topi80 komentáře u knih

Musím se pochlubit tím, že jsem byl možná první, kdo tuto knihu nazval protipólem Prolomení hradeb od Petra Hampla. Člověk, který si obě knihy přečte, okamžitě pochopí, proč se dvě skupinky lidí nemohou nikdy domluvit. Tam, kde se Hampl opírá o fakta a nenásilně v souladu se vší logikou předkládá vysvětlení sociologických jevů, tam musí Tabery značně balancovat a selektivně si vybírat to, o co se ve svých úvahách opře. Výsledkem pak je, že se opře tu o Masaryka, tu o Čapka, přičemž kdyby tito žili v současné době, tak právě takoví znalci jediné pravdy a utopisté, jako je pan Tabery, by jim zavařovali ze všech nejvíce. Nejkomičtějšího (ale pro pochopení autorovy práce s informacemi a jeho selektivního myšlení přímo ukázkového) rozměru dosahuje Taberyho práce s fakty tam, kde se věnuje médiím a jejich způsobu informování o s islámem spojených sociálně - patologických jevech v západních zemích. Tabery lehce připustí, že sem tam možná něco nehezkého tamní muslimové spáchají, leč ale vzpomenout si na nějaký případ, to by mu dalo příliš velkou práci (rozkliknout internet a podívat se na stránky, které každý den desítky takových případů zmapují i s doložením zdroje by bylo příliš nekonformním vystoupením z jeho růžového světa), zato vysype z rukávu úplně všechny zprávy (ale fakt bez výjimky) na toto téma, které se ukázaly hoaxy (a věru takových moc není). Čímž se krásně navodí pocit, že ty záplavy zpráv o muslimské kriminalitě a dalších vymoženostech islámu (podřízení žen, nucené sňatky, no-go zóny, drobná kriminalita), které z Malmo, Marseile, Londýnu, Rotterhamu, Bruselu, Paříže, Dusseldorfu, Kolína nad Rýnem, Stockholmu, Birhimghamu a vlastně všech větších evropských měst přicházejí každý den, budou jistě také hoaxy, stejně jako těch Taberyho necelých deset vskutku vypečených příkladů. Na závěr samozřejmě nechybí kapitola, kde si to Erik vyřizuje se Zemanem. Kniha se svou jazykovou formou snaží navodit dojem serizóznosti, ale v podstatě jde o pamflet, ve kterém se snaží autor ujistit sám sebe i čtenáře o tom, že ono selektivní, utopické a faktům odporující vidění světa je tím pravým náhledem, jak se na události a vývoj ve světě dívat. Takové přemýšlení je nejen naivní a hraničící s legračností, ale i nebezpečné, jestliže je i oficiální doktrínou mainstreemu a jeho loajálních spolupracovníků. Silně mi to připomíná bolševickou Bílou knihu či Poučení z krizového vývoje. Svou nepoučitelností, svým lpěním na vyvrácených dogmatech, svou vírou, že autorem vysněná cesta ke světlým zítřkům (až vymřou nebo se pověsí všichni ti s opačným názorem) je ta správná. Za mě nejnižší hodnocení.

Čtivým způsobem podaný sociologický náhled na současné dění v tzv. západní civilizaci. Dosud zatím jednoznačně nejlepší dílo na toto téma. Místo konspiračních teorií zde nastupují logická vysvětlení na základě sociologického rozboru, historie, kultury a ekonomiky. Doporučuji k přečtení každému, kdo se chce v současné situaci vyznat. Pro některé čtenáře (kteří se zatím příliš o dění nezajímají) to může být složité, protože nemusí být informován o jevech, na které kniha odkazuje a znalost faktů bere jako samozřejmost (znásilňovací kauza v Rotterhamu, represivní režim ve Švédsku apod.). O tom, že se kniha stává zásadním pilířem vnímání společenských jevů, svědčí to, že pojem "nová aristokracie", se kterým Hampl v knize operuje, už se stává běžným termínem v diskusích.

11 01.03.2019

Bylo by velkou chybou plést si tuto knihu s povrchními nezajímavými biografiemi jiných herců či hereček. Toto je ironická sebereflexe, která se nijak nevyhýbá odpovědnosti vlastní ani odpovědnosti okolí (není náhodou, že tato kniha mnoho lidí z filmové branže moc nepotěšila). Díky skvělému jazyku a inteligenci autorky si ani nevšimnete, že vás vlastně provede dějepisem hodně zajímavé doby...

11 28.05.2018

Než se do hodnocení knihy pustím, rád bych předeslal, že patřím k metalistům, tudíž k těm, kteří se také vždy vůči Gottovi vymezovali, čili knihu a jejího autora nehodnotím z pozice Gottova fanouška. Nicméně škvár, který Pavel Klusák předkládá, je jenom přetlumočením pavlačových drbů okořeněných touhou autora zatancovat si na Gottově hrobě a získat si tím trochu pozornosti. Povrchní bulvární styl složený v lepším případě z drbů, v horším případě z domněnek, ale nejčastěji z touhy převyprávět to rádobyšokujícím způsobem a získat si tím pozornost. Předpokládám, že Pavel Klusák bude příbuzným "filmaře" Víta Klusáka, který podobný postup aplikuje při tvoření svých "dokumentárních filmů".

Plný počet, zcela bez diskuse. Naprosto originální a neotřelé poučení přímo od neverbálního autisty, který nabízí vhled do svého myšlení. Vysvětluje, proč v některých situacích nedokáže ovládat své chování, proč jsou pro něho některé zdánlivě jednoduché věci obtížné či přímo neřešitelné, proč, ač je evidentně neuvěřitelně inteligentní, nedokáže být samostatný. Neocenitelná pomůcka pro všechny rodiče, kteří se prostřednictvím svého dítěte seznamují s autismem. Kniha vlastně poskytne návod na to, co u malého autisty moc neřešit (jelikož je to zbytečné a marné) a na co je třeba možné se zaměřit. Těší mě, že knihu dle zdejších komentářů čtou i lidé, kteří autismus v rodině neřeší, přesto se ale domnívám, že stoprocentní pochopení se může dostavit jen u lidí, kterých se to týká. To slovo PROTO v názvu knihy je vlastně klíčové. Protože u mnoha odpovědí jsem si opravdu řekl: "Aháá, tak proto to dělá!"

9 08.07.2022

Skvělá a čtivá kniha, za kterou vysekávám autorovi poklonu až k zemi. Přesně tento směr vývoje jsem začal předpokládat od chvíle, kdy jsem v 90. letech začal číst články Benjamina Kurase o dění v Británii (dnes již spíše v Novém Pákistánu). První část nabízí značně odtabuizovaný pohled na naše dějiny od roku 1984 do roku 2019. V druhé části se autor pouští velmi odvážně na tenký led od prvních chvil, čímž svou knihu vystavuje situaci, že je ji opravdu třeba přečíst co nejdříve. Mnohé věci budou dozajista jinak, stanou se třeba v jiných zemích, nastíněný politický vývoj se může zdržet či naopak urychlit, nicméně přes odvážnou konkretizaci událostí asi může někdo těžko pochybovat o tom, že v rámci Evropy se bude situace vyvíjet přesně tímto směrem. Myslí se zde na všechny souvislosti, které neutěšená situace v některých zemích I komunitách přinese. Určitě povinná četba pro všechny, kdo si myslí, že těžké časy půjde přečkat v opevněném domečku s jednou zbraní, obhospodařovaným políčkem a chlévem se zvířaty.

8 09.03.2020

Vzpomínky na dětství v podání Josefa Lady. Zpočátku jde o popis banálních veselých příhod zažitých v dětství na vesnici, přičemž mu asistují zvířecí kamarádi, kteří se naučili mluvit. Kocour Mikeš, prase Pašík, kozel Bobeš, později se děj přesouvá k cirkusu, kde Mikeš udělá slušnou kariéru jako kreativní ředitel a dotáhne to až na spolumajitele podniku. Tuto část považuji za nejlepší, po letech mě překvapilo, že zabírá vlastně jen málo kapitol. Vše popsáno s naprosto kouzelným starosvětským humorem, který z každého banálního zážitku učiní neobyčejnou vzpomínku. Ujetosti, jako jsou např. Mikešovy divadelní hry pro cirkusová představení, musí vykouzlit úsměv na tváři každému, stejně jako vynalézavé kousky rozpustilého Franty Kuldanů. Po návratu cirkusového osazenstva zpátky do Hrusic už atraktivnost knihy trochu klesá. Z Mikeše už je popisován jako usedlý stařešina, přitom, jestli na tu posloupnost dobře koukám, u toho cirkusu zase tak strašně dlouho s kamarády nebyli.

8 23.02.2018

Moje generace je odkojena stejnojmenným seriálem, který si však z této knihy vzal jen malý zlomek námětu. Říká se, že kniha je vždy lepší, tady to platí ještě víc než u čehokoli jiného. Je tady čas seznámit se se všemi účastníky, jejich charakterem, jejich přístupu k situaci, která je potkala. Trochu mě štval ten mirkodušínovský klaďas (tuším Briant nebo tak nějak), takže jsem tak trochu sympatizoval s domýšlivým Doniphanem, či jak se jmenoval.

7 06.10.2022

Neobyčejně obyčejná knížka. Chvílemi budete mít pocit, že je to o vás a o vašem obyčejném dětství na obyčejné vesnici. A přesto (nebo možná právě proto) se od knížky nedokážete odtrhnout. Obyčejná dobrodružství, která mohl zažít (nebo i zažil) kdokoli z nás, kdo vyrůstal v 70. nebo 80. letech. A obzvláště schopnost, s jakou se Eva Bernardinová dokáže vtělit do dětského myšlení, si dokáži vysvětlit jedině genialitou (jakkoli jsem si vědom, že tohoto slova by se nemělo nadužívat). Vzpomínám si, že působilo až děsivě, jak realisticky dokázala zachytit všechny dialogy a vnitřní monology. Až jsem měl jako čtenář pocit, že čte přímo v mé duši. Výchovnost kapitol tu není tak křečovitá jako v další legendě dětské literatury "Mámo, udělej jiné ticho". Otázkou, na kterou bych rád znal odpověď, je, zda by byla kniha čtivá i pro současného moderního dětského čtenáře. Kdo ví. Možná by předchozím generacím jejich dětství i záviděl.

7 23.02.2018

Ačkoli je autismus diagnóza, která radikálně změní život celé rodině, obvykle mají tyto vyprávěcí knihy o autistech pozitivní vyznění. Ono to asi ani jinak nejde, neboť kdyby si vypravěč nenašel i tu pozitivnější stránku věci, asi by se z toho musel zbláznit a ne psát knihy. O této knize to platí ještě více než o jiných, neboť tyto příběhy mohou těžko mít happyend. Tady se to podařilo zejména z toho důvodu, že Samuel patří k těm málo případům, kteří si své místo ve světě našli a při obrovské vůli v něm dokáží fungovat. Ze značné části i díky tomu, jak se ke svému autistickému členovi postavila rodina. Pokud patříte k rodinám, které mají doma takové dítě, tak právě tato kniha patří k těm nejpozitivnějším, které na dané téma byly napsány.

6 27.12.2022

Knihu jsem nejprve slyšel v podání Františka Filipovského, které bylo tak skvělé, že moje vlastní četba už se tomu pak nemohla vyrovnat. Je vidět, že Filipovský není jen ztřeštěný Funes, ale že si úctu za to, co umí s hlasem, zaslouží i za jiné přednesy.

6 20.05.2021

Kniha tak geniální a nadčasová, že kdyby ji někdo jako zapomenuté dílo vydal dnes, všichni by mysleli, že jde o horkou novinku. A hned by ji strážci multikulturalismu poslali do trezoru...

6 26.08.2019

Parádní dobrodružná kniha, skvěle přiblížené charaktery všech chlapců a poutavý příběh. A samozřejmě lodě a moře, tedy téma, které ocením téměř vždy, což je paradox, protože v tu chvilku, kdy jsem byl na projížďce na lodi po mořských vlnách na dovolené, mi moc dobře nebylo.

6 23.02.2018

Honza na několik desítek způsobů, ale pořád to byl ten, co si uměl za každé situace poradit. Tu byl vybaven talentem, jindy byl odměněn za svou dobrotivost kouzelnými rekvizitami, jindy musel všechny přechytračit. Vyprávění jsou dost přímočará, ale to proto, aby se do vás těch Honzových příběhů vešlo co nejvíce.

6 23.02.2018

Pavla Koláře známe jako toho, ke komu jdou špičkoví sportovci, když mají nějaké chronické potíže. Já se na ni podívám z netradičního úhlu pohledu, protože jsem v ní jako rodič autistického dítěte objevil i mnohé poznatky právě pro nás, ačkoliv se v knize slovo "autismus" vyskytuje maximálně tak pětkrát. Jenže první půlka této knihy je pro nás, rodiče dětí s nejrůznějšími vývojovými poruchami jak stvořená. Srozumitelnou lidskou formou (jako kdybyste s Pavlem Kolářem seděli u piva) se dozvíte o propojení mezi vývojem pohybovým, komunikačním a duševním. Jsou tam vynalézavé způsoby, jak zanalyzovat nějaký konkrétní problém. Třeba s čím mohou souviset některé případy "nešikovnosti" a jak to odhalit, popř. jakým směrem zaměřit následné učení. A proč nemá smysl děti učit mluvit dřív, než zvládne určité fyzické úkony. Přečtení té knihy může ušetřit spoustu nervů i zbytečné práce a naopak nasměrovat správným směrem. Z toho vyplývá, že kniha určitě není jen pro rodiče, jejichž děti mají potíže s pohybem a motorikou, ale skutečně může být přínosná pro všechny. A na rozdíl od jiných knih se zde opravdu nemusíte soustředěně prodírat kadencí odborných termínů. To, co jsem napsal, se týká první poloviny knihy, ta druhá už je o něčem jiném (spíše o tom pohybu a nějakých těch specifických zážitcích z praxe Pavla Koláře).

5 19.03.2024

Po letech jsem to přečetl jako dospělák. Z dětství jsem si pamatoval jen útržky, myslel jsem, že kluci s tím letadlem létali častěji a zažili víc dobrodružství. Dnes už mě samozřejmě příběh až tak neupoutal, ale ten popis reálií, vzteklý dědeček Kozelka, zlobič Vojta, který, jak už to v klukovských partách bývá, udělá zlobiče i z ustrašeného Pepíčka, útlocitní rodiče Slámovi... Zavzpomínal jsem si na dobu, kdy nad poli kolem naší vesnice letaly práškovací čmeláky.

5 15.11.2019

V dětství moje oblíbená knížka. Teď jsem ji přečetl svému potomkovi (toho času miminu) a byl jsem překvapen mírou fantazijnosti, lyričnosti a vlastně i absurdity. Nezapomenutelná je scénka s obědváním ve školce, to jsem dostal i po letech záchvat smíchu.

5 15.11.2018

Když vzpomínám na četbu tohoto nadčasového díla, napadá mě jediná věc. Jestli by nebylo načase udělat podobný výlet časem a tentokrát spojit současnost s dobou, kdy Moravu plenily turecké muslimské hordy. A současné poslance, senátory a aktivisty z Člověka v tísni a podobných organizací poslat mezi obránce Vídně v době, kdy ji obléhaly turecké hordy, popř. na Moravu v době, kdy tam řádil Islámský stát (tehdy ještě pod názvem Osmanská říše). Nebo současné obhájce sudetoněmeckých nacistů poslat do Sudet v roce 1938. Jde o námět, který by se psal úplně sám, na druhou stranu, stál by hodně pevné nervy a těžko by se zpracovateli podařilo být tak vtipný a nad věcí jako Svatopluk Čech.

5 28.05.2018

Krátká kniha o partě kluků, kteří se tajně pomáhají rodinám odvedených vojáků. Drobné skutky, jako je naštípání dříví či donesení vody, ulehčí nejedné babičce či vdově práci a udělají radost v těžké době. Situaci poněkud komplikuje jiná parta kluků a pak několik soukromých problémů Nádherná knížka.

5 23.02.2018

Kniha, jejíž náplň zná každý, ale upřímně, nějaký větší dojem ve mně nezanechala.

4 18.05.2021