Příběhy sráče

kniha od:

Příběhy sráče obálka knihy
Mé hodnocení:

KoupitKoupit eknihu

Chlast, deprese, sex, problémy v práci, se ženskými, zdravím i nedostatkem peněz... a především neustálý vnitřní boj se sebou samým řeší svérázně a nekompromisně hlavní hrdina dvaceti povídek mladého talentovaného prozaika a básníka Jaroslava Irovského (*1985). Autor, často se ocitající v až tragikomických situacích, vypráví s velkou dávkou sebeironie své (hrdinovy) životní zážitky a příběhy. Jeho nadhled a naturalistický styl psaní (v počátcích tvorby byl autor ovlivněn psaním Charlese Bukowského), vás nakonec přesvědčí o tom, že ani v těch nejhorších, nejnepříjemnějších, či nejbizarnějších situacích se nemusí život brát úplně vážně. (ukázka z povídky Hank) Jana se nenechala odbýt, přisedla si opět blíž ke mně a položila mi svou malou ruku na pravou nohu. Chytil jsem ji za zápěstí a odtrhnul ji od mého stehna. Vtom se opět otevřely dveře a v nich stál mladý kluk v příšerně dlouhé fialové mikině. Byl o pár čísel menší než já a vzhledově vypadal jako žák sedmé třídy, čemuž bych se nakonec ani nedivil. Všiml si mé ruky položené na Janině zápěstí a okamžitě vytřeštil oči. „Co se to tu, sakra, děje?“ „Co asi myslíš? Hrajeme si se slečnou na maminku a na tatínka,“ odpověděl jsem s klidem, aniž bych očekával nějaký možný blížící se průser. „S mojí holkou?“ A průser byl na světě…...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/170180/pribehy-srace-170180.jpg 4.554
Série

"Sráčská" trilogie 1.

Žánr
Povídky, Literatura česká
Vydáno, Jonathan Livingston
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (17)

Kniha Příběhy sráče

Přidat komentář
timelady
16.05.2020

Je to sice bez pointy a nějakýho hlubšího smyslu, ale ne všechno musí v sobě obsahovat prozření a porozumnění smyslu života (kterej stejně je, jak už lidi vědí, číslo čtyřicet dva). Kdo to má pak pořád číst a vyznat se v tom, žejo.

Autenticita mě ba (což taky velmi často užívám jako výmluvu pro svoji lenost se malovat). A autenticita v literatuře o to víc - prostě člověk se narodí (au), pak umře (jupí, žejo) a mezitim se prostě něco děje a my se z toho snažíme nezbláznit a udělat si to aspoň trochu snesitelný (moc děkuju Francouzům za tuhle veřejnou promluvu po dvou projetých světových válkách).
A to je přesně důvod, proč tyhle knihy čteme. Je to upřímný, otevřený a taky vědomí toho, že někdo další mimo nás má den na číču je pro nás lidi velmi povznášející a osvobozující. Byť nějaká číča je trochu větší a otravnějí jak druhá, ale co na tom, já ty čtyřnohý chlupáče mám ráda.

Pro trochu naděje jsem si do života přivedla Fulghuma a Szczygieła, pro uzemnění zase Schopenhauera a Nitztscheho a pro trochu reality Bukowskiho, Krchovskýho a nově dle všeho také knihy Irovského.
Mám ráda tu diverzitu života.

Doubravka1975
04.05.2019

Byla jsem v knihovně na besedě s autorem a ne že by mě úplně zaujal, ale jsem si říkala, že by jsme měli číst naše české autory a navíc pochází z nedaleké krásné Olomouce, tak jsem si knihu v knihovně půjčila a i když nejsem povídková, mám raději celou knihu jako příběh, tak tohle se mi líbilo.


Hanzo
26.01.2019

Od knihy jsem měl velká očekávání a musím s radostí sdělit, že jsem se při četbě náramně bavil a u některých kapitol jsem stěží odolal záchvatu smíchu viz. zmiňovaná kapitola "Vůně kulečníkového plátna" nebo nakupování prezervativu v supermarketu. Je moc dobře že i v našem malém českém rybníčku někdo dokáže popsat všední život "obyčejného člověka" který má majetek, peníze i názory ostatních na háku. V knize často používán ironický a sarkastický humor v kombinaci se sprostými hláškami se nemusí líbit každému, každopádně já se bavil víc než dost. Pokud bych knize musel přece jen něco vytknout, byly by to dvě mafiánské kapitoly, které mě osobně nezapadají do většinové tématiky knihy (tím ale netvrdím že jsou špatné ).

jan3319
18.07.2018

Po přečtení povídek Příběhy sráče asi každého napadne přirovnání Irovského s kultovním autorem Charlesem Bukowskim. Ale Irovský si píše svoje. I když se netají tím, že je to jeden z jeho nejoblíbenějších spisovatelů. Irovský je Irovský. Sám autor nemá přezdívku český Bukowski moc v oblibě. Povídky jsou smutné, depresivní, ale je z nich cítit i chuť do života. Právě tu propast mezi nebytím a bytím autor vyplňuje svým psaním. A daří se mu to velice dobře.

Jancas.s
29.05.2018

Pro mě velmi čtivá kniha, která mě svou upřímností vtáhla do mizerného života hrdiny a situací s ním spojenými, chvílemi jsem se jen tak nechala pohodově unášet dějem, a také mi některé tragikomické/ironické/sarkastické situace mi vykouzlily úsměv na tváři, především pohovor :)) Není to žádné fádní čtení, kterých jsou plné regály knihkupectví, ale dílo otevřené, uvěřitelné, bez zbytečných tanečků a příkras. Tenhle styl mi vyloženě sedí, a těším se na další knihy.

Renek
15.01.2018

Příjemný soubor povídek navazující na nejlepší tradice americké Beat generation a autorů jako byl Fante nebo Bukowski. Knihu jsem přečetl jedním dechem díky otevřenému, syrovému a humornému autorskému stylu. Absence point u některých povídek mě nevadila, jelikož díky prolínání s klíčovými místy jako je nonstop "U Tomáše" kniha působí svou plynulostí dojmem celku (Když pominu pár mafiánských vsuvek:)

Ivča_Ivča
07.03.2017

Tak jo....Najdi si co miluješ a nech aby tě to zabilo....myslím, že tímto se autor úspěšně řídí. Jeho povídky mají ten správný říz, sami sebe v nich nesčetněkrát poznáte a nudit se rozhodně nebudete. Takže doporučuju! Budete je milovat a nebojte, nezabije vás to :)

antonin0999
30.10.2016

Autor se ve svých povídkách opakuje, často se neobjeví ani žádná pointa, nemůžu ani říct, že jsem se četbou nějak vyloženě bavil. Četl jsem však, dál a dál a poměrně rychle jsem se dostal přes všechny povídky. A musím říct, že přes dle mého názoru nepříliš velkou literární kvalitu, ve mně sráč něco zanechal. A i kdyby to měly být jen žaludeční vředy, tak...

PS: Hemeroidy jsou fakt zlo.

1