Taralcielle komentáře u knih

Možná SPOILER.
I čtvrtý díl si zaslouží 5* :) je to srdcovka ♥
Když vypadlo Harryho jméno z Ohnivého poháru, úplně se mi zatajil dech.
Úkoly v turnaji jsou úžasně vymyšlené, objevuje se další část kouzelnického světa, zjišťujeme, že jsou i jiné školy než Bradavice. A objevují se první složitější vztahy :) Třeba Ronovo žárlení na Viktora Kruma je hrozně roztomilé.
Závěr je strhující. A bohužel i tragický, smrt Cedrica postihne celou školu. Je tu ukázán Voldemort, jak znovu nabírá sílu a shromažďuje své přívržence.

12 18.09.2019

Pro celou sérii Harryho Pottera nemám jiné hodnocení než 5* :)

Na dvojce se mi líbí rozjetí příběhu, je napínavější než jednička, objevuje se skřítek Dobby, dozvídáme se více o rodině Malfoyových. Lockhart mi lezl na nervy. Líbí se mi část, kdy je Harry na chvíli v Doupěti u Weasleyových. Harry opět čelí zlu, v tomto díle je to více rozvedené. Srdcovka! ♥

10 18.09.2019

Souhlasím, už se většina opakuje a je to dost na jedno brdo... Od Haliny se mi prostě nejvíc líbí Banánové rybičky a chybičky.

4 18.09.2019

Tak tahle kniha mě moc nebavila, Halinu mám jinak docela ráda, ale tady se to nijak nepotkalo... Zas tak vtipné to nebylo.

1 18.09.2019

Od Haliny se mi líbí Banánové rybičky a Záhada žlutých žabek. U těchto knih se vždycky zasměju a četla jsem víckrát.

2 18.09.2019

Tahle kniha patří k těm, které se mi od Haliny líbí. Docela jsem se pobavila.

1 18.09.2019

Klasika od Haliny. Průměr. Daleko více jsem se pobavila u Banánových rybiček, ale jako takové lehké čtení po večerech nebo na dovolenou OK. Ale nic velkého nečekejte.

3 18.09.2019

Dobré, opět jsem se zasmála. Další z řady od Haliny, prostě krátké nenáročné čtení. Patří k těm lepším.

2 18.09.2019

Bezva oddechové vtipné čtení, u kterého se člověk prostě pobaví. Nenáročné.

3 18.09.2019

Hrůza. Zdaleka nejhorší kniha od Haliny Pawlowské. Byť jsem její Banánové rybičky, Banánové chybičky, Záhadu žlutých žabek a další přelouskala vždycky během pár hodinek, tuhle knihu jsem nemohla dočíst týden...
Překombinovaná, chaotická, divná, nemá to ani pořádný příběh, je to jen změť historek. Strašně přeskakuje ve vyprávění, přebíhá od jednoho k druhému, ztrácíte se v množství jmen a postav.

Musím se přiznat, že při čtení se mi místy zvedal žaludek. Je to to nejsyrovější vyprávění o hrůzách v Osvětimi, jaké jsem četla.
Není podané klasickou románovou formou, ale formulováno jako rozhovor - otázka+odpověď, libovolně dlouhá. Občas jsem si říkala, že bych ještě nepokládala další otázku a nechala Shloma vyprávět dál.
Hrůzy, které zažil jako člen Sonderkommanda, jsou neuvěřitelné. Ještě neuvěřitelnější je, jak dlouho po válce mlčel, protože nikdo mu nechtěl věřit. Nikdo nechtěl poslouchat, jaké zvrácenosti se děly v Osvětimi.
Kniha je plná detailů, které jsem se zatím jinde nedozvěděla. I když jsem opravdu někdy měla co dělat, musela jsem číst dál, protože mě zajímal Shlomův osud, chtěla jsem vědět, jak se z toho pekla dostal. Úžasné je, že přežil, založil rodinu a dokonce docházel do škol, kde vyprávěl své zážitky, šířil osvětu dál, znovu a znovu se vracel ve vzpomínkách do pekla, přestože byl psychicky poznamenán na celý zbytek života. Nezamlčel nic, nic si nepřikrášloval. Věcně popsal, co se opravdu dělo v Osvětimi, v plynových komorách, ve svlékárnách... Mlčet je někdy jednodušší, obdivuji ho za to, že šel s kůží na trh. Muselo být strašné se účastnit vražedné mašinerie, denně se dívat smrti do tváře, odklízet mrtvá těla, stříhat vlasy, trhat zuby a vědět, že kdykoliv mohou přijít na řadu oni sami.

Knihu rozhodně doporučuji k přečtení v rámci rozšíření povědomí o hrůzách 2.sv.v. Na škole nám nic z toho do detailu neřekli, tuhle moderní historii jsme prolétli jen tak v kostce. Přitom o tom by se mělo učit nejvíc. Mrazí mě z toho, že to není tak dávná historie, není to žádné před 500 -1000 lety, za života Julia Caesara nebo tak, ne je to před pouhými 80 lety!!!!

10 18.09.2019

Nic moc. Opakuje se stále totéž. Stačilo by mi pár motivačních hesel.

6 16.09.2019

Po přečtení této knihy jsem na chvíli oněměla... Nevěděla jsem vůbec,co na to říct.
To, co se dělo v Osvětimi byla hrůza, ze které mrazí, zvrácené pokusy doktora Mengeleho, v této knize jenom z části naznačené, byly otřesné. Člověku se z toho zvedá žaludek. Nechápu, jak taková zrůda mohla žít a v klidu dožít v jižní Americe.
Příběh je velmi čtivý, přečetla jsem jedním dechem, zanechal velmi silný dojem.
Konec mě naprosto dostal. Pořád jsem doufala, že to dobře dopadne, i když jsem od začátku věděla, že ne. Helen byla silná žena, která se obětovala pro svojí rodinu. Odešla dobrovolně do koncentračního tábora s nimi, se svým cikánským mužem a dětmi. Přestože jí příslušník SS upozornil, že ona může zůstat doma. Na konci jí dal i Mengele vybrat - jako příslušnici árijské rasy, čistokrevnou Němku, by jí nechal jít a dal by jí ještě jednu šanci - aby se tentokrát vdala pořádně, za čistokrevného Němce a porodila čistokrevné německé děti. Zabil by "jenom" jejích 5 dětí, které jsou napůl cikánského a napůl německého původu. Pro něj nemají tudíž žádnou cenu.
Helen si vybere jednoznačně smrt po boku svých dětí a dokáže jí čelit s hlavou vztyčenou. Její duši nacisté nedokážou zabít.

Příběhy z Březinky jsou nelidské! Mlácení lidí jen tak, jenom proto, že jdou špatným směrem. Nadávky. Mučení. Nelidský přístup esesáků. Pálení lidí v pecích, sonderkommanda, plynové komory, přebírání osobních věcí lidí jdoucích na smrt v Kanadě. Pokus doktora Mengeleho sešít k sobě dvojčata, která dostanou infekci a zemřou ve velkých bolestech. Nehygienické podmínky, které v táboře panovaly, epidemie tyfu, eliminace několika tisíců lidí jenom proto, aby dr. Mengele zabránil šíření epidemie. Všudypřítomné vši, infikovaná voda, spaní na zemi, v zimě, v exkrementech, chození na záchod pouze v povolené hodiny. Ponižování. Sebevraždy spáchané vběhnutím do ostnatých drátů pod proudem. Celá fanatická ideologie, která je vidět na doktorovi Mengele. Je to neuvěřitelné - věří tomu, co dělá. Věří, že to páchá pro Německo, pro lepší život Němců. O tom všem by si lidé měli povinně přečíst. Zařadila bych do povinné četby, aby na tyto věci nikdo nikdy nezapomněl a historie už se nikdy znovu neopakovala.

8 16.09.2019

Výborná kniha, velmi silný příběh. Kdybych mohla, dám i 10*.

***!Pozor obsahuje spoilery! ***

Osud jedné duše zlomené válkou a pobytem v koncentračních táborech. Od prvního momentu, kdy se autorka o Haně zmiňuje, jak tiše seděla u stolu, koukala před sebe a občas si jen tak ukousla chleba, který s sebou nosila všude po kapsách a měla ho i všude doma, jsem věděla, že se opět rozjede mistrně vyprávěný příběh. Takový, který mě opět vtáhne a několik dní mi nedá přemýšlet o ničem jiném. A nebyla jsem zklamaná. Znovu a znovu se mi potvrzuje, že Alena Mornštajnová umí psát.
Knihu Hana jsem si nechala až jako poslední od této autorky. Znovu předesílám, nemá cenu srovnávat její příběhy, každý je jiný. Ale všechny jsou o obyčejných lidech a jejich nejednoduchých osudech.
Osud Hanin je velmi pohnutý. Během života přijít o všechny své blízké a dostat se do stavu mysli, kdy si přeje, aby v koncentračním táboře byla řekla, že je nemocná, a šla rovnou vpravo, tj.do plynu, není vůbec jednoduché.
Mira, která jako 9letá přijde o maminku, tatínka a dva sourozence při epidemii tyfu, je na tom podobně.
Teprve když se spojí tyhle dvě duše dohromady, dojde každá z nich svého vlastního stavu “klidu”. Mira má zázemí a někoho, kdo jí má rád, i když to tak na první pohled nevypadá. Hana se nechce na nikoho citově vázat, po zážitcích z koncentračního tábora, po předčasném vynuceném porodu dítěte, ztrátě všech, potom co celý zbytek života má bolavé nohy i ruce, s bídou 42 kilo, vypadané zuby a ve svých 35 vypadá na 60 let, už nechce nikomu věřit ani se na nikoho připoutat. Přesto se neubrání.

Přeskakování v čase mi při čtení nijak nevadilo, naopak mě baví, jak se postupně příběhy odkrývají. Jeden opustíme v nejnapínavějším okamžiku, abychom se ponořili do druhého, a vzápětí se vrátili k tomu předchozímu.

Autorka také poukazuje na to, že všechna rozhodnutí mají své následky. Elsino rozhodnutí neodstěhovat se za bratrem do Anglie, její rozhodnutí nechat doma dceru Rosu a zachránit jí před transportem, Jaroslavovo rozhodnutí vzít si nakonec Ivanu a ne problémovou Židovku Hanu, Hanino rozhodnutí schovat dopis s dokumenty pro sestřičku, Rosino rozhodnutí nedat při rodinné oslavě Miře žloutkový věneček, všechna tato rozhodnutí nakonec k něčemu vedla.

22 14.09.2019

Také jsem z této knihy zklamaná. Horko těžko jsem jí dočetla. Všechny tři autory mám ráda, ale zvlášť. Dohromady jim to neudělalo dobrou službu. Je to spíš "splácané" dohromady, než že by to působilo celistvě. Každý zvlášť rozhodně píše líp.

Klasické pohádky. Čtu je ráda, mají v sobě laskavost i poučení. Líbí se mi příběh, do kterého jsou všechny zasazené. Příběh o krásné a chytré Šahrazád, která umí tak poutavě vyprávět, že zaujme krále, který lační po každém příběhu, chce je slyšet do konce a ona si tak vybojuje právo zůstat naživu.

9 09.09.2019

Dvojka je dobrá, pokračuje v podobném duchu. Ale jednička je jednička, tu už nic nepřebije :)

7 09.09.2019

Klasika literatury. Pro mě jednička je nejlepší ze všech dílů. Úžasný příběh z divokého západu, plný dobrodružství, setkání s Indiány, vypráví o přátelství mezi bělochem z Německa a Indiánem, který zdaleka předběhl svou dobu. Autorova fantazie je nekonečná! Popisy krajiny do nejmenších detailů, popisy postav... všechno to mi bralo dech. Nejraději mám pasáž, kdy Vinnetou učí Old Shatterhanda, dává mu tzv. vysokou školu zálesáků :)

15 09.09.2019

Moc hezká kniha, taková milá. I po letech si jí pamatuju. čte se dobře a rychle :)

2 09.09.2019

úžasná kniha z mého dětství :) Srdcovka!

11 06.09.2019