tibby
komentáře u knih
Sedm věží
Sara Baume
Já to prostě nědokázala dočíst. Knížku jsem si dokonce koupila, abych si udělala radost po náročnym dni... A pak jsem začala číst... A bylo to ještě náročnější... Já se snažila, fakt! 85 stránek a měla jsem pocit, že se taky začínám postupně rozkládat, stejně jako všechno v knížce, včetně hlavních hrdinů :D Nepovažuju se za nějak extra racionálního člověka, co všechno potřebuje mít doslovně vysvětlený, ale stejně jako spoustu z vás (dle komentářů) mě nejvíc drásala absolutní absence jakýhokoliv děje... A jestli na tu horu vylezli nebo ne, mě rozhodně nezajímalo tolik, jako z čeho teda doprčic žijou?! Možná to byla jediná věc, která mě nutila číst dál, doufajíc v nějaký vysvětlení... Který právě přijde na tý cca 85 stránce. Pak jsem to prostě zaklapla a řekla jsem si, že život je moc krátkej :D
Opatství Northanger
Jane Austen
Slabší z knih od Jane Austen, ale pořád dobré. Jen ty postavy mi prostě k srdci nepřirostly. Oproti Pýše a předsudku nebo Rozumu a citu je to slabota.
Popel a sníh
Petra Rautiainen
Zvláštní knížka, do který mi trvalo poměrně dlouho se začíst, a druhou půli jsem přečetla jednim dechem. Možná jsem jí ale spíš četla poměrně v běhu a trvalo mi se zorientovat. Velice těžký téma, myslim, že komentář od Balroga vystihuje vše..
Kde se les dotýká hvězd
Glendy Vanderah
Také jsem jedna z těch, které bylo řečeno, že se knížka podobá knize "Kde zpívají raci" a také souhlasím - ani náhodou. Knížka je oddechová, dobře se čte (ale teda někdy ten překlad, to je děs), člověk od ní až zas tak moc nečeká, ale neurazí...
Když můžeš, zůstaň. Když musíš, odjeď
Helga Flatland
Precteno jednim dechem behem jednoho dne. Nezbyva nez autorce zavidet lehkost, s jakou se ji dari vykreslovat pocity a nalady postav. Na malem prostoru dokaze temer nemozne, takhle bych se jednou chtela naucit psat. Hodne mi pripominalo tematicky dve knizky, a to "Vse, co jsme si nikdy nerekli" od Celeste Ng, a "Osamelost prvocisel" od Paola Giordana. Co vsechno si neseme s sebou, co vsechno zustava nevyslovene?
Žena v polární noci: Rok na Špicberkách
Christiane Ritter
Pribeh, ktery by nemel byt zapomenuty. A jsou knizky, ktere nemusi byt extra vtipne psane, aby byly neco extra. Tohle je jeden z nich. Knizka, u ktere si clovek uvedomi, jak zpohodlnel, jak moc vsichni potrebujeme navrat k elementarnimu byti a k prirode...
Sám sobě psem
Jan Venca Francke
A ja bych i tech pet hvezd dala, nebyt prvni a posledni kapitoly, ktere me moc nebavily.. Oproti magickym a extremnim zazitkum z Yukonu a Aljasky je to takove suche... Popravde, myslim si, ze uvodni australska kapitola muze spoustu ctenaru odradit. Jinak je to parada, celej Yukon a Aljasku jsem naprosto hltala, autor sice neni nejaky velky spisovatel a svoji cestu popisuje spis tak, jak to rict... mechanicky.. Ale jeho zazitky jsou samy o sobe tak zajimave, ze neni potreba zadneho velkeho opisovani, rozepisovani nebo humoru... Za me parada, ale taky bych ocenila treba mapy misto nekterych, dle me zbytecnych, fotek...
Nultá hodina
Agatha Christie
Moje druhá Agatha Christie - už naprosto chápu lidi, kteří jí tak hltají. Hrozně mě baví, že člověk opravdu téměř do poslední stránky neví, kdo je vrah. Někdo níž píše, že mu to přišlo jako staromódní divadelní hra - a to mě taky, ale možná to je to, co mě na tom tak baví. Celkově mě baví tahle doba, poměry ve vyšších vrstvách, je to zároveň taková komedie :)
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Přečteno během čtrnácti dnů (rozuměj u mě fakt rychle), pokaždý jsem se těšila, až se ke knížce budu moct vrátit, takže za mě zasloužených pět hvězd. Příběh z Bílých Karpat o bohyních byla pro mě doteď velká neznámá, ani by mě nenapadlo, že by mě tohle téma mohlo tak zaujmout. A stalo se. Člověku je z toho smutno. A pak je mu ještě víc smutno, když se dozví, co tahle skvělá knížka udělala s tím místem... :(
Cyankáli v šampaňském
Agatha Christie
Moje prvni A. Christie a musim rict, ze prijemny prekvapeni, rozhodne nebyla posledni :)
Sejdeme se v knihkupectví
Amy Meyerson
Taková oddychová jednohubka, předvídatelná, ale příjemná. Potěšily mě odkazy na zajímavé knihy a taky vzpomínka na dětství - Most do země Terabithia.:)
Prázdniny v Evropě
Ladislav Zibura
Prijemne prekvapeni po Armenii a Gruzii,ktera me vubec nebavila. Opet me knizka donutila nahlas se smat v autobuse :))
Dobývání nebe
Paolo Giordano
Hodně silný. Zažralo se mi to pod kůži a mám pocit, že ten pocit už ze sebe nikdy nedostanu. Tenhle efekt mám u knížek ráda, ale tim, jak je tohle intenzivní a plný smutku, je dost těžký se přes to přenést. Každopádně pro mě snad ještě lepší než Osamělost prvočísel. Možná i pro to, že tahle knížka řeší moje témata, nejen současný, ale celoživotní. Za mě dechberoucí..
Pouta
Delphine de Vigan
Knížku jsem přečetla během jednoho odpoledne. Velmi stručné a jasné, psáno srozumitelným jazykem a přišlo mi, že právě tento stručný a úsporný styl dodal knížce na intenzitě, propast mezi Théem a jeho rodiči tím vystoupila o to víc, tichá domácnost, kde si všichni řeknou jen to nejzákladnější, přitom z toho cítíte, ten křik a řev v Théově hlavě...
Severská mytologie
Neil Gaiman
Dobrá knížka pro všechny, kteří si chtějí udělat pořádek v severské mytologii. Opravdu nám to ty marvelovky pěkně zamotaly, ale tak s tím se dá počítat a asi nikdo je nepovažuje za bernou minci, co se severské mytoogie týče.. :)
Za mě super, a ano, je to jednoduše napsané, ale podle mě to není na škodu, naopak, pro člověka, co není odborník a chce si jen rozšířit obzory, je to naopak výhoda.
Chtělo by to nový jména
NoViolet Bulawayo
Kniha mi hodně připomínala dříve čtenou knihu Amerikána, tohle nebylo tak dobrý, na druhou stranu si myslím, že autorka dokázala výborně popsat tu nevýslovně těžkou situaci jak v Zimbabwe, tak i pozdější život hlavní hrdinky ve vysněné Americe. Ten pocit vykořenění a stesku po domově (i když v domově, ve kterém se těžko žije) z celé knihy přímo sálá.
Skřítek: Cesta do tmy
Antti Leikas
Fisnké podivno mám ráda, ale ne za každou cenu. Nalákalo mě, že se příběh odehrává v Praze, ale vlastně to byla taková hloupost, co se příběhu týče. Ačkoliv vykreslení skřítků jako takových se mi moc líbilo. Odteď vždycky když kejchnu, tak si na to vzpomenu ;)
Příběh české rekordwoman: Zákulisí největšího sportovního skandálu první republiky
Pavel Kovář
Knihu jsem si pořídila po nezapomenutelném představení Transky, body, vteřiny (Divadlo Petra Bezruče). Neuvěřitelný příběh osobní síly a vytrvalosti navzdory hlouposti, omezenosti a nesmyslné nenávisti.
Jádro Slunce
Johanna Sinisalo
Velice čtivé, děj ubíhá jedna radost i kvůli zajímavému rozložení příběhu (vyprávění Vanny/Very, její dopisy, Jareho vzpomínání a v neposlední řadě i výtahy z odborných článků a pojmy ze "současného" Finska..knížku jsem přečetla za chviličku a moc mě bavila.
Den falešné kočky
Pasi Ilmari Jääskeläinen
Nějak jsem se do téhle knihy nemohla začíst, pak mi přišlo, že už jí čtu nějak hrozně dlouho, chvílemi jsem vůbec nevnímala text... Literární spolek a Magický průvodce mě bavily víc, ale zase musím říct, že konec mě dostal! Geniální rozuzlení...