soukroma komentáře u knih
Pomalé, mnohoslovné, ale vcelku příjemné čtení (až na brutalitu vraha) - zdařilý kontrast k jiným severským detektivkám, kde se neuvěřitelným tempem dějí neuvěřitelné věci...
Špatně se mi kniha četla, nevím, zda to bylo hlavně stylem, či prostě obsahem ...
Bylo by to zajímavé, pokud by to byla beletrie a ne pokus o akademickou práci či dokument (téměř 900 odkazů hovoří za vše). Největším překvapením bylo opravdu nemístné pojmenování údolí Shangri-La jeho bílými objeviteli.
Divila jsem se nízkému hodnocení i absenci komentářů..., ale už tomu asi rozumím. Knihu jsem začala číst s chutí, protože čtivá je a (dle mého gusta) není skoro vůbec sci-fi. Zaujalo mě filmařské prostředí situované do moderního Hollywoodu na jih od Sydney i komunikační videotechnologie, která je v jádru kriminální zápletky. Ovšem nyní jsem po dlouhé době dospěla teprve do poloviny příběhu, který se zatím ovšem nikam moc neposunul. Takže nemám nervy a čas se prokousávat dalšími 250 stranami, zda se to náhodou už někam nepohne...
Začátek fajn, zajímavý nápad a hlavně vtipné úvahy. Po poněkud nudnější střední pasáži pak přichází taková podivná pohádka, jakoby autor ani přesně nevěděl, jak celý příběh zdárně ukončit.
Styl (forma krátkých, až holých vět, odstavců tvořených jedinou větou, ale i přeskakování v čase) mě odradil, musela jsem čtení vzdát.
Hodně informací z války, o Hitlerovi a jeho kumpánech. a zejména okultismu všeho druhu, nejrůznější tajná bratrstva, společenstva, kulty, komunity, gardy a armády, symbolismus čísel a květin. Autor se snažil do knihy dostat opravdu vše: křišťálovou lebkou počínaje, přes svatý grál, po Šalamounův poklad a hvězdnou bránu, od Ježíšova potomstva a ženy kolem něj přes Katary k Templářům, od poslední bašty Katarů v jihofrancouzském Montsegur, přes Toskánsko po Antarktidu. Jen rozlišit, co je fikce a co fakta (celé dílo označují za "faction").
Četla jsem již před nějakým časem, ale kniha se mi velice líbila. Děsivý příběh dobře vykreslený. Na motivy téže události bylo napsáno víc knih, ale tahle dle mého byla nejlepší.
Podobně jako u mnoha předchozích komentujících - zklamání, nebo spíš celkové rozčarování a roztrpčení. Počáteční černo-humorný úprk nájemného zabijáka z USA a jeho "převtělení" do Laskavého duchovního vyloupnuvšího se do islandského léta bylo skvělé (samozřejmě odmyslím-li si vraždu v přímém přenosu), ale postupně mi úsměv z tváře zmizel až zmrzl docela... Vadily mi popisy některých provedených vražd, ale zejména nepříjemné byly vzpomínky na válku v Jugoslávii, kde zabiják působil jako mladík na straně Chorvatů. Syrové, drsné, hnusné ... ano, připouštím, že tato válka je nedávnou skvrnou Evropy a všech nás, kteří po celou dobu konfliktu před ním zavírali raději oči (co jsme také povětšinou mohli dělat jiného než tvářit se, že se vlastně nic neděje, že), ale připomínat tuto strašlivou moderní genocidu pod rouškou severského thrilleru (což ani žádný nebyl) mi vůči čtenáři rozhodně nepřipadá fér...(kupodivu jsem komentář o této zásadní součásti knihy níže v předchozích komentářích nikde nenašla). A poslední část knihy včetně závěru mi připadala už úplně ujetá...
Kniha zajímavá, trochu místy těžkopádná, ale přinášející zajímavá fakta jednak o římském impériu konce 1. století n.l. (opět v úpadku po rozkvětu za Vespasiána, již neudržitelného ani za vlády jeho synů, natož děsného samozvaného "císaře a boha" Domitiana) a jednak o raných křesťanech v rámci impéria včetně porobené Judey. Fakta a fikce o esejcích, židech a Janovi (především podivuhodný výklad toho, jak a proč se rozhodl napsat knihu zjevení) rozhodně nutí k zamyšlení.
Akční krimithriller - hrdinka zdravotnice v nemocnici a současně čerstvá paramedička u SWAT. Trochu moc akce a ne zrovna věrohodného krimi příběhu, málo humoru. Tentokrát mi hrdinové (a zejména jejich zázemí) nijak nepřirostli k srdci. Překlad titulu knihy mi velmi nesedí.
Svižný čtivý napínavý příběh, s prima hlavní hrdinkou se smyslem pro humor a sarkasmus.
Zajímavé prostředím odlehlých lesů Wyomingu, se spoustou zvěře, lovců a občas nekalých živlů. Napínavý příběh podkreslený otázkou ochrany přírody a zejména ohrožených živočišných druhů versus politické a obchodní (finanční) zájmy.
Dobrá detektivka z pěkného prostředí; podle mě výrazně lepší než první epizoda s Brunem, konečně jde hlavně o víno a vinice.
Nepřekvapí, neurazí: taková typická západoevropská detektivka (vyšetřují policejní brigadýři a zástupkyně prokurátora) z konce minulého století z úžasných Brugg, kterým je ale věnováno příliš málo prostoru. Chvílemi to vypadá na mysteriozní zločin, chvílemi jde o politiku, ale nakonec má hlavní roli rodinné tajemství...
Nepodařilo se mi začíst - příliš mnoho časových rovin je únavné bez napínavosti a dále inzerovaná židovská otázka a Göring mě tedy rozhodně nelákají...
Případy 87. revíru miluji, ale tentokrát to bylo opravdu trochu moc jednoduché, po všech stránkách, takže nehodnotím jako obvykle coby výtečné čtení.
Stručná (a rázná, nikoli poetická) vyprávění z vybraných etap života, zejména nepříliš šťastného dětství, škoda že méně o životě a práci spisovatele. Příliš mnoho receptů - každá kapitolka je doplněna aspoň jedním celým menu (osobně jsem v receptech nenašla nic nového, co bych chtěla okusit - překvapující a ohromující bylo množství alkoholu na koktejly-aperitivy a koňaku spotřebovaného do přípravy jídla, nebo syrových vajec do studených pokrmů...). Autorčiny knihy, zejména historické romány, mám ráda a vážím si jejího jazykového citu, ale tady mě přeci jen pár novotvarů výrazně nesedělo (a sama jako amatérský jazykozpytec nevím, jak na ně přišla) - např. "ocedit" (scedit), "vyblízat" (vylízat), či "obláčet" (?)...
Po dlouhé době jsem se vrátila k Wodehousovi, abych se pobavila, ale nějak už ty upovídané "komedie plné omylů" na mě dnes humorně moc nepůsobí.