Fyzika smutku

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Gospodinovovu Fyziku smutku je možné zařadit k již etablovaným postmoderním románům. Ovšem kromě intelektuální hry, jež se projevuje například v mnohavrstevnatých odkazech na antickou mytologii či bulharské reálie, vykazuje také prvky lyrické prózy. Sice i v tomto případě Gospodinov tematizuje žánr románu a jeho hranice či principy, ale současně se snaží rehabilitovat klasické vyprávění. Mezi tyto snahy by se dala řadit i jedna z hlavních linií románu, jež nejen rekonstruuje mýtus o Mínótaurovi, ale zároveň se ho snaží nově nahlédnout a přehodnotit. Fyziku smutku je možné číst jako zprávu o složité románové kompozici a jejích stavebních principech, ale zároveň je možné v ní sledovat napínavé příběhy jednotlivých vypravěčů, jejichž osudy se proplétají napříč prostorem i časem....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/396093/big_fyzika-smutku-m8O-396093.jpg 4.615
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , NLN - Nakladatelství Lidové noviny
Originální název:

Fizika na tăgata, 2011


více info...
Nahrávám...

Komentáře (7)

Kniha Fyzika smutku

Hoper14
30.08.2021

Překlad žádná sláva. Škoda.

Zdeněk Brdek
04.07.2020

Tak schválně: dokážete jmenovat nějakého současného spisovatele nebo spisovatelku z Bulharska? Předpokládám, že to nebude úplně samozřejmé; ona totiž bulharská literatura má v českém prostředí hodně okrajové postavení. Vždyť v posledních pár letech by se české překlady bulharské beletrie daly spočítat na prstech jedné ruky. Našli bychom mezi nimi ovšem Fyziku smutku, už pátou česky publikovanou knihu Georgiho Gospodinova, v zahraničí patrně nejznámějšího literáta současného Bulharska.
Gospodinov (narozen 1968) patří ke generaci, která se začala prosazovat od začátku 90. let, přičemž na ni měla velký vliv literární postmoderna. To je poznat i na Fyzice smutku – žádný monumentálně vystavěný epický oblouk tu nečekejte. Text naopak působí fragmentárním dojmem, často jej tvoří úvahy o každodennosti nebo bizarní seznamy, jimiž je vypravěč posedlý. Ten se také nesnaží zakrýt skutečnost, že čteme jím konstruovaný příběh. Dokáže velmi obratně pracovat s analogiemi a motivickými variacemi, zároveň však umí být i poetický, vtipný či dojemný.
V románu můžeme vysledovat základní příběhovou linku, jež se odvíjí od vypravěčova dětství, jeho příbuzných, přes mládí až k dospělosti. Popisy 70. nebo 80. let v Bulharsku nám budou připomínat českou historii, nicméně pozornost je spíše něž dějinným pohybům věnována subjektivním historkám, panoptikálním postavám, které vypravěčovi uvízly v paměti, nebo zasutým emocionálním prožitkům. Jedním z takových je třeba úzkostný, v různých podobách se vyskytující pocit odvrženosti.
A právě díky němu začne vypravěč v dětství soucítit se zapuzeným Mínótaurem, jehož starořecká mytologie vykresluje jako odporné monstrum. Mínótaurovo systematické obhajovaní pak vlivem nápadité a osvěžující změny perspektivy patří k nejpůsobivějším pasážím celé knihy. Jestli vás zajímá, o čem může člověk s býčí hlavou snít, neváhejte sáhnout po Fyzice smutku.


AnjaVCL
20.01.2020

Co říci... Plynoucí útržky všeho možného s občasným vynořením pana Jorge a postsocialistických reálií v kulisách omamně tekoucího času. Neumím říci, o čem to bylo, ale je to perfektní. Navození specifické nálady par excellence.

džej
10.01.2020

Ke konci kniha vskutku graduje, alespoň pro mě nejlepší VI.-IX. kapitola.
str.269:
Ta opakovatelnost života... Ta lepkavá, unavující, zničující, odporná, ale nevyhnutelná a čas od času i překrásná opakovatelnost života.

timelady
06.10.2019

Bavil mě začátek, bavil mě konec. To mezitím se nějak stalo. Možná jen zatím nejsem s to pochopit bulharskou melancholii. Možná je to tím, že se celá kniha měla prostě jenom stát. Tak nebo tak doufám, že se ke knize za pár let opět vrátím.

JáJejí
03.08.2019

Naprostý klenot. Nikdy jsem nečetla žádnou knihu od bulharského autora a tuhle si mezi novinkami v knihovně vybrala pro sounáležitou krásu titulu a grafického pojetí obálky. A obsah mě uchvátil hned po prvních několika stranách. Snad to bude tím, že autor je v podstatě můj vrstevník a podobnost dějin konce dvacátého a začátku jedenadvacátého století u nás a v Bulharsku je také značná.
Mohla by se líbit těm, kteří mají rádi magický realismus, hořkou ironii a nebojí se reality všedního dne, ani tzv. popisů ničeho, čili vnitřních stavů, pocitů a uvažování, které jednosměrné čtenáře akčnějších žánrů tolik iritují...
Naprosto dokonalá je pointa socíkovského skanzenu v závěru románu.
Bulharsky neumím ani pozdravit, takže obtížně mohu hodnotit překlad, ale jazyk mi připadal velmi svižný a téměř nikde nedrhnoucí. Našla jsem pár překlepů, což u renomovaného nakladatelství Lidových novin vždycky zamrzí.

Jenom, prosím vás, nečtěte doslov. A to ani před vlastním textem (to byste se do něho asi vážně nepustili), ani poté (to byste si zkazili vlastní uhranutí a nadšení). A vážně nejde o to, že by pan doslovovač prozradil, kdo je vrah...

pahorkatina
15.06.2019

Označení "románový labyrint" z doslovu je velmi přesné. Jak jinak označit román, při jehož četbě čtenář prochází spletitými fragmenty a kontexty příběhů, úvah a záznamů a v případě, že se mu podaří knižní labyrint opustit (tj. odložit knihu se záložkou na noční stolek), může být vržen do svého vnitřního labyrintu myšlenek. Autor vystavěl knižní labyrint z krásných vět a navíc s vědomím nesčetného množství cest. Navzdory tomu není kniha žádnou náročnou intelektuální výzvou, četla se mi velmi lehce. Je melancholická, ale i vyvolávající lehké pousmání. Je mnohotvárná a mnohovrstevnatá. Papírovej labyrint. Fyzika pro osmý ročník základních škol. Doufám, že mé příští spočinutí v této knize bude šestihvězdičkové.