tereza1198 komentáře u knih

Docela zábava, ale příběhy mi přijdou na jedno brdo. Chybí tomu jiskra.

Johna Constantina jsem znala z filmu a seriálu. V komiksu se nám představila trochu jiná osoba. Tak nějak víc zlá a perverznější. Neříkám, že se mi to nelíbilo, jen jsem čekala něco trochu jiného a byla překvapena, co všechno tam bylo. Určitě si přečtu něco dalšího. Třeba Bažináče.

Tady nám bylo nastraženo několik chytáků a já se opět nechala obalamutit. Vždycky když Hercule odhalí vraha, tak jsem ve stejném šoku jako ti nevinní lidé, co si musí v salónu poslechnout rozuzlení. Ze mě detektiv asi nikdy nebude, ale ráda je sleduji při práci.

20 12.10.2018

Když přijdou na Johna těžký časy, tak trpí všichni. Ta kresba se mi opravdu nelíbí. Všichni vypadají jako karikatury.

Chceš- li spáchat sérii vražd, nepiš o tom monsieur Poirotovi. Opět skvělá detektivka.

17 07.10.2018

Celkem nuda. Některá zajímavá témata jsou jen nakousnutá a kolem jiných se točí otázky pořád dokola. O církvi celkem nic nevím, neznám jediného opravdu věřícího člověka a proto jsem byla zvědavá. Nakonec je to kniha o chlapovi v letech, který povídá o svém zajímavém povolání a věcech ze života. Zajímavé povolání to je, protože není běžné. Působil na mě jako takový kulturní referent z fary. Vyprávění o semináři a jeho rigiditě mě docela vyděsilo. Stejně jako popis církve v Polsku. Jsem docela ráda, že to tady nemáme.

4 06.10.2018

Tohle je hodně známý příběh, takže jsem věděla, kdo je vrah. Vůbec to nezkazilo tu potěchu ze čtení. Zasněžená krajina, uvízlý vlak a jeden ledově studený pasažér. Skvělá detektivní práce, pár šokujících odhalení a záhada se vyřešila. Pan Poirot případ dovedl do konce nejlepším možným způsobem.

37 02.10.2018

Tohle byla skvělá a šílená jízda. Nechápu, co vede ty muže a ženy vstoupit do sboru Gothamské policie. Jejich práce je strašně těžká. A oni ji dělají s nasazením a sarkasmem, jak nejlépe umějí. Čest padlým, hodně štěstí přeživším!

4 01.10.2018

Příběh jsem trochu znala z knihy Milenky královské. Příběhy sester v románové podobě mě zaujaly. Intriky, Versailles a romantika. Celou dobu jsem ale vnímala ten podtón. Hladovění lidí, lenost a nechuť krále řešit problémy, nadřazenost aristokratů. Svět kde se řeší, kdo má na sobě dvakrát stejné šaty, kdo a v jakém pořadí jede v kočárech a kde bují taková dekadence, zatímco lidé umírají hlady, byl odsouzený k zániku.

5 28.09.2018

Poctivě se přiznám. O vile Tugendhat jsem před touto knihou nikdy neslyšela. Musela jsem si ji vygooglit a moc se mi nelíbila. Asi bych ji musela vidět naživo. Moderní architektura jde mimo mě. Příběh byl hodně o vztazích a nevěrách. Dějiny jdou jen tak kolem a na nic konkrétního se příliš nesoustředí. Chápu, že dědicové vily knihu nesnáší. Taky bych nechtěla číst lži o tom, jak se můj otec tahal s nějakou courou. Pro mě velmi rozporuplné.

10 26.09.2018

Špína pod krásnou fasádou elegantního New Yorku. Jestli to opravdu bylo takové, tak není o co stát. Lovit jednoho muže za druhým a nebýt víc než dekorativní předmět.Ty dámy byly jako květiny ve váze a své uvadání nezvládaly. Plout společností a nemít žádné opravdu hluboké vztahy. Co to bylo za život? Pořád netuším, jestli byl Truman hajzl, co nerespektoval tajemství nebo se už nedokázal na tu přetvářku dívat a musel se svěřit papíru. Jinak jsem musela hodně googlit, abych si všechny ty labutě prohlédla. Velmi dobrá kniha.

6 23.09.2018

Nečtu motivační knihy, duševní a osobní rozvoj a podobné věci. Když vidím obrázek západu slunce s jogínkou a k tomu motivační větu, chce se mi prohodit monitor oknem. Knihu jsem si vybrala kvůli názvu (to asi víc lidí) a došla k tomu, co už jsem vždycky věděla. Za hodně věcí si můžeme sami a přehnaná dokonalost zabíjí. Když budeme všichni výjimeční, tak budeme vlastně v průměru, že? Uvědomila jsem si své chyby, občas pokyvovala, ale už teď vím, že nic nezměním a budu žít dál stejně. Občas si stoupnu na váhu, pustím si sportovní video s nabušenou hudbou, obleču si své super nové sportovní oblečení a pak se svalím s knihou do křesla. Můj motivovaný život v kostce. Ale kniha pěkná.

Pořád jsem měla pocit, že bohémové té doby prožívali jedno velké drama. Napjaté vztahy, silné emoce, milenci, milenky, rozchody a usmiřování. Dlouhé noci plné alkoholu. Hadley se mi do té společnosti moc nehodila. Myslím, že ona to cítila stejně. Nakonec ještě dopadla dobře. Muselo být těžké být manželkou takového člověka.

3 19.09.2018

Spletla jsem si autora a v knihovně jsem dostala tuto knihu. Knihu o kterou jsem nestála. A nakonec to bylo super pohodové čtení. Žádná obří dramata. Dva životem už trochu zklamaní lidé najdou novou lásku a nový život. Moc se mi líbilo vykreslení vzájemných rodinných a přátelských vztahů obou hrdinů. Je krásné mít podobnou záchranou síť kamarádů. A taky se v knize prodává panství a objeví se pár svérázných figur anglického venkova. Za mě odpočinkové a skvělé.

4 13.09.2018

Konec jsem si představovala jinak. Některé věci se uzavřely, jiné mě zklamaly. Série jako celek se mi líbila.

Ani Stvořitel není schopen vytvořit dokonalý svět. A když se tomu přiblíží, my ho zničíme. Finále se blíží.

Tahle kniha mě rozzuřila k nepříčetnosti. Máma ji miluje, hezká hodnocení a hodí se do výzvy, protože byla zmíněna v knize Levandulový pokoj. A pak jsem se začetla a nestačila se divit.
Žena a inteligentní domovnice čte jedině klasiky a za svoji inteligenci se stydí a celý život hraje na ostatní divadlo, protože má pocit, že když je z chudé a povrchní rodiny, tak by svou sečtělostí urážela "lepší" lidi. Takže si tu svoji sečtělost hýčká o samotě a ve vnitřních monolozích uráží všechno a všechny, kteří podle ní nejsou tak skvělí jako ona. Podle mě měla šanci se ze svého sociálního prostředí vymanit, ale neudělala to, protože se v životě o nic nebyla schopná snažit a o nic bojovat. Ani sama za sebe. Tak je teď zapšklá, otrávená a snaží se sama sebe přesvědčit, že je vlastně chytrá a že ten svůj smutný život zvládla.
Na druhé straně je tu chudinka geniální holčička z bohaté rodiny. A protože je chytrá, hezká, má oba rodiče, peníze, velký byt, kočku a skvělé vzdělání - tak se chce zabít. Nedávno jsem četla knihu Všechny barvy nebe, která byla o nucené prostituci v Indii, kde rodiče desetileté holčičky prodávali do bordelů. A ty holky bojovaly, doufaly a chtěly žít. Tahle bohatá holka z Paříže, co se chce otrávit je výsměch všem, co mají v životě opravdické problémy. A je jedno do kolika filozofických řečí se tenhle příběh zabalí.

18 02.09.2018

Kastovní systém, obchod se ženami, špína, chudoba a beznaděj. Indie 21. století - pro ty chudé určitě. Bylo to o přátelství a touze po naději a svobodě. Co ale ty tisíce žen, co nic z toho nemají a nikdy mít nebudou?

2 01.09.2018

Divoký, šílený vztah v rytmu tance. Žít naplno, hořet plamenem, spálit se, být dobří rodiče? Alkohol teče proudem, hudba vyhrává a vzpomínky začínají pomalu doutnat. Královna bláznů, chytač lelků a chlapec co lže o tom, že je jeho rodina normální. Zvláštní kniha.

9 01.09.2018

Vůbec mě to ze začátku nebavilo. Tak do strany sto jsem vyloženě trpěla. A pak do sebe příběh začal zapadat. Jednotné nesrovnalosti, výslechy, všechno začalo dávat smysl a já Julii začala obdivovat. Druhá část s Maggie se mi líbila trochu víc, protože vyplnila bílá místa a dala příběhu hlubší smysl a jinou perspektivu. Jsem ráda, že jsem vydržela a dočetla.

8 27.08.2018