tonysojka komentáře u knih

Krhuta trošku znam,byli jsme kdysi s robku na jeho dvuch představenich.Knížku sem dostal k narozeninam.Tuž fajne cypovinky, zvedli mi naladu. Se slovičkama to umi skoro tak samo jak Jarek.
Nohavica.Ktery jiny?

Něco jako Akta X,odehrávající se v Ostravě před sto lety po vyhlášení republiky.
Věrohodné znázornění atmosféry průmyslové Ostravy,hospod,začínajících problémů s německým nacionalismem,zapojení českých i zahraničních služeb k řešení "mysteriózních případů "dává těmto příběhům punc originality,jemuž jsem se bránil s vědomím,že je to brak.
Nicméně jsem podlehl a užil si to.Odolat legionáři Váchovi, faráři Bronskému a Haničce Sikorové a jejímu tátovi prostě za mě nešlo.
:)

Pro mne další příjemné překvapení při hledání kvalitní literatury.
Zajímavý životopis o vnitřní cestě hledání Lewisovy víry.O vlivu velkých osobností jako třeba nejen Tolkien,ale také Chesterton nebo George MacDonald na formování jeho myšlení. O jeho působení v klubu "Inklingů",diskuzích,přátelských debatách i kritice.O jeho radosti ze života, psaní,ale také obrovské bolesti ze zármutku nad ztrátou milované ženy,která podle mne na nějaký čas otřásla pevnými základy jeho křesťanské víry.
Nakonec musím ocenit vhodně vybrané úryvky z dopisů jeho knih a esejů.
Škoda že nebyly do češtiny přeloženy jiné Gulisaniho práce týkající se třeba Tolkiena nebo Chestertona.Rád bych si je přečetl.

Díky autorově mistrovství popisů a umění poutavě vyprávět je čtenář vtažen do Nicolasových cest labyrintem lží ve lžích,manipulací,hledání sebe sama,smyslu života a pravdy.Jenže labyrint nemá ani střed ani cesty,jež by vedly k východu.Na můj vkus příliš intelektuální,ale zároveň strhující vyprávění s několika nepříjemnými až bizarními scénami.Román určitě nabízí mnoho výkladů a témat k zamyšlení z nichž nejvíce mne zaujalo téma síly manipulace a sebeklamu.
No a popis řeckého ostrova, přírody a atmosféry je prostě vynikající. Čtení mi oživilo vzpomínky na dovolenou na Korfu a dodalo jim ostrosti a barev.
:)

Kniha která mi svou krásou vyrazila dech.Vyzařuje nádheru víry a naděje,které zahání krutosti a temnotu světa.

https://www.facebook.com/udalostiostrava/videos/396027949399160/?mibextid=rS40aB7S9Ucbxw6v

Tak půl na půl. O většině cest z deprese které popisuje autor z vlastní zkušenosti vím, cesta skládání haiku může být zajímavá.V historii Japonska a vzniku haiku jsem se po čase začal ztrácet. Vybrané ukázky jsou hezké.

Druhá sbírka veršů autorky je dalším ještě hlubším vyjádřením jejího pohledu nejen na svět ale hlavně na své nitro. Trauma, pesimismus, hra se slovy.

"Myšlení je totiž bestie
a občas plodí bastardy
co lezou do zrcadla noci
kde pak spí s poryvy dechu
mezi šelestem gramofonu
a poryvy větru

Ale jakmile se rozední
nebo někdo rožne lampu
utečou
a nikdy se nespatří "

"Na základě toho
co se stalo mám chuť obrátit zaparkovaná auta
vytrhat lampy z asfaltu
a rozbít hlavou zrcadlo ve výtahu
Ale nic z toho neudělám
protože minulé děje
to už nezmění
Ani nebudou snesitelnějsí. "

Nejsem znalec básnické literatury.
Verše autorky na mne působí autenticky, na nic si nehraje.Stylem mi připomíná haiku,nebo třeba Emily Dickinson,ale bez hledání Boha v neštěstí a pochybách.Zdá se mi že autorka se verši snaží vypořádat sama se sebou a světem.Takové samoterapeutické psaní.Velmi dobrá práce s jazykem.
Obraz současné Ostravy i sebe v temných barvách, jak jej vnímá citlivá duše.

"Někdy je lepší brečet v dešti."

"Bolavé sliny mi vytekly z úst
a okamžitě se vypařily

Tak teď mám duši v termosce
položené na oceán
vnímám klidně jako nikdy živá
jsem duše ve vakuu
jsem vakuum "

Rozvedení několika dějových linek prvního dílu včetně příběhu a učení "Zahradníků".Ovšem postapokalyptický svět pro mne ztratil punc originality a tím pádem na čtivosti. I přes zajímavé osudy Ren,Toby, Zeba a jiných mě příběh přestával zajímat tím víc, čím víc se blížil k dalšímu otevřenému konci. Jasně je to trilogie tak to má být, jen si myslím že v dnešní době je téma docela vytěženo.
Ale jako varování před tím aby se člověk pomocí technologií stal bohem je to dobrá literatura.

Koupeno po skvělém koncertě Dana Bárty  Stříbrná svatba tour & Lash & Grey pod vlivem nadšení z koncertu.Bárta umí nejen famózně zpívat ale i zajímavě vyprávět čehož je kniha důkazem.A jeho cédečka se mi doma v přehrávači střídají.A to jsem se s ním až do koncertu míjel.
Moje škoda :)

Oldřiška velmi,velmi hodně připomíná majora Sarana ze série knih "Trujkunt".Hlavně z těch prvních, pak se Saran "zklidňuje".
Oldřiška je ještě cyničtější,drsnější,sexuálně divočejší a tvrdší.Zpočátku bavilo,někdy jsem se i zasmál,občas mi takový výplach mozku brakem dělá dobře před čtením Literatury".
Ale přes 400 stránek "přepálenosti"bylo na mne moc.
Stačila by polovina jako v Dešti a bylo by to i možná zábavné.

Příliš stručné, jednoduché, málo originální.
Takové čtení do vlaku.

Zcela souhlasím z komentářem Jungwirth 5318.
Je to nádherná publikace s přehledem pohanských bohů a bohyň,rozborem o jejich existenci z hlediska literárních dobových zpráv a z hlediska etymologie jejich jmen.Zajímavé zprávy o archeologických a písemných falzifikátech.
I já si tuhle kritiku romantického koktejlu o jednotném slovanském náboženství,který je založen na fantazii obdivovatelů všeho předkřesťanského,užil.

Tuž fajna knižka.O třidičce uhla Trudě a slevačovi Johanovi a o jejich děckach.
A o tym činskym viru co vypustili Číňani a přiletěl až na Landek a narobil tolik marasu.
Take mile,dojemne čitani to je.
Fajne a pěkne.

Ne všechno se mi od Urbana líbilo. Ale tohle je za mne jeho "labutí píseň".
Velmi dobré. Velmi.
Srovnávat mohu jen s filmem "Tancuj Matyldo"
Ten byl vynikající. Ale Urban téma pojal jako výpověď nemocného v deníkové formě a za mne je to o tisícinu lepší než film.

Sorokinova vize v padesáti obrazech blízké budoucnosti Ruska a Evropy v poválečném období.
Zpočátku zajímavá, okořeněná bujnou fantazií (že by účinky teluru?),různými pikantnostmi a nechutnostmi, připomínající mi některá díla"new weird".
Ale po dvou třetinách začala unavovat a nudit,méně by bylo lépe.
Vzpomněl jsem si při čtení třeba na knihu Muž z vysokého zámku od P.K.Dicka,který tyhle berličky k napsání kvalitní scifi nepotřeboval.A jiní také ne. Asi to tehdy nebylo v módě.
Ale na druhé straně jsem se u některých obrazů bavil.
Takže za tři a zpět s tím do knihobudky.

Až téměř uhrančivě rozporné verše,veselé i depresivní,některé mne oslovily,jiné ne a nad těmi jsem také žasl;nad jejich jasnou nejasností a jistotou v pochybách autorčiny víry.Nutící k přemýšlení,odměňující krásou občasného pochopení,která udeří.

Přečteno v období, kdy si procházím tím o čem je kniha.Přesné popisy stupňů stavu zármutku,cenné a povzbuzující rady.
Děkuji a doporučuji.

I když čtení Nabokova je pro mne zážitkem, jeho mistrovský jazyk, ironie, vtip a hrátky s čtenářem mne baví tak nedočítám, protože mne v současnosti začaly zajímat jiná témata.
Tak snad někdy jindy.
:)