Zámek
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70303/bmid_zamek-65947909e16e6.jpg
4
1319
1319
Hlavním hrdinou románu Zámek je mladý zeměměřič K. Přijíždí neznámo odkud do neznámé vesnice, aby zde provedl geodetické měření. Brzy si všimne, že mu místní obyvatelé nevěří a bojí se ho. Situaci zpočátku příliš nerozumí, ale postupně pochopí, že celý zdejší život ovlivňuje prostřednictvím různých více či méně významných byrokratů tajuplný zámek nad vesnicí. Proč ten, kdo ho do vesnice povolal, mu najednou začíná házet klacky pod nohy? Absurdně groteskní Kafkův román patří mezi jeho vrcholná díla. Do dnešních dnů má tato kniha stovky, ne-li tisíce fascinujících výkladů a je naprosto jisté, že nenechá v klidu ani současného čtenáře, protože Kafka ve své rozporuplnosti - to je 20. století, kam všichni alespoň jednou nohou patříme.... celý text
Přidat komentář
Audiokniha. Přečetla jsem toho dost na to, abych uměla ocenit kvalitu tohoto díla. Ale můj šálek kávy to prostě není. Děj se táhne, pořád dokola se tisíci slovy omílá to samé. Je to moc dlouhé, dovedu si představit další stovky stránek, které by autor potřeboval na dokončení knihy. Nicméně přednes pana Halbicha se moc dobře poslouchá, takže jsem to vydržela až do konce.
", a že si proto představuji hrob, hluboký a těsný, kde se držíme v pevném objetí, skrývám si tvář v tobě a ty zas ve mně, a nikdo nás už nikdy neuvidí."
Asi moc není co dodat. Franze Kafku jsem si zamiloval ve čtrnácti letech a od té doby mě neomrzel. Jeho knihy spolu s jeho životním příběhem jsou neuvěřitelný zážitek. Jen mě pochopitelně mrzí, že kniha není dokončená, ale na druhou stranu by to už prostě nebyl Kafka, kdyby všechny jeho knihy byly perfektní a úplně dopsané.
Květa Hyršlová ve svém doslovu k Zámku (odeonské vydání z roku 1989) o Franzi Kafkovi píše: „...je to umělec, který byl snad jako žádný jiný v tomto našem století bezmezně obdivován, ale i nesmiřitelně odmítán, mnohonásobně interpretován, ale i dezinterpretován...“
Zrovna dneska mi psal kamarád, že jeho spolužák o Kafkovi před časem prohlásil, „že se to nedá číst.“
No, já osobně si myslím, že na Kafku musí mít člověk halt „buňky“. Ale „mít buňky“ rozhodně není něco, co je spojeno s intelektem, se vzděláním, se sečtělostí, anebo s hodnotou IQ. Šachový velmistr mohl v matematice propadat a psát slovo „babička“ s tvrdým „y“, ale velmistrem se stal prostě proto, že to měl v hlavě od narození nastaveno tak, aby věděl, jak šoupat figurkama deset tahů dopředu. Já mám to štěstí, že několik takových malých, šedých, kafkovských buněk v kůře mozkové nejspíš mám, a tak se k románům a povídkám Franze Kafky celý život opakovaně vracím, protože mě četba jeho knížek nesmírně baví, a navíc ve mně vzbuzuje estetickou libost (což je terminus technicus používaný při definování uměleckého díla).
Mám-li mluvit sám za sebe, román Zámek považuji za dílo geniální. Ne, že bych mu rozuměl, tak domýšlivý nejsem, ale těch pár dní četby, strávených se zeměměřičem K. v přízračném podzámčí, je pro mne pokaždé nezapomenutelný zážitek.
Paušálně doporučit knížku se přesto zdráhám, protože... (však víte).
Tentokrát jsem poslouchal jako audioknihu na ČRo Vltava v podání Kamila Halbicha.
Škoda, že román zůstal nedokončený. Absurdnost z něj přímo čiší. Poslechnuto v rámci Českého rozhlasu, bylo to fajn.
Je krása dnešního světa, že ke všemu se může vyjádřit kdekdo, a i obecní blb může vyjádřit názor na globální politiku, ve které se ovšem, při svém rozhledu, nemá šanci orientovat.
Hodnoťme absurdní román odpadem!, jelikož nám nedává smysl.
For christ's sake, kill yoursel fuc*ing a@@holes
(SPOILER)
Knihu jsem dostal za úkol k přečtení na gymplu v roce 2009 a silně se mi nelíbila. Takto zněl můj referát / souhrn děje:
Rozpaky (přinejmenším) vzbuzující příběh se točí kolem neznámé vesnice, která je postavena kolem zámku, který představuje „vyšší moc“. Sídlí zde úřednický aparát, který je pro všechny obyvatele nedotknutelný a téměř ho uctívají. Hlavní hrdina - K (Karel, Kryštof, Kilián, Kajetán, Klement, Konrád, Květomil, Květoslav, Kujon, Kašpar, Kafka?) je sem povolán jako zeměměřič, avšak brzy zjistí, že došlo k omylu nebo k nedorozumění…? Nikdo zeměměřiče nepotřebuje. Nikdo neví, co se děje. To se nedovídáme vůbec. K jako cizinec tu není vítán, je však chován v úctě, je zde „trpěn“. Za každou cenu se chce domoci spravedlnosti a setkat se s úředníkem Klammem, i když je od toho zrazován. On je odhodlaný, ale pan Klamm je skutečně nezastihnutelný (skoro polobůh). V Panském hostinci svede / je sveden slečnou výčepní (Frída), Klammovou milenkou. DIVNÉ. K se snaží kontaktovat úřady. Nic nedává smysl. Frída se do K jaksi až po uši zamiluje. K je nucen / sám chce do sňatku s ní. Neznáme jeho city k Frídě. Neznáme žádné city k nikomu. Vedou se nekonečné dialogy vlastně o ničem. Dozvídáme se spoustu informací o jednotlivých obyvatelích vesnice, které nás (mě) nezajímají. Příběh se rozvíjí a rozvíjí, až najednou skončí. Naděje na slušnou pointu se rozplývá. Příběh prostě nedává smysl a uprostřed největší ptákoviny končí.
Asi nejabsurdnější a zároveň nejméně přístupný Kafkův román, opět, bohužel, nedokončený. Tíha byrokracie je až hmatatelná a v lecčems podobná naší nedávné minulosti, ale i přítomnosti. Tíseň doléhá na čtenáře ovšem i do absolutního podrobna líčeného vyprávění jak hlavních, tak i vedlejších postav a z totální bezmoci cokoliv změnit. Zámek určitě není kniha pro každého, v budoucnu ji určitě přečtu znovu, protože na jedno čtení nelze všechno pobrat. Rovněž mě zajímá komiksové zpracování od Jaromíra 99 , které si popravdě po zkušenosti se Zámkem neumím dost dobře představit. Asi budu překvapen.
Zámek je jedna z knih, které v sobě mají něco absolutního. V mém kánonu je to zkrátka něco jako Bible. Zámek by mohl mít 10 000 stran, oproti těm zhruba 400 stranám, které známe, a přesto by se četl stále stejně. V té knize obsažen celý život - ve velice zvláštním, podvojném mixu: každodenní i snový život jsou v Kafkovi neodlučitelné, což Zámku dodává velkou komplexnost. Jako bychom současně prožívali bdělý život i sen. Čtu Zámek už po několikáté, a vždycky vidím něco jiného: dřív jsem hlavně vnímal právě ten polobdělý stav, který je knize vlastní. Nyní, při dalším čtení si všímám, že jedno z hlavních témat je nestálost a těkavost lidské duše i psychiky: Klamm se jeví pokaždé jinak: když odjíždí ze vsi do zámku, je jiný když přijíždí. Sami obyvatelé vesnice to ale nepovažují za čarodějnictví, ale za svého druhu klam :-) Jeden z K.ových pomocníků je náhle starý muž, když mu chybí jeho druh Arthur. Hospodská je nejdřív vstřícná, ale pak dostane úplný záchvat pomstychtivosti, když K. nereaguje, jak by si přála. Atd. atd. Vím, že existují mnohé psychoanalytické interpretace, ale mně se zdá, že Kafka zkrátka viděl, co se v lidech odehrává. A jako Gurdžijev říkal, že v lidech není nic stálého, myslím, že to vnímal i Kafka. Viděl nás bez masky a krásně se u toho bavil. Čtu ve starém Eisnerově překladu. Líbí se mi teď nejvíc, protože Kafkovu strohou větu buduje v češtině jinak, neopisuje ten vysušený styl doslova, ale trochu jej prokrvuje. Líp se to ale čte: „Naší jedinou pokojovou výzdobou je tělocvičné nářadí, řekla smějíc se s námahou v slzách“ (s. 157). [...] „Koho jsme zapomněli, s tím se zas můžeme seznámit“ (s. 106). A do třetice: „Požehnání bylo nad vámi, ale lidé nedovedli způsobit, aby se sneslo dolů“ (s. 109).
Mám zmiešané pocity. Zatiaľ som nečítal Ameriku, takže budem Zámok porovnávať skôr s Procesom a Premenou. Narozdiel od týchto Kafkových diel, K. nie je bezbrannou obeťou systému. Svoje útrapy iba mlčky neprijíma, ale im aj, podľa svojich neveľkých možností, vzdoruje ako len vie. Dielo sa tým akoby stáva menej "čisté", či menej "Kafkovské". Príbeh vo mne neustále zas a znova vytváral zmätok - čitateľova pozornosť je voľne rozdrobená na rozličných detailoch fungovania fiktívneho sveta a nie sme si istí, čo chce vlastne Kafka románom povedať, resp. čo ním sleduje, aký stav ním chce navodiť. Postava K. sa zamotáva do komplikovaných medziľudských interakcii naprieč celou dedinskou spoločnosťou a odnáša si z nich nesúrodé skúsenosti rôzneho charakteru. Na druhú stranu je však tým pádom dielo vrstevnatejšie a voľnejšie, otvorené interpretácii. Najmä je však stále skvelo napísané (a jeho postavy konečne aspoň vzdialene pripomínajú skutočných ľudí), dobre sa číta a stále si udržiava svojho jedinečného genia loci.
Tak toto sa mi páčilo o veľa viac ako Proces. Asi tým že tu Kafka vyhnal absurditu ešte oveľa viac. Škoda ,že ku koncu kniha trochu stráca dych. A tak ako Jozef K. tak aj zememerač K. bude postava na ktorú asi dokonca života nezabudnem.
Absurdita nadovšetko. Pred tým, ako sa čitateľ pustí do tohto diela, odporúčal by som najskôr prečítať Kafkovo dielo "Amerika" - je to rýchlejšie a svižnejšie čítanie, na druhej strane Zámok sa môže zdať zo začiatku menej pútavý.
Řeknu vám (bláznivej nápad): tohle tak dostat do rukou Cimrmani! Když už zparodovali Slezského barda, proč ne Franze? Je to fakt absurdní groteska, děje jsou popsány jednoduše až naivně, pomocníci sedí na nálevním pultě a pod nimi se v loužích piva muckají zeměměřič a ta holka Myslím, že Cimrmani dobře vystihli 19. století a nás baví ty staré časy sledovat, ale vidět v tom současnost (jako někteří čtenáři)? Je to neuvěřitelně statické a naivní.
Ale jak píše Roberto Calasso: Přání je totéž co neznámo Vládne a rozhoduje neznámo a ne ten, kdo si skrz ně něco přeje. (K.)
Tak to asi Kafka myslel. Depka se rychle šíří. Není dobré jí podlehnout. Zvlášť dnes ne. Jestli to vážně dokážete vydržet, tak si počtěte.
Uf, náročná kniha. Každému doporučuji přečíst. Místy se může zdát zdlouhavá, jak někdo zmiňuje, ale mně to pomáhalo v udržování ponuré atmosféry. Doporučuji také přečíst i variaci začátku a fragmenty, které jsou na konci knihy. Mohou se zdát, jako takové "easter eggy", ale přečtení jich mi pomohlo k pochopení celé knihy, která je vlastně sama o sobě nepochopitelná. :)
Omlouvám se všem, ale Kafku nemusím a toto jsem přelouskala jen abych si mohla odškrtnout políčko v povinné četbě k maturitě
Dlouho jsem se rozmýšlel nad tím, zdali mám Zámek vůbec hodnotit. Myslím si, že to ani není možné. Tato Kafkova novela mi v mnohém připomíná díla Bohumila Hrabala. Neuvěřitelně dlouhá souvětí, kterým by nějaké to zkrácení neuškodilo. Celkově mám díla Franze Kafky rád. Vzhledem k tomu, že se jedná o Kafkovu poslední novelu, připomíná spíše prvotinu.
Od Zámku jsem si sliboval hodně. Zaujalo mě prostředí a absurdní chování zdejších postav. Čím déle jsem trávil čas v okolí Zámku, tím více mě samotná kniha vyčerpávala. Děj se nikam nepoposunul, neustále stál na místě, a na něco čekal. Kapitola o Olze a historii její rodiny byla pro mě utrpením. Zbytečně dlouhá a nezajímavá. Co bylo pro mě ještě větším utrpením, byly nesmyslně dlouhé dialogy jednotlivých postav. K. ani není protagonistou, kterému bych chtěl fandit. V půlce knížky jsem zjistil, že mě jeho strasti absolutně nezajímají. Nejvíc mě vytáčela jeho dominantní povaha a povrchnost, se kterou se rád povyšuje nad ostatními a dělá, že všemu rozumí a jako jediný má ve všem pravdu.
V budoucnu se k Zámku určitě vrátím, ale na nějaký čas si dám od Franze zaslouženou pauzu.
Krásný popis ad absurdum rozbujelé byrokracie... Ale jinak z téhle knihy mám takový možná trochu zvláštní dojem. Chvílemi mi to to totiž skoro připadalo, jako by tam byla snaha napsat humoristický román a moc se mu to nepovedlo, všichni to pochopili jinak... Možná jsem divný, nevím. Ale je to tak. Patrně nemám ten správný filozofický náhled.
Tato kniha se mi nedostala do rukou prvně...věděla jsem, že mě čeká ponurý až skličující pocit...přesto jsem po knize sáhla. Porovnáním života tehdy a nyní.... byrokracie žije a vzrůstá, ke slovu se nadále dostávají primitivové, co upřednostňují jen své JÁ ...a jdou přes své svědomí...a dav bojících se skloní hlavu...jen aby přežil...Skličující, depresivní a co nejhorší...pravdivé...vítejte v roce 2023, vždyť je to o nás ..o nás všech.
Když jsem asi před 3 lety navštívila Prahu a šli jsme klasika okruh Václavák, Staromák, Hrad... tak jsme zabloudili i k té točící a rozkládací hlavě Franze Kafky. Ze školy jsem si matně vzpomněla na Proměnu, ale řekla jsem si , že mrknu na jeho další díla....
Zámek - poslouchání jako audio , skoro celé se to jeví jako úplná blbost, trochu o ničem, jak zeměměřič K. chce na zámek a i když se nachází před zámkem nemá šanci se tam dostat .
I když mě to moc nebavilo, hodnotím plným počtem. Je to nadčasové dílo o marném boji s úřední byrokracií
Štítky knihy
zfilmováno byrokracie psychologické romány Franz Kafka, 1883-1924 rozhlasové zpracování absurdno středoevropská literatura
(SPOILER) Už už máte pocit, že to pochopíte, že rozlousknete klíč, šifru, k tomu dílu. To mě hnalo k opakovanému poslechu (teď na Rozhlasu je to skvěle Kamil Halbich), sledování filmu na YouTube a čtení komentářů. Možná proto se také ze samotného autora, pana Dr. Franze Kafky, stal kult, skrze něho, bádání o jeho životě, hledáme odpověď na otázku záhady jeho románů.
Vymyslela jsem si takovýto svůj klíč k románu: Proč se všichni ve vesnici u Zámku chovají jak blbci? Prostě jsou všichni spolčeni proti K. Představuji si, že to, co čteme v románu, je jen zlomek toho příběhu, děje se toho mnohem víc. Je to paralelní děj. Všichni mají společný cíl, aby se K decentně, po dobrém, zbavili. Prostě jim vadí. Normálně se s ním sice baví, ale ve skutečnosti jim leze na nervy. Možná ho pomlouvají, nastrčí mu milenku, aby ho ovládala, a dva špehy. Ta milenka je domluvená se špehy. Všichni lžou a vymýšlejí si, mají z něj možná legraci. Na oko si s ním povídají, ale jen nezávazně. Skutečně pomocnou ruku mu nikdo nepodá. Možná mají takové instrukce, možná jde o rafinovanou strategii, jak se K zbavit nenásilnou cestou. Přemýšlím o zákulisním ději, je komplementární k tomuto, je tajný, má obrovský, epický děj, jak za nitky tahá třeba pan hrabě a všechny svoje poddané instruuje, jak mají K házet klacky pod nohy. Každá scéna románu je jen krátký snímek černobílého filmu, u kterého se dá přemýšlet, co je za tím, co nebylo v románu popsáno.
Tak to je můj objev, můj způsob v chápání Zámku. Teď už konečně jsem docela spokojená, už už jsem přišla na to, jak to číst… Na první čtení divné dílo se mění v něco docela zajímavého.
Četba Zámku je geneze, přemýšlením o tomto románu mě napadaly a napadají mnohé situace z mého života, nebo analogie z historie, které něčím Zámek připomínají. A teď si myslím, že hodnota tohoto díla je v duševní cestě, kterou čtenář při chápání urazí. Nevím, jestli má ta cesta konce, ale určitě se dostaví uspokojení z osobního mentálního výkonu.