Nevratné poškození: Jak naše dcery propadají transgenderové mánii přehled

Na tuto knihu jsem byl opravdu zvědavý, jelikož mám tak trochu problém s trans aktivisty, kteří místo toho, aby trans problematiku prezentovali rozumně, tak tlačí společnosti nesmysly o tom, že muži mohou být těhotní a další bizarnosti, které nepřinesou nic dobrého. Také během několika let se z toho nepochybně trend trochu stal, což potvrzuje i naše přední odbornice na transsexualitu Hana Fifková. Na základě toho jsem byl zvědav, jak toto téma tato kniha zprostředkuje, neboť jsem si říkal, že se konečně někdo začal zabývat tím, že se z této problematiky v dnešní době stal trend. Bohužel jsem byl neskutečně zklamán a místo odborné knihy jsem dostal dávku pseudovědeckých nesmyslů, s tendenčním a zjednodušujícím pohledem, který jak už i název knihy napovídá, využívá i bulvárnost a hysterii.

Největším problémem autorky je, že svoji knihu prezentuje jako odborný pramen, ale jak už jsem zmínil, využívá pseudovědecké výplody, které nemají oporu ve skutečných poznatcích a navíc značně zkresluje a vytrhává vše z kontextu jen aby to zapadalo do jejích osnov. Např. kniha obsahuje hypotézu "Rapid-onset gender dysphoria (ROGD)" kterou popsala Lisa Littman a ta pojednává o tom, že pohlavní dysforie mezi mladistvými může být způsobena vlivem okolí a tady je důležité zmínit, že odborníci tuto hypotézu odmítají ve smyslu, že by to byla hlavní příčina transsexuality, jelikož dle poznatků je to především biologického rázu. Samotná autorka této hypotézy sama tvrdí, že ROGD není klinická diagnóza a že naopak nemá dokazovat, že by samotná tranzice byla špatná, pouze poukazuje na důležitost obezřetnosti u tranzic mladistvých. Shrier, autorka knihy však ROGD prezentuje jako univerzální pravdu, která má dokazovat škodlivost tranzic, ale to jednoznačně není pravda a velice to vytrhává z kontextu. Shrier velkou část knihy zakládá na této hypotéze a díky tomu uskutečnila rozhovory s rodiči trans mladistvých, které navíc vyhledávala na bizarních internetových skupinách. Tady nastává také zásadní problém v tom, že nedala prostor těmto mladistvým a nevedla s nimi rozhovory, aby mohla získat jejich pohled, pouze se jednostranně věnovala rozhovorům s rodiči, kteří byli razantně proti identitám svých dětí a navíc se sdružovali na internetových fórech a aktivně brojili proti tranzicím. Shrier toto prezentuje jako odbornou práci, ale je znát, že to není vědecká pracovnice a absolutně neví, jak se má takový výzkum vést, protože toto je neskutečný amatérismus a není možné tento postup považovat za odborný, na což řada skutečných odborníků poukazuje a kritizuje na základě toho autorku.

Také dost značně zkresluje i výroky některých psychiatrů objevujících se v knize, nejen, že mezi nimi selektovala hlavně ty, kteří jsou nejvíc kontroverzní a jejich přístup nemá oporu v poznatcích a byl odbornou veřejností odmítnut, ale snaží se je vykreslovat jako hlavní autority, které tranzice odmítají, ale vtipné je, že i přesto, jak je autorka ve své knize využívá, tak sami tranzice neodmítají a naopak je podporují, což dost odporuje tomu, co se autorka knihy snažila ve své knize popsat. Takovým příkladem je třeba Kenneth Zucker, zastává sice stanoviska opatrnosti ale sám několikrát řekl, že tranzice může být velmi vhodná i potřebná a to i mezi mladistvými, jen nechce, aby v tom byl ideologický boj. Také řada bývalých kolegů Zuckera kritizovali autorku knihy z toho, že vytrhává citace z kontextu, které neodráží skutečné nuance výzkumu, toto prohlásil třeba VanderLaan.

Přijde mi směšné, jak se autorka po následné kritice snažila svoji osobu prezentovat jako oběť "cancel culture", ale především si musí uvědomit, že pokud existuje svoboda projevu, tak je potřebné počítat s tím, že jí bude také někdo kritizovat a pokud dělá něco špatně, že se lidé pracující v odborné sféře ozvou. Připomíná mi to třeba Společnost ploché Země, nebo různé akademiky, kteří odmítají potvrzené fyzikální principy, ti se také často cítí šikanovaní těmi zlými, zaslepenými odborníky a nenávistnou veřejností.

Velice nešťastné je, že lidé, kteří této problematice nerozumí, nebo o ní nikdy neslyšeli, tak první co bude, přečtou si tuto knihu a dost negativně to ovlivní jejich názory na tuto problematiku, pak lidé budou zjednodušeně tvrdit, že tranzice jsou největší chybou vědy a že je vše špatně, což ostatně dokládají i některé komentáře zde. Transsexualita je však komplexní problém a nelze na ní pohlížet takto zjednodušeně a ideologicky jednostranně, je kvalitně prozkoumaná již několik desetiletí a na základě několikaletých výzkumů je potvrzeno, že tranzice je skutečnou léčbou této poruchy, výjimky existují, ale vyskytují se raritně. Je však potřebné od toho oddělit aktivismus, který chce vše rozvolnit, je potřeba stále k transsexualitě přistupovat jako k poruše a lpět na diagnostických principech a nastavovat kvalitní léčbu, aby nemohl kdokoliv jen tak z rozmaru podstoupit tranzici. Doporučuji si vyhledávat relevantní informace a studie třeba na odborné databázi PubMed a nenaslouchat politickým komentátorům, kteří záměrně manipulují svými výroky, aby to zapadalo do jejich světonázoru. Dnes bohužel značně sociální sítě lidem vymývají mozky a lidé pak věří nesmyslům, dost populární je dnes i plochá Země apod., tudíž i problematika transsexuality je dnes terčem těchto pseudo-faktů.