O rodičích a dětech

Při čtení téhle knihy jsem doslova fyzicky trpěla. Čekala jsem něco na styl knihy Otcové a děti a toho jsem se úplně nedočkala. Sama jsem překvapená, že ruská literatura mi přišla zajímavější. Ale tohle se vážně nepovedlo.

oblíbenost téhle haklovky určuje osoba čtenáře - čím podobnější je jedné či druhé ústřední postavě, tím více bude vyprávěním zasažen (sdílením, lítostí, steskem...), a zvláště pak na té synovské straně se jistě dostaví i náležitá katarze (tak i u mne) = bez sentimentu, bez (dojímavých) slov si chlapi v určitým věku prostě umí říct, že jim na sobě záleží; a taky bez pointy (jak autor vysvětluje v textu!)

film jsem viděl až s dvacetiletým odstupem od vydání knihy (která teda za mne tradičně lepší) a nedokážu si představit lepší obsazení otce než právě Josefem Somrem, doporučuju

Je velice zajímavým koncept udržet celou knihu v časovém úseku jednoho odpoledne. Pro občané či milovníky Prahy to muselo mít přidanou hodnotu, když věděli, kudy postavy procházeli.
Příběh vedený mezigeneračním dialogem byl nápaditý a dokázal čtenáře vtáhnout do děje natolik, že mohl imaginárně sedět společně s otcem a synem.
Nicméně i přesto mne kniha příliš nezaujala, v dialozích jsem se občas ztrácela nebo přestávala vnímat, když se delší dobu řešilo pro mne nezáživné téma. Na film se kouknu spíš, abych spatřila jiné zpracování tohoto příběhu, ale znovu se ke knize nevrátím.

Prostě normální život. Je v tom spousta moudrosti a současně vidím běžný život otce a syna. Ráda jsem si přečetla. Film jsem neviděla.

Jako proč?

Prostě z nějakého důvodu je to srdcovka. Příběh krásně pluje Prahou, čtivé, v podstatě jednoduché vyprávění, Balkán, vždy když si dám tuto knížku jako jednohubku, přenese mě to zpět v čase, vzpomenu si na vlastního tátu, projdu si v duchu místa, která už třeba ani nejsou a je mi dobře. Proto 5 hvězd.

Já dávám 5 hvězd.
Lehká četba, oddychovka a nejspíš hodnotím takto vysoko, protože já už si se svým tátou takhle nepokecám. Možná takové dílo dokáže ohodnotit jen ten, kdo o tohle přišel...

Haškovské kecání u piva, které mě tou reflexí vztahu otce a syna bavilo o několik řádu víc než samolitující se Schránka Sabriny Black.

Setkání otce důchodce a jeho dospělého syna, tak jejich hovory há. mě moc nebavily. Prý je to i zfilmováno, ale nějak mě to neláká.

Mám tyhle syrové knížky ráda… Jasně, děj převyprávět nejde. Je to sbírka historek a vzpomínek a pocitů - ale přijde mi, že jsem na tom pivku vlastně byla taky… Je to zkrátka “ze života” :-)

Nevedela jsem, co od knihy cekat. Autora neznam, je to ma prvni kniha a za me super popsane odpoledne na pivku :-)

Ani nenadchne, ani neurazí. Oddechovka na cesty, ale znovu po ní nesáhnu.

Ve výsledku mnohem lepší, než jak se zpočátku zdálo.

„Je to nuda navléknout se do jedný role a hrát ji až do úplnýho rozpadu."

Moje první kniha od tohoto autora mě nenadchla. Asi nejsem na řečičky o tom, kolik měl kdo ženských a jiných syrových popisů. Co si z knihy odnesu je, že to rodiče nemají lehké s dětmi a děti s rodiči jakbysmet.

Próza Emila Hakla není ani laskavá, ani úsměvná. Pod zdánlivě bezvýznamným klábosením otce a syna, z příběhu bez dramat a bez pointy, prosvítá řada křivd a neporozumění. Taková je literatura, takový je život.

Generačná výpoveď syna, ktorý sa kdesi zasekol, môžete sa stotožniť, alebo si povedať "to znám", ale môže to ísť úplne mimo vás.

Vracím se k téhle knížce už po několikáté za posledních 10 let. Je to příjemná jednohubka, umí být o milém vyprávění, o humoru, o pochopení a pokoře, o vztazích... Čte se velmi příjemně a rychle.
Vždycky si přečtení říkám, že musím zavolat babi a nechat si vyprávět.

Byla to moje třetí kniha od Hakla a hodnotím ji jako nejlepší. Vztah s otcem je pro autora dost zásadní a tak mě čtení dokázalo emocionálně zaujmout. Samozřejmě mě nebavili některé části např.rozhovory o letadlech, ale i tak je to dost dobře vylíčený komplikovaný vztah otce a syna.

Ako tak čítam komentáre (najmä tie negatívne), tak mám pocit, že čitatelia, ktorí z knihy neboli až takí nadšení, ju čítali len s vidinou humoru, zasmiatia sa. O tom ale tá kniha nebola. Samozrejme, boli tam aj vtipné momenty, no skôr sa zameriavala na psychológiu človeka (ako spôsob života rodičov vplyvňuje deti a celý ich život), na vzťah medzi rodičom a dieťaťom, ktorý je nie vždy ideálny (pretože aj ten je poznačený výchovou a správaním rodičov) a či chceme alebo nie, nie vždy si s mamou či otcom máme čo povedať a potom to tak vyzerá - rozhovory o ničom, vata na vyplnenie ticha. Tá kniha nemá byť len vtipným, autentickým zobrazením vzťahu rodič - dieťa, ale analýzou človeka. Aspoň podľa mňa. Od Hakla to bola prvá kniha, ktorú som čítala a určite ešte siahnem po ďalšje od neho.