TomHr komentáře u knih

Návod, co si nebrat na výlet do vesmíru.
Po obloze se prohánějí rakety, lidé létají na Mars, na Venuši a miliardy kilometrů všude možně. I na Zemi je všechno jinak, o běžný život se postarají automaty a nejrůznější hejblátka. Ale v těch raketách a v automatizovaných obydlích jsou to zase jenom ti obyčejní lidé. Lidé se svou sebestředností, sobectvím, se svými obavami, se záští, strachem. Do nekonečných prostor se vydává člověk velmi omezený, orientovaný na peníze, konzum a rychlý úspěch. Jen občas se ukáže paprsek tolerance a dobroty. Přesto však Bradburyho povídky nepůsobí pesimisticky! Spíše donutí k zamyšlení a snad k pohledu do vlastního nitra.
Ilustrovaný muž představuje přehršel nápadů. Autor je také vynikající vypravěč, takže bezútěšné šumění deště na Venuši slyším ještě teď. Co na tom, že se různé kosmické reálie hodně liší od autorovy představy. Podstatný je příběh, který Pan Vypravěč oživuje ve vesmírných kulisách.
Jednotlivé povídky volně spojuje postava Ilustrovaného muže, který je sám o sobě svébytným příběhem. Kniha má přesně to, co očekávám od dobré sci-fi: nápad, příběh, atmosféru. A navíc humanismus - zde ve smyslu dokonalého porozumění nedokonalostem člověka.

10 16.03.2020

Vypravěčem téhle útlé a výborné knížky je chlapík, kterému tak trochu šplouchá na maják, ale který má jasné morální zásady - v práci nájemného zabijáka. Nečekejte komplikovaný mnohovrstevný příběh, děj plyne přímočaře k nevyhnutelnému konci. Ale stejně jsem si knížku náramně užil. Není to typická Nesbova detektivka, ale i tak Krev na sněhu vtáhne a nepustí.

10 16.03.2020

Osazenstvo kanceláře 141 opět na lovu různých ptáčků... Tentokrát odhalí doupě homosexuálů, zabrousí do nacistické historie a ještě ke všemu není jasná role ztraceného syna Oty Hanzela. Nechybí klasické Dánovské atributy, hlášky a alkohol doprovázejí správnou detektivní práci. A tak to má být!

10 22.01.2020

Umně vystavěné město na Měsíci, včetně popisu různých technických řešení a vychytávek. Méně umně vystavěný děj, který je ale nakonec napínavý, takže laskavý čtenář odpustí nějakou tu nedotaženost.
Smířil bych se s tím, že hlavní postavou je sedmnáctiletá superhrdinka. Ale pokus o napodobení mluvy cool puberťačky působí vysloveně rušivě, se vším tím "vy víte jak to myslím". Méně (hlášek, vulgarismů...) by bylo více.

10 20.09.2019

Enzo odjíždí na bretaňský ostrov, čtu a čtu... a jsem zase skoro ve Skotsku! Tahleta zasmušilá, deštivá, lezavá atmosféra, ta Mayovi fakt jde dobře. Navíc zajímavá stará záhada, do toho ještě zapeklitý osobní problém... a o dobré čtení postaráno!

10 16.09.2019

Partička z oddělení vražd jsou machři se správně nabroušenými jazyky, šéfové jsou tupí a jenom škodí, stejně jako novináři, a do toho ty svině od trojpísmenkových! Ano, je to tak trochu schematické, ale nemůžu si pomoct, Dominik Dán prostě baví.

10 12.09.2019

Perfektní znalost prostředí kriminálky, perfektní znalost poměrů v podsvětí, čtivě vykreslené a uvěřitelné postavy, několik dějových linií. Prostě detektivka Dominika Dána.

10 16.07.2018

První část knihy tak trochu netradiční, ve srovnání s ostatními. Čtenář čeká, co se z toho vyvrbí... a ono se vyvrbí - zase starý dobrý Dominik Dán a jeho sympatická smečka policajtů, humor, napětí a vůbec všechny ty správné ingredience.

10 04.04.2018

Shovívavý úsměv na čtenářově tváři vyvolá sem tam nějaký ten emocionální výlev, i když je to možná záměr, vždyť vypravěčem je šestnáctiletý rozháraný kluk zmítaný událostmi, "v žilách se mu usazuje led" a tak. Ale třeba "byl jsem smutný jako kámen"??? Ts, ts, ts. A k tomu sem tam nějaký ten překladatelský úlet ("kavkazský původ"). Tolik k textu.
Co se příběhu týče (pozor spoiler!): je uvěřitelný? Moc ne. Je logický? Vcelku ano, až občasnou nelogičnost v jednání postav. Má gradaci a pointu? Jednoznačně ano! S celou zápletkou mám jeden zásadní problém. Když se na konci ukáže, že vrahem je sám vypravěč, řada překvapivých odhalení v průběhu děje jde k šípku a motivy mnoha činů vyznívají naprosto nelogicky. Tuhle knihu prostě nelze číst podruhé, pokud tedy čtenář netrpí amnézií. Anebo je zapotřebí vsugerovat si myšlenku rozdvojení osobnosti hlavního hrdiny.
A teď to nejdůležitější: je to fakt dobrá kniha! Chytne Vás a nepustí, má spád, napětí, dějové zkratky a zvraty, sympatické i odpudivé postavy. Mrazivé a deštivé prostředí ostrovů je tak dobře podáno, že jsem občas drkotal zubama. Navíc nejedná se o úplně tradiční detektivku/thriller/román. Pět hvězd nedávám jenom kvůli shora uvedeným výtkám.

10 07.02.2018

Zábavnost příběhů Carla, Asada, Rose a Gordona měly v minulých pokračováních jednoznačně sestupnou tendenci. Chlorid sodný ale potěšil, kvalita série je opět na vzestupu, i když Asad stále není tím, čím býval – syrský tvrďák se obtížně vyrovnává s rodinnými trablemi. Nicméně Adler-Olsen vymyslel zajímavou zápletku, zasahující daleko do minulosti. Kniha je napínavá, zamotanými dějovými liniemi udržuje posluchače ve střehu. Rozuzlení je nakonec jen částečné, uvidíme, jakým směrem se bude ubírat starý Carlův případ s hřebíkovačkou. Tentokrát se na další díl série těším jako v dobách Zabijáků či Vzkazu v láhvi.

9 13.10.2022

Dvě lahůdkové jednohubky, krátké povídky s kriminálními motivy, přičemž zejména druhá je postavena na fantastickém nápadu. Napsáno s elegancí, švihem a humorem, jak jsme u Adlera-Olsena zvyklí. Zábavná oddechovka! Doporučuji v podobě audioknihy, skvěle načtené Petrem Čtvrtníčkem.

9 29.04.2022

Vyšetřovatel není superman, co všechny zbouchá do kuličky. Nelítá po městě s bouchačkou a zaťatými pěstmi, ale přemýšlí, vyptává se... Prostě detektivní příběh klasického střihu, tak jak to mám rád. Přitom není nouze ani o napínavé okamžiky, vyprávění má spád a knížka je čtivá. "První stání po třiceti letech" fakt pobavilo!
Jednu hvězdičku ubírám za příliš náhodné náhody, kterých bylo náhodou trochu víc než by mělo.

9 26.01.2022

Dalo by se škrtat, některé pasáže jsou zdlouhavější a suchopárnější oproti jiným dílkům Dominika Dána. Také typických fórků a hlášek je o něco méně. Přesto se stále jedná o dobrou zábavu. A nutno ocenit základní myšlenku knihy: věci nemusí být tak zřejmé, jak vypadají na první pohled.

9 10.01.2022

Kdyby se mě někdo zeptal, odněkud z hlubin paměti bych vydoloval jména Balabána, Morávka, Mašína, jakož i názvy některých odbojových skupin, jako Tři králové, Obrana národa. Snad už v hodinách dějepisu se tam ta jména dostala. Až Váchova kniha přiřadila k jménům tváře, postavy z masa a kostí. Osobnosti, kterým čest, smysl pro povinnost a vlastenectví nedovoluje nečinně přihlížet okupaci a postupné likvidaci národa. Sledujeme odvážné kousky, sebevědomé furiantství, na druhou stranu každodenní strádání, fyzické útrapy a zranění, pochybnosti o smyslu odboje a vědomí stálého nebezpečí dekonspirace, neustálé obavy o rodinu a přátele. Vácha dobře popisuje morální dilemata: obětování jednotlivců v zájmu utajení informátora nebo likvidaci konfidenta, která je sice nezbytná, ale stisknout spoušť není tak snadné. To vše dělá z Tří králů nefalšované hrdiny, a nejen z nich, také z těch desítek lidí, dnes více či méně známých, kteří s vědomím rizika pomáhali nebo se přímo zapojili do odbojové činnosti.
S přibývajícími týdny a měsíci okupace atmosféra houstne, řady odbojářů řídnou, gestapo se ukazuje jako efektivní a krutý protivník. Proti samotné nacistické mašinérii by se snad dalo bojovat. Ale nečekaným nepřítelem se stávají vlastní lidé. Přibývají řady udavačů, Čechů více či méně nápomocných gestapu, ať už ze strachu, z přesvědčení nebo ze zištných důvodů. Proto, jak víme, příběh Tří králů a většiny dalších odbojových skupin nemá šťastný konec.
Střídání dějových linií pomáhají udržet posluchače v napětí a vsuvky – zprávy z dobového tisku – dokreslují reálie a absurditu života v protektorátu. Kniha i přes množství faktů rozhodně nenudí, naopak, román bych doporučil nejen zájemcům o válečné reálie.

9 07.01.2022

Zapomenuty jsou Pérákovy slovní hříčky, tatam je poživačnost Egona Adlera. Pravomil je obyčejný český kluk, který se narodil do turbulentních časů a byl vychován v lásce k pravdě a k vlasti. A jako takový nemůže zůstat stranou, když se milované Československo dostane do spárů fašismu a hned nato se na scénu dere komunistická zhouba. Odbojářská činnost Pravomilova má samozřejmě nepříjemné důsledky, maďarský arest i sovětské lágry. Při líčení neuvěřitelně krutých poměrů v táborech na Sibiři si čtenář uvědomí, že tohle si autor tak úplně nevymyslel, tyhle hrůzy si prožily tisíce lidí, z velké části nevinných, spousty domnělých špiónů, nepřátel státu a revoluce. Také cesta zpět do vlasti přes Kyjev a Duklu, v řadách československého armádního sboru, je velmi uvěřitelná, místy až reportážně popsaná, vždy však s Pravomilovým (Stančíkovým) výstižným hodnocením situace a osob. Postavám, které známe z dějepisu, přidává Stančík další rozměr na pomezí reality a fikce. Pravomil potkává Heliodora Píku, budoucího prezidenta Kennedyho, Klementa Gottwalda, krutého Karola Veše – známého komunistického soudce. Přes všechna protivenství osudu, přes ztrátu milované osoby zůstává Pravomil věrný svým zásadám cti a vlastenectví. Boj za spravedlnost a svobodu pro něj zůstává nejvyšší metou až do samotného konce (kterým kniha vlastně začíná).
Už v některých předchozích románech byla patrná Stančíkova rezervovanost vůči Němcům. Nejinak je tomu v Ohlušujícím promlčení, zde je ale více zvýrazněn protiválečný a humanistický akcent. Kniha obnažuje nespravedlnost a zhoubnost komunistického světonázoru a zvrácenost přisluhovačů komunistického zřízení. Stančíka neopouští humor, ale od poměrně rozverných knížek, ve kterých jen tu a tam prosvítají třeba protiválečné motivy, se posunul k docela angažovanému, ale dojemnému historickému románu, k vážným tématům, jako je čest, spravedlnost, vlastenectví, láska k přírodě, smysl pro povinnost a pravdu. A to je dobře. Navíc: Pravomil je jedna z nejsympatičtějších literárních postav, se kterými jsem se v poslední době potkal. Třebaže není úplně vymyšlený. Nebo možná právě proto.

9 26.10.2021

Na své si přijdou příznivci klasických amerických thrillerů, najdou v knize napětí, atraktivní prostředí, správného vyšetřovatele i atraktivní ženu. Ale snad se jedná víc o detektivku: přece jen je tady o něco víc klasické detektivní práce než brutálních mordů, přestřelek a honiček. Hlavní hrdina je sympaťák a jak už to bývá, nese si s sebou nějaká ty bubáky z minulosti. Je to jeho neústupnost a správný instinkt, co nakonec vede k vyřešení dobře naplánovaného zločinu. Samozřejmě, jak se v thrilleru sluší, na konci víceméně umře. Ale přežije to!

9 26.10.2021

Každý správný autor thrilleru musí v první řadě vykonstruovat co nejzvrácenějšího sériového vraha. Zejména se cení, pokud jsou vraždy provedeny nějakým bizarním, odpudivým, brutálním způsobem. A pokud je vrah ynteligent a vraždy zasazeny do nějaké jeho sofistikované konstrukce, čtenářovo srdce plesá. Tyto body kniha splňuje dokonale, prodejní úspěch zaručen.
Odzvonilo normálním detektivům, těm sympatickým obyčejným chlapíkům typu Steva Carelly. Dnešní vyšetřovatel musí nutně řešit, kromě sériového vraha, také rodinné vztahy, aby byl jakože bližší čtenářovu srdci. Rozvádí se a má na krku osm dětí nebo mu zrovna zemřela žena a on pláče jako malé děcko nebo něco podobného. Tak touto fíčurou kniha rovněž oplývá.
Bonusem je poměrně zajímavý "deník", který nás zavede do pachatelova dětství. To ostatně také bývá častou součástí správného thrilleru, čtenář přece musí pochopit, co vedlo zabijáka k zavrženíhodnému jednání. Deník, se vším tím "chlape" a "otče" je napsán natolik slizce, že jsem po celou dobu upřímně doufal, že vrah na konci zdechne.
Čtvrtá opice je po všech stránkách obyčejný thriller, trochu přeceňovaný, moc nevybočuje z řady. Kniha je tak vážná, až je směšná. Nicméně: někde uprostřed zjistíte, že vás příběh chytil a v napětí čekáte, jak to celé dopadne.

9 07.07.2020

Všemu tomu svinstvu, které Jozef Karika tak dobře popsal v románu Čierna hra, zdaleka není konec. Naopak, ještě jsme se nedostali na dno žumpy, ve kterou se v devadesátých letech proměnila městská zastupitelstva, finanční skupiny, stranické sekretariáty, tajné služby i nejvyšší vládní kruhy. Čierny rok je opět výborně napsaný, dokonale vtáhne do děje, který se odvíjí v několika rovinách a tentokrát není tolik rozkouskovaný. Rytmus knihy místy zpomalí filosoficko-historické vsuvky, které dokreslují pozadí příběhu a nepůsobí rušivě.
Opět nelze než pochválit autenticitu knihy. Rád bych věřil, že popisované brutální mafiánské praktiky, špína a korupce ve všech patrech politiky, jsou čistě jen fabulací. Nicméně všichni dobře víme, že nějak takhle se všechno mohlo odehrávat. Autor navíc prokazuje velmi dobrou znalost prostředí a příběh je tak podpořen spoustou místních a historických detailů. V knize jsou precizně popsány některé stránky vývoje a průběhu mečiarismu. Ano, je tam sex, je tam dokonce i násilí, ale hlavně je tam skutečný život, jak se v divokých devadesátkách odehrával.

9 09.06.2020

Kniha nepostrádá záhadno, napětí, vcelku sympatického (anti)hrdinu. Je psána čtivým jazykem, děj odsýpá a čtenář je zvědavý, jak se to celé vyvrbí. Tedy řemeslo autorka zvládá docela dobře. ALE! Jedná se zkrátka o variaci S. Kinga, tady nelze nesrovnávat, vždyť příběh Jámy je prakticky postaven na Kingovu motivu. Nemůžu si pomoct, ale to mi skutečně vadí.

9 18.03.2020

Jedna z lepších knih z Nášho Mesta. Všichni oblíbení hrdinové na place, vyšetřují až se z nich kouří, děj pěkně odsýpá a ponuré kontury zločinu se pomalu vynořují... detektivka jak má být.

9 30.01.2020