tanuki komentáře u knih

Arťom potká na své cestě neuvěřitelné množství lidí a především se střetne se všemi možnými ideologiemi. Ten výčet je až příliš vyčerpávající a to ve všech významech tohoto slova. Tady by bylo možné ubrat a knihu trochu zkrátit, pak by to bylo snad i 4,5 hvězdy. Takhle jen 3,5. Ovšem závěr je parádní.

12 26.10.2014

Zatím nejhorší díl série, ve kterém se v podstatě nic důležitého nestane...cesta do Německa a zpět se jeví jako samoúčelná a poměrně nudná - dvouhvězdičková. Na Kulhánkových standardních pět hvězd se kniha dostává až v samotném závěru, ale pokud musím zůstat objektivní, tak předchozí balast ani ten skvělý konec nevyváží. Snad se závěrečná část povede lépe. Tato kniha příběh samotný nikam neposouvá. Teda posledních 50 stran ano, ale předchozích 200 je jen omáčka, navíc nijak zvlášť kulinářsky vydařená.

9 14.10.2014

...díl od dílu větší závislost...:o)...konečně skončila ta věčná úmorná tahanice o dopis...už mne to unavovalo...:o)

9 09.10.2014

Kniha by si bohatě vystačila jen s příběhem o tygrově ženě a nesmrtelném muži - pak by ode mne dostala minimálně o hvězdičku více. Takhle jen 3,5. :-)

4 27.09.2014

Jedna akce stíhá druhou, nelze si na chvíli vydechnout...

5 06.09.2014

Celkem by mne zajímalo, jak moc jsou Muži na toulkách popurální v Německu. :-)

13 15.08.2014

V příběhu se objevuje a mizí velká spousta poměrně ploše vykreslených postav, které sice disponují jménem, ale nikoli nějakou charakteristickou vlastností, obličejem, osobitostí. Jedinou výjimkou je snad Himmler. Kniha skvěle ukazuje německý sklon k organizovanosti, poslušnosti, respekotvání autorit a nadřízených. Zvláště je to vidět ve chvíli, kdy Rudolf padne do zajetí a nestačí se divit, jak se američtí vojáci chovají ke svým důstojníkům. Laxně a bez respektu. Nechápe, jak s takovou morálkou Američané mohli porazit skvělé německé vojsko.
Co se konečného řešení týče, zabývali se Němci pouze technickou stránkou věci. Lidé byli považováni za jednotky, které bylo nutné zpracovat, ošetřit. Svědomí zde nemělo žádné místo. Ale i na německé straně se našli vojáci, kteří na provádění tak strašlivých příkazů neměli žaludek.
Rudlof měl ale ve svém svědomí jasno. Rozkaz je rozkaz. Ať je jakýkoliv, je nutné ho uskutečnit s maximální efektivností a pečlivostí. Vykonavatel rozkazu nenese za jeho důsledky žádnou vinu. Zodpovědný je pouze ten, kdo rozkaz vydal.

12 21.07.2014

Kniha sleduje konání tří hlavních postav:
1) Aomame sedí ve svém bytě a kromě posilování a strečinku jen civí z okna, přemýšlí a vzpomíná
2) Tengo sedí u otce v komatu, kromě předčítání knih jen civí z okna, přemýšlí a vzpomíná
3) Ušikawa se všemu snaží přijít na kloub, pronajme si byt ve stejném domě jako Tengo, instaluje skrytý fotoaparát, fotí, civí z okna, přemýšlí a vzpomíná

A všechno je to rozepsáno na 450 stran. Mám Murakamiho velmi rád, ale třetí kniha 1Q84 je až příliš rozvleklá. Něco se začíná dít až 100 stran před koncem, což ale výsledný dojem natahovaného epilogu k předchozím dvou vynikajícím knihám nezachrání...

20 29.05.2014

...v knize se najdou i písně, ke kterým se vlastně žádný příběh nedozvíte a daná kapitola je spíš o Redlovi než o konkrétní písni...i literárně by občas bylo co vylepšovat...ale jako vhled do života bohémského muzikanta je kniha výborná...:-)...někdy si Redl neodpustí (ne)nápadně zdůraznit svůj přínos pro nějakou skladbu či album (AG Flek + Hradišťan, kde dle svých slov nahrál 90% desky sám...což působí trochu nadneseně)...občas zde zableskne potlačovaná muzikantská ješitnost...pýcha...zlehčované vědomí vlastní důležitosti...:-)...ale Redl si to může dovolit...nikdo podobný a originální na naší scéně nepůsobí...

12 14.04.2014

Konečně po dlouhé době kniha, která nemá slabé místo a můžu jí s klidem dát pět hvězd. Co jediné mi vadilo, že malé děti se zde příliš často baví dospělým jazykem, ale dokážu se přes to přenést. Ender je manipulován svými učiteli do role, která mu není příjemná. Vzpírá se, bojuje a přesto v každém okamžiku činí přesně to, co je po něm požadováno. Někdy je ta bezmoc až nesnesitelná. Když chceš svého nepřítele porazit, musíš se do něj vcítit, musíš ho pochopit, musíš ho milovat. A to dokáže pouze jediný člověk - Ender.

17 01.12.2013

Na přebalu se píše, že "román kritika rozcupovala pro zvrhlé a pornografické pasáže". V textu samotném se téma sexu objeví asi ve dvou nebo třech jednoduchých nerozvitých větách, které snad nemůžou pořádně urazit ani upjatou učitelku náboženství na prvním stupni základní školy. Tady pan vydavatel trochu přestřelil.
Kniha je především o samotě, depresích a neschopnosti zapojení se do většinové společnosti. Nevím, čím čtenáře tato kniha tolik uchvátila. Asociální nesympatický hrdina se sklony k planému žvanění a pseudofilozofování mi lezl tolik na nervy, že jsem se s ním na poslední stránce s radostí rozloučil. :-)

11 20.11.2013

Autor svůj tvůrčí záměr vylíčil v druhé části Dopisů ze Zedelghemu (str. 435):
"Strávil jsem dva týdny v hudebním salonku a zpracovával jsem fragmenty zkomponované za poslední rok do 'sextetu pro překrývající se sólisty': klavír, klarinet, cello, flétnu, hoboj a housle, každý s vlastním jazykem tóniny, rozsahu a barvy. V první řadě každé sólo přerušuje sólo následující, ve druhé každé přerušené sólo zase postupně pokračuje. Revoluční dílo, nebo jen opičárna? To se dozvím, až to dodělám, a pak už bude stejně pozdě..."

Motiv mraků se povídkami prolíná, Mitchell si pohrává s myšlenkou nesmrtelné duše, která se po konci života převtělí a pokračuje ve své pozemské pouti. Pro každého smrtelníka je to lákavá představa.

18 20.11.2013

Prokousat se touto knihou bylo nadmíru obtížné. Občas mi to celé nedávalo ani zbla smyslu (spousta sci-fi termínů, které jsem nikdy neslyšel, přílišná zkratkovitost psaní, situace jen hrubě načrtnuté, které moje představivost nedokázala zpracovat) a jen jsem nevěřícně kroutil hlavou a sténal: "Co to k čertu má znamenat?" Povedlo se mi sice pochopit, o co přibližně autorovi asi šlo, ale tenhle způsob psaní je přitažlivý zřejmě jen pro poučeného a nadšeného čtenáře. A tím já nejsem. :-)

14 16.10.2013

Když vidím knížku o upírech, otevírá se mi stříbrná kudla v kapse. Co ale předvedl mistr Kulhánek, to nemá obdoby. Děj se na čtenáře ihned od začátku valí jak voda z protržené přehrady. Zmítá s ním ze strany na stranu, neustále ho stahuje pod hladinu a nedává čas ani ke krátkému nadechnutí. Jakmile dojde k chvilkovému zklidnění, stačí to jen na rychlý lok vzduchu a už to s Vámi zase mlátí o kameny, plácáte rukama, kopete nohama, ale z toho divokého proudu se prostě vlastními silami nedostanete. Musíte počkat, až kniha skončí a potom teprve dojdete zaslouženého klidu. :o) Nezapomeňte na Vyhlídku na věčnost, kterou lze považovat za třetí díl Nočního klubu.

20 27.09.2013

Ze všech Hlídek patrně nejslabší (když nepočítám naprosto nepovedenou Temnou hlídku) s Tygrem, jehož existence se jeví trochu vykonstruovaná a celá zápletka poměrně bezzubá a málo chytlavá. Evidentntě se ale dočkáme ještě nějakého pokračování.

6 25.09.2013

Výborné čtení - a ať mi nikdo netvrdí, že zde neměl pan Kulhánek inspiraci ve svém neporazitelném duu zabijáků.

16 25.09.2013