Stolda komentáře u knih

Mám rád detektivky, ale nějak nemohu sdílet nadšení, které měla doma moje partnerka při čtení této knihy - a kvůli čemuž jsem se vlastně do knihy také pustil. Nějak jsem to její nadšení při čtení nesdílel, ale nemohu knize upřít, že má určité prvky toho, že musíte číst dál - ale výsledek celé četby mě osobně nějak neuchvátil. Třeba to nadšení najdu u dalších děl autora.

2 25.11.2016

Určitě netradiční, neklasické čtivo, myslím, že pro klasického čtenáře , mezi něž si myslím, že patřím, působí při držení knihy před přečtením prvořadý faktor jakéhosi "zakázaného ovoce" , ale během čtení si postupně vytvoříte názor, že zas až taková bomba to není.

4 25.11.2016

Rozhodně zajímavý, ucelený pohled na celkovou problematiku tzv. Sudet. Patřím k těm, jejichž rodiče tady po válce našli domov, já jsem se tu narodil, znám tu každý kámen , který leží přede mnou na cestě. Příroda je tady nádherná, najdete tady i ničím neporušenou přírodu, kde je klid a mír. Nicméně, mě tato kniha přiměla k zamyšlení - navedla mě tomu debata pár desítek let let stará. Moje velice empatická a citlivá partnerka nepochází z tohoto kraje a když jsme se před mnoha lety potkali , ještě jako kamarádi a debatovali o zdejším kraji, prozradila mi, že ji velice deptá, když vidí, jak bývalí sudeťáci jezdí obhlížet svá obydlí a že prostě z tohoto kraje cítí to neštěstí lidí, které je potkalo, přesto že vyrůstala v rodině pronásledované nacisty a vychovaná bylo v tom, že Němci= zlo. Po přečtení této knihy jsem navázal na tuto starou debatu a velice mě překvapila její reakce - : "Asi jsem si zvykla, mám to tady ráda, ne že to necítím, ale je tady spoustu nových , mladých lidí a staří němci už tady přeci nejsou." A to mě dostalo... Přestali jsme být ostražití, nechci žádné nesváry, ale nenechávejme se ukolébat relativním klidem, koukněme někdy v létě, kdo že nám to tady po lesích brousí s detektory kovů a něco hledá.... Co asi?

6 22.11.2016

Čtete, přemýšlíte, hlavou se vám honí všelijaká moudra, ale člověk- v tomto případě pan Winston S.Curchill- který tady na této planetě ještě relativně nedávno pobýval- a který to všechno dění kolem sebe ustál se ctí jako člověk- klobouk dolů. Ať už historie dokazuje jak to a ono mělo a nemělo být.

8 13.11.2016

Poslouchal jsem "audio" přímý přenos v naší ložnici, když ji babička četla vnučkám a proto si dávám přečteno. Opravdu jsou to milé pohádky a zaslouží si plný počet, jen bych s potěšením a s ironíí sobě vlastní chtěl touto cestou napravit charakter komentáře pode mou. Ano, Markétka se babička ptala, jestli se vílí tatínek jmenuje vílák, ale naše útlocitná babička mě pak se smíchem , když holky usnuly, přesvědčovala, že vnučka řekla vidlák, ne vílák a to jen proto, že bydlíme na konci světa , kde se občas nějaký ten vidlák potká- no stěhovat se ale kvůli tomu nebudeme :-). To bychom s touhle knížkou mohli putovat světem sem a tam.

5 07.11.2016

Zažil jsem srpen 68, viděl slzy a strach v očích svých rodičů, bylo mi 15, zažíval jsem svoji první lásku a netušil, jak moc je to vážné. Karla Kryla jsme zpívali, milovali . I před revolucí zněly jeho písničky snad u každého táboráku. A dnes , kdy si jeho písničky pouštíme doma a známe je zpaměti, nostalgicky vzpomínáme na tu dobu, kdy jsme ho brnkali a zpívali tajně.

"I naše generace má svoje prominenty, program je rezignace, facky a argumenty. Potlesk je k umlčení a pískot na pochvalu a místo přesvědčení jen pití piva z žalu. Pod zadkem stránky Dikobrazu, vzýváme zlatý tele, sedáme v koutcích u obrazu, čekáme Spasitele. Civíme lačně na měďáky, my Gottwaldovi vnuci a nadáváme na měšťáky, tvoříce revoluci"

18 23.10.2016

Právě dočtená kniha, která ve mně zanechává smíšené pocity . Četla se jedním dechem ( a to i proto, že mi vnučka prozradila, co babička koupila při sobotní návštěvě NeoLuxoru- Babi tak to přece dědovi dej,ne? - A my nemohli přece říct, že to počká na Jéžiška), zaujala mě okamžitě, ale když na to koukám zpětně po dočtení , nemyslím, že je to úplně z reality. Ale to je pouze můj názor, jako čtenáře této knihy. Ale při čtení jsem se opravdu nemohl od knihy odpoutat, informace které si tam přečtete jsou vskutku fascinující.

Tady asi žádný komentář netřeba, ale je zajímavé číst o té hierarchii , kterou jednotky SS uznávaly. Neztotožňuji se s tím, to ChraňPánbůh, ale v každém případě mě zas při čtení došlo něco o člověku jako o členu smečky a jeho myšlení uvnitř.

3 20.10.2016

Jako všichni komentátoři přede mnou, jsem se na čtení této knihy velice těšil a i pro mě byla částečným zklamáním. - Je ten pocit, že čtu něco, co psal nesmírně vzdělaný člověk a ještě k tomu ČECH, mě při čtení dovádělo do velice zvláštního stavu -dočíst to celé, přestože jsem se ztrácel v tom, kdo , kdy, s kým a proti komu. Ale rozhodně doporučuji k přečtení.

3 03.08.2016

Shakespeara snad nelze jinak než pozitivně hodnotit. Pravda, co člověk, to názor - ale tady opravdu jde o literaturu, která se čte pomalu 400 let a pořád má lidem co říci. Dávám vinu povinným četbám, protože - nebýt to povinné, četli bychom ho jak zběsilí, vždyť to má úžasnou duši, humor, tragedii - prostě všechno, co k lidskému životu patří.

6 03.08.2016

Takový návrat do dětství, trochu jsem přeskakoval, přeci jen v dětství mě to bavilo víc. Ale tak to má asi být.

6 03.08.2016

Tak tyhlety cestopisy od Čapka jsou fyzicky velice náročné. Jakmile je přečtu, mám chuť jít vybalit kufry a odpočívat po cestě, protože jsem tam přece opravdu byl. Kdo si chce užít Čapka , ať začne jeho Listy a Výlety. Jen a jen doporučuji, je to balzám .

6 19.04.2016

Pocity ze čtení jsou famózní - já jsem v Anglii nikdy nebyl, přesto mi připadá, že jsem se právě vrátil z cest a to o čem Čapek píše jsem na vlastní oči viděl. Proč mám chuť jít vybalit kufry? Celou dobu jsem přece seděl v křesle a přesto jsem z té cesty nějak utahaný. Prostě úžasná kniha. Jen mě mrzí, že ji už mám dočtenou...A co takhle Výlet do Španěl ?

12 01.04.2016

První , kterou jsem od Helen Turstenové četl a dostala mě..... díky naší dobře zásobené knihovně jsem postupně četl všechny a těšil jsem se až manželka donese domů další. Opravdu, klobouk dolů :-)

4 18.03.2016

Tak je to dobré čtení, ale od Helene Tursten jsem četl určitě lepší

3 18.03.2016

Takhle nějak podle mě vypadá ta správná detektivka - rozhodně doporučuji přečíst. Občas je děj pozvolný a jakoby rozvláčný, ale to proto, že v konečném sprintu to všechno vyjde na povrch a člověk se diví, jak to mohl někdo vymyslet, aby to do sebe zapadalo.

5 18.03.2016

Četl jsem vyloženě ze zvědavosti- Kafku jsem dostal poprvé do rukou až teď a za mě teda určitě plný počet, protože vymyslet a srozumitelně napsat něco takového je nadlidský čin,jediné co mě napadá- chtěl bych se s Kafou setkat a zeptat se ho na tisíc Proč???

8 11.01.2016

Zola prostě nezklame, chvílemi čtete napínavý příběh, chvílemi filozofický rozbor společnosti, chvílemi se stanete přímými aktéry války, prostě kdo nečetl tak vřele doporučuji- a pro slabší většinu lidstva- nebojte se toho, že je to válečný román, mám vyzkoušeno, že i ženám se líbí - protože mi ji moje žena kradlá ze stolku, když jsem nebyl doma a posunula mi tím záložku :-)

4 28.07.2015

Kinga mám rád, je to realista . , jeho knihy otřesou normálním člověkem žijícím tzv.normálním, obyčejným životem....jak málo nás dělí od něčeho nenormálního, čemu se bráníme a nepřijímáme nic z toho jakkoli jiného světa, protože to je přeci nenormální...?

11 16.07.2015

Dovolím si přidat ještě jeden rým, u kterého mě osobně vstávaly vlasy hrůzou - protože on nevěděl, zato my u čtení jeho básní vím, že chudák Čapek to štěstí neměl. Doma jsme nad touto knihou velice diskutovali, neboť žena -jakožto zástupce toho jemnějšího "Homo Sapiens" u toho pronášela komentáře, jak to vůbec mohl v takovém prostředí, jako je koncentrák psát- já zastával názor, - "No protože se z toho musel vypsat".

„V život zpět či v smrti chřtán
-co bude na konci cesty?
Tisíce jdou, nejsi sám..
Budeš, nebudeš mít štěstí?“

12 14.07.2015