Nevratné poškození: Jak naše dcery propadají transgenderové mánii přehled

18.02.2025

Knížka mě na počátku zděsila a šokovala a vůbec. O téhle stránce problematiky jsem nevěděla nic. Po pár rozhovorech se známými vím, že i FF UK má takového "vědce", který učí o pohlaví a jak je respektovat. To byl tedy další šok, že už i tady si na tom někdo dělá "vědeckou" kariéru, a některé katedry si ho zvou, aby misionarizoval i zdejší populaci. Nicméně postupně můj zájem opadl. Vlastně se pořád opakují podobné příběhy, už nic nového, zároveň je cítit silný zápal autorky. Ten je mi sympatický a velmi ji respektuji za tu odvahu, ale zároveň je tam těch emocí trochu moc. Navíc teď po nástupu Trumpa to asi začne být o něčem jiném....
Jinak výrazně podporuji myšlenku, že řešení otázky pohlaví u dospívacích a mladých dospělých je symptomatika, která nahradila poruchy příjmu potravy a následně sebepoškozování. V těchto případech nemocným taky nedáme příručku, jak nejlépe předstírat, že jsem se najedla, nebo jak schovat jizvy a kde se řezat, aby to nebylo vidět.

27.01.2025

Dopředu hlásím, že téma trans mě zajímá fakt okrajově. Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst, abych měla na seznamu knihu, kterou nakladatelství Albatros chtělo vydat, pak se leklo trans aktivistů a knihu nevydalo. Říkala jsem si, že to bude něco echt gold. Nic není vzdálenější pravdě. Kniha obsahuje příběhy rodičů, jejichž dcery nedokázaly někde zapadnou do party a řeší to testosteronem. Dále jsou tu myšlenky, domněnky a výzkumy několika vědeckých pracovníků. Nudit jsem se začala dřív než v půlce. Tahle kniha rozhodně není kontroverzní. Je o tom, že pít alkohol můžou v USA až v 21, ale zničit si tělo můžou už ve 13. Přitom je to naprosto jasné. Puberťáci zkouší hranice, kam až je rodiče nechají zajít. A rodiče místo vyznačení mantinelů, dostanou strach, že se jim dítě zabije a tak ustoupí. Je dobře, že kniha vyšla. Ať víme, co se děje jinde.