timelady komentáře u knih

Sama se stydím, že jsem na knihu narazila omylem - český jazyk přímo vábí k tolika slovním hříčkám a krásně poskládaným veršům!

28.10.2017

Lehoučké - a to doslova. Místy jsem měla pocit, že se samotný děj knihy ocitá mimo tento svět.

1 28.10.2017

Tohle je přesně důvod, proč mám tolik ráda Fulghuma - je lidský. Velmi mi imponuje jeho přístup ke svým čtenářům a ještě nikdy jsem se nesetkala s knihou, která by mi byla natolik blízká více tím, jak vznikla než svým obsahem.

2 28.10.2017

Forma knihy i samotný obsah jsou skvostné. Dlouho jsem hledala knihu, co bude nastíněna do existenciálního světla a jsem ráda, že se mi pod ruku dostal právě Kosmos. Myslím, že tato kniha nebude moje poslední setkání s autorem.

28.10.2017

Až umřem, staneme se květinami.

Ve dne budem lidem pro radost
a v noci budem sami.

1 23.09.2017

No... Po prvních stránkách jsem myslela, že knihu zahodím. Ale jakmile skončilo autorovo pění ód na jeho osobu, vše se obrátilo k lepšímu. Jednotlivé úryvky z autorových prozaických děl (a posledního jednoaktového dramatu) se mi opravdu líbily. Škoda jen té přemíry chvalozpěvu.

23.09.2017

(Tohle není báseň ale život)
Nic není důležitější než život!
Nezoufejte!

23.09.2017

Jak mě mrzí, že jsem se v mexickou poezií seznámila až teď! Něco tak upřímného, milého a místy i krutého jsem již dlouho nečetla. Pokud tato kniha bude jednou zabírat místo v mojí knihovničce, budu jedině ráda.

22.08.2017

Lolita na sedmdesáti stránkách.

3 22.08.2017

Havlovy hry mám v celku ráda, ale že by Chyba ve mně zanechala nějakou stopu, byť sebemenší, se říct opravdu nedá.

1 22.08.2017

Čapkova dramata se pomalu (ale jistě) stávají mými oblíbenými literárními kousky. Proč jsem se jen tak dlouho odhodlávala k tomu, abych si je přečetla?

2 22.08.2017

Vtipné, oddechové, poutavé. Jako odlehčující čtení naprosto ideální :)

1 22.08.2017

Těšila jsem se na strhující válečný román, ale byla jsem zklamaná. Děj, který jsem po přečtení anotace shledávala jako nesmírně poutavý, mi kazil styl psaní. Vůbec mi nevyhovovaly krátké věci a tázací dovětky. Špatně se mi to kvůli tomu četlo a chvílemi jsem se musela nutit, abych v četbě pokračovala.

23.07.2017

Já si nemůžu pomoct, ale kolikrát jsem měla pocit, že Klíma akorát trochu poupravil to, co řekl Nietzsche. Občas tam byly momenty, které by si ani náš velký Pan nihilista nedovolil vyslovit, neboť by i na něj byly až příliš egocentrické. Každopádně dávám čtyři hvězdičky - jednak kvůli tomu, že věřím a pevně doufám v najití cesty ke Klímovi prostřednictvím jeho dalších knih, a také kvůli tomu, že i přes to všechno bylo v knize dost momentů, které mne oslovily - byť některé negativně.

3 01.07.2017

A mně se kniha líbila :) Hledala jsem něco oddechového a tohle předčilo moje očekávání. Umina verze je lehoučká a poetická, díky přidaným fotografiím jsem měla pocit, že jsem součástí děje. Stejně tak mi vyhovoval autorův styl psaní coby fight club.

3 28.05.2017

No...
Použitý jazyk je skvost, to se musí nechat. Líbí se mi slovní hříčky, obraty i to, jak je to kolikrát ironické, až sarkastické. Ale ten děj. Božínku, ten d-ě-j.
Takže abych si to ujasnila - naše milá Julinka, ve svých třinácti (skoro čtrnácti, pardon) letech se zamiluje do přelétavého Romea, který byl do doby, než poznal naši roztomilou suicide girl, zakoukán do slečny jiné. V pořádku, ve svých patnácti letech má na to právo. Ale může mi někdo prosím vysvětlit, proč ve chvíli, kdy ji potkal na jedné z nóbl tančovaček, se do ní okamžitě zamiloval a začal ji líbat? Cožpak neměl ještě před pár vteřinami neuvěřitelné depky, jelikož hochova, dle jeho naivního pubertálního mínění, životní láska o něj neprojevovala zájem? Takže naše milovaná Julinka (která byla, chuděra, teprve nedávno zasvěcena do tajů ženského těla a všemožných prokletí, které s sebou přináší) se stala pouhou záplatou. Romeo, proč jsi jen Romeo, ty pako jedno korunovaný? Takhle se zlomený srdíčko neléčí! Chudák holka. Kdybych měla použít dnešní výrazivo, obdařila bych ho titulem "labilní fuckboy." To zaprvé. Když tedy pominu, že se do sebe zamilovali, aniž by o sobě cokoliv věděli.
Věc další. Romeo, ty jelito, ona by ti dala, slyšíš, dala by ti! Dokonce se to pro vás i uchystalo! Veškerý ty teatrální výstupy byly naprosto, ale úplně zbytečný. Bod dvě. A asi i ten hlavní. Rozvedu to - znali se pár dní a už se bezmezně milovali. Ne. Nebyla to láska, ale pouze hormony. Adrenalin, nic víc. Kdyby se ti dva spolu vyspali dřív, tak a)třeba by si ujasnili, jestli by spolu být tedy chtěli nebo ne b)uklidnili by si hormony c)dost zbytečných věcí by se nestalo. Ale tou dobou běhal Freud ještě po horách, takže to přikládám jejich mladičkému věku a tomu, že na ně rodiče v dětství málo stahovali ruku.
Jakože pardon, ale zamilovat se během pár dnů (ke všemu když je vám tolik, co jim), je fakt stupidní. Nebyla to láska, ale hormony.
Ale možná dobře, že se nakonec oba zabili. O dva stupidní puberťáky na světě míň.
Žádná příběh velké lásky, ale splašených hormonů.

(Oukej, menší update - beru zpět toho "fuckboye" protože, guess what, on umřel jako panic!)

Ale tak...dejme tomu. Nebylo to špatné, knihu jsem přečetla během chvíle. Ale autorova Jsou světla, která nevidíme nasadila laťku příliš vysoko. Tak trochu jsem doufala, že se Zeď vzpomínek bude pohybovat na stejné (nebo podobné) úrovni.

1 22.04.2017

Ufffff..... Chvíli mi trvalo, než jsem se v samotné Něžné zorientovala, ale musím říct, že tato povídka je jedna z nejlepších, co jsem kdy četla. Co se povídek ostatních týče, některé mi přišly místy poněkud nezáživné, ovšem Bíla noc mne nadchla. A nemohu se zbavit pocitu (snad ani nechci), že milovaná Nastěnka je bohapustá labilní "attention whore."

1 22.04.2017

Ano, ano, ano. Po přečtení miluji Malého prince ještě o něco víc.

22.04.2017

První třetina knihy mě bavila, přišla mi naučná, zajímavá. Nicméně čím dále jsem v četbě pokračovala, tím se kniha stávala nudnější. Myslím, že by bylo lepší, kdyby autor obsah "okrouhal" do formy eseje.

22.04.2017