timelady komentáře u knih

Je to roztomilé. Zpětně možná lituju, že jsem toho od Fulghuma četla tolik; Ohňostrojení bych byla bývala jistě ocenila víc. Po pár kapitolkách mne vyprávení začalo unavovat. Připodobnila bych to k tomu, když vám vaši prarodiče vypráví o jejich dětství, ve kterém nebyl čas ani prostor na chmuru, jelikož pořád lítali někde venku, hráli si na vojáky, skákaly panáky a u toho drbali koťátka, která za nimi vždy prišla pro podrbání a dobrou baštu. Milé, úsměvné, lehce idilické, člověk až autorovi závidí jeho optimismus a nadšení pro lidstvo. Keep it going, man

1 26.10.2020

Je to vtipný. Historky jsou vtipný. Přirovnání jsou vtipný. Jen bych to nebrala jako zdroj důvěryhodných informací - s ohledem na to, že od vydání uplynulo 22 let by dost věcí založeno na tehdejších nejnovějších studiích bylo jinak, kdyby se kniha nyní "aktualizovala". Taky mi tam dost věcí nesedělo a chybělo. Mozek může a ženy sice funguje jinak, ale ne kvůli odlišnýmu naprogramování, ale pod vlivem hormonů. Stejně tak žena nemá ovulaci 21. den cyklu, ale o 7-10 dnů dřív. Pokud tedy její cyklus není delší, nicméně za učebnicový příklad bych to nevydávala.

Každopádně to bylo vtipný. Místy teatrální, ale pořád vtipný.

2 05.06.2020

Nedocetla jsem. Dala jsem tomu skoro polovinu knihy ale moje vůle se zdá být slabší, jak jsem se domnívala. Možná mi u četby až moc těkaly myšlenky jinam. Každopádně do děje jsem nebyla schopna se ponořit. Možná to dej mít ani nemá, ale chybí mi tam nějakej ten drive, co mě pohltí. Nebo možná jenom neumím ocenit krásnou literaturu. Snad se ke knize časem vrátím a (úspěšně) ji dočtu.

Je to sice bez pointy a nějakýho hlubšího smyslu, ale ne všechno musí v sobě obsahovat prozření a porozumnění smyslu života (kterej stejně je, jak už lidi vědí, číslo čtyřicet dva). Kdo to má pak pořád číst a vyznat se v tom, žejo.

Autenticita mě ba (což taky velmi často užívám jako výmluvu pro svoji lenost se malovat). A autenticita v literatuře o to víc - prostě člověk se narodí (au), pak umře (jupí, žejo) a mezitim se prostě něco děje a my se z toho snažíme nezbláznit a udělat si to aspoň trochu snesitelný (moc děkuju Francouzům za tuhle veřejnou promluvu po dvou projetých světových válkách).
A to je přesně důvod, proč tyhle knihy čteme. Je to upřímný, otevřený a taky vědomí toho, že někdo další mimo nás má den na číču je pro nás lidi velmi povznášející a osvobozující. Byť nějaká číča je trochu větší a otravnějí jak druhá, ale co na tom, já ty čtyřnohý chlupáče mám ráda.

Pro trochu naděje jsem si do života přivedla Fulghuma a Szczygieła, pro uzemnění zase Schopenhauera a Nitztscheho a pro trochu reality Bukowskiho, Krchovskýho a nově dle všeho také knihy Irovského.
Mám ráda tu diverzitu života.

2 16.05.2020

Tohle šlo tak pěkně systematicky z kopce. Zprvu knihy jsem se vcítila do autorčiny bolestivé duše, která se na pár okamžiků stala až hmatatelnou, nicméně ve druhý třetině jsem svůj pohled změnila na pocity ublížený malý holčičky. Peotika se vytratila, prožitky se staly monotónní. Nejvíc mne zklamala poezie v próze na úplným konci knihy. Pokud se teda jednalo o poezii v próze. Chápu závěrečnou chaotičnost, nicméně zastávám názor, že i chaos coby umělecký dílo měl mít nějakej vnitřní řád. Ten mi tu chyběl.

Nicméně, ať nežeru, jedna věc mě vskutku poznamenala - jsi se. Jako fakt? Nevím, jestli kniha prošla korekcí, pokud však ano, stojí za pováženou popřemýšlet o změně korektora.

25.04.2020

No nebudu kecat, trochu jsem se červenala. Richard de la Brulay byl vskutku vášnivý milovník. Jen jedna věc, co se mi honila (hahaha) hlavou při četbě; to fakt tohle všechno zvládnul bez jedný pohlavní nemoci?

1 27.03.2020

Za mě docela dobrá jízda! Rjú Murakami se s ničím nepáře a jde rovnou na věc. Nechutný, surový, drogy a vynucenej sex skoro na každý stránce. Takovej japonskej Palahniuk. Tohle můžu.

4 23.03.2020

Nejsem si jistá, jestli jako ateista dovedu knihu hodnotit bez určitý míry zaujatosti vůči náboženství. Každopádně pokud z knihy odendám náboženská kázání a úryvky z Bible, dostanu z toho zápisky jednoho moc lidského a milujícího člověka. Herián je undergroundovej frajen a dle všeho jedna z nejvíc lidských bytostí, co se mezi námi pohybuje.

4 23.03.2020

Tohle mi hrozně připomínalo mojí maturitu. Z úvodní básně jsem byla nadšená a všichni víme, jak je první dojem nejdůležitější. Pak to, stejně jako já přes lety, začalo v průběhu lehce drhnout, místy úplný výpadky. Od poloviny knihy se sbírka začala zase vzpamatovávat a moje nadšení by se dalo přirovnat k básní úvodní. Dávám čtyři hvězdičky, jednak za tu alegorickou demonstraci, kterou mi autor umožnil, jednak za to, že i já jsem přes všechny svoje maturitní výpadky jsem u otázky \"první světová válka\" byla schopna do mýho proslovu nějakým způsobem zakomponovat Chaplina a odmaturovat za dvě.
Těším se na autorova další díla!

01.02.2020

Tak tohle jsem na první dobrou nedala. Zamotala jsem se v ději, ztratila nit a začala přemýšlet, jestli jsem stihla kocourovi vykydat záchod. Kocourův záchod úspěšně vykydán, kniha na dva týdny odložena stranou na hromádku "v nejbližší době musím uklidit". Zpětně se trochu stydím, že jsem kocourovi bobky upřednostnila před dílem tak kontroverzního autora, jako je právě Palahniuk. My man! Satirický, surový, syrový a všechny další přídavný jména začínají na písmeno S, který si lze s Chuckem spojit. Moje literární choutky ovlivněný Freudem a zanedbanou výchovou jsou nadmíru uspokojeny. A kocour se svým záchodem taktéž.

5 28.01.2020

"Falešná premisa: kdo tvrdí, že Bůh je mrtev, předpokládá, že byl smrtelný."


Ostré, břitké, cynické miniatury. Místy až moc abstraktní, což ve výsledku není vůbec ke škodě, ba naopak.

Baví mě knihy tohodle typu - děj, který je složen z mnoha souvětí, která jsou i sama o sobě příběhem...
...byť mi přijde, že autor má hrozně moc myšlenek, se kterými nedokáže dále pracovat či neví, jak je uchopit.
Přesto ve mně toto chaotično zanechalo cosi poetického.

24.12.2019

Bavil mě začátek, bavil mě konec. To mezitím se nějak stalo. Možná jen zatím nejsem s to pochopit bulharskou melancholii. Možná je to tím, že se celá kniha měla prostě jenom stát. Tak nebo tak doufám, že se ke knize za pár let opět vrátím.

1 06.10.2019

Hrůza hrůz. Knihu jsem četla/přetrpěla, jelikož se jednalo o povinnou literaturu k jednomu předmětu na mém oboru - byť nerada, ale kredity se prostě hodí, co si budem.
Kdybych mohla,tak svůj čas zainvestuji trochu jinak; třeba mlácením hlavou do zdi. Míra sebedestrukce by byla srovnatelná a ještě bych si výše zmíněnou aktivitu více užila.

Pak docent Plamínek má za sebou bezesporu bohaté zkušenosti na akademické půdě a ví, jak se v ní pohybovat. Veřejně publikovat posunování a odebírání stolečků jak žákům, tak kantorovi chce pořádnou dávku kuráže. To samé platí pro způsob seznamování již dávno zletilých osob v kroužku, ve kterém mají všichni jeho účastníci zavřené oči a natahují po sobě ruce. Sociální úzkost vítána.

S menším svolením Lego company bych si dovolila název změnit na "vzdělávání a seznamování osob ve věku od 3 do 99 let". Knihu shledávám natolik bezpředmětnou, že bych si raději přečetla Čtyři dohody a s nezaměnitelným přesvědčením ve svém hlase tvrdila, jak mi změnila život k lepšímu.

*Komentář se stahuje na celou publikaci, vyjma první části. Ta je určena vedení firmy a do toho nevidím. (I když se to dle mého laického názoru nijak neliší od zbytku knih zabívajících se stejnou problematikou, které jsou dostupné ve všech knihkupectvích)

Už rozumím, proč jsou severský detektivky dnes tak populární. Tohle je bomba! Má to spád, dobře promyšlenou zápletku a nic se zbytečně dlouho neprotahuje. Přečteno na jeden zátah.

11 18.09.2019

Přečetla jsem na doporučení přítelovi babičky a měla jsem pocit, že knihu většina lidí z mojí generace nedokáže pochopit a máj t v ní oné kouzlo opravdové lásky (včetně mě).
Dej hodnotím jako průměrný, nejsem moc příznivec románů, ve kterých se vše odehrává během pár měsíců (potkají se, zamilují se do sebe, vezmou se/pořídí si dítě a nakonec zjistí,že to nefunguje. Well, pár důvodů, proč nakonec došlo k rozpadu vztahu, mne napadá, ale budiž)

Dávám tři hvězdičky, jelikož dvěmi začínám hodnotit brakovou literaturu - tato kniha hodnotu má, jen ji nedokáži ocenit.

1 28.07.2019

Už od začátku knihy jsem měla pocit, že se celý děj (i autor sám) veze na vlně LSD. Bavila mě forma, jakou je dílo psáno, bavilo mě, jak aktér o sobě mluví jak v ich formě, tak i v er formě. Bavilo mě, jak se dej místy ubíral sem a zároveň tam, ale hlavně sehnat morfium.

Potřebuji více knih od polských autorů.

2 28.07.2019

Tohle bylo tak dokonalým způsobem nechutně zvrhlý. Prostě Palahniuk, jak má být!

3 28.07.2019

Kniha mne bavila, jen je zde něco, co mi u autorovi prózy dělá problém užít si knihu na plno. Z poezie Jáchyma Topola jsem nadšená, k próze si budu muset v průběhu let jeďte najít bližší cestu.

1 04.05.2019

Jak moc mne Ouředníkovi myšlenkové pochody a světy baví! :) Dokonale si pohrává s rozmanitostí českého jazyka. Text je správně satirický, sarkastický, zkrátka v sobě obsahuje vše, pro co máme Ouředníkova tak rádi :)

3 04.05.2019

Očekávala jsem více informací co se etické stránky týče. Nicméně na to bude potřeba nejspíše jiné knihy.
Jsem mile překvapena autorovou nestrannostií a pragmatičností - žádné osobní názory či citově zabarvené texty, pouze čistá fakta.

04.05.2019