Swissman komentáře u knih
Kniha nabízí spoustu informací, které většina populace vůbec neví. Je dobře, že takové knihy vycházejí! Nicméně, je to týden, co jsem knihu dočetl a z těch osmadvaceti jmen si už zase pamatuju jen pár. A nejspíš ty, co jsem znal už předtím ;-) Je znát, že autorem je člověk s profesí pedagoga - kniha byla zajímavá a čtivě napsaná. Jen to moralizování nad osudem zapomenutých hrdinů nemuselo být v úplně každé kapitole.
(SPOILER) Zamotaný případ a několik dějových rovin s několika postavami vyžaduje pozorného čtenáře. Od knihy se mi vyloženě nechtělo odcházet. Ale co ten otevřený konec?! Ty nesnáším, protože do dalšího dílu zapomenu spoustu detailů případu a pak tápu a musím se vracet ke knihovně. A že toho tady bude. Návaznost na "Ztracené střípky", průser s Healym a kdo ví, zda to bude všechno. Trošku se nám z Weavera stává Dominik Dán ;-) Ale jinak super čtivé, přečteno za víkend.
Celá kniha by se dala zkrátit. Jen ten konec naopak natáhnout, možná úplně předělat. Ale v názvu píšou, že konec je špatnej, tak na co si vlastně štěžuju, že jo. Kniha mě měla pobavit a ukrátit dlouhou chvíli. A to splnila na výbornou. Většinou to bylo úsměvné, někde dotažené ad absurdum, a u jedné scény jsem se opravdu od srdce nahlas zasmál.
Pobaví Čekanová s Revilákovou. Nezklame čtivá Trpková. Poctivou procedurálku předvede Hrůša. A zajímavý konec nabídne Žáčková. Zbytek mi prošuměl hlavou.
Miluju antihrdiny. A tady jich je víc. A já jim fandil. Litoval je. Chápal i nechápal, tušil i předvídal, nechal se překvapit a nakonec jsem knihu zavřel s křivým úsměvem na rtech. Jasně, je to žánrovka, a existují knihy s hlubším posláním, ale mě stačí to poselství, které kniha předává: Nikdy nepodceňujte svou drahou polovičku.
Poprvé jsem knihu četl v devadesátých letech, když jsem chodil na základku. Pak v roce 2005 v prvním zaměstnání. A naposledy letos. A pokaždé mi ta kniha dala něco jiného. Čtení pro všechny generace, jež pojednává o úplně jiné generaci, než jsem já. Ten kdo umí takto vyprávět o životě, má povinnost být spisovatelem.
Knihu jsem rozečetl před rokem a odložil, protože mě ani stručná verze biblických příběhů nebavila. Nedovedu si vůbec představit, že bych četl klasickou bibli. Letos dočteno při nemoci, kdy se kromě čtení nedalo dělat nic jiného. Ano, účel to splní, budete něco málo o tématu vědět, ale jinak je to dost o ničem. A ty ilustrace jsou vyloženě strašný.
Tohle by měla být povinná literatura, aby lidi věděli, co mají dělat při záchraně lidského života. A taky jak se chovat k těm, kteří to zachraňování mají v popisu práce. Stejně jako v knize s panem Marešem, i tady jsou dobře pokládané otázky a pan Dvořák umí dobře odpovídat. Děkuji autorovi za jeho tvorbu a těším se na další knihu.
Poslední příběh z Klárova pro všechny malé dobrodruhy. Trochu mě mrzí, že další díly již nebudou, ale končit se má v nejlepším. Budu se již opakovat s pochvalou ilustrací, ale mě tenhle styl kresby strašně baví. Jsem zvědav, jak se bude kniha líbit synovi, dostane ji na Vánoce. Za mě opět super čtení.
Teda ten člověk, co vymýšlí anotace ke knihám z této série, by měl jít dělat něco jiného. Kniha je velmi zajímavá, příběh nás se synem bavil a je úplně o něčem jiném, než si budete dle názvu a anotace myslet. Opět krásné ilustrace a opět mapa na vnitřní straně vazby. A na zadní straně je ještě jedna, úplně nová. Doporučuji.
Anotace zněla celkem nudně. Ale nedejte se odradit. Děj je zajímavý, opět napínavý a ilustrace jsou třešničkou na dortu. Oceňuji mapu na vnitřní straně pevné vazby, která je lehce jiná, než v prvním díle.
Nám se to se synem líbilo. Četl knihu jako čerstvě desetiletý. Příběh pěkně plynul, místy to bylo i napínavé. Konec nečekaný, lehce poučný. A hrozně se mi líbil výtvarný styl ilustrací. Malým dobrodruhům mohu knihu jen doporučit.
Perfektní kniha! Na můj vkus se tam teda chlastá až moc, ale ten příběh byl super!
První setkání s vypravěčským umem Dominika Dána a hned po odložení knihy bylo rozhodnuto, že jdu do dalších dílů.
(SPOILER) Souhlasím s některými komentáři, že konec byl až moc odfkláknutý. Po tolika stranách pátrání to najednou bylo na pár řádcích vyřešené. Pokud se příběh inspiruje skutečným případem, možná to tak i opravdu bylo. Ale i jako policajt, bych byl nespokojenej, že jsem vraha nevytěžil. A druhý případ, byl sice na hovno, ale ne o hovně ;-) (Kdo četl, ten ví.)
Po výborném Uzlu, byl pro mě druhý díl této série trochu zklamání. Hlavně konec se moc nepovedl. Ale jinak prima čtení a rozhodně se pustím do dalších dílů.
Malé děti, malé starosti. Velké děti, velké starosti. Oto by mohl vyprávět. Ale namísto Oty vám to odvypráví Dominik Dán. Opět tak skvěle a čtivě, jak to umí jen on. A jak už je poslední dobou zvykem, ani druhý případ není jen do počtu. Naopak, tady za jedny peníze dostáváte vlastně dvě dobrý detektivky.
(SPOILER) Na prvních šedesáti stranách se konečně dozvíte, kdo byl vrah z hlavního případu v knize Tajemný závoj. A pak se parta z kanclu 141 pustí do rozplétání hlavního případu, o kterém je řeč na přebalu. Musím říct, že tohle mě fakt bavilo. Něco málo jsem tušil, ale že to hlavní viník bude mít až takhle rozjetý, to jsem nečekal.
(SPOILER) Když se prokoušete ohraným úvodem o tom, jak se pánům z kanceláře 141 nechce makat, dočkáte se dvou docela zajímavých případů. Ten o němž se píše v anotaci se sice nevyřeší, ale to se u Dána občas stane, že mu něco přeteče o pár knih dál. Nemám to rád, ale odpustím mu to. Nicméně už jsem od něj četl lepší knihy.
Já nevím. Na mě už to bylo až moc překombinovaný. A knihy o chytání superchytrých sériových vrahů, co si hrají s policisty mě už prostě tolik nebaví. Ale jinak čtivé jako vždy.
Tak za mě se tohle moc nepovedlo. Po předchozích pěti autorových knihách jsem čekal větší spád. Tady se furt skoro nic neděje, nuda a šeď. Dočteno po dvojím odložení. Zklamání z konce bylo skoro hmatatelné. A na tohle jsem čekal 352 stran? Jako vážně?! Do dalších dílů z této série se mi zatím nechce, protože mají mnohem víc stran. A já bych už tady dokázal klidně sto stran ubrat.