1. Domů
2. Autoři
3. William Gibson
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 13
• Bazar 12
• Životopis
• Citáty 5
• Diskuze 4

Nová kniha William Gibson

Nulová historie

Pokud máš umělecké sklony, všechno, co děláš, vede vždycky k dalšímu tvůrčímu projektu… Když Hollis Henry zpívala s Curfew, znal její tvář celý svět. Dodnes tu ... detail knihy

Populární knihy

/ všech 13 knih

Nové komentáře u knih William Gibson

Neuromancer

„Po prvních jednotkách až desítkách stran jsem se obával, že celá kniha bude napsaná ve stejném stylu - neuchopitelné množství pořádně neukotvených termínů které vytvářejí dojem chtíče oslnit kýčem, dialogy postav překypující vulgarismy patrně v pokusu o navození dojmu autenticity, velmi rozvolněná struktura vyprávění se skoky v ději v místech, která člověk musel přečíst naněkolikrát, aby porozuměl tomu, co se vlastně stalo... A přesně toho jsem se dočkal. Příběh celé knihy je poněkud nezajímavý až plochý, originální prakticky pouze svým "exotickým" prostředím, postavy ve mně nevyvolaly jakoukoliv emoci kromě mírného pocitu znudění, scény přehlcené bezprostředností, nasilím, tisícem arbitrárních názvů a akcí pozbývaly jakéhokoliv myšlenkového přesahu či hodnoty. Některé nápady jako UI svazované Turingovým rejstříkem byly alespoň zajímavé koncepčně, ale poněkud nedotažené ve světě, který se zdál být naprosto nesvázaný jakýmikoliv definitivními pravidly. Možná účel, ale spíše chaos. Zarazila mne také kvalita překladu Ondřeje Neffa - některé formulace vysloveně trhaly očima, až dokonce občas i pobavily svou neohrabaností. Věřím, že určitě neměl v roce 1992 lehkou práci, ale dnes se to prostě hezky nečetlo. Celkově bych knihu vykreslil jako sci-fi a cyberpunk jako cíl, ne jako prostředek vyprávění příběhu s jakýmkoliv myšlenkovým přesahem. Atmosféru fiktivního světa se poměrně vystihnout podařilo, ničeho dalšího už ovšem kniha v mých očích nedosáhla.“... celý text
— Ferkesh

---

Neuromancer

„Teda číst tohle dílko je jako dát si LSD a zapít to absinthem. :-D Za sebe však musím říct, že mi dosti svérázný styl psaní sedl od první stránky (nicméně chápu čtenáře, kteří to vzdali). Všechno je psáno jakoby snově a někdy člověk ani neví co se to vlastně děje. Asi nejvíc se mi líbila první třetina knihy. Zbytek je vlastně jenom taková kyberpunková "Ocean's Eleven". Každopádně se jedná o nadčasové dílo a zcela oprávněně se nazývá biblí kyberpunku. Avšak není to pro každého.“... celý text
— markus223

---

Neuromancer

„Jedna hvězda je asi přece jen předčasná známka. V tom záchvatu vzteku a zklamání jsem asi moc nemyslel (což já dovedu jen málokdy). Každopádně jsem byl celkem rozhořčený po dočtení této Fatal Diarrhoea. Ono je to totiž nemožné číst třista stránek ničeho + dvě stránky porna. Po Virtuálním Světle jsem chtěl zhltnout talší hackerhit, ale ejhle. Hovno! Knižule je o jistém Caseovi, jediném adekvátním geekovi na planetě zemi. Okrade svýho šéfa a ten mu ochromí chromozomy. Jednoho dne však dostane džob od samotného Big Boss Bastarda. Co musí sfachat? Z koho musí vyjetit? Kdo ví... Mimo hackera a předpokládaného mafjána se tu pohybuje i nějaká ta coura s vostrým "nářadíčkem". Ta se z nějakého důvodu nechá vojet tím geekem. Také tam máme nějakého proklatého showmana, který se objeví odnikud a nikam taky zmizí. Byli tu i nějací aboridžinci nebo kdo to byl? Každopádně mě hrozně dráždili. Gibsonovic styl mě hrozně vyvádí z míry (v tom dobrém slova smyslu). Ale ta záludnost a mánie sepisovat nepotřebé a potřebné detaily dohromady mě vyváděla z míry už v tom špatném slova smyslu.Nejspíš to bude marasmem mého mozku, ale po prvním přečtení mi to celé připadalo zmuchlané a zaplivané. Samotnou myšlenku a zápletku jsem pochopil, ale v tom oceánu stísněnosti (jinak nazývané hnujihovno) jsem se beznadějně topil. A hladina stoupala až do výše mraků.(Nesnažím se být lyrický.) Na druhé přečtení už asi nemám kopule, ale zanechalo to ve mě temný mrak Gibsonovské mysli. Toto byla další má minirecenze (jinak také recenztář či komencenze). Spamujte mi v diskuzi jakej jsem banální ubožák a nevím, co je to dobrý vkus a dobré knihy. Pevně ve Vás věřím soudruzi degeneranti. Snad mě nezklamete. S Bohem, Kámen.“... celý text
— Daxie L. Jesus

---

---

Virtuální světlo

„Už jste měli někdy po dočtení knihy pocit, že je autor génius a že toto je jeho vrchol? Já ano. Sice mi ten pocit rychle pominul (to jsem si pak totiž přečetl Orwella). Bylo to u himhergotknížky od Williama Gibsona Virtuální Světlo. Bože dík. Obsah, krátce a stručně: Rydell a Chevette jsou v pořádný brindě ("v brindě" píšu, protože se, ty vole, snažím být cenzurovanej), páč nám paní čmajzla nějakýmu frajerovi ultrahustou věcičku, něco jako ajFoun 10, po které šmejdí spousta hajzlíků (to jest, jak máfija, tak polícija...samozřejmě, ta zkorumpovaná). Pročpak geniální a pročpak znepokojivě: 1) Dává to smysl i přes skoky v ději, které knihu nezhoršily, ale naopak zlepšily. Dodávají tomu takový zvláštní defekt...tedy, pardon, efekt. Vlastně steampunkovej kyberpunk. 2) Rerto budoucnost. Doslova. Na vysvětlenou: Retro je poměrně moderní věc, pojednávající o minulém čase s ponuřejší atmosférou. Starý je prostě starý, tohle je RETRO!!! Takže budoucnost, která se jakoby odehrává v minulosti...a no jo, dyť je to rok danulanulapět. 3) Gibsonizace!!! To je Vám taková odrůda geniální sprosťárny, ty vole. 4) A přece je konec vždy lepší než ten zbytek, že? 5) Za páté vysvětlím, proč v titulu mé kecenze (ano, správně, kecenze) stojí slovíčko ,,znepokojivě". Protože když je tohle tak geniáulní a napsané v tak dalekém období, pak kam táhne moderní literatúra (ano, správně, literatúra). A aby nikdo odtud neodešel s prázdnou, dodám ještě: zda-li si myslíte, že jste Puch ví jakej nebezpečnej intelektuál, pak Vám Gibson ukáže, zač je toho koleno. A aby můj recenzentní komentář nezněl úplně pitomě, dodám, jak jsem ke knize přišel. Tuhle Vám tuhnu v knihovně a najednou hopla, vidim známou edici, tak se koukám na obal: dobrej, to si musim přečíst. Příjemného počteníčka. Nechť Vám chutná.“... celý text
— Daxie L. Jesus

---

Neuromancer

„Na Databázi kniha hodně podceněná, přesto rozumím těm, kteří si ztěžují na nesrozumitelnost a nakonec knihu raději odloží. Záleží na tom, v jakém překladu ji čtete. V podání Josefa Ravolfa je to požitek, v podání Ondřeje Neffa ryzí utrpení. Od prvních stránek kniha evokovala svým jazykem a atmosférou kultovní román Nahý oběd. Až zpětně jsem zjistil, že Burroughsovy knihy uvádí i sám autor jako svou inspiraci. A k Burroughsovi má tahle kniha mnohem blíž než k čemukoli jinému, označovanému jako kyberpunk. Jazyk knihy má téměř básnické kvality a spíš než okouzlení technikou je za tím vším cítit velká deziluze. Vyhněte se tragickém překladu Ondřeje Neffa a investujte raději do novějšího překladu Josefa Rauvolfa. Stojí to za to. Tohle je prostě nepřekonaná a nepřekonatelná klasika.“... celý text
— marvan00