Taťka Hraboš komentáře u knih
V očích našich dětí jednoduše skvělá kniha, několikrát si ji vyžádaly k opětovnému přečtení. Mně se taky líbila. Sympatický hrdina, poučný příběh, hezké ilustrace, nakonec i to, že se dá knížka přečíst za jeden večer, patří k jejím plusům.
Nebyl jsem knihou nadšený bez výhrad, ale nakonec jsem jí těch pět hvězdiček dal. Za ten silný příběh, téměř kafkovskou atmosféru i sympaticky pojatého hlavního hrdinu, který si na nic nehraje (a navíc mi byl blízký už jen pro své introvertní založení). Co mi vadilo, byl někdy trochu neobratný jazyk (ale to spíš bude problém překladu) a i bez těch detailně popsaných "erotických" scén by se příběh klidně obešel, aniž by mu to ubralo na zajímavosti.
Kdybych tušil, jak je tahle knížka zábavná, pustil bych se do ní už před 25 lety na střední. Na druhé straně se nedivím, že ji učitelé příliš nepropagovali, dokonce se divím, že ji vůbec zařazovali do doporučené četby. Kdoví, co by některé povídky s těmi puberťáky dělaly, k čemu by je inspirovaly. Dneska už asi nic, svět se přece jen poněkud hnul.
Příjemná rychlovka na jedno uspávání. Příběhy jsou psané jednoduchým jazykem, ale jsou nápadité a nechybí jim vtip a nějaké to ponaučení. Dětem se taky líbila.
Udělali jsme chybu, že jsme to našim dětem četli tak brzy, je to přece jen četba alespoň pro děti školou povinné. Ale náš starší si ji podle názvu v knihovně sám vybral. Moc tomu pak asi nerozuměl a hlavně se opravdu bál, tak jsem si ji nakonec dočetl sám. Ale knížka je to jinak pěkná, se šikovnou zápletkou a tajemnou atmosférou.
Velmi nápaditá a vtipná knížka. S manželkou jsme se skoro hádali, kdo to dětem bude číst :-).
Zcela souhlasím s autorkou doslovu ve vydání knihy, které jsem četl, že si tato knížka zaslouží stejné uznání jako taková díla světové válečné literatury jako Na západní frontě klid nebo Nazí a mrtví. Zdánlivě téměř postrádá dramatičtější děj, ale taková druhá světová válka v Číně prostě byla. Kromě nesporné informační hodnoty týkající se právě válečných let v Číně pro mne to zásadní v knize bylo poselství, co všechno je schopno zvládnout dítě - díky své fantazii, přirozenému optimismu (asi, jak se říká, v důsledku nedostatku informací :-)) a nekomplikovanému myšlení, které se dokáže soustředit na teď, nikoli potom nebo předtím. Samozřejmě je otázkou, jak se válečné zážitky projevily na autorovi později - o tom se snad něco dozvím v dalších jeho knihách, protože tahle určitě není poslední.
Naposledy (a současně poprvé) jsem od Balzaca četl asi před 25 lety Otce Goriota - protože patřil k povinné četbě. Jelikož není na škodu občas nějakého klasika přečíst i v dospělém věku, sáhl jsem po téhle knížce a nelituju. I když mi místy jednání postav připadala nepochopitelná - hlavně ty náhlé emocionální a myšlenkové zvraty - a i když se stylem vyprávění nejedná o zrovna lehkou knihu, jedná se o dílo velice důvtipné, do detailu propracované, plné zajímavých postav a rozhodně ne nudné.
Určitě nepatří k nejlepšímu, co King napsal, ale hloupá tahle knížka taky není, jak by se mohlo zdát podle některých zdejších komentářů. Základní myšlenka, na které knížka stojí - mozek jako počítač s možností vymazání harddisku a samovolnou reinstalací softwaru napadeného virem (červem) - mně rozhodně připadá zajímavá. A realizace té myšlenky - to je prostě řemeslo, které King umí - i když se mi zdálo, že si tentokrát s postavami nedal tolik práce jako jindy. Četlo se to ovšem samo, posledních 100 stran u mne dostalo přednost před jakoukoli jinou činností.
Autorův styl mi není příliš blízký, je na mně příliš patetický. Ale příběh jako takový není špatný a rozhodně je to knížka myšlenkově bohatá. Jejím nesporným kladem je také rozsah :-).
Chvíli trvalo, než jsem téhle knížce přišel na chuť, ale jakmile se rozjel naplno příběh vypravěče, docela mě to chytlo. Mytologie Mačigengů je úžasná (pokud si je i celou mytologii autor nevymyslel, ale nevypadá to tak), styl vypravěče se autorovi opravdu povedl, náramně jsem se při četbě bavil. Druhá část knihy, vyprávěná z pohledu autora, už tak zajímavá není, ale základ téhle knížky je v oněch indiánských "pohádkách".
Zvláštní kniha, myšlenkově velmi bohatá, ale rozhodně nic, co by zaujalo takříkajíc na první pohled. Pro někoho možná příliš poklidné tempo vyprávění, žádné dramatické události a navíc ani hlavní postava zrovna nevykazuje běžné znaky populárního hrdiny. Navíc to není úplně jednoduché čtení, spousta úvah, hlavně na téma, které v českých ateistických poměrech nenajde takové uplatnění, jako v autorčině rodné Americe. Ale mně se to líbilo, vždycky když jsem vzal knížku do ruky, dovedla mě četba k takovému příjemnému vnitřnímu klidu.
Není to lehké čtení, je to spíše taková báseň v próze, obraz střídá obraz, citová hnutí a myšlenky hlavních postav plynou jako voda, prolínají se, do toho občas věta v závorce, která člověku doslova vyrazí dech tím, jak svou závažností a náhlostí kontrastuje s poklidnou atmosférou vyprávění. Je třeba nebát se vynaložit ten čas a energii a nenechat se stylem autorky odradit, výsledek stojí za to. Ne nadarmo je tahle kniha řazena k tomu nejlepšímu, co ve světové literatuře vzniklo.
Krátká knížečka, přečtená za jeden večer. Já jsem se bavil od začátku, na dětech bylo vidět, že je knížka zaujala až v okamžiku, kdy tatínek začal vyprávět pohádku O hasicím přístroji. Dílko prodchnuté Svěrákovým laskavým a trefným humorem, člověk jako by ho při tom čtení i slyšel.
Z knížky byly nadšené děti i já. Nepočítám-li převyprávění nějakých zahraničních pohádek, byla to naše první knížka od Šruta a rozhodně nebude poslední. Laskavý humor, hrátky s jazykem, milé básničky i nějaké to nenásilné mravní ponaučení ... prostě ideální čtení na večer. Vlastně na večer ne, protože děti mi u toho odmítaly usnout a dožadovaly se dalších a dalších příběhů :-).
Po delší době jsem vzal do ruky knížku z oblasti scifi a nelituju. Po úvodním rozjezdu nabírá spád, za který by se nemusel stydět ani James Bond. Navíc - pomalu co kapitola, to překvapivý dějový obrat o 180 stupňů. Ani lidi, co jim scifi nesedí, se podle mne u téhle knížky nudit nebudou.
Dětem se pejsci líbili. První díl jsme nečetli, takže srovnání chybělo. Některé příběhy byly lepší, jiné horší, osobně bych hodnotil tak na 75%.
Trochu jako Márquez ve Sto letech samoty (v tom množství postav jsem občas ztrácel přehled), trochu jako Martin ve Hře o trůny (co chvíli umřela některá z hlavních postav ... ) Ale teď vážně - skvělá kniha o naprosto obyčejné rodině (snad jen neobvykle rozvětvené), kde ovšem málokoho potkal jiný než tragický osud. Přesto mě při jejím čtení nikdy nepřepadl smutek nebo podobný pocit, a to především díky výživným dávkám humoru, který nechyběl snad v žádném odstavci. I tragické okamžiky jsou prostě součástí života a aby si člověk zachoval duševní zdraví, nezbývá, než je brát s humorem. Vřele doporučuji k přečtení.
Od počátku poněkud depresivní čtení, ale autorčin styl mi celkem vyhovoval. V knize se toho moc neděje, ale děj je tu pouze kulisou pro vhled do psychiky vypravěčky a jejích souputníků. Líbilo se mi, jak postupně odhaluje tu prázdnotu ostatních, zakrývanou různými maskami, ale ten nevěrohodný schizofrenní závěr jsem nějak neskousl. Původně jsem chtěl knize dát plný počet, takhle je to o hvězdičku méně.
Originální, poetické, zábavné. Jako dospělému se mi hodně líbily. Naši kluci se nevyjádřili, ale vydrželi poslouchat, aniž by si řekli o jinou knížku (a to oni umí).