thorir komentáře u knih

Nechci, aby to vyznělo nějak povýšeně, ale musím přiznat, že mě v knize vlastně nic nepřekvapilo. Kniha shrnuje varování před některými fenomény dnešního světa. Nepřekvapilo mě varování progresivních autorů před přílišným konzervativismem. Nepřekvapilo mě varování konzervativních autorů před přílišným progresivismem. Pokud čtenář sleduje světové dění, všechny ty obavy a varování jsou zřejmé, popsané, byť mnohdy paradoxně míří proti sobě navzájem. V této knize je akorát editor seřadil více či méně podle témat. Přestože mě nepřekvapil ani jeden z příspěvků, tak nějak mě nakonec těší, že existují i jiní, respektovaní, jedinci s podobnými názory nebo s podobnou všímavostí k sociálním / kulturním / politickým / vědeckým a technologickým jevům. Sám o sobě je tohle trochu paradoxní odstavec, je zřejmé, že názorově se nelze ztotožnit se vším, některá varování jsou opravdu protichůdná. Autorům však nelze upřít snahu o objektivní argumentaci. Přesto jsem se nad některými úvahami částečně ušklíbal.

Příspěvků je značné množství, přesně 150. Rozsahem nejčastěji 1-2 strany, výjimečně kratší nebo delší. Některé čtivé, jiné méně, zřejmě záleží, ke kterému tématu má čtenář blízko. A že témat je mnoho, od kultury, sociologie, politologie, přes biologii, fyziku, moderní technologie a sociální sítě, po nemalé množství filosofických úvah.

- Zmíním několik příkladů. Kniha obsahuje několik článků o blížící se singularitě (myšlen pojem z oboru umělé inteligence).
- Klasická varování před značným rozšířením spotřební elekroniky jako náhražky komunikace, varování zejména před vlivem spotřební elekroniky na děti.
- Dále několik politologických příspěvků na téma demokracie. Vyzdvihl bych zejména dost neobvyklý, o to cennější, příspěvek, varování před neschopností demokracie, jako politického zřízení, dále se rozvíjet s názvem „Demokracie jako slepé střevo“, opravdu zajímavý pohled.
- Následuje množství příspěvků na téma "co dál ve fyzice".
- Jedno osamocené, o to zlověstnější, varování před veřejným / neveřejným světem sociálních sítí, vlastněných soukromými subjekty, zacházení s příspěvky uživatelů vs. dnešní realita hromadného mazání nepohodlných názorů a tzv. „deplatforming“, výmaz uživatele bez možnosti odvolání, fenomén a realita několika posledních měsíců.
- A jedno poněkud vtipné varování před digitální věčností – varování, že na nás naše chování na síti může po pár letech vybafnout jako pověstný kostlivec ve skříni (a že se to dnes běžně děje, prohledávají se Twittery, Facebooky a další a hledají se roky staré příspěvky a jejich autoři jsou následně pranýřování za to co je aktuálně v módě pranýřovat).
- Je zajímavé, co autoři naopak příliš nenahlédli. Pouze v jednom případě se objevuje varování před dnes tolik „populárními“ a skloňovanými názorovými bublinami a komnatami ozvěn (příspěvek Laryho Sangera, zakladatele Wikipedie).

A jeden povzdech nakonec. Všichni ti autoři příspěvků, všechna ta varování. Je velká chyba, že tyto jedince není víc slyšet, místo toho posloucháme kdejakého, s prominutím, idiota, který si bezostyšně nárokuje názor na doslova jakékoliv téma a očekává respekt. Ano s mnohými varováními bezvýhradně souhlasím. Kniha je stará několik let, ten posun pár let dopředu dává většině autorů zcela jasně zapravdu.

Lituju času stráveného s knihou? V žádném případě ne, přestože jsem v knize nenašel v zásadě nic objevného, když už nic jiného, poskytla mi mnoho látky k dalšímu přemýšlení a to se vždy počítá.

A jedna poznámka k hodnocení. Čtyři hvězdičky jsou moc, tři možná málo. Inklinuji ke čtyřem, neboť o tématech je třeba dále mluvit. Čtenáři obeznámení se světovou realitou nechť si prosím jednu hvězdičku odečtou za pocit "nic nového pod sluncem". A teď už jen zbývá doufat, že si tento můj komentář / výplod alespoň jeden člověk přečte.

9 23.10.2018

Kniha je psána čtivou, srozumitelnou formou. Za slabinu považuji zaměření se na příběhy, byť chápu, že to jinak nejde. Několik desítek let praxe psychologa stěsnat do 170 stran bez použití několika archetypálních příběhů prostě nelze. Životní situace/motivace/postoje lidí jsou mnohem složitější, než co se dá vystihnout několika příběhy. Věřím však, že spousta čtenářů se v tom najde. V mém okolí je několik jedinců, které jsem v příbězích poznal a kterým knihu jednoznačně doporučím (a půjčím, projeví-li zájem). Nelze též umenšit význam toho, že kniha čtenáři poskytne možnost o problémech zase nějak přemýšlet, možná vykročit ze začarovaného kruhu, možná se pokusit najít terapeuta a s pomocí něj své tajné programy prozkoumat. Na druhou stranu, přínos knih, pokud parafrázuji autora, bych nedramatizoval. Jistě, čtenář si může odnést mnohé, bude-li chtít, bude to však maraton a bude to vyžadovat extrémně silnou vůli něco změnit. S knihou se to má stejně jako se všemi ostatními „svépomocnými“ publikacemi/kurzy, ten kdo si z toho něco odnést chce, ten si taky něco odnese. Ten kdo jen pasivně čeká na zázrak, ten se ho nedočká.

9 19.10.2018

Uznávám, je to vážně asi trochu vykrádačka, nicméně, zpracováním za mě dost povedená. Pandorum je níže zmíněno víc než oprávněně, o tom však dál. Předně, Tchaikovsky umí psát, umí používat jazyk, budovat atmosféru, napětí, strach, hrůzu, má talent pro skladbu vět, všude se protíná velkolepost v kontrastu ke kosmické hrůze, chladu a strachu. Kniha je opravdu čtivá, styl akční, zároveň hutný až hororový. Nehodnotím překlad, četl jsem v angličtině, některé věty, odstavce, jsou však prostě geniální, hlavně ze začátku, když čtenář tápe v temnotách, to zoufalství výpravy je hmatatelné. Z vesmírné temnoty mrazí, ten kosmický chlad, ty 3°K, čtenář cítí na vlastní kůži. A pak je tu studený spánek (cold sleep, možná bylo přeloženo jinak), psychóza, deprese. Zmíněné Pandorum (mimochodem, opravdu skvělé sf) prostupuje dějem v několika situacích, od rozpadu osobnosti, přes generace odsouzené k přežívání na lodi, po kapitána. Víc nelze nastínit bez zásadních spoilerů. Za hlavní přednost považuji neobvyklé a jednoznačně výrazné „mimozemšťany“. Ke konci kniha trochu ztrácí dech a vlastní závěr je takový prapodivný, je zřejmé, že autor byl hodně rozpolcen v otázce jak to ukončit a zvolil v zásadě neutrální způsob. Kniha však jednoznačně stojí za přečtení.

7 19.10.2018

Další kniha z pera české historičky J. Bednaříkové, volně navazující na její předchozí práce o době velkého stěhování národů. Kniha je pochopitelně zaměřená na Franky, sleduje vznik a vývoj národa z protofranských kmenů, pronikání křesťanství, právně – náboženský systém, franské misie a mnoho dalšího. Nesmírně zajímavé jsou střípky, jak křesťanství ovlivnilo barbary a naopak jak se nechalo samo barbary ovlivnit. Mnoho místa je věnováno některým významným panovníkům, zejména Chlodvíkovi a jeho konverzi ke křesťanství. Událost, v očích autorky, značného významu pro další evropský vývoj. Doba konce římské říše, doba stěhování národů, doba barbarských států, mě nepřestává fascinovat. Autorčin styl psaní je možná opravdu trochu krkolomný a dlouhá souvětí k plynulosti nepřispívají. Kniha se mi subjektivně četla o něco hůře než autorčiny předchozí, nicméně odnesl jsem si mnohé. Zájemcům o problematiku jednoznačně doporučuji.

4 13.10.2018

Nádherná, brilantní kniha, plná obrazů a pohledů do minulosti, doslova. České vydání z roku 2016 je na kvalitním, křídovém papíře o vysoké gramáži. Stránky jsou plné obrazů koloniálního stylu, později též fotografií, nechybí samozřejmě ani mapy. To vše dohromady umocňuje atmosféru britského impéria. Mnohými dnes zatracováno, nenáviděno, spolu s dalšími koloniálními mocnostmi, přesto autor pomocí řady argumentů ukazuje, že západ a kolonialismus nebyl jen o útisku a násilném podrobení původních obyvatel. Naopak, položil základy modernímu světu. Argumenty můžete akceptovat, nebo taky ne, objektivní pohled na dnes kontroverzní minulost (podobně též Civilizace od téhož autora), bez, v současnosti tolik mezi akademiky oblíbeného, sebemrskačství za „hříchy“ předků, však autorovi v žádném případě upřít nelze. Svěží text plyne bez zbytečných zádrhelů, překladu, myslím, též není co vytknout. Kniha čtenáře provede dějinami impéria od jeho počátků, od soupeření s dalšími evropskými koloniálními konkurenty v různých částech světa, přes správu impéria v jeho vrcholné formě, po jeho rozpad po druhé sv. válce a s tím související zánik a politické změny. Knize by možná opravdu slušel o kousek větší formát, přesto si jednoznačně zaslouží místo v knihovně každého nadšence do historie.

10 29.09.2018

To nejzásadnější, co si po přečtení knihy odnáším, je fakt, že tehdejší vládcové a elita Evropy měli, úplně stejně jako ti dnešní, značný problém domluvit se na společném postupu proti expanzivnímu Islámu, tehdy zastoupeného Osmanskou říší. Sledovat politické pozadí, a s tím související potíže finanční/politické, vzniku ligistické flotily možná není právě čtení na léto. Z dnešního pohledu a ve světle současných událostí a chování evropských (západních) elit, však jasně ukazuje politickou/názorovou roztříštěnost tehdejších Evropských vládců, tj. v podstatě stejnou situaci jako dnes (mnozí argumentují, že právě tato názorová roztříštěnost a neustálá rivalita následně vedla k naprosté světové nadvládě Evropy – o tom jiné knihy).

Kniha je psána živým, svěžím stylem s častým nádechem irone. Někdy možná trochu stroze, což v tomto případě nepíšu jako kritiku, květnaté věty a složitá souvětí jsou u podobné literatury často spíš na škodu. Takto je kniha mnohem lépe přístupná širšímu okruhu čtenářů.

Snad jediné co bych knize vytknul, je absence podrobnějších mapek, někdy bylo dost obtížné sledovat pohyb flotil, ještě že máme Google maps. Bitevní náčrtky manévrování flotily vysloveně chybí. A protože jsem dost technicky zaměřený, chyběl mi též důkladnější popis používané vojenské techniky = lodí. Snad nejvíc je tento nedostatek zřejmý v jedné z posledních kapitol, kde autor popisuje tureckou snahu o vývoj vlastní odpovědi na Benátské dělové lodě, galeasy, Osmanské maony, nastíní, že turecká varianta nepředstavovala pro Ligu hrozbu, nicméně neuvede proč.

Přes výše uvedený nedostatek knihu všem zájemcům o historii jednoznačně doporučuji.

7 29.09.2018

Povídky v zásadě nečtu, nebaví mě ten krátký formát, příběhy bez začátku a bez konce. Čas od času na to však zapomenu a zkusím se do nějaké povídkové knihy začíst, jen abych si znovu a znovu potvrdil, že povídky opravdu ne-e. Jak vypálit Chrome je stejný případ. Zapomenutelné příběhy bez smyslu, bez jiskry, poloviční zážitek. Na druhou stranu, věřím, že si své čtenáře najdou, pravověrní fandové cyberpunku si přidají 1-2 hvězdičky. Kamarád, co mi knihu kdysi doporučil, nedokázal skrýt své nadšení. Za sebe bych vyzdvihnul snad jen Rudou hvězdu a zimní orbit, z daného výběru mi jako jediná nějak zůstala v hlavě, možná právě proto, že je to taková klasičtější SF záležitost. K těm ostatním jsem měl přece jen trochu dál.

2 29.09.2018

Jak zlověstně příhodné bylo číst tuto knihu v letošním extrémně suchém a parném létě. Vidět, jak dříve zelená krajina postupně hnědne, vidět jak tráva ve městech usychá. Bylo to trochu jako strašidelná vize, předehra budoucnosti, která nás zřejmě čeká. A přesto, že v knize katastrofu nezpůsobí klimatické podmínky, výsledek je v zásadě stejný. Příběh je v zásadě jednoduchý, odehrává se na pozadí globální katastrofy a sleduje skupinku lidí, hledajících útočiště a místo k přežití. Za největší klad knihy považuji popis chování a motivace skupinky lidí a jednotlivců v extrémní situaci. Jak bychom se asi zachovali my, dnes, se vší tou skvělou technikou, bez které si neumíme představit svět. Pro mnohé je to jistě lákavá představa, globální katastrofa, možnost ukázat co ve mně je, ale pak vás z ničeho nic začne bolet zub … Vyzdvihl bych zejména popis přeměny charakteru hlavní postavy, z nevýrazného inženýra/zaměstnance/otce rodiny na skutečného, byť možná ne zcela dobrovolného, vůdce, přijímajícího odpovědnost za blaho skupiny. S tím souvisí rozpad společenského řádu v okamžiku pádu „civilizace“. Vůdci vs. ti co následují. Nemám žádné iluze, takto nějak podobně by to probíhalo ve skutečném světě, včetně znovu ustanovení jisté formy feudálních systémů, silní vs. slabí, jiná možnost po kolapsu společnosti není. Knihu jednoznačně doporučuji.

9 01.09.2018

Na jednu stranu skutečně obtížně čitelné (alespoň pro mě – laika), množství zákonů, trestů, pravidel je nekonečné a ubíjející. Na druhou stranu pohled na barbarské kmeny, jejich život, způsob jednání, motivace. Četl jsem to zejména kvůli mé fascinaci barbarskou Evropou, Evropou před Římem, Evropou před písemnými památkami. Z této Evropy nic jiného než tyto zákoníky, sepsané na základě ústních tradic a o staletí a staletí později, nemáme (archeologové doufám odpustí, že pomíjím četné archeologické nálezy). Ještě k obtížnosti textu, dost mi pomohlo, že jsem předtím přečetl cyklus knih „Stěhování národů“ od české autorky J. Bednaříkové. Celkově času stráveného čtením v žádném případě nelituji, přes autorův složitý, vyčerpávající styl psaní, jsem si odnesl mnohé. Avšak zcela na rovinu, knihu bych, z laického čtenářstva, doporučil pouze opravdovým nadšencům.

8 01.09.2018

Poctivá space opera, SF ze staré školy. Zvláštním způsobem chytlavý příběh, nikterak převratný, přesto čtenáře udrží a nutí dočíst. Banksův styl psaní není vůbec špatný – je to mé první setkání s tímto autorem. Síla příběhu je v autorově představivosti, přesněji v jeho megalomanské představivosti. Megastruktury a vesmírné lodě, před kterými bledne cokoliv dalšího (považte, habitat v podobě kola o průměru 14 mil. Km, paráda!). Autor rozvíjí, místy trochu nepravděpodobný, příběh na pozadí kosmických událostí enormní velikosti. Války dvou galaktických říší. Kultura (lidská říše) proti Idiranskému císařství. Kdo je „hodný“ a kdo „zlý“ se po první knize těžko rozhoduje. Pozadí příběhu a celková „galaktická“ politická situace je asi to co mě na příběhu nejvíc zaujalo a co mě táhne k přečtení dalších dílů cyklu (celkem jich je deset). Tento „globální/galaktický“ pohled je též hlavní příčinou mého hodnocení.

Na jedné straně je možná netypické pojetí příběhu, kdy hlavní hrdina je z „nepřátelského“ tábora, bojuje za Idirany, přestože je, alespoň částečně, člověk. Na druhé straně stojí fakt, že naprostá většina postav je, z mého pohledu, značně nevýrazná. Co je horší, mnoho z nich se chová nelogicky. Jedinou výjimkou je snad Balveda, i ta však, dle mého, nedosáhne plného potenciálu.

Celkově si Banks šanci zaslouží, bez ohledu na zřejmě zpackaný český překlad, viz předchozí komentář, což nedokážu posoudit a překlad nehodnotím, četl jsem v angličtině. Pozadí příběhu a galaktická válka mě zaujali natolik, že další knihy cyklu časem přečtu.

4 01.09.2018

Když napíšu, že jsem po této knize sáhl proto, že mám rád med, nebudu zase tak daleko od pravdy. Proč se nedozvědět něco víc o tvorech, které ho vyrábí? Ale vážně, lehká, útlá knížečka umožní rozšířit obzor do další z oblastí, které v dnešním světě obvykle zcela ignorujeme (zde vidím podobnost s Tajným životem stromů od P. Wohllebena, byť ta Wohllebenova mi přišla přece jen o něco zajímavější a o kousek čtivější). Kniha vyvrací mnoho mýtů, které o včelách mezi lidmi kolují. Zároveň uvádí na pravou míru množství faktických informací o tom, jak včelstva fungují. Chcete-li se něco dozvědět o včelách, nebo si zkrátka utřídit informace které již máte, knihu jednoznačně doporučuji.

2 01.09.2018

Epická bitva u Trafalgaru, legendární Lord Nelson, který za vítězství zaplatil cenu nejvyšší. Kdo by neznal? Brilantní kniha od českého historika Jiřího Kovaříka je stejně epická, jako bitva, kterou popisuje. Autor provede čtenáře detailně celou kampaní, vč. politického pozadí. Pro českého (angličtinou nevládnoucího) čtenáře je to navíc, myslím, jedna z mála příležitostí seznámit se fungováním fascinujícího světa plachetnic a námořnictev Napoleonské doby. Text je napsán velmi čtivým stylem, výňatky z dobových deníků účastníků kampaně/bitvy jen podtrhují autentičnost. Čtenář žije s kapitány jednotlivých lodí, důstojníky a námořníky. Jen málo stačí k tomu si představit, jaké to tam vlastně tehdy bylo. Rozhodně povinnost pro všechny fandy plachetních lodí.

4 20.08.2018

Nesmírně působivá kniha, ostatně, stejně jako autorova předchozí – Krvavé země. Popisuje naprosto neuvěřitelnou epochu lidstva. K tématu snad ani nelze psát krátký, povrchní komentář.
Autor rozpracovává myšlenku, podle níž bylo hlavní příčinou smrti těch miliónů východoevropských židů (a dalších) primárně chybějící a dvakrát zničený stát. To umožnilo jednotlivcům a celým skupinám rozpoutat peklo na zemi. Myšlenka obsahuje varování s přesahem do dnešní doby. Knihu vyzdvihuji také proto, že obsahuje fakta o celkem málo známé historii holokaustu v pobaltských zemích, nenávisti k židům před začátkem druhé sv. války napříč celou střední a východní Evropou.
Masové vraždění na východě, Babi Yar, sardinková metoda. Fakta o tom, že mnoho vraždění vykonali neněmci mohou být pro mnohé dost nepříjemná. Jak snadné a pohodlné je najít si někoho na koho to půjde všechno svést. Tím nijak nezlehčuji a nesnižuji podíl viny německých vůdců a vojáků, nicméně máslo na hlavě má mnoho Poláků, Ukrajinců, Litevců, Lotyšů, Estonců, Rusů, … a dalších.
V knize se nachází nádherná, hluboká, třebaže hrůzostrašná citace, autor Gustaw Herling-Grudzinski, a třebaže byla vyslovena v souvislosti s Gulagem, Snyder ji, myslím, vhodně používá i zde. „Ukázalo se totiž, že dolní hranice instinktivní odolnosti lidského těla, vedle níž jsme až dosud počítali se silou charakteru nebo uvědomělým působením duševních hodnot, vůbec neexistuje. Jinými slovy, že prostě neexistuje nic, co by člověk neudělal z hladu nebo bolesti“. Aneb „člověk je lidský pouze v lidských podmínkách“. Přestože všechny ty činy nikdy nebude možné omluvit, ta věta nabízí jisté východisko, možnost pochopení, i když ne odpuštění.

13 28.07.2018

Na tomhle mi něco nesedlo. Na knihu jsem se těšil, dávná antiutopie s ikonickým názvem. Už dlouho jsem měl knihu v hledáčku. Po přečtení musím přiznat jisté vystřízlivění. Svět je velmi podobný Huxleyho Krásnému novému světu (nebo naopak?), Orwell dokonce věřil (i přes Huxleyho ujišťování o opaku), že Krásný nový svět byl právě touto knihou ovlivněn. A skutečně se zdá, že posledně jmenovaná kniha rozpracovává tématiku vynuceného štěstí mnohem lépe a mnohem dospěleji. Na jedné straně oceňuji popis světa, sterilní budoucnosti, bez soukromí, žádná jména jen označení, s přesným plánem pro každého jedince. Na druhé straně mi je představa, že bych akceptoval život v tom skleněném vězení natolik vzdálená, že to ani nejde popsat. Orwellovo 1984 si představit dokážu, ostatně, zažili a zažívají to milióny žijící v diktaturách v minulosti a dnes. Huxleyho / Bradburryho vize je též představitelná, domnívám se, že tam dnešní svět celkem rychle směřuje (s trochou toho Orwellismu). Zamjatinův svět je, alespoň z mého pohledu, méně uvěřitelný. Ale s tím bych ani neměl problém. Co mi nesedlo, je zaměření na vnitřní myšlenky a pocity hlavního hrdiny. K němu jsem si vůbec nedokázal vybudovat jakýkoliv vztah. Výbuchy emocí, psychedelické obrazy spalující zamilovanosti a žárlivosti, sny, pocity vs. matematická logika, to jsem tu vážně nečekal. Při zpětném pohledu, možná jsem to jen špatně pochopil, možná, že jedince (chlapa) po letech sterilní výchovy v proskleném, před-programovaném světě nic jiného než výbuch emocí při setkání s někým jako je I-330 ani nečeká.

9 28.07.2018

Nový příběh, nový svět, nová situace, nové pojmy. Čtenář je tak trochu hozen do vody – plav nebo se utop. Prvních několik desítek (stovek) stran se topíte v pojmech. Naštěstí, Morgan umí psát, dokáže udržet pozornost čtenáře i bez přílišného vysvětlování, nechá plynout příběh, čtenář si mnohé musí domyslet, aby se mu domněnka potvrdila o pár (desítek) stran dál. Harlanův svět je však nesmírně zajímavý a dostatečně složitý. Mystika kolem mimozemšťanů pokračuje intenzivněji než v předchozím díle. Byť se to na prvních několika stech stranách nezdá, vše směřuje ke vcelku předvídatelnému cíli, to nepovažuji za chybu, v žádném případě to není důvod ke snížení hodnocení. K čistému kyberpunku v podobě deMontu se přidává politika Harlanova světa, náboženství vousáčů, fanatismus revoluce Quellismu. Kniha se opět čte sama, opět atraktivní svět, příběh má spád, opět skvělé nápady, čtenář se nenudí.

4 28.07.2018

S druhou částí série Takeshi Kovacs se mění styl vyprávění. Autor opouští kyberpunkovou detektivku prvního dílu a příběh vypráví stylem napůl dobrodružství Indiana Jonese, napůl military sf. Tam kde byl první díl střízlivá sf/kyberpunková detektivka, nastupuje zde z poloviny akční příběh vojenských operací a z poloviny mystický prvek v podobě starobylé mimozemské civilizace, jejíchž pozůstatky se nachází na mnoha obydlených světech. Čtivost zůstala zachována, skvělými nápady autor opět nešetří. Svět je stále stejně atraktivní jako v předchozím díle.

5 28.07.2018

Těžko psát komentář k tomuto významnému a oceňovanému textu, který uchvátil již generace čtenářů. Krátký příspěvek si přesto dovolím. Číst ten obyčejný přímočarý příběh starce bojujícího s rybou a oceánem, mluvícího si sám pro sebe, jeho jednoduchá, přesto vědoucí, slova, myšlenky, je zvláštním způsobem posilující. Možná je to placebo, možná je to způsobeno generacemi okouzlených čtenářů a já jdu zkrátka s davem. A říkám si, jak by se mi ten příběh mohl nelíbit? Vždyť za to autor dostal Nobelovu cenu. Těžko říct, ale možná, že se v tom jednoduchém textu opravdu skrývá síla, nezměrná energie oceánu. Nekonečná motivace bojovat a přežít, vzdor osudu a životnímu údělu. Starý, chudý rybář bez ničeho a bez naděje, a přesto si naději drží, přesto má sílu pokračovat dál. Věty typu „But man is not made for defeat. A man can be destroyed but not defeated.“ jsou esencí vzdoru. Jsou v jádru příběhu a, alespoň pro mě, důvodem, proč na mě text tak silně zapůsobil. Možná je v tom částečně i návod jak si v dnešním světě udržet zdravou mysl. Jak propastný rozdíl vůči dnešní době, máme vše, na co si vzpomeneme, a přesto jsme nešťastní a v depresích, neustále reptáme a stěžujeme si. Možná je čas od času vážně třeba připomenout si Santiaga a jeho boj s rybou.

34 28.07.2018

Vidíme je všude kolem nás, v krajině, ve městech, a přiznejme si, nic moc o nich vlastně nevíme. Stromy, někdy majestátní, někdy nenápadní, někdo je objímá, někdo se na ně jen dívá a obdivuje. Bez nich si lze jen stěží představit krajinu a svět. Autor se pouští do popisu úžasného, neznámého světa, vysvětluje jevy, kterých jsme při procházkách lesem svědky, ale o nichž obvykle nic nevíme, zřídka kdy si jich blíže všímáme, a vlastně často se o ně ani nezajímáme. Text je nesmírně čtivý, dostatečně jednoduchý, aby si i nebiologové, jako já, čtení knihy užili. Nelze se divit, že je kniha v kategorii bestsellerů. Troufám si tvrdit, že jde o postoje měnící text. Od teď se budu na stromy a lesy dívat zcela jinak.

39 28.07.2018

Někdy si tak říkám, že dnešní vládnoucí elity si snad tyhle všechny anti-utopické knihy museli vzít jako návod. Jinak to snad ani není možný. Proberte se, to neměl být návod, to mělo být varování!

Tam kde Orwell prorokuje policejní stát, kontrolu myšlení i jednání, neustálý dohled nad všemi aspekty života, tam kde Huxley předvídá sebevražednou dekadenci, hédonismus, nihilismus a dospělé děti co si jen neustále hrají, tam se Bradbury pro změnu přesně trefil do dnes velmi moderní mentality obětí, do sněhových vloček, do safe spaces, do útlocitných jedinců neschopných čelit kritice, odlišným názorům, nebo prostě jen drsné realitě světa.

Autor se vyžívá v popisném stylu, a že je to styl opravdu bohatý. Je možné, že tohle je z části důvod toho, proč byla tato kniha jako jedna z mála zmíněna při hodinách literatury. Kniha je plná silných myšlenek, množství odkazů na jiná literární díla. Text je opravdu působivý, některá spojení jsem četl vícekrát, protože ve mně zanechali opravdu hluboký dojem. Popisný styl pak na druhou stranu považuji za důvod absence prvoplánového pocitu děsu, hrůzy chcete-li, který existuje při čtení „konkurenčních“ anti-utopií, právě např. 1984 nebo Krásného nového světa. Obě tyto knihy děs vyvolávají, třebaže každá jiným způsobem. Orwellovská budoucnost je šedá, autoritářská, manipulativní, chodby ministerstva lásky na klidném spánku též nepřidají. Huxley naopak děsí vizí úpadku člověka, úpadku myšlení a smyslu bytí, vizí absolutní dekadence a nihilismu. V tomto je Bradbury trochu pozadu a nepomůže ani mechanický ohař, z něhož má hrdina explicitní strach.

Avšak v něčem je Bradburyho vize přeci jen děsivá. Totiž likvidací knih, přeneseně nepohodlných a nebezpečných znalostí. Ve znalostech je síla, nepochybně. Zkáza těch objektů, které tady všichni tolik milujeme, těch jednoduchých předmětů z papíru a trochy inkoustu, písmenek uspořádaných do nekonečného množství myšlenek, to je strašlivá představa.

Můžeme jen doufat, že se něčeho podobného nedočkáme.

28 15.06.2018

Na knihu jsem narazil v podstatě náhodou, někde na FB se objevil jakýsi příspěvek člověka z UK, rozhořčeně vyzívající k bojkotu knihy a popisující svůj boj proti tomu, aby se kniha prodávala v univerzitním knihkupectví. V dnešní převrácené době, plné sněhových vloček a útlocitných jedinců, asi nic neobvyklého. Jenže z podobných cenzurních snah vždy vidím rudě, tedy jsem knihu okamžitě objednal.

Zcela na rovinu, čekal jsem víc. S tím co je v knize napsáno se názorově víceméně ztotožňuji, na dnešní směřování světa se dívám podobně, ukazuje se však, že shrnout příčiny stavu a vývoje západní civilizace, hlavní dnešní civilizační neduhy, do tří set stránek formátu A5, je pro hlubší pochopení zcela nedostatečné. Podání je naprosto nehodné důležitosti tématu.

Teorie byrokratizace společnosti je srozumitelná a celkem uvěřitelná, postrádám však vysvětlení hlubší příčiny toho, proč „superelity“ uvažují zrovna tak, jak uvažují. Proč převážil zrovna extrémně levicový názorový proud? To v knize naneštěstí vysvětleno není. Nárůst byrokracie by přece byl stejně dobře možný i „zprava“.

Autorova teorie mi v mnohém připomíná hlavní poselství dnes již klasické, přesto zásadní, knihy Josepha Taintera „Kolapsy složitých společností“, aneb „složitá společnost začíná kolabovat v okamžiku, kdy náklady na udržení složitosti překročí výhody ze složitosti plynoucí“. Smysl to dává. Osobně pro hlubší poznání o tom co je špatně s moderní extrémní levicí a proč se nemusíme stydět za příslušnost k západnímu civilizačnímu okruhu, doporučuji sledovat např. přednášky prof. Jordana B. Petersona.

Za další velké mínus považuji to, že knize citelně chybí poznámkový aparát a odkazová literatura. Autor sice předem upozorňuje, že nic takového v textu na čtenáře nečeká, nicméně alespoň základní přehled literatury, který formuloval autorovy názory, by si kniha zasloužila. Těch několik málo doporučených knih, jedna na konci každé kapitoly, nestačí. Za tohle jednoznačně hvězdička dolů.
Množství faktů, se kterými kniha operuje, je dnes běžně řazeno do kategorie fake news, z mainstreamu se o tom nic nedozvíme, zbývají alternativní zdroje (a v podstatě pouze v anglickém jazyce). O to víc by si právě uváděná tvrzení nějaký zdroj jednoznačně zasloužila. Takto kniha nepůsobí důvěryhodně. Je to škoda. Z toho co lze dohledat, z faktu, že mainstream skutečně silně selektuje co publikovat a co ne, je zřejmé, že autor si pravděpodobně nevymýšlí. Na druhou stranu, autor zřejmě moc dobře ví, že názorové odpůrce by nepřesvědčilo sebevíc, zcela korektních, odkazů.

Co závěrem? Přes výše uvedenou kritiku knihu doporučuji k přečtení. Minimálně jako úvod do problematiky. Čím víc lidí si uvědomí, že vládnoucí struktury skutečně nepracují v zájmu většinové populace, že výkřiky typu „potápějte ty lodě“ a názory na správný postup řešení krize ničemu nepomůžou a nikdo z elit se jimi nebude řídit, tím lépe. Tedy pět hvězdiček za odvahu napsat knihu na tohle téma, jedna hvězdička za zpracování. Výsledek = tři hvězdičky. Můžeme doufat, že další revidované vydání dopadne lépe.

Mimochodem, palec nahoru za komentář Belatris. Přestože bychom se pravděpodobně v živé debatě neshodli, zřejmě bych stál na opačné názorové straně, nelze neocenit přístup k diskuzi v duchu tradice Voltaireovi připisovanému „Nesouhlasím s jediným slovem, které říkáte, ale navždy budu bránit, abyste je říkat mohl.“

12 15.06.2018