Usignolo komentáře u knih
Ze začátku jsem se nemohla začíst a odkládala to, jak to šlo. Pak jsem se do toho dostala a nakonec to nevydržela a dočetla ve tři ráno :-) Ale i tak to nebyl úplně můj šálek. A přišla jsem na to, proč. Mně tam vadí ti komici :-D Čekala jsem osobnosti typu Burian, Šimek (samozřejmě typově :-D), ale oni to byli Stand Up komedianti. A ty já nemusím, mně se prostě vždycky vybaví Pavlásek.... takže mě až tak netrápilo, že jich ubývalo, hlavně některých. Ale jo, nakonec jsem si to užila.
Asi jsem si na tom vytvořila závislost :-) Trošku někdy nechápu Reyese, ale to je nejspíš účel. A to, co mu Charley udělala..taky nevím, jak bych se zachovala já. Nicméně mně se nikdo neptal, ani nejsem sexy kočička, co převádí, takže nehodnotím, jen si to užívám.. směju se názvům kapitol, ty jsou super. Ať to nikdy neskončí :-D
To byla má první kniha pana Francise. Popravdě mě to ze začátku moc nebavilo, dost dlouho mi trvalo, než jsem se do toho dostala, "koňské" prostředí mi nic moc neříká. Ale ten konec mi to vynahradil, málem jsem nestihla vystoupit z autobusu :-)
To byla přesně kniha pro mě! Trochu duchů, starý barák, spousta napětí a láska, krásná práce! Dostala se mi do knihovny náhodou, ale budu se snažit si přečíst i další knihy paní autorky :-)
Musím říct, že se to vyvíjelo úplně jinak, než jsem podle začátku čekala. Příběh mě vlastně nakonec trochu zklamal, na druhou stranu jsem tam našla spoustu inspirace ke čtení a zamyslela se sama nad sebou. Takže výsledek dobrý :-)
Super! Moc jsem si to užila, napínavé jak kšandy, ale nebylo to tak brutální jako "Nesbeovky". Major Servaz je sympaťák, myslím, že chci přečíst i ty další díly, i když mi to v tašce zabírá hrozného místa :-)
Tady asi není třeba velkého komentáře. Kdo četl "jedničku", ví, co ho čeká a kdo ne, rychle se do toho dostane. Je to laskavé, spravedlivé a taaaak vtipné, že dušička zaplesá. A jak to někdo zkritizuje, dostane po golózni :D :D Dělám si legraci..
Není možná úplně vhodné takto hodnotit královnu zločinu, třeba to na mě bylo jen moc složité, ale až skoro ke konci mě to začalo bavit a dávat mi to smysl. Dlouho mi děj připadal tak nekonkrétní a nejasný, až jsem se začala těšit na konec. Ten mi vše osvětlil, to mě potěšilo. Na druhou stranu knihu autorka napsala v osmdesáti letech, to je obdivuhodné. I proto bychom měli být k Cestujícímu do Frankfurtu i Bráně osudu shovívaví, pokud by náš názor vůbec někoho zajímal :-)
Mně se to líbilo moc, přelouskala jsem to jako nic. Netušila jsem, že příběhy s Poirotem stále vznikají, jen z pera někoho jiného. A nevadí mi to, naopak.
Přesně, jak píše Enehy, víc není potřeba říkat. Na druhou stranu: Napsat knihu v třiaosmdesáti tak, aby člověk byl schopen ji přečíst do konce, to bych taky chtěla umět :-)
Trošku mi to trvalo, než jsem se Hypnotizérem prokousala. Asi hlavně proto, že nesnáším krev a pan Kepler zachází do hodně velkých detailů, takže jsem se bála a bylo mi špatně :D Četlo se to vlastně dobře a rychle, protože to bylo napínavé jak kšandy, ale asi si dopřeju trošku relax, než se pustím do Paganiniho smlouvy.
Supr trupr,u nás má veliký úspěch (myslím u strávníků). Jídla v podstatě z pár ingrediencí a samé dobroty. Ne vždy bych recepty zařadila do kategorie rychlé, ale i tak se mi kuchařka moc líbí.
Přečíst si knihu o zápasení by mě asi jen tak nenapadlo z důvodu nezájmu o tento sport. Pan Irving ale své paměti napsal tak, že si v tom každý najde to své. To, že zde převažuje právě zápasení, mě vůbec nerušilo. Není vlastně špatné vědět něco o lidech, jejichž knihy čteme :-)
Navzdory negativním komentářům jsem se na Katakomby vrhla s chutí. Pravda, je to trošku detektivka oproti dvěma předchozím knihám, přesto kniha naplnila má očekávání. Byla prostě jiná a stejně mě mrzí, že už je konec.
Po Hroznech hněvu to byla vlastně celkem oddechovka, až na konec toho Doriana. Nejvíc se mi líbilo Cantervillské strašidlo, duch byl vlastně "sympaťák" a povídka milá. Obraz Doriana Graye mi občas trošku odváděl myšlenky, když byly (podle mého zbytečně dlouho) popisovány klenoty a hudební nástroje a gobelíny a podobně, ale to byl jediný moment , kdy jsem si čtení úplně neužívala.
Jak zde někteří psali - autor umí skvěle vykreslit realitu všedního dne, vztah otce a syna a vtipně popsat každodenní situace. Jen to není můj šálek kávy, což ale není problém pana Hakla.
Docela jsem se nachechtala. Jsou to takové lidové pohádky s nedětskou tématikou :-D Jak psala kaffa - některé byly sice méně vtipné, ale jiné to zase dohnaly dvojnásob. Ten jazyk je úžasný. Jen ty ilustrace mě skoro děsily.
Opět jsem se pobavila, zasmála a užila si ty dva draky. Teď jedu tu poslední, kterou jsem sehnala jako knihu a v češtině.
Nemůžu říct, že je to hrůza nebo nic moc nebo slabota. Je to dobré, ale je fakt, že oproti předchozím třem knihám tam není tolik napětí. To mi až tak nevadí, ráda jsem se zase sešla s kamarády ze smyčky, ale ten konec, otočím stránku a tam bílo :D
To bylo zvláštní, skoro jsem se zamotala, ale nakonec jsem to i jako červnová učitelka pochopila :D