Neuromancer

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Case, jeden z nejlepších „kovbojů kyberprostoru“, kteří se pohybují ve virtuálním vesmíru, udělal chybu, za kterou byl surově potrestán. Za neloajalitu vůči zaměstnavatelům platí poškozením nervového systému, což mu znemožňuje další práci a odsuzuje ho k uvěznění ve vlastním těle. Při hledání léčby se dostává do japonské Chiby, kde se snaží vydělat si dost peněz, aby mu na nelegálních klinikách vrátili schopnost připojení mysli k počítači. Brzy se stává pouhým pěšákem ve hře, v níž se dvě mocné umělé inteligence snaží o nelegální spojení do jednoho celku za předem neznámým účelem. Jde o hru, kterou ani tak schopný hacker jako Case nemusí přežít... Dnes již kultovní kniha příznivců kyberpunku se k nám ve svém čtvrtém vydání vrací v novém překladu, jehož by se měla dočkat celá volně propojená trilogie. Poprvé si tak plně vychutnáte legendu žánru, jednu z nejoriginálnějších žánrových vizí osmdesátých let, a s ní i brilantnost a bohatost Gibsonova jazyka. Science fiction desetiletí odměněná Hugem, Nebulou a Pamětní cenou Philipa K. Dicka....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/50792/sprawl-neuromancer-50792.jpg 4420
Série

Sprawl 1.

Žánr
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno, Laser-books (Laser)
Orig. název

Neuromancer, 1984

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (71)

Kniha Neuromancer

Přidat komentář
Hanka_Bohmova
16. dubna

Ve dvaceti jsem Neuromancer četla s trochu větším zaujetím než dnes, Neffův překlad je neideální, ale přes tyhle handicapy kniha pořád dobře funguje. Tajemství je možná v jejím sebevědomí: Plav, jak dovedeš. Je to naprosto podmanivé a ztratí se v tom hodně nedokonalostí.

knih-o-mol
11. dubna

četl jsem na začátku 90tých, což je asi jiná věc, než číst dnes. Tehdy nebyl žádný Matrix ani Johny Mnemonic etc. Já jsem znal z kyberpunkerů spíše Norberta Wienera.


101evca
30. března

Nedočteno. Ani nevím o čem to bylo, dějová linka mi přišla přinejmenším chudá - jen akce a nic z toho. Zmatené, roztříštěné, prostě to nedávalo smysl.

Možná autorovi křivdím, ale mě se zdálo, že celým tím stylem vyprávění v mlze, skákáním, nelogickými replikami i obecně jednáním postav, zakrývá jednoduchou skutečnost, že má značně omezené jazykové prostředky. Jedním slovem prázdné.

Na druhé straně autor přišel s mnoha zajímavými nápady, čehož důkazem jsou různé filmy apod., kterým tento román posloužil jako inspirace.

lord-artoo
11.11.2020

Mám pocit, že jsem asi četl jinou knihu než většina místních. Neuromancer je ukrutná kniha psaná těžko stravitelným jazykem (a to nemluvím o diletantském překladu Josefa Rauvolfa, který se hemží kalky a stylistickými chybami, za které bych své žáky na základce vytahal za uši). Gibson byl ve své době revoluční, inovátorský a vizionářský, to by však nemělo zastínit skutečnost, že má kniha děj béčkového akčního filmu, na který narazíte poté, co se vrátíte pozdě v noci z hospody. Nesrozumitelnost replik postav a špatné dávkování děje (až do posledních stran jsem netušil, proč se v knize dělo to, co se tam vlastně dělo, a ani teď si vlastně nejsem tak docela jistý) tento dojem z nočního tahu, sedmi piv v systému a televize nova jen umocňuje. Jazyková stránka věci je pak kapitola sama o sobě. Gibson bývá často spojován s P. K. Dickem a jeho psychedelickými světy, ale takové srovnání neobstojí. Ani imaginace, ani jazyk P. K. Dicka totiž nedělají z jeho knih fašírku. To stejné nelze říci o Gibsonově stylu v Neuromancerovi.

Nápady z knihy později bez hany a studu vytěžili tvůrci Ghost in the Shell (toho původního), Matrixu a co já vím, kdo ještě. A člověk jim to nemá ani za zlé. Posbírali totiž diamanty, které Gibson jen tak pohodil, zatímco se snažil vyhloubit co největší díru do žánru sci-fi. A tak vznikl kyberpunk a jeho základní kámen - Neuromancer - který za moc nestojí, k němuž se však všichni navrací jako k Malevičovu Černému čtverci. No, ale... je to jen černý čtverec na bílém pozadí, že?

DreamWalker
29.09.2020

Poprvé jsem ani nedočetl, zčásti nejspíš i vlivem původního překladu starého vydání. Nemůžu říct, že po třetím pokusu (druhém úspěšném) jsem knihu plnohodnotně docenil, ale jsem schopen jí už plnohodnotně ocenit. Optikou dneška, a ve srovnání třeba s Nahým obědem, to není takové maso, ale v době vydání originálu to musel být pro čtenáře řádný mindfuck a dost nepochopitelná a neuchopitelná kniha. Gibsonovi se kromě kyberhrátek povedlo i skvěle vykreslit technokratický anarchismus budoucnosti a osadit ho archetypálními postavami, které sice ani na moment neuhnout z determinovaného osudu, ale ve výsledku to absolutně nevadí.

Marxt5
30.08.2020

Bible kyberpunku se tomu neříká nadarmo!
Už dlouho jsem se tak neponořil do knihy jako u Neuromancera.
Příběh je nabitý od začátku až do konce, a to se jedná o knihu, která se považuje za zakládající knihu kyberpunku, přesto je plná akce technologií či nápadů, které mi připadají geniální, autor se rozhodně nestyděl. Například myšlení umělé inteligence.
Kromě toho má autor v knize další spoustu nápadů, které můžeme vidět již dnes, či jsme očividně blíže jejich realizaci.
Dále mě zaujala hloubka postav, jelikož mi přišlo, že každá postava má své důvody ke svým činům, má svou historii, kterou jsme se dozvídali až v průběhu,...
Ano, kniha se čte mírně složitěji, jak kvůli názvům, které jsou buď ze světa IT, nebo jde o autorova vymyšlená, tak kvůli přetlaku postav či situací. Myslím si, že minimálně pro mě to byla však vždy menší výzva a po chvíli čtení vždy vše zapadlo do sebe a ke konci díla do sebe zapadly všechny části skládačky a vytvořily tak celistvé dílo... Bibli kyberpunku.

muchožrout
02.07.2020

(+ SPOILER) ukázkový kyberpunk

jakub2199
14.06.2020

Nádherná ukázka toho jak může vypadat sci-fi ve své syrové formě. Jedna ze základních knih žánru, který je znám pod názvem cyberpunk. Děsivá přesnost s kterou autor vytušil a odkazoval na budoucí vývoj technologie je až zarážející. Svět který pan Gibson vytvořil působí organicky, živě. Pokud bych ho měl přirovnat k něčemu, co je známé tak bych řekl kniha se nese v duchu filmu Bladerunner (vyšly ve stejné době).
Pro čtenáře hledající ne přímo optimistickou vizi budoucnosti bych doporučil 451 stupňů Fahrenheita - nejde sice o cyberpunk, ale rozhodně kritiku lidské konzumace technologie. Z české tvorby pak rozhodně Stroncium od Jiřího Kulhánka.
Rozhodně doporučuji anglickou verzi komukoliv, kdo je schopen.

1