Cantervillské strašidlo a jiné prózy

Cantervillské strašidlo jsem přečetl ve zjednodušené formě zrcadlového textu počátkem roku. Hodně mne povídka bavila, takže jsem s radostí sáhl po této knize. První čtyři povídky se od poslední páté liší délkou, formou a pobaví čtenáře ostrovtipem a rozverností, Obraz Doriana Graye je těžké čtení s hlubokým významem. Rozhodně doporučuji.

Texty rozdílného pojetí, délky i kvality.
Strašidlo už jsem kdysi četla a líbilo se mi i napodruhé - zábavná ironie, parodie, na konci něžná romantická pohádka, moc pěkné.
Sfinga mě neoslovila, přišlo mi, že Wilde potřeboval rychle něco napsat pro svého vydavatele a nic lepšího ho nenapadlo, pointa slabá.
Naopak Model se mi líbil, ani ne tak neexistující originalitou, jako spíš myšlenkou, že když jsou k sobě lidí milí, je svět dobré místo. To nám autoři 19. století tak často nepředkládají.
Zločin Arthura Savila - špička, opět do extrému dovedený ironický pohled na lepší společnost, jen bez pohádkového nádechu.
A Obraz Doriana Graye, Wildeovo asi nejznámější dílo, je za mne nejproblematičtější z celé knihy. Připadalo mi, že autor měl skvělý nápad, vymyslel začátek a konec novely a pak si marně lámal hlavu, čím to vycpat mezitím. Z nouze tedy mezi příběh Sibyly a Basila nastrkal otravné, naprosto zbytečné pasáže, u kterých jsem umírala nudou a pro děj a psychologický vývoj hlavní postavy neměly význam. Celou kapitolu se třeba nesmyslně vrtá v klenotech a sbírkových předmětech a předvádí (snad promine mou upřímnost), jak je chytrý, místo se aby raději rozepsal víc o Dorianově životě. Co dělal tak příšerného, že jeho duše dopadla, jak dopadla? Přerod z nevinného chlapečka do odporného zločince působí nevěrohodně, a těžko to svádět jen na působení lorda Henryho. Další postavy, jako Sybila a její bratr, se chovají dost nepříčetně. V textu je hodně citovatelných bonmotů. Až mi přišlo, že možná byl napsán hlavně kvůli nim.

V podstatě jsem si díky čtenářské výzvě po 20 letech splnila povinnou četbu :-) Strašidlo Cantervillské jsem kdysi viděla zfilmované, překvapivě je povídka docela krátká. Docela se líbilo

[Čteno v originále.] (Dů)vtip a ironie, satirická reflexe kulturních rozdílů mezi Novým světem a Starým kontinentem - konkrétněji britskými Ostrovy - či lehká parodie některých manýrů a zvyků tehdejší aristokratické společnosti, ovšem také příměs mysteriózna a kladení hlubokých otázek po roli Osudu a hodnotě skutečného Štěstí v existenci lidské....
.... a Láska - nikdy nechybějící Dobro, všudypřítomné v každé z dotyčných povídek či novel - takový je bystrý duch velkého spisovatele Oscara Wildea....;)

Moc mě neoslovilo

Kniha mého mládí, respektive dětství. Vždy jsem miloval její podmanivé a působivé ilustrace. Svým způsobem jedno z mých prvních setkání s horrorovým žánrem, byť ani jeden z příběhů, které bych za horrory označil, nejsou čisté žánrovky. Wilde do nich vždy vždy přidal širší a komplexnější obsah, zpravidla sociálně kritický a lehce provokativní. CANTERVILLSKÉ STRAŠIDLO (*****) Parádní mrazivá groteska. Neprvoplánovitě temná a smutná, ale když se nad tím člověk zamyslí, v podstatě silně tísnivá. SFINGA BEZ ZÁHADY (**) Sice dobře napsané, ale v podstatě jen takový rychlý anekdotický šleh. NEOBYČEJNÝ MODEL (***) Svým způsobem stejný případ jako předcházející příběh. ZLOČIN LORDA ARTURA SAVILA (****) Svým způsobem ryzí realistický psychologický horror. Až ironicky humorný. Mám rád polskou televizní adaptaci. OBRAZ DORIANA GRAYE (*****) Filosofické, kulturně a sociálně kritické dílo s nespočtem silných a citovatelných myšlenek. Silně temné a přemýšlivé dílo.

Strašidlo cantervillské, spolu s Jak je důležité míti Filipa, je můj nejoblíbenější příběh od Oscara Wilda. Skvělý humor, skvělá parodie. Škoda jen, že není delší a konec příběhu je až příliš sladký, na úkor vtipu.
Ostatní krátké povídky se čtou příjemně.
S obrazem Doriana Graye mám problém. V první části knihy, (nejen tam) je tolik moudrých myšlenek, až je po nějaké době přestávám plně vnímat. Po čase se objeví dlouhé popisy, při kterých se začnu nudit. Konec pak na mne působí vyloženě depresivně. Možná by pomohlo, kdybych knihu četl s přestávkami, po malých částech, ale to bohužel není můj styl.
Knihu si rád znovu přečtu, ovšem Doriana příště vynechám.
Uspokojivé.

Oscar Wilde byl bezesporu velikánem své doby. Jeho břitký vtip, duchaplnost, sarkasmus, ironičnost a vzletná poetika mají co říct i dnes po více jak jednom století. Sbírka krátkých textů, doplněných slavným Obrazem Doriana Graye, o tom podávají důkaz více než přesvědčivý. Všechny prózy prezentují autora jako skvělého a originálního vyprávěče s vytříbeným stylem, který má nicméně problém s jistou nesourodostí a roztříštěností. Markantní je to především u „románového“ Obrazu Doriana Graye, kdy je souvislý příběh přerušován vsuvkami jako z jiného světa, tvořící mnohomluvný kal bez souvislosti s dějem. Nejinak je tomu i s titulní povídkou, která začíná jako sžíravá satira americké poživačnosti, pokračuje veselou hradní party a končí sentimentálním happy endem, při němž nezůstane jedno oko suché. U ostatních kousků už tato rozháranost tolik netrčí, a tak si můžeme užít chytře vypointovaný Neobyčejný model, nebo zběsilou posedlost Artura Savila dostát svému osudu. Nejkratší Sfinga bez záhady už je pak jen zvukomalebnou hříčkou ze života aristokratické smetánky, která po slibném začátku ztratila tak trochu směr. Cantervillské strašidlo a jiné prózy jsou v první řadě oslavné ódy slova a stylu, a až poté samotnými příběhy.

Čím jsem starší, tím víc oceňuji literární klasiku a ani tahle sbírka povídek není výjimkou.

2018/61
Mám ráda styl Oscara Wildea. Je to tak nějak oddechové, ale stejně vám to něco dá. Dekadence na každém kroku hned vedle hluboké myšlenky a bůh ví co ještě. ;) Asi nejvíc se mi líbil dovětek, či co to bylo, "Fatální dar" - ta pohádková moudrost o muži, který vypráví lidem, co viděl. A samotná povídka "Strašidlo Cantervillské" má výbornou rozhlasovou hru, kterou určitě doporučuju.

Až zlatovláska jako květ
k modlitbám pohne hříšný ret,
až suchá mandloň rozkvete,
zalita slzou dítěte,
pak přijde doba šťastných chvil
a klidný bude Canterville.

Krásná oddechovka...
Vřele doporučuju :)

Zábavná oddechovka, i prostor k zamyšlení.

Po Hroznech hněvu to byla vlastně celkem oddechovka, až na konec toho Doriana. Nejvíc se mi líbilo Cantervillské strašidlo, duch byl vlastně "sympaťák" a povídka milá. Obraz Doriana Graye mi občas trošku odváděl myšlenky, když byly (podle mého zbytečně dlouho) popisovány klenoty a hudební nástroje a gobelíny a podobně, ale to byl jediný moment , kdy jsem si čtení úplně neužívala.

Cantervillské strašidlo je vtipná klasika, kterou si znovu ráda přečtu. Obraz Doriana Graye je taková zvláštní pohádka. Celkově mám Oscara Wildea moc ráda.

Hodnocení je výrazně podmíněno tím, že se jedná o soubor próz nevyrovnané úrovně. Velmi dobré Cantervillské strašidlo (4*), kde si Wilde nejprve střílí stejně z amerického pragmatismu jako z britského konzervatismu, aby nakonec přešel k romantickému konci.
Poté několik kratších anekdotických vyprávění (3*) a na závěr brilantní Obraz Doriana Graye (5*). Jakkoli se čtenáři musí vybavit o něco starší Stevensonův Jekyll a Hyde, Dorian není tak hororový, spíš jde o psychologický román, který jde po příčínách lidského chování, měřítcích morálnosti a mravního úpadku. Skvěle vykreslená mefistofelovská postava lorda Wottona, jehož monology a teorie jsou vynikající.

Knihu jsem četla kvůli těm krátkým prózám a ne Obrazu D. G., který jsem četla už několikrát samostatně. Ani jedna z krátkých próz mě nenadchla, je to takový typ literatury, kterým se dříve bavila společnost o dlouhých večerech...

Skvělá vtipná oddechovka!

Prvé štyri prózy z tejto zbierky, z ktorých ma najviac oslovil Neobyčajný model a Cantervillské strašidlo, príjemne naladia a pripravia na vrchol v podobe Obrazu Doriana Graya, ktorý mi úplne vyrazil dych. Priznávam, že som dávno nečítala niečo, po čom mi ostal tak intenzívny pocit a rozvibrovaná hruď, že som nielen v hlave, ale i nahlas ešte dlho po prečítaní uvažovala, či skôr rozjímala o svedomí, čistote človeka, pózach, manipulácii, sile rozhodnutí, ktoré dokážu zmeniť celý život, láske a oddanosti, krutosti a samoľúbosti... Bol to nesmierne silný čitateľský zážitok!

"Ženy jsou na světě proto, abychom je milovali, ne proto, abychom jim rozuměli." (Sfinga bez záhady) Jedna z mnoha geniálních myšlenek skvělého anglického autora. Obraz Doriana Graye jsem četla už na střední pod lavicí a ráda jsem si tento román přečetla potřetí. Krátké povídky, které mu předcházely jsem četla poprvé. Strašidlo mne velmi pobavilo. "Pinkertonův šampon v odstraňování skvrn a nedostižný cídič" mne ujistil v tom, že Amerika ("Pocházím z moderní země, kde máme všecko, co se dá dostat za peníze...") je čím dál tím stejnější. Z ostatních stojí za zmínku Zločin lorda Artura Savila, ve kterém se autor osudově dotkl svého osudu.