Svět jako vědomí a nic

od:

Svět jako vědomí a nic

Přetisk druhého vydání nakladatelství Aventinum z r. 1928. Úryvek z předmluvy ke knize SVĚT JAKO VĚDOMÍ A NIC: Určena skoro vesměs jen pro čtenáře, kteří neumějí číst, n e b o l i ty, kteří čtou chvatně, tj. bezmála všechny dnešní čtenáře .. Lidstvo znalo dosud boha jen ve smyslu druhém; kde až dodnes zaznělo „bůh“, začišelo z toho hrobově bez výjimky jen rabské klanění, hrbení, plazení se, ta nevlastnější neřest člověka. Ten, jenž toto píše, první poznal Boha ve smyslu prvním; Boha, s nímž zcela totožné jest já. Pojmy bůh a já povyšují se navzájem, chemicky sloučeny, do metabožského stavu .. ...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/12_/126016/svet-jako-vedomi-a-nic-126016.jpg 4.412
Žánr:
Literatura naučná, Filozofie
Vydáno:, Trigon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (5)

Přidat komentář
timelady
01. července

Já si nemůžu pomoct, ale kolikrát jsem měla pocit, že Klíma akorát trochu poupravil to, co řekl Nietzsche. Občas tam byly momenty, které by si ani náš velký Pan nihilista nedovolil vyslovit, neboť by i na něj byly až příliš egocentrické. Každopádně dávám čtyři hvězdičky - jednak kvůli tomu, že věřím a pevně doufám v najití cesty ke Klímovi prostřednictvím jeho dalších knih, a také kvůli tomu, že i přes to všechno bylo v knize dost momentů, které mne oslovily - byť některé negativně.

NEGR
09.08.2016

Přestože nemůžu říct, že bych od Klímy četl vše, odvažuju se tvrdit, že právě tato kniha, která byla jeho prvním dílem, je jeho dílem zásadním a nejlepším (přestože jeho více beletristické knihy je nutno hodnotit podle jiných měřítek). Rozhodně jde o dílo výchozí, kde předestřel mnohé teze, které už později nepřesáhnul, nanejvýš je rozvinul. Kdyby od něj mělo zbýt pouze jediné dílo, mělo by to být právě toto. Vždyť sám Klíma původně chtěl podle vzoru předsokratovských filozofů napsat jedinou, všeobsahující knihu. To se mu ale v pouhých šestadvaceti mohlo jen těžko podařit, i když podobný záběr a hlavně systém už v jeho dalších dílech nevidím.
Klímovu filozofii sice nedovedu přijmout jako celek, ale mnohé dílčí teze mi připadají nanejvýš trefné. Především obdivuji jeho psychologické postřehy ohledně lidských vlastností, kdy je schopen zachytit nejrůznější, i drobné duševní stavy a emoce. Myslím, že podobně jako Nietzschemu se mu podařilo téměř dokonale poznat sám sebe a toto poznání uspořádat a vyvodit z něj mnohé závěry obecného rázu. Sebepoznání je nutné k tomu, aby člověk lépe odhadl vlastní jednání v budoucnosti a aby dokázal číst i v ostatních lidech. Za cenné považuji také to, že se Klíma na některých místech dokázal vymezit vůči právě Nietzschovým tvrzením - například co se týče názoru na ženy, Klíma se překvapivě ukazuje být lidštějším než Nietzsche, i když patrně jen v rámci jediné úvahy, na celé dílo bych to nevztahoval.
Pokud mi na Klímových sentencích něco opravdu vadí, je to často jejich notně nabubřelá absolutnost. I zde ale vidím východisko: jako mnohý velký duch, i Klíma si často protiřečí, a jestliže posbíráme některé jeho dva výroky, které jdou proti sobě, odhalíme u Klímy ve výsledku docela výrazný relativismus. Tímhle záludným aforistickým stylem nám pak může připomenout například Hérakleita.

moonell
30.03.2016

Moje hlava už v půlce vypovídala poslušnost a odmítala spolupracovat v chápání těch neskutečných protimluvů, které se v záplavě myšlenek opakovaně objevují v celém spisu. Je nekonzistentní, arogantní a sebepopírající. Ne má neochota myslet, ne můj nedostatek intelektu, špatné zpracování autora a jeho vlastní nedůslednost a alogičnost v alogičnosti je problém. K zešílení.

morte
18.07.2013

Tento komentář mě navnadil knihu si přečíst. Díky.

Jackjelly
15.06.2012

Klímova filosofie ve své dokonalé podobě. Pro ukázku úryvek který pro neznalé naznačí a milovníky Klímy potěší :

Všechno tvé úsilné hledání štěstí nerozmnoží ho, všechno tvé odříkání nezmenší ho! Tvé obavy před bolestí jsou nesmyslny: trpíš-li, raduj se, že’s si toho už kus odbyl; raduješ-li se, věští to pouze bolest, přesně tím větší, čím větší tvá radost. Nanejvýš lhostejno jest nejen, co činíš, ale i co se ti přihodí! : Jednou musíš si vše odbýt! Tvé úsilí zlepšit svůj stav je směšné, radost rovněž! Každé zlepšení zaplatíš až do posledního haléře zhoršením, štěstí neštěstím, velkost malostí; ale každé tvé špatno promění se v dobro. Nesmíš v nic doufat, ale nemusíš se ničeho obávat: – Až bude závratný koloběh všeho u konce, jaký bude výsledek ... ? Žádný ..., – a jako by nic nebylo bývalo... : jediná cena všeho se zatím v koloběhu tom rozplynula... A pak začne tento příšerný svět otáčet se znovu... Zde je nejvnitřnější „hrozné tajemství“ tohoto světa – fantomu:
Vše snaží se a plahočí, touží a děsí se, doufá a zoufá, jásá a naříká pro něco, co nejen theoreticky „jest“ ničím, ale co i prakticky V NIC se paralysuje...


Autor a jeho další knihy

Ladislav Klíma

Ladislav Klíma
česká, 1878 - 1928

všechny knihy autora

Uživatelé mají knihu

v Přečtených16x
v Doporučených1x
v Knihotéce2x
v Chystám se číst19x
v Chci si koupit4x