TheMajkee komentáře u knih

Oj, to jsou zdejší hodnocení zase jednou velmi přemrštěná. Silo má vcelku originální námět, filmově zpracované to bude fakt dobré, ale v knižní podobě to lehce pokulhává. Je znát, že tohle je autorova prvotina (pominu-li povídky, ze kterých Silo vzniklo), protože jeho styl působí místy amatérsky - někdy se v něčem hrozně nimrá, jindy bere popisy a posuny v ději naopak moc hopem. Jsem ale rád, že tohle nebyl úplně ten typický young adult dystopický román jako třeba Divergence, i když tu je zase nebojácná a rebelující hlavní hrdinka. Naštěstí to působilo o něco víc dospěleji, ale to je asi tak všechno. Některé části byly vyloženě strhující, většina knihy však byla zcela prázdná a neakční, a to mě u tohoto druhu literatury dost štve.

Když jsem si Silo kupoval, netušil jsem vůbec, že je součástí trilogie a on ani závěr nenaznačuje, že by se mělo stát něco dalšího. Obzvlášť u trilogií by totiž bylo potřeba, aby zůstal děj na konci otevřený, ale v Silu je poměrně výrazná tečka, která vůbec nenaznačuje, že by se ještě něco zásadního mohlo semlít. A to je sakra špatně, vždyť mě osobně to vůbec nenalákalo k tomu, abych si přečetl pokračování - to by mě normálně zajímalo i u knihy, která není úplně podle mých představ. Silo se totiž na druhou stranu čte dobře, je to vyloženě odpočinková kniha, u které nemusí čtenář moc přemýšlet a dávat si věci do širšího kontextu. (Ale joo, nebylo to zase tak hrozný, jak se může zdát z mého komentáře, jen to mohlo být prostě více akční a celá pointa trochu inteligentnější...)

3 29.01.2015

Jsem rád, že právě V jedné osobě je první kniha, kterou jsem od Irvinga četl. Pokud je jeho nejnovější dílo takto brilantní, nemohu se dočkat až sáhnu po těch starších. Irvingův psavecký styl je totiž silně sugestivní, řekl bych, že místy až skoro syrový, ale přesto nepůsobí neotesaně. Vyprávění hlavního hrdiny je tak přirozené, že to působí jako skutečné memoáry. Pravdou je, že mi drahnou chvilku trvalo se do knihy začíst, protože prvních sto stran se neřeší prakticky nic jiného než divadlo. Ale s postupným dozráváním hlavního protagonisty dozrává i děj samotný. Jako jeden z největších kladů beru také nechronologičnost příběhu - působí tak nějak plastičtěji, když nejede lineárně, ale různě skáče z místa na místo, z minulosti do budoucnosti a opačně.

Jsem rád, že stále existují autoři a jejich knihy, kteří se vás dokážou dotknout a zasáhnout vás přesně tam, kde vás zasáhnout mají. Díky Irvingu!

7 18.01.2015

Stoletý stařík je na můj vkus dost přeceňovaná knížka. Sám jsem se na ni hrozně těšil, když jsem ze všech stran slyšel ty ódy, bohužel vůbec nesplnila má očekávání. Čekal jsem román, u které se opravdu zasměju nad komičností situací, ale k mému zklamání se jedná ryze o absurdní příběh, šíleně přitažený za vlasy. A já se ptám, v tom tedy tkví kouzlo Staříka? Že je tak hrozně absurdní? Děj se bohužel poměrně vleče, a pominu-li exkurzy do historie, tak se v knížce prakticky nic nestane. Ale abych jen nehanil, je pravda, že druhá půlka byla už mnohem svižnější, ale právě jen díky vyprávění o minulosti. To obecně považuju za největší přínos knihy, jelikož nenásilným způsobem připomene významné události 20. století a mnohem záživněji než na nějaké hodině dějepisu. I přesto je však ve výsledku Stařík jen trochu lepším průměrem.

6 06.01.2015

Hrozně mě mrzí, že jsem se kvůli škole a jiným povinnostem s touhle knížkou "píp píp" skoro měsíc. Je totiž tak osobitá, že by si zasloužila, abych jí přečetl v závěsu několika málo dní, ne-li dokonce jednoho jediného. A slovo "jiná" vystihuje dílo asi nejlépe - Palahniukův spisovatelský styl je nestandardní a čtivý. Klub rváčů je zábavný, místy trochu chaotický, ale to byl nejspíš záměr. Díky tomu je však tak unikátní.

1 25.12.2014

Cunningham na úplně jiný způsob než je u něj zvykem. Tentokrát nejde přímočaře po existenciálním příběhu, tentokrát jde na to přes atmosféru. Svým způsobem mi to hodně připomnělo Hodiny - hlavně kvůli jazyku, který je v knížce opravdu trochu složitější a kvůli němu se rozhodně nejedná o oddechovou knížku na odpoledne. Cunningham servíruje pocity z nudného života muže, který tak trochu prožívá krizi středního věku opravdu přesvědčivě, jak už je u něj zvykem. Místy je dokonce tak přesvědčivý, že má tendenci trochu uspávat dlouhými popisy galerií apod. To mě osobně trochu vadilo, protože jedna věc je zprostředkovat atmosféru, druhá věc je nechat v ní čtenáře máchat skoro celou knihu.

Za soumraku je spíš krátká epizodka, v rozsahu nějakých 214 stran čistého příběhu není moc času ani prostoru na to, aby byl děj pojat trochu komplexněji. Ale co Cunninghamovi nikdy nebudu moct upřít, jsou jeho závěry. Ty má vždycky v jistém slova smyslu srdcervoucí a až tak "nechutně" reálné a všední.

4 13.11.2014

Závěr jakékoliv série, ať už je to trilogie nebo obsáhlejší ságy, by měl být totálním vrcholem celého díla. Vše z předchozích knih by mělo vygradovat do velkolepého finále. V případě Bubble je to ale naopak. První dva díly gradovaly, ale ve třetím se ta eskalace totálně zbrzdila. Vysvětlení je jednoduché: autor to tentokrát opravdu přepísknul. Je to neuvěřitelně přitažené za vlasy a díky tomu je jakákoliv akce děsně nezáživná. I proto mi třetí díl zabral mnohem víc času než předchozí. Musel jsem se skoro nutit, abych to dočetl, i bez ohledu na to, že mě samozřejmě zajímalo, jak to dopadne.

Je to opravdu škoda, protože celá trilogie Game má/měla slušný potenciál, který se v posledním dílu opravdu zazdil. Nejhorší na tom je, že se z kontextu dozvíme, jak zbytečný byl vlastně druhý díl, který nás de facto zavedl na falešnou stopu. Takže nejen, že se totálně zazdil poslední díl, ale i druhý díl ztratil na serióznosti. A vzhledem k těmto poznatkům hodnotím Bubble ještě dost dobře. Resumé: lehké zklamání!

1 05.11.2014

Parádní! Ze začátku to sice nemá takový tah jako Game, ale ve druhé půlce to nabere neskutečné obrátky, všechno se začne zamotávat a komplikovat a k rozpletení nezbývá nic jiného než číst a číst. Líbí se mi, že ačkoliv je příběh směrován trochu jinam než v prvním díle, na pozadí se události z jedničky stejně promítají a ovlivňují děj.

Autor má fakt skvělý,svižný a čtivý styl psaní. Oproti Game ubylo i anglických frází, za což jsem rád, protože ty mě v jedničce hodně obtěžovaly.

1 20.10.2014

Originální a neotřelý příběh, skvěle zpracovaný. Děj je plný napětí a zvratů a já mám hrozně rád knížky, u kterých si něco myslím a o pár stránek dál zjistím, že to byla jen mystifikace a je to úplně jinak. Tak si opět něco myslím a o dalších pár stran později jsem opět překvapen. Game graduje hned několikrát, ne jen lineárně od začátku do konce. V průběhu má vrcholů hned několik, kdy jsem si říkal, tak, a o čem to jako bude teď? Ale kniha mě vážně mile překvapila. Neuvěřitelně mě však rozčiloval nadbytek anglických frází, protože to dialogy házelo úplně do jiné roviny. Připomínalo to mluvu nějakých "superhustých teenagerů", což je dost zavádějící, když hlavnímu hrdinovi je kolem třicítky.

Po přečtení prvního dílu je rozhodně nemožné dát si od téhle série pauzu a vrátit se k ní až po čase. Díky otevřenému konci a novému množství otázek okamžitě sahám po druhém dílu!

2 15.10.2014

Mám dojem, že jsem četl celou dobu jinou knihu než všichni ostatní. Ale asi znám pár důvodů, proč se mi Hledání Aljašky nelíbilo. Stoprocentně nejsem cílová skupina. Hvězdy měly takový širší záběr, i když to byl hrozně naivní román, ale přeci jen otevřený širšímu publiku. Hledání Aljašky je skok z žánru young adult na teenage. Kniha postrádá nějakou hlubší myšlenku, komplexnější děj - spíš to připomíná epizody ze života amerického středoškoláka.

Zdůraznil bych to "amerického", protože přesně takový tenhle román je, americký. Americky hloupý a jednoduchý. Green si myslí, že utáhne čtenáře na vařenou nudli, v tomto případě SPOILER!!! na jednu nesympatickou mrtvou holku. Znám romány, kde smrt figuruje mnohem víc a je přitom mnohem víc čtenářsky bolestivá a zdrcující. V Hledání Aljašky je spíš samoúčelná. KONEC SPOILERU!!! Očekával jsem aspoň stejně svižný, i když přímočarý příběh jako u Hvězd. Ale Aljaška za čtení fakt nestojí, protože nenabídne absolutně žádnou čtenářskou katarzi, která je u knih alespoň pro mě zcela klíčová.

3 06.10.2014

Narozdíl od Netopýra mají podle mě Švábi daleko rozvleklejší a nudnější úvod - než dojde k nějaké akci a gradaci, jsme už zhruba na straně 150. Ale poté se rozjede neskutečně akční a napínavá mašinérie, vyvedená do překvapivého finále - nicméně, na vraha jsem měl podezření už tak dvacet stran před jeho odhalením, i tak to ale bylo fakt zajímavé. Já jakožto zelenáč v žánru krimi/thriller nemůžu moc srovnávat s nějakými jinými knihami, ale Nesbø si mě získal už Netopýrem a Švábi mě jen utvrdili v tom, že se k němu opět s radostí vrátím.

5 29.09.2014

Ano, pořád je to Cunningham, ale ne tak úplně ve své formě. Chybí tomu nějaký větší tah a trochu výraznější pointy - především u první novely, ta byla úplně mimo: Divná, roztahaná, zmatená, bez gradace. Druhá i třetí novela byly už dynamičtější a byl v nich alespoň nějaký spád. Co Cunninghamovi nelze upřít, je to, že ovládá žánry, protože dokáže napsat jak drama, tak soft thriller i sci-fi. A pominu-li to, že ve výsledku jsou Vzorové dny celkem nuda, i tak z nich prostupuje autorovo typické poselství o životě (a jeho už tak typické smrti) a hledání svého místa v životě. Whitmanovy verše někde skvěle dílo doplňují a podtrhují myšlenky, jinde jsou zas úplně nahodilé - především v první novele. Ale já to Cunninghamovi odpouštím, protože mě svými tématy oslovuje a dotýká se mě, i když někdy zpracování není úplně bravurní.

Co si osobuji, i ty si osobuj, neboť každý atom, který je můj, je nejinak tvůj - dalo by se říct, že tyto verše nespojují jen novely Vzorových dnů, ale celé spisovatelovo dílo.

3 16.09.2014

Zvláštní kniha. Ačkoliv má téměř nulový děj, atmosféra nočního Tokia je neuvěřitelně silná. Murakami ji dokázal dát tvary a plastičnost, a vykreslit ji opravdu tak brilantně, že vystoupila ze stránek a stala se reálnou. Prostředí je zkrátka dokonalé. Příběh, který se však na jeho pozadí odehrává je prostě zvláštní. Oproti autentickému městu, je takovým slabým, lehce halucinogenním odvarem reality. Možná ale bylo cílem, aby byl snový příběh protikladem reálně ztvárněného Tokia. Možná právě o tom má Afterdark být - o střetu reality a snů.

6 05.09.2014

Ano! Konečně po dlouhé době kniha, která mě dostala. Může se zdát, že to je pouze další příběh z druhé světové války - což už samo o sobě naznačuje, že to nebude úplně veselé čtení - ale Zlodějka knih má v sobě jiskru. Dětskou jiskru, kterou má například Malý princ, ten závan nevinnosti a čistoty. Příběh nestojí na žádných úvahách o životě a smrti, a nesnaží se být přehnaně filozofický. Ačkoliv se zdá, že kniha vůbec negraduje, není to pravda. Ona jen graduje svým vlastním tempem a na vrcholu nepřijde mohutná exploze, nic přehnaně okatého. Vrchol je decentní, ale přesto má v sobě absolutně všechno - veškeré ty prostě popsané pocity se najednou provalí skrz stránky a dolehnou k vám. A vy se tomu nemůžete ubránit, protože je to napsané tak obyčejně, že máte pocit, jako by se to týkalo i vás.

Celou dobu jsem měl pocit, že čtu čtyřhvězdičkovou knížku, ale to, s jakým umem je celý příběh doveden až do nešťastného a neskutečně silného finále, nelze ohodnotit čtyřmi hvězdami. Opravdu poprvé za hodně dlouhou dobu jsem se cítil být součástí příběhu.

9 31.08.2014

No, přijdu si v tomhle pětihvězdičkovém roji jako outsider - trochu jako hlavní hrdina - ale upřímně, já z téhle knihy až tak nadšený nejsem. Někomu kniha přijde roztomilá právě kvůli ústřednímu protagonistovi, ale mě ten kluk fakt vytáčel. Ani samotný obsah není tak hodnotný, jak se tu přetřásá. Dospívání je někdy sakra tvrdý, to jo, a já zase kvituji to, že tohle není tuctový román o pubertě, žádná slaďárna, naopak je to velmi decentně podané. Ale i přesto vítězí forma nad obsahem. Ve výsledku ve mně totiž příběh nic nezanechal, nedošlo k žádnému čtenářskému vyvrcholení, a to je škoda. Místy má totiž knížka velký potenciál a je v ní pár světových mouder. Poselství mě však minulo.

5 11.08.2014

Mohl bych zkopírovat svůj komentář k Prázdnému místu a jen ho lehce upravit. Rowlingová je prostě skvělá vypravěčka a Volání kukačky se Prázdnému místu celkem podobá. Obojí spojuje taková napínavá rozvleklost - vždyť tady se na nějakých 300 stranách absolutně nic nestane a naopak na posledních 100 se stane všechno. Přesto se od knížky nelze odtrhnout - tím, jak pořád nevíte, co si máte myslet, stále nepřichází žádné rozuzlení, žádná indicie, kdo by mohl být pachatelem, musíte zkrátka číst a číst, abyste se to už konečně dozvěděli. Právě u nějaké tří sté strany mě to už docela naštvalo, protože jsem už chtěl slyšet nějaké obvinění a ono pořád nic.

Občas mám však dojem, že Rowlingová vaří trochu z vody - kolečka do sebe zapadají jen proto, že to autorka chce a že si to tak stanovila na začátku. Občas mi přijde, že v mysli hlavního protagonisty vytváří totiž překroucené konspirační teorie, které se z ničeho nic vynoří a jako čtenáři vůbec nechápeme opodstatnění. I přesto všechno ale zkrátka nelze Rowlingové upřít ten její čtivý styl. Ať už něco popisuje nebo nechá postavy jít do dialogu, má to tempo, lehkost a švih.

1 09.08.2014

Stejně jako Bajky a Fantastická zvířata, je i doplňková knížka o Famfrpálu něco, co nemůže chybět v knihovně skalního fandy HP. Je skvělé, jak vším tímhle dodáva Rowlingová svému světu plastičnost, až je nesmírná škoda, že nás už žádné příběhy nečekají, protože si myslím, že celá idea je naprosto skvělá. Rowlingová to má promyšlené, nejedná se o nic prvoplánového, na čem by chtěla rejžovat prachy.

3 04.08.2014

Hodiny nejsou úplně jednoduchá věc. Byly teprve druhou knihou, kterou jsem od mistra Cunninghama četl, ale už teď je nanejvýš jasné, že jeho díla nelze číst povrchově, protože to pravé a skutečně poselství se skrývá mezi řádky a ne každému se podaří do něj proniknout. Přiznávám se, že i já jsem měl ze začátku trochu problém, protože jsem očekával tak trochu emoční bombu jako byl Domov na konci světa. Ale Hodiny jsou úplně jiné, komplikovanější, ale stále mistrovské - navíc Cunningham dokáže i šokovat tím, jak spolu tři zdánlivě nesouvisející příběhy souvisejí víc, než se na první pohled zdá. A když přijde "ten" moment, dojdou vám slova. A ještě ke všemu to je tak strašně depresivní. Ne prvoplánově depresivní, ale na čtenáře opět dýchne ten pocit prázdnoty, který takhle umí popsat snad jen Cunningham. Jen on je schopen vás každou řádkou přesvědčit, že život stojí doslova za hovno! :D

6 02.08.2014

Někomu se zdá Dlouhý pochod krátký, mě naopak přišel až zbytečně roztahaný. Základní myšlenka mi přijde skvělá, ale zbytek je nedotažený. Možná to byl záměr, ale mě mrzí, že se trochu nezabrousilo do historie pochodu - proč se s tím vůbec začalo, jaká je motivace účastníků - já prostě nechápu tu myšlenku, že někdo se do něčeho takového přihlásí zcela dobrovolně. Kvůli tomu z toho vyšel akorát takový rozplizlý a uzívaný děj, který nemá de facto kam gradovat. Nevidím v tom ani žádné poselství o životě či smrti - a o té se v knížce mluví tak z 90% procent. Vzhledem k nulové gradaci je i závěr useknutý, skoro by se dalo říct, že uprostřed ničeho. Co knížku trochu zachraňuje je pár poutavých dialogů, které sice nejsou nijak silné, ale rozhodně dokáží udržet pozornost lépe než popisná část.

4 23.07.2014

Rowlingová je opravdu paní spisovatelka. Nedokážu si totiž představit, že by někdo, kdo to nemá v krvi, dokázal napsat knížku, která má přes 500 stran, postrádá nějaký komplexnější děj a přesto nenudí. Dalo by se skoro říct, že Prázdné místo vůbec není o nějakém gradujícím příběhu, na jehož konci přijde čtenářská katarze. Spíš by se tahle knížka dala popsat jako jedna epizoda z ospalého anglického městečka - anotace knížky to vystihuje naprosto dokonale, nic víc se totiž v knížce nestane. Přesto mě to k mému velkému překvapení moc bavilo, což je pravděpodobně další důkaz toho, jak je Rowlingová skvělá vypravěčka příběhů. Opět mi připomněla, jak kvalitně dokáže zpracovat pozadí příběhu - prostředí, konflikty a jejich kontext v minulosti města. Je to mistryně popisu, ale i dialogů. Jediné, co mě vyloženě trochu štvalo byly dějové linky pagfordských teenagerů, naopak daleko víc mě bavili všichni dospělí protagonisté a jejich osobní války a spory.

4 20.07.2014

Perfektní! Andělé a Démoni mě moc nebavili a po necelých sto stranách jsem je zaklapnul (protože jsem už i viděl film). Zato Inferno je naprosto brilantní. Vrhne čtenáře okamžitě do situace a postupně rozplétá všechny záhady a čtenář se nestačí divit, jak se to naopak ještě víc zamotává. Jediné, co mi přijde lehce přitažené za vlasy je to, že se celá knížka odehraje v horizontu jednoho dne - podle mě to snad ani není možné. Ale jinak čtyři a půl hvězdičky, protože k dokonalosti málo nechybí.

4 01.07.2014