TheBonelex komentáře u knih

(SPOILER) Kterak krásou ne příliš obdařená příslušnice LGBTQ+ vyhrabala v archivech pravdu o tetce ježibabě, která rekreačně léčila pomocí bylin a zaklínadel půlku Třetí říše. Celá kniha působí, jakoby hlavní postava (či autorka) byla v těžkým badtripu z inhalace archivní plísně. “Slečno, co tu děláte??!” zeptá se o půl druhé ráno neznámý hlas. “Já hledám pravdu o tetce, co léčila nágly.” odpoví holka. “Ležíte tu už 7 hodin. Vypadněte!”

6 19.03.2021

Když řádky věty
Rozdělíš náhodně
Vznikne z toho
Mléko a med.

Ale teď vážně- To, že ž*nám nejde poezie, jsme se mohli přesvědčit v minulém díle “Máj ani Kytici nenapsala Karla.” Nicméně ukrást již vykradené instagramové lobotomní moudra a vydat z nich knihu, aby je mohla mláďata žen opět recyklovat na svých profilech, je opravdu přinejmenším (a teď mi promiňte to slovo) zvláštní. Ještě zvláštnější je však to, že se kniha setkala s takovým úspěchem. I když mě to ani nepřekvapuje, neboť než aby si moji vrstevníci, či mladší ročníky přečetli Villona, Petrarcu nebo Skácela, sáhnou po plytších knihách, které nevyžadují tolik mozkové kapacity. Zařadil bych do povinné četby, především pro střední odborné školy- obor kosmetička nebo kuchař/číšník.

Bezvadná kniha plná zábavy, drog, sexu a dementního humoru.

19.03.2021

(SPOILER) Smrt je mým řemeslem, aneb jak vychovat traumatizovaného psychopata pomocí dogmatické křesťanské morálkou 101. Koneckonců, kdo o zabíjení ví víc než právě křesťani? Sonda do duše jedince, který by, být rozdílné výchovy, zapadl v propadlišti dějin, nebo umrzl jako skrčenina ve Stalingradské kapse. Neuvěřitelný dopad šíleného křesťanského dogmatismu a naprosto odporného fanatismu, který šel ruku v ruce typicky prušácké výchově, dal vzniknout jednomu z mnoha zločinců pohnutého dvacátého století. Musíme vzít v potaz, že okolnosti (v německé terminologii snad prozřetelnost) všemu dokonale napomohly a nezastavitelný lidský stroj a robůtek poháněn pouze touhou po rozkazech, by nejspíš nikdy nedosáhl tak obludné funkce. Čtivá a velmi dobře napsána kniha, která se obsahem zdejším maturitním čtenářkám 50 odstínu šedi a Rupi Kaur může zdát syrová a nechutná, ale opak je pravdou. Nečetl jsem snad jinou knihu o Holocaustu, která by byla takhle zvláštně odosobněná, co se lidské stránky týče. Vše působí jako deník nějakého úředníka, který šplhá nahoru v nadnárodním korporátu a jde doslova přes mrtvoly. Právě striktně úřednická rovina dává knize ještě větší naléhavost. Knihu však nutno brát se značnou rezervou, protože se stále jedna o knižní zpracování člověka, který se zhoupl ještě dřív, než stačil komukoliv říct svůj životní příběh.

7 19.03.2021

Přečetl jsem prvních pár stran a hned věděl, jak kniha dopadne...Nuda.

13.11.2016

Kniha mě poslal do těžké deprese a celkové apatie, ze které jsem se nemohl vyhrabat ještě nějakou dobu. Po čase se vše urovnalo, ale od té doby, už nic není jako dříve. Děkuji za neuvěřitelný zážitek!

2 11.11.2016

Odpad vedlejšího produktu!

Skvělá báseň. Ovšem "Jednou a už víckrát ne."

3 01.07.2016

Slabá kniha, která slabě pojednává o lásce a ještě slaběji o válce. Ano, "buržoazní synek zazobaného kapitalisty" bude vykreslovat brutalitu a hrůzy války, které na vlastní kůži pořádně nezažil. Lucie resignovala na lidskost, a tak jako miliony dalších lidí se dala na šmelinu a zlodějinu, to je ve válce pochopitelné i přípustné. Jednu hvězdu za ten happy end.

5 01.07.2016

Pro mě daleko lepší než Máj (pokud se tyto dvě sbírky dají obsahově srovnávat). Morbidita se mi líbí, jazyk je naprosto fantastický. Notoricky známe dílo. Koneckonců, kdo by neznal třeba Polednici?:)

2 01.07.2016

Z celého Máje mě nejvíce uchvátilo 2. Intermezzo. Jinak pěkné, ale složité počtení. Každý ho zná, a minimálně jednou za život by ho měl přečíst. Není co dodat.

01.07.2016

Líbezná, Nebeská, Slunná, Nadoblačná, Čarokrásná, Blažená, Nevýslovná.

3 21.06.2016

Bylo mi ctí tento román přečíst. Trefil se mi přesně do chuti, a zasáhl má nejslabější místa v srdci. Skvělý příběh z pohledu "druhé strany." Celá kniha mi přišla jako Remarque, ale ze 2. světové války. Vypravěčský styl, i vykreslení událostí je velice podobné. Že jde o částečně autobiografický román svědčí i to, že jsou zde popsány i největší detaily (barva a střih blůz, výbava vojáků,..). Vyobrazení bojů je neuvěřitelně poutavé a barvité. Konec knihy lze shrnout samotným názvem jedné z kapitol: "Už se Ti nevrátím, ty má rudovlasá modlitbo před spaním."

2 21.06.2016

Tak, jak je Remarque mým nejoblíbenějším spisovatelem, touhle knihou jsem byl velice zklamaný. Hlavní postava Ravica je sama o sobě sympatická, to se bohužel nedá říct o Joan, která mi pila krev hned od začátku. Vykreslení atmosféry předválečné Paříže je skvělé. Stejně jako popsaný život ilegálních přistěhovalců je dech beroucí. Samotný příběh se ale táhne hlemýždím tempem, a až na pár menších věcí se celou knihu v podstatě nic neděje. Nejnapínavější část je bezesporu stíhání Haakeho. Co mi na knize neuvěřitelně vadilo, byly filozofické pasáže. U Remarqua typická věc, ale zde to bylo, dle mého názoru, zahnáno do extrému. Neboť chirurg a anonymní míšenka z ulice (čtěte jako Joan) spolu vedou filozofické rozhovory, jako kdyby každý přečetl několik svazků Platóna nebo Sokrata, a jako koníček vystudovali klasickou filozofii. Z tohoto důvodu jsem všechny tyhle pasáže četl s pohrdáním, nebo sarkastickým smíchem na tváři, a bohužel na mě asi neměly onen kýžený dopad. Zároveň první kniha od Remarqua, která mi nedokázala vehnat slzy do očí. Smrt Joan a deportace Ravica mě prostě nezasáhla ani trošku. Možná to bylo zapříčiněno mým celkovým dojmem z příběhu. Za mě bohužel nejslabší kniha od Pana Remarqua.

3 15.06.2016

Pro mě naprosto rovnocenné pokračování "Na západní frontě klid." Excelentní kniha, kterou pokládám za Remarquovo životní dílo #2. Příběh-neuvěřitelně silný, popisy nálady oné doby-výborné. U Remarqua miluji to, že hlavní i vedlejší postavy se ve všech jeho knihách nějakým způsobem propojují. Takže například na Katzczinskeho můžeme potkat v této knize, v Na západní frontě klid, i Třech Kamarádech. Hlavní postava mi sedla velice dobře. Pozitivní věcí je, že přes tragický děj i okolnosti (smrt kamarádů, atd.) kniha nekončí nějak extrémně pochmurně. A co je u Remarqua opravdový unikát- Hlavní postava nezemřela!

3 15.06.2016

Ke knize jsem přistupoval skepticky, jelikož současné literatuře zrovna neholduji. Hlavní postava mi byla od samého začátku neuvěřitelně nesympatická, a můj názor se nezměnil ani po přečtení knihy. Samotné "flashbacky" jsou skvělé. Nachází se zde sice několik historických nesrovnalostí, ale to se dá přejít. Pohádka také není špatná, ale zhruba od první poloviny knihy je jasné, o co v pohádce vlastně jde, a že se jedná o paralelu k hlavnímu příběhu. Zápletka jako taková je excelentní. Konec brilantní, nicméně za hlavní postavu (Sage) musím 2 hvězdy ubrat.

1 15.06.2016

Bezpochyby Remarquovo životní dílo. Zážitky těžko popisovat slovy. Kdo nepřečetl, jakoby nikdy nebyl.

4 13.06.2016

Moje srdeční záležitost, a po "Na západní frontě klid" nejoblíbenější kniha od Remarqua. Skvěle popsané prostředí oné neklidné doby 30. let 20. století. Hlavní postavy jsou neuvěřitelně sympatické, a v podstatě se v knize nevyskytoval nikdo, kdo by mi vyloženě vadil. Myslím, že originální název "Drei Kameraden" je na místě, neboť onen zmíněný výraz "Kamerad" znamená v doslovném překladu druh/soudruh. Což Robert, Gottfried a Otto nepochybně jsou. Mluvím zde o vrcholu největší přátelství, jakého člověk může za život dosáhnout, o kamarádství, které se dá vytvořit snad jen v zákopech, nebo v takové těžké době. Knihu jsem četl asi desetkrát, a na prvních 5 přečtení mi byla Patricie neobyčejně sympatická a blízká. Po dalších přečteních mi začala vadit a na poslední čtení jsem ji nenáviděl. Patriciina fádnost a naivita se může čtenáři po delší době zprotivit, což nic nemění na faktu, že je to skvěle napsaná, a velice silná postava. Při čtení konečných vět mi kanuly slzy po tváři. Co víc říct? Pan Remarque opět nezklamal.

3 13.06.2016

Jelikož mě téma 2. světové války zajímá, s chutí jsem se vrhl na tuhle knihu. Byl jsem poté trošku zklamaný, protože jsem očekával v podstatě přenesený "Na západní frontě klid," ale z 2. světové války, se syrovým vykreslením bojů, chování vojáku, atd. Remarque podle mě má vypracované 2 vzory, podle kterých psal knihy. 1.) Mladý muž zdeptaný válkou se vrátí domů, kde najde životní lásku. Na konci knihy umírá. 2.) Mladý muž se ocitá v neklidné době (válka, meziválečná doba,...), kde najde lásku svého života. Na konci knihy umírá jeho láska. Tohle byl přesně první případ. Remarque je sice můj osobní autor #1, ale tato kniha pro mě byla místy trošku nudná. Atmosféra zničeného města byla brilantní, vykreslení historických skutečností (uniformy, události, ozbrojené složky...) byly fascinující. Jediné co mi vadí, byly dlouhé filozofické pasáže, kde mi připadalo, že oba milenci citují ze Sokrata nebo Platóna. Nicméně to bylo stále daleko stravitelnější než Vítězný oblouk. Opět se zde uplatnil oblíbený "Remarqueův jev," že celá kniha se táhne pomalejším tempem, ale konec je velice rychlý. Nejlépe shrnut pouze na jednu stranu. Ani tento příběh není výjimkou. Smrt hlavní postavy jsem očekával hned od začátku (známe přece Ericha), takže mě tolik nezasáhla, jako u jeho předchozích děl. Kniha se jinak čte poměrně slušně. Doporučuji všem příznivcům Remarqua, tato kniha stojí za přečtení.

2 13.06.2016