timelady timelady komentáře u knih

☰ menu

Hra o manželství Hra o manželství Jeffrey Eugenides

Určitě se kniha dala zestručnit a upravit ji do podoby novely. Přidat dialogy, obohatit děj a poškrtat sebelítostné a melancholické monology.
Jsem ale ráda, že tomu tak nebylo.

Děj není nijak převratný - téma nešťastné mladé lásky je všudepřítomné a nedá se v něm dějově přijít s něčím novým. O to více prostoru pak dostává lyrika.

Eugenides velmi přesvědčivě popsal život člověka, který trpí psychickou poruchou, který je sice nadaný, ale zároveň si ve své nemoci libuje natolik, že se sám odsoudl k životu plnému utrpení a samoty.
Popisuje život zajištěného člověka, který pochází z vyšší střední střídy, je úspěšný a nikdy nemusel čelit situacím, které by jej mohly existeniálně ohrozit.
V neposlední řadě popisuje osud někoho, kdo se sám v sobě ztratil a snaží se opět najít.
Všechny tři spojuje jedno - touží po lásce, která, i přes věškerou snahu, je nakonec mine.

Nedovedu si představit, jak křehká a zároveň bohatá musí být duše někoho, kdo napíše příběh, jež zaznamená život ze všech jeho úhlů.

16.01.2024 5 z 5


Němcova vesnice aneb Deník bratří Schillerových Němcova vesnice aneb Deník bratří Schillerových Boualem Sansal

Někde mezi začátkem a koncem jsem se ztratila :(

20.10.2023 3 z 5


Vše, co jsme si nikdy neřekli Vše, co jsme si nikdy neřekli Celeste Ng

Já vůbec nevím proč, ale při čtení jsem měla pocit, jako bych se dívala opět na Skins.
Znovu mi bylo náct a znovu jsem s hlavními hrdiny prožívala jejich trápení a hořkost, co si s sebou nesou - veškeré strasti jejich života.
Všichni mají spoustu starostí, byť existenčně prostých, ale silných do takové míry, že není možné vést normální život.

A opět se mi naskytlo cítit tíhu života někoho jiného - takového, kde i přes veškeré materiální zázemí chybí porozumění, kde v důsledku neunesitelné tíže vlastního života není prostor pro porozumění života toho druhého.

Long story short - nemyslím si, že budu mít v blízké době emoční kapacitu na opětovnou četbu :)

20.10.2023 5 z 5


Počkej na moře Počkej na moře Veronika Opatřilová

Velké poetické pohlazení po duši.

Jednoduchý, prostý, zvýdavý jazyk, který popisuje vztah studenta a jeho profesora - spíš než popisuje možná vytváří, kreslí a něžně nad ním drží ochrannou ruku.

Kniha není pouze milostný román, je to kniha plná otázek, něhy, poetické lehkosti, naivity mládí.

Fragile: Handle with care.

02.10.2023 5 z 5


Nikdo není sám Nikdo není sám Petra Soukupová

Petra Soukupová se hrozně dobře čte. Její knihy nemají zrovna dvakrát sofistikovou zápletku, to ale vůbec ničemu nevadí. U jejích knih má chvílemi člověk pocit, že stojí u vás v obýváku a popisuje, jak si vlastně žijete, spolu s tím ukazuje na vaše bolístky, o kterých sice víte, ale snažíte se je moc neřešit.
Jsou to knihy z běžného života - není to život dokonalé rodiny, úspěšného kariéristy, ani někoho, kdo si sáhnul na úplné dno. Knihy jsou o vás, o vašem životě. O běžných věcech, co řešíte a co vás trápí, kterým nevěnujete přílišnou pozornost.

22.08.2023 4 z 5


Hudba ohně Hudba ohně Karel Veselý

Naprosto skvělá hudební publucistika - nedovedu si představit, kolik práce autor musel na její sepsání vynaložit.
Osobně bych ocenila, kdyby nějaké pasáže byly rozvinuty více - například internetový rap, i když svým způsobem toto téma p. Veselý více objasňuje v knize Všechny kočky jsou šedé.
Stejně tak jsem se těšila na kapitolu o trip hopu (který mám asiciovaný s Tricky), ale je mi jasné, že nejde obsáhnout veškeré podžánry rapu do jedné publikace.

Jen škoda, že takových knih není víc :) A děkuji autorovi za objasnění "politického cool". Je hezké vidět, jak se nakonec všechny světy prolínají :)

22.08.2023 5 z 5


Šváb Šváb Ian McEwan

Nevím, asi jsem to nepochopila :( v tom abstraknu jsem se ztratila, pochytila jsem akorát pár kavkovských prvků, od kterých jsem se snažila odrazit - ale marně.
Snad se ke knize časem vrátím a budu s to ji naplno ocenit.

Líbila se mi její metafyzická podoba, tudíž knihu hodnotím jako knižní soubor hrající si s jazykem.

22.08.2023 3 z 5


Recykliteratura Recykliteratura Vojtěch Mašek

Akorát škoda, že projekt už nepokračuje!

16.05.2023 5 z 5


Noční cirkus Noční cirkus Erin Morgenstern

Bohužel nedočteno. Knihu jsem měla v plánu přečíst si od svých šestnácti, každopádně jsem se k ní dostala až teď - a možná právě to byla ta chyba. Odloženo po prvních sto stránkách, nedokázala jsem se ponořit do děje, nedokázala jsem naskočit na autorčin styl.

06.03.2023


Až půjdeš, zavři za sebou Až půjdeš, zavři za sebou Anna Moricová

Akorát si myslím, že by knize slušel menší trigger warning. Pod "...Každodenně přitom bojuje s démony přítomnosti i minulosti..." se dá schovat téměř cokoliv. Tady to jsou velmi realisticky vykresleny poruchy příjmu potravy - což knihu činí místy těžko čitelnou pro někoho, kdo si něčím takovým prochází.

Takže pokud trpíte poruchami příjmu potravy/máte narušený vztah k vašemu vzhledu apod., tak nejdřív zvažte, jestli vám četba za to stojí

20.01.2023 5 z 5


Výpravy do divočiny: Dobrodružství mladého přírodovědce Výpravy do divočiny: Dobrodružství mladého přírodovědce David Attenborough

Attenborougha mám ráda, každopádně tohle mě zklamalo. Měla jsem s to, že někdo, kdo lobuje za ochranu přírody, dá ruce od zoologických zahrad pryč.

22.07.2022


Než vystydne káva Než vystydne káva Tošikazu Kawaguči

Taková Pošta pro tebe mixnutá se scifi prvky. Ale s pěknou záložkou.

07.03.2021 2 z 5


Láska nebeská Láska nebeská Mariusz Szczygieł

Szczygiela mám ráda. Klidně bych ho po nocích stalkovala a nesla mu do pelíšku plyšovýho medvídka a pro hezký sny mu na stůl položila teplý kakajíčko. Tak moc ho mám ráda.
Miluju tu jeho víru v dobro lidska. To jeho vnitřní dítě. Působí na mě jako Fulghum, jen s tím rozdílem. že jemu bych kakajíčko asi nechystala. Zbytek platí.

Kniha představuje zajímavý a milý pohled na nás Čechy. Peří si čechrám ráda, takže tohle můžu. Je zajímavý číst, jací vlastně jsme z úhlu pohleda jinýho národa. Szczygiel je zatím jediný polský autor, na kterého jsem narazila a který se nezasekl v minulosti. Od poláků jsem zatím jen četla knihy co jsou temný, surový a plný drog od první do poslední stránky. Jak kdyby nebyly schopný se přenést přes válku, socialismus. (ostatně stejný problém pozoruju i u český literatury, jsme zaseklý a posouváme se jen velmi pomalu) Szczygiel doufá a věří v dobro lidsta. Szczygiel neřeší ceny rohlíků, ale to, proč se vzájemně nezdravíme. Kdybych se měla opřít o Malýho prince - Szczygiel řeší skutečné problémy.

02.01.2021 5 z 5


Umění milovat Umění milovat Erich Fromm

Dala bych pět hvězd, ale Frommova pasáž o mužské a ženské polaritě mi to neumožňuje. Vlastně je tam dost věcí, se kterými nesouhlasím.

Nejprve ale k tý polaritě - budu citovat: "Polarita mezi mužským a ženským principem je také základem tvůrčí činnosti ve styku mezi lidmi. Biologicky je to jasné z toho, že spojení spermatu a ova jsou základem pro zrození dítěte. Ale v čistě psychologické oblasti to není jiné; v lásce mezi mužem a žednou každý z nich se rodí znovu. (U homosexuální úchylky se toto polarizované spojení neuskutečňuje, protože homosexuál trpí bolestí nikdy nevyřešené odloučenosti; není ovšem v tomto směru o nic méně úspěšný než průměrný heterosexuál, který neumí milovat)." a zastavím se o homosexuální úchylky. Pro svůj vnitřní klid si užití pojmu "úchylka" odůvodním jako pojem "odchylka". Naprosto chápu, že bejt homosexuál nebylo to dobou něco, co byste zařadili do "top five" nej věcí na sobě. Že se o tom moc nemluvilo a vlastně šesesátky byly celý divný, protože byli hipíci a ženy začaly brát antikoncepci a vůbec se nějak víc emancipovat. A že tou dobou mohl Fromm být "stará škola", která změny neměla moc ráda. Ale říct, že homosexuál, ať se už snaží sebevíc, nikdy nebude víc než průměrnej zahořklej hetero, co nemá rád nic a nikoho? Naopak ten vnitřní boj, co musí v sobě překonat! Kolik úsilí to musí stát, přijmout se jako homosexuál a přiznat si, že mě přitahují osoby stejnýho pohlaví. Ta míra sebelásky a sebepřijetí. To všechno, co musí průměrnej homosexuál snést od ostatních proměrných či někoho milujích heterosexuálů. Vždyť takhle se nedá uvažovat. Jasně, gay komunita bývá trochu víc promiskuitní. Koneckonců why not. Nevím, jestli Fromm někdy přišel do styku s někým, kdo je homosexuál. Z toho ale, s čím jsem se setkala já, jsem usoudila, že o to víc si pak sami sebe (a to druhého) homosexuálové váží. Nedovedu si představit, jak náročné musí být přijmout sám sebe jako člověka, co nezapadá do kolektivního průměru. Pokud by chtěl Fromm mluvit o lásce mezi homusexuály, měl by spíše užít pojmů "uctivá, respektující".

Další můj kritický ohlas se váže k lásce k Bohu. opět cituji: "Zážitek spojení s člověkem nebo v náboženském smyslu s bohem není nijak iracionální. Je to naopak, jak ukázal A.Schweitzer, důsledek racionalismu, důsledek nejodvážnější, nejradikálnější. Je založen na naší znalosti základních, ne náhodných omezení našeho poznání. Je to poznání, že nikdy nemůžeme “chápat” tajemství člověka a světa, že je však přesto můžeme poznat v aktu lásky. Psychologie jako věda má svá omezení, a tak jako logickým důsledkem teologie je mysticismus, konečným důsledkem psychologie je láska." S tím, že nikdy nemůžeme chápat tajemství člověka a světa, plně souhlasím. Že to ale můžeme poznat prostřednictním lásky, do širší míry souhlasím taky. Ale už nesouhlasím s racionalizací boha a tím - co jsem pochopila ze zbytku knihy - že milovat Boha je nejvíc. Zasávám názor, že pokud se upneme k vyšší síle, je to z důsledku vlastní slabosti, resp. ze strachu převzít odpovědnost sám za sebe a vlastní život. To je asi celý. Ale chápu, jiná doba a ty šedesátky byly divoký, žejo.

(doplnění z dalšího dne, boť se mi včera už nechtělo)
Další věc, co mě vytočila je to, jak Fromm popisuje rozdíly mezi meteřskou a otcovskou láskou. Frommovu matku neznám, ale jestli měl dobrý dětství, tak good for him. Jestli kolem něj matka od rána do večera poskakovala a utírala mu kašičku z brady, zatímco míchala polívku k večeři, good for him. (Pak nastává otázka, jak moc to naplňovalo to matku, ale o to tady asi nejde)
Fromm byl marxista, což se mi osobně příčí, ale v kontextu doby to chápu. Ostatně Sartre byl taky marxista (a taky vychován k egocentrismu, ale o to tady taky nejde). Ale ten marxismus se v knize dost odráží a to mi vadí. Pro mě je tohle dost ze starý školy, ale fakt nevidím mateřskou lásku jako "bezpodmínečnou". Úplně vidim, jak matka zavře svýho potomka do sklepa pro jeho dobro a jak na něj od rána do večera řve, aby se z něj čirou náhodou nestal rozmazlenej spratek. Fromm to má dost zromantizovaný a asi místo toho chtěl použít pojem "obětavá". To už bych s ním souhlasila. A fakt mě baví/vytáčí jak Fromm jakožto zástupce mužského pokolení staví do role zploditele a pak čus. Ale jiná doba, chápu. Tyhle věci jsou z dnešní doby už dost jinde a jsem ráda, že jsem si rozšířila obzory o další Frommovu knihu a ve čtení jeho děl hodlém pokračovat. Nicméně povídání o lásce není jeho pole působnosti. Daleko víc si ho vážím pro jeho teorii osobnosti.

02.01.2021 3 z 5


Vegetariánka Vegetariánka Han Kang

Tohle mě nadchlo. Byla jsem nadšená z toho naturalistickýho stylu. Syrově popsaný pasáže. To, jak je to napsáno ze tří různých úhlů pohledu. (Až tedy na první kapitolu, co je z pohledu manžela, toho bych pro jeho aroganci a naprostý nezájem nakopla, ale stejně tak chápu, proč si vše myslel. Ten dehonustující pohled na ženu je něco, co mě zvedá ze židle, pořádně se nedovedu vžít do patriarchátu a jeho mentality)

Překvapilo mě, s jakým opovržením se hrdinka kniha setkala po svém rozhodnutí přestat jíst maso. A vlastně veškerou stravu živočisného původu. Ty neuvěřitelný kulturní rozdíly. To, jak je vše popsáno. Po celou knihu jsem s Jonghe soucítila a měla jsem pocit, že vše prožívám s ní. Ten neuvěřitelný vnitřní boj. Ten zmatek. Ta naivní dětská tužba stát se něčím jiným, lepším, stát se stromem. To, jak nedovedla pochopit nepřijetí jejího rozhodnutí ze strany svého okolí. Prožívala jsem s ní její žášť vůči nejbližším. Prožívala jsem starost jejího okolí o její život.

Neuvěřitelně mě kniha oslovila. Bylo to strhující a trochu jsem v tom viděla styl H. Murakamiho, ale to je možná kvůli mému nízkému povědomí o asijských autorech.

02.01.2021 5 z 5


Média, lži a příliš rychlý mozek Média, lži a příliš rychlý mozek Petr Nutil

Pěkný a ucelený přehled. Je to čtivé, poutavé. Sice mi přijde, že místy autor trochu okecává, opakuje se a nechá nějaké téma jen nakousnuté, ale jinak nemám co vytknout. Jazyk mi přijde trochu hala bala, ale ve výsledku vytknout nemůžu, protože se jedná o popularizační publikaci.

Taky podnázev "průvodce postpravdivým světem" mi vzhledem ke spracovanému tématu přijdu trochu clickbaitovej, ale možná je právě ta lehká dávka ironie přesně to, co autor zamýšlel.

02.01.2021 4 z 5


Tajná dohoda: Jak Rusko pomohlo Trumpovi získat Bílý dům Tajná dohoda: Jak Rusko pomohlo Trumpovi získat Bílý dům Luke Harding

Nedočteno. Kvalita překladu je do nebe volající. Navíc mi zde chybí zdroje a citace a autorova poznámka o zdrojích "hovořil jsem s mnoha zdroji... během čtyř let života v Moskvě a po desetiletém psaní o Kremlu Vladimíra Putina jsem získal mnoho ruských přátel..." mi nestačí. Rozumím, že autor do svého pátrání nechtěl nikoho "zatáhnout" a proto svoje zdroje udržuje v anonymitě. Ale co se týče dokumentů,na které v knize odkazuje či je cituje, bych uvítala alespoň nějaké ozdrojovaní. Takhle knihu nemohu brát vážně.

09.12.2020


Psychická deprivace v dětství Psychická deprivace v dětství Zdeněk Matějček

Kniha popisuje detailní výzkum deprivace u ústavních dětí. Ať už se jedná o deprivaci citovou, psychickou, smyslovou či sociální. Osobně bych uvítala, kdyby se stejný výzkum prováděl i u dětí z dysfunkčních/funkčních rodin, ale rozumím tomu, že na realizaci je to poněkud náročnější. Ostatně, autoři to tam zmiňují.

První vydání bylo publikováno v roce 1963. To je 57 let. Nejsem v pozici, abych si mohla jakýmkoliv způsobem zpochybnit výzkum; naopak jsem byla až překvapená, do jaké míry se jeho výsledky dají aplikovat i v dnešní době.

Jednu věc bych ale vytkla. Přijde mi, že autoři zveličují roli matky. A že si místy odporují. Když to nadnesu tak tam stojí, že dítě, co během svých prvních měsíců nepozná teplo matčina těla je už v podstatě odsouzeno k záhubě a může se jít klouzat. Mluvíme o bezpečném klouzání, takže plýnka included. Pár stránek (deset, dvacet?) na to tam ale stojí, že dítě během prvních měsíců svého života není schopno rozeznat detailně rysy obličeje. Což chápu tak, že nepotřebuje nutně matku, ale někoho, kdo zaujme pečovatelksou roli, jelikož dalších pár stran na to se píše, že dítě, co se dostane během prvních měsíců do adopnitví rodiny, kde jej vřele přivítají a dají mu lásku a péči, má velmi vysokou šanci na šťastný a spokojený život.
Jak to chápu já; kojenec potřebuje lásku, péči a náruč, která jej ukonejší. A je úplně jedno, jestli je to matka, otec, sestra, mabička, děda, adoptivní rodič, pěstoun nebo ústavní sestra (byť zde je to trochu složitější).

07.12.2020 5 z 5


Eskejp: Na útěku z kanceláře Eskejp: Na útěku z kanceláře Jiří Charvát

Mě tak neuvěřitelně baví Charvátův existenciální pohled na svět!
Trochu doufám, že jednou veřejně prohlásí "Viděl jsem Sysifa a byl šťastný." Pecka!

26.10.2020 5 z 5


Tahiti v hlavě Tahiti v hlavě Miroslav Olšovský

Zakoupila jsem si na základě silnýho hypu na sociálních sítí a jsem zklamaná. Občas mě zaujala nějaká strofa, ale strofa následující moje zaujetí smetla ze stolu. Škoda.

26.10.2020 3 z 5