena přináší detektivní zápletku zavražděného bohatého páru a jejich tři děti všechny měly více než velkou motivaci. Ale je někdo z nich i vrahem?
Shari opět ukazuje, že je královnou zvratů a skvělých zápletek, které vás nenechají knihu odložit a do poslední chvíle si nejste jisti, kdo je viníkem.
Bohužel ale tentokrát nenaplnila úplně svůj potenciál, nedokázala jsem se sžit ani s jednou z postav, natož pak jim fandit a finále sice zaujalo, ale velké WOW to ve mně tentokrát bohužel nevyvolalo.
I když dávám 3 hvězdičky, kniha nebyla špatná, nad Shari rozhodně hůl nelámu a po další knize rozhodně sáhnu. Je to prostě srdcovka.
Naše zakázané vášně
Chloe Gong
Tohle bylo překvapivě zajímavé. Nikdy bych neřekla, že mě bude bavit Šanghaj 20. let, gangsteři a jejich války a spousta politického pletichaření.
Příběh je psaný krásně a čtivě, postavy rodů Montegových a Caiových jsou bravurně vykreslené - brutální Juliette, zádumčivý Roma, věrná Kathleen či přátelští Benedict s Marshallem. Největší prostor samozřejmě dostávají Juliette a Roma, ale dozvíte se spoustu i o vedlejších postavách, takže vám také přirostlou k srdci a máte o ně strach.
Řešení záhadné nákazy a tajemné nestvůry je pomalé, není to odbyté a téměř celou knihu sledujeme postupné odhalování pravdy až do grandiózního finále.
Samozřejmě s pár nečekaným zvraty.
Moc se mi líbily jemné odkazy na původního Romea a Julii, ať už “zřeknu se všeho” nebo “mor na vaše rody”.
Matčina panenka
Abby Davies
Asi nebude úplně spoiler, že hned od začátku skoro jistě víte, že matka není tak doslova matkou, na to pomalu ani není třeba číst anotaci.
.
Čte se to samo, ale to bohužel úplně nestačí. Zvratů tentokrát až moc, i na můj vkus, ohromná překombinovanost děj zas až tak moc neposouvá, přitom stačilo příběh trochu reálnější uchopit.
.
Námět knihy a první polovina je sice zajímavá, ale jsem z toho v rozpacích, protože v druhé části se to prostě strašlivě zvrhlo a ve finále je z toho průměrný thriller, který je předvídatelný na každém kroku a zaujme spíše čtenáře, kteří nejsou v tomto žánru příliš sečtělí.
Zmizelá
Gillian Flynn
Po Zmizelé jsem sáhla primárně ze dvou důvodů: 1) Amber Heard je v mnoha videích přirovnávána k Amy právě svými sociopatickými sklony a 2) autorka je/byla novinářka, takže jsem si mohla odškrtnout další položku z letošní výzvy do DK.
.
Ale co ta knížka? Bude to minimálně 8 let, co jsem Zmizelou viděla, takže jsem se samozřejmě připravila o ten twist v polovině příběhu. Musím se přiznat, že kdybych to nevěděla, z první části knihy bych na to rozhodně nepřišla.
Chápu taky, že tehdy to asi bylo převratná kniha (stejně jako svého času Dívka ve vlaku), ale že bych z toho byla extrémně odvařená, se teda říct zrovna nedá.
.
Nick i Amy, si nezaslouží nic jiného, než žít spolu a vše, co si mezi sebou provedli, jen potvrzuje, že karma je zdarma a ani chvíli jsem jich nelitovala. Napsat takto nesympaticke postavy byl určitě autorčin záměr, bravo, fakt se to povedlo.
.
Ve finále je ale Zmizelá průměrným thrillerem, alespoň v dnešní době, kdy už jsme možná zvykli na víc, takže 3 hvězdy jsou akorát…a je to zbytečně dlouhý, 528 stránek.
Píseň přežití
Paul Tremblay
Horor? Úplně ne. Strašlivá apokalypsa? Vlastně úplně taky ne. Tak o co tedy šlo?
O komorní příběh dvou kamarádek svádějící boj s časem, který ale nemohou vyhrát.
Jedna zajímavá a napínavá scéna v podobě útěku z nemocnice ovšem nemůže vyvážit vcelku plytký a zdlouhavý příběh. Nejzajímavější kapitolou pro mě byla “Mezihra” vyprávějící o Joshovi a Louisovi, jinak to prostě vázne a drhne a já nedokázala s hlavními postavami soucítit a přilnout k nim, nevyhnutelný konec tedy pro mě byl očekávaný, ale emočně vesměs prázdný.
Graficky opravdu zajímavě pojato, ale tohle budou bohužel jen 2⭐️.
Královna rebelů
Lynette Noni
Tohle bylo parádní! Naprosto epická jízda, místy až překvapivě temné, nenudila jsem se ani stránku, nebylo to překombinované nějakou high-fantasy a ten finiš? K postavám jsem si vytvořila upřímný vztah, takže jsem trnula s nima a nebudu lhát, v jednu chvíli mi i zaslzely oči.
.
Mou jedinou obavou do budoucna je, že další díl/y dopadnou stejně bídně jako Everless či Holubice a Had, kde první díl byl taky naprosto výjimečný a podařený a pak to šlo od 10 rovnou k 0.
Volající
Jonathan Dylan Barker
Od Barkera známe brutální a boží Čtvrtou opici. Dokázal se jí Volající vyrovnat?
.
Upřímně? Spíš ne…Volající je zajímavé a akční krimi, které místy hodně připomíná první Smrtonosnou past a “Simon říká” z třetího pokračování, takhle moc je to za mě příběhově podobné.
Není to špatné, je tam pár zajímavých twistů, ale není to tak uhrančivé, jak bychom od Barkera čekali.
Její život v očích panenky
Ingrid Desjours
Co jen k této knížce říct, abych nespoilerovala? No nic.
Brutální psycho, syrové popisy a naprostý chaos, který vyústí v nejepičtější závěr, který jsem snad kdy četla a který mi chvilku proběhl hlavou, ale pak jsem od něj samozřejmě upustila.
Neuvěřitelně zajímavý a silný příběh, kdy je vám líto snad každé postavy, která se v knize objeví.
A abych jen nechválila, mínus bych dala za občas až přehnané zrychlení děje, ale to je ovlivněné i danými postavami, které jsou opravdu pošahané, více či méně.
Moje první poznámka v Deníku knižního závisláka je “ty krávo vole co to bylo?!!”. Tohle bylo fakt boží!
Tajemství pramenů
Jennifer McMahon
Na novou McMahon jsem se neskutečně těšila, od poslední knížky, Poznání, už uplynuly dlouhé dva roky.
Spisovatelka nezměnila svůj styl psaní, takže se znovu dočkáme pomalého vtahování do děje, propracovaných detailů příběhu, velmi prokreslené postavy, kterým tak rozumíte a chápete jejich pohnutky a motivy.
Opět se začítáme do dvou časových linek, které nám postupně odhalují příběh pramenů a krásně se nám to zamotává a proplétá.
Osobně si myslím, že se nejedná o hororový příběh. Spíše bych to viděla jako komorní rodinné drama o tom, jak se každý vypořádává se zármutkem že smetí blízké osoby po svém, ovšem s hororovými prvky.
Otázkou pak jen zůstává - rozluštíme s hrdiny knihy tajemství pramenů nebo zůstanou záhadou?
Terapie
Sebastian Fitzek
Tak tomuhle říkám psycho! Příběh je zamotaný od začátku do konce, nemáte vůbec tušení, co se děje a komu se dá věřit a to na tom byla největší zábava, každou kapitolu jiná teorie.
Cca od půlky jsem si začala něco myslet a nakonec mi to skoro vyšlo. Připomínalo mi to jeden film, ale kdybych ho tu napsala, mohlo by to být bráno jako spoiler a to bych vám nerada udělala.
Jestli je tohle autorova prvotina, tak jsem opravdu moc zajímavá na další jeho knížky, po kterých určitě sáhnu.