SONP komentáře u knih

Pratchett nám tu zkřížil Les Miserables s cestováním časem a moc se mu to podařilo. Noční hlídka pokračuje v trendu nastoleném už v "Hrrr na ně" a stává se tou nejserióznější linkou Zeměplochy. A jak jsem už psal dříve, tahle Pratchettova depresivně-agresivní poloha mi tak úplně nesedí, stahuje mne totiž sebou a já čtu Zeměplochu přeci jen spíš pro pobavení. A autor tu v osobě Karcera taky stvořil takového příšerného záporáka, že už se asi ani o humoristické fantasy úplně hovořit nedá. I tak to ale funguje skvěle. 80%

7 03.09.2022

Jasně, lze souhlasit s tím, že kloudný děj to nemá, ledaže byste za kloudný děj chtěli označit tu šílenost s ve stázi uloženou mírumilovnou a xenofobní planetou Krikitt a hledáním klíče k ní v podobě kriketové branky, jejíž tři pilíře jsou z plexiskla a kovu... a ten plexisklový pilíř je Cena za nejzbytečnější použití výrazu "do prdele" v literaruře, a jejíž břevno je jakési galaktické žezlo spravedlnosti - COŽE?

Ale přeci byste nezavrhli knihu, ve které jsou takové legendární šílenosti jako je zapšklý mimozemšťan, který se rozhodl pozurážet celou galaxii, létající večírek (vy jste snad na něm nikdy nebyli?), flolopující matracák, který se tak flupně vylomil, nebo bistromatická loď, která vypadá jako italská restaurace? Zkrátka v téhle šílenosti se skrývají drahokamy humoristické sci-fi!

Měli byste si to přečíst už jen proto, abyste se dozvěděli, co se přesně skrývá vrcholu hor Quentula Quazgara. A děj? Koho to zajímá! WUP! 70% (+20%, pokud si to poslechnete od Vojty Kotka)

7 21.05.2022

V Pouštním kopí nám autor přidal nového hrdinu Jardira, jehož linka mne dost do příběhu vtáhla. Líbila se mi celá tahle pseudoarabská civilizace, v níž mají muži cenu jen tehdy, jsou-li schopni zúčastnit se alagai-šaraku neboli válce proti démonům, a zároveň jsou zpovzdálí řízeni svými zdánlivě utlačovanými manželkami. Líbilo se mi to ještě více, než klasický středověký fantasy svět z minulého dílu.
Nejsilnější pro mne ale byla Rennina linka s otcem - jinak ale musím souhlasit s níže komentujícími v tom, že romantické pasáže ubírají knize potřebný drive a že je kniha celkově dost natahovaná. To se ale u autorů, kteří jsou smluvně zavázáni k psaní sérií, bohužel stává. I tak je to ale solidní čtyřhvězda - 80%

7 20.03.2022

Spíš než nějaká senzace je to historická zajímavost pro vyznavače Zlatého věku sci-fi a filmu Věc z roku 1982 (případně Věc z jiného světa z roku 1951). Jde o útlou novelu, která drobně rozšířuje původní známější povídku, ale není zde oproti původnímu dílu nic převratného navíc. I tak se to čte velmi dobře, i když věk je už celkem znatelný a projevuje se na jisté naivitě. Nelze ovšem tomuto dílku upřít, že založilo na celý nový "vetřelčí" žánr ve sci-fi a možná i na řadu našich nočních můr z dětství. 70%

7 09.02.2022

Ke knize už prakticky nemám co napsat, znám ji prakticky nazpaměť a hodnotím automaticky sty procenty. Tentokrát se mi ale zachtělo dát si ji v autě coby audioknihu v podání V. Dyka. A dlužno podotknout, že Dyk Adamsovu textu dodal potřebnou dávku další úchylnosti. Chvíli mi teda trvalo, než jsem si zvykl na to, že Ford zní jako ten nejhorší ukoktaný zhulenec pod sluncem, a že Zafod pravděpodobně dříve, než se stal galaktickým prezidentem, žil kdesi na Těšínsku. Také mne pobavilo, že náš panprezident v Dykově podání není tradičním Vogonem, nýbrž přezíravě deklamuje v roli Hlubiny myšlení; v důsledku toho si pak posluchač může vychutnat legendární báseň "Ó fretná chrochtobuznosti" namísto Miloše v podání někoho, kdo silně připomíná zvěčnělého mistra Karla. Zkrátka musím říct, že toto audioprovedení dodává Stopařovi další šťávu. Sice možná není pro každého, ale pro mě se to k této legendární šílenosti sakra hodilo. 100%

7 03.11.2021

(SPOILER) Po nejnovějším lunárním Neffovi jsem skočil ještě dříve, než jsem se v Pevnosti dočetl, že si autor touto knihou rozhodl podívat na zoubek woke ideologii a politickému aktivismu. Kdybych to byl věděl, byl bych se na to psychicky připravil, ale takhle mne to na počátku zážitek z knihy nepříjemně pokazilo. Že se s O. Neffem, tedy jedním z autorů, který mne přivedl ke sci-fi žánru, politicky neshodnu, vím už někdy od pozdních 90. let, kdy jsem začal číst jeho politické komentáře - už tehdy jsem byl tak trochu progresivní levičák. Nicméně knihy odlišného politického zaměření jsem normálně schopen číst, ať už jde o Clancyho, Albrightovou nebo o Heinleina, a většinou mne ponouknou k úvahám a pochybnostem viz třeba můj komentář k Hvězdné pěchotě). Tady ale ne. Bohužel tady můj oblibený autor o ničem nedisputuje nebo nenabízí argumentaci. Tady je autorem neoblibená ideologie zkrátka a bez dalšího prvoplánovitým nepřítelem ohrožujícím svobodné lidstvo a basta, a ti kdo ideologii zastávají, jsou fanatičtí teroristé (respektive ještě ke všemu teroristky). Přes toto všechno jsem se první půlkou knihy prokousal a dostal poté poměrně příjemné lunární dobrodružství známé Neffovy dvojice - úprk z vězení na lunárním jeepu po prašných dunách byl opravdu skvělý. Omlouvám se všem za toto politické extempore, ale po Ultimu mi skutečně ve čtenářském mozkovém laloku zůstala jistá pachuť. Třeba ale jsem to jenom já, zkuste to taky a udělejte si názor. Možná pokud s autorem souhlasíte, nebo Vám to bude jedno, budete mít z knihy docela jiný dojem než já.

7 27.10.2021

Je zajímavé sledovat, jak literární zástupci tzv. katastrofického žánru ze 60. a 70. let nedobře stárnou. Zjistil jsem to už před nějakou dobou při čtení Haileyho Letiště, což byla kniha, kterou jsem v mládí zbožňoval, a při moderním čtení v dospělosti jsem s ní měl velký problém. Ponorka je zástupcem téhož žánru a trpěla pro mne stejnými neduhy, přesto že jinak ponorkové příběhy mám rád - obrovské množství postav, většina z nich k tomu ještě provázených rodinnými trably a různými druhy depresí a neuróz, děj knihy strašlivým způsobem rozmělňuje a zakrývá jinak celkem pěkně postavenou zápletku o tom, kam se může zvrhnout jedno riskantní námořní cvičení. Ale tak se prostě tenkrát tento žánr psal. Zajímavé je, že to není tak dlouho, co jsem četl Clancyho Hon na Rudý říjen, což je něco hodně podobného, jen bez těch neustálých neuróz a osobních problémů - a to u mě fungovalo prakticky bez vad. Zde jsem měl při čtení stálý pocit jistého zklamání. 60%

7 06.08.2021

Po několika měsících poslechu audioknih v podání páně Fingerova jsem konečně dospěl k závěru... A musím říct, že celkový dojem je opravdu skvělý. Dokonce si myslím, že v audiopodobě vynikne Sapkowského umění ještě více než na papíře - v těch desítkách hodin poslechu v autě totiž zmizí ten rozvleklý dojem z mnoha nevýznamných odboček z hlavního děje, který vytýkají někteřá ostatní komentující a vznikne z toho všeho báječná rozhlasová hra.

Užil jsem si v posledním díle mistrovy odbočky všechny do jedné: elfskou zemi ve válce s jednorožci, nahlédnutí do krvavých příběhů polního lazaretu pod vedením chirurga-půlčíka, výuku kadetů o historiích bitev Nilfgaardu a severu, příběh kocoura roznášejícího mor, sira Gallahada. Nádavkem jsem dostal i hlavní linku, v níž se znovu objevují ogaři Zoltan Chivay a Yarpen Zihrin a samozřejmě náš mlčenlivý hrdina Geralt. Zkrátka a dobře, v posledním díle jsem dostal vše, proč mám Zaklínače rád a k tomu mnoho zajímavého koření kolem.

A při poslouchání závěrečných peripetií v Rivii ve stínu aktuálních událostí z washingtonského Kapitolu mi šel mráz po zádech - činy pánů v zednické haleně a ševcovské zástěře mne skutečně nenechaly chladným. Do tohohle podobenství o temných zákoutí lidské duše jsem musel dospět až věkem. Terry Pratchett ve se ve svých pozdějších dílech též věnoval rasismu (či chcete-li druhismu), ale to co nám zde v závěru servíruje pan Sapkowski je opravdu k zamyšlení.

100%!

7 14.01.2021

Se steampunkovými knihami mám jeden problém - někdy z nich mám pocit, že forma převažuje nad obsahem. Jinými slovy - že pod těmi všemi kolečky, krinolínami a mosaznými doplňky mizi dobrý příběh. U L. Medka jsem ale tento strach neměl, protože s jeho dobrodružnými příběhy ze staré školy už mám své zkušenosti. Kniha je to ovšem krásná - ať už jde o obal (zejména ten po sejmutí vnější obálky), vnitřní ilustrace, sazbu nebo fabulující inzeráty v závěru. Taková estetika se u nás opravdu moc nevidí a všechna čest nakladateli.

Tři delší povídky, které kniha obsahuje, nezapřou svou literární inspiraci Agathou Christie, Conanem Doylem a možná trochu i Ianem Flemingem. Nejvíc mne asi uchvátil monstrosní vlak ženoucí se tunelem pod Antarktidou směrem k místnímu ocelovému městu, druhé dvě špionážky z Kuril a Londýne byly pro mne spíše doplňkem zejména pro jejich vyšší akčnost, čehož nejsem úplně příznivcem. A musím také přiznat, že v poslední povídce na mne působilo rušivě používání dvou stylů jazyka - pouličního používaného dívkou nejstaršího řemesla a hyperarchaického od člena aeronautického klubu. To, co asi mělo zvýšit atmosféričnost povídky, mi ji spíš posunulo někam k parodičnu. Jinak ale velmi zajímavý žánrový počin! 80%

7 10.01.2021

Autorovi je třeba přiznat jednu věc: z nijak extra originálního sci-fi tématu (viz např. Lukjaněnkovo Nanečisto) dokáže udělat extrémně čtivé knihy s něčím, co bych nazval "rodinným prvkem". Platí to zatím o všem, co jsem od něho četl - ať už to byla série Wayward Pines, Zhroucený čas nebo Temná hmota. Právě Temná hmota měla u mě tu nevýhodu, že jsem ji četl těsně po Zhrouceném času a tak jsem od začátku vycítil, že autor ze stejného nápadu (cesta, kterou jsem nešel) vytěžil hned dva bestsellery - jeden o cestování časem a druhý o mnohovesmíru. A obě témata jsou zajímavým námětem pro myšlenkové experimenty a tudíž obě knihy byly podle mého gusta.
Přes jistou neoriginalitu jsem se dobře pobavil a celou dobu jsem byl zvědavý, kterak autor vybruslí z toho superpozičního galimatyáše, který vytvořil. Víc ani ťuk, abych nespoiloval.

7 28.12.2020

(SPOILER) Musím říci, že souhlasím s tím, že po druhé polovině šla záživnost knihy opravdu dolů. Ne, že by mi vadilo Kingovo přešaltování do politické podoby (naopak mne zaujalo, jak dokázal zobrazit alt-right populisty, které máme po čtyřiceti letech i u nás, jakož i jejich publikum), ale prostě tak nějak po objevení "hladkého" vraha už děj zdaleka nebyl tak magnetický. Zato ta první půlka byla opravdu skvělá, ať už tradičně kingovsky skvělé seznamování s postavami (zde na pouti u kola štěstí, hejhejhej!) a nebo výborně zpracované následné probouzení z komatu a objevování schopností hlavního protagonisty, popřípadě skvělé propadnutí hrdinovy matky křesťanským sektám. Takže nakonec je to v průměru solidních 80%.

7 15.09.2020

Nejdřív to vypadalo, že jde o další Pratchettův laboratorní experiment, v němž spustí své postavy do světa, kde někdo důležitý pro běh světa zmizel (tentokrát zeměplošská obdoba Santy). Nakonec se z toho ovšem vyvinula zábavná hříčka o dalších antropomorfních personifikacích (ano, Smrť je zde rovněž: HO! HO! HO!) Z těch musím vypíchnout skřeta Bradavčáka, roznášejícího v koupelnách kožní nákazu, vílu Fajnáladu, která všem vymýšlí hry na deštivá odpoledne a pláče, když je nikdo nechce hrát a v neposlední řadě geniálního boha kocoviny Žlučoblije (jejky, jejky, mě je tak špatně). K tomu přidejme jednoho vraha s něčím jako Aspergerovým syndromem (představte si zákonně zlého Sheldona Coopera) a dostaneme klasickou pratchettovku, která se sice jako obvykle v závěru zvrhne v chaos, ale to od ní přece všichni čekáme. 85%

7 08.02.2020

Steinova sólovka pro mě byla o krapítek lepší, než sólo Barbaričovo. Snad to bylo proto, že Trutnov je opět vyložen jako dosti špinavé místo obydlené prakticky výhradně gaunery, ochlasty a cizoložníky, což se mi do středověkého podhůří Krkonoš docela hodí. Samotná detektivní linka pro mě i tentokrát byla trochu slabší a průhledná - ale jak o tom přemýšlím, vlastně bych ani žádnou nepotřeboval. Koneckonců, jak sám autor přiznává, celé to středověké vyšetřování je anachronismus. Nejradši zde mám středověké reálie a těch je tu opět plno. Přes fungování středověkého města, přes penězokazce, manželský život katolického šlechtice až po legendy o Rýbrcoulovi, jehož díky obrozencům známe jako Krakonoše. 70%

7 08.11.2019

Dílo je to jistě kvalitní, ale nesedlo mi svojí podstatou. Mnohem radši bych si přečetl o politických souvislostech přechodu americké společnosti k bigotně-starozákonní teokracii, než o tom, jak tuto společnost zespoda vnímala jedna z dotčených žen. A tak se mi mnohem víc líbil závěrečný fiktivní vědecký referát o tom, jak se to všechno stalo, než zbytek knihy. I když musím uznat, že některé pasáže byly velmi emocionálně silné (kolektivní likvidace muže, blížící se zatčení), většina knihy na mne byla tak nějak přiliš ženská a citová. Vytvořený svět je ale určitě fascinující, což prokazuje i úspěšnost seriálu. 70%

7 21.08.2019

Outsider jako by se skládal ze svou částí: tou první je klasická procedurální detektivka s přepisem výslechových protokolů, zatýkáním a všeho co k tomu patří, jako by to vše vypadlo z pera Ed McBaina. Pak se to zlomí a jednak se ukáže klasické kingovské zlo a jednak se zjeví autistická vyšetřovatelka Holly, kterou známe ze serie o Billu Hodgesovi. Zatímco první půle se mi celkem líbila, ta druhá mi přišla poněkud fádní a kopírující klasické kingovské postupy. Vlastně to jako by to byla taková "monster of the week" z první série X Files. Navíc se mistrovi tentokrát nepodařilo stvořit postavu, která by byla aspoň trochu sympatická - nevím jak ostatním, ale mě Holly přišla děsivě otravná. Na konci zaujala pasáž, která se ve fantastických knihách moc neřeší - nadpřirozeno je poraženo, jenže co na tu haldu mrtvých řeknou orgány činné v trestním řízení? 60%

7 26.06.2019

Na "Báthoryho pětku" jsem se hodně těšil už na Vánoce, bohužel papírová kniha nedorazila a e-kniha by se mi nehodila na výstavku. Z anotace sice bylo jasné, že půjde především o válečnou řežbu, což mi obvykle moc nevyhovuje, ale Ďuro je zkrátka Ďuro a v jeho vybraných seriích nesmím minout ani díl. A tak, že jsem se nespletl. Příběh je parádní, postavy super napsané, fantasy/hororový prvek je přítomen, akorát že zkrátka a dobře takových 70% knihy je tvořeno popisem válečné vřavy včetně dobových popisů složení hradeb a zbraní (jak je u Bathoryho zvykem). Představte si bitvu o Helmův žleb rozmáchnutou do 500 stránkové knihy a okořeněné trochou listů encyklopedie historického šermu a dobývání pevností. Nebudu zakrývat, že jsem některé akční pasáže a popisy bitev při čtení poněkud urychlil (vždy mne ovšem zaujal nějaký krvavý detail, povětšinou spočívající v popisu toho, co vypadne z rozpáraného křesťanského či osmanského břichu) , ale o to více jsem si vychutnal ten zbytek. 80%

7 20.04.2019

Kniha je pokračováním filmu a nikoliv prvého dílu série, což mne při čtení všech dílů popořádku upřímně trochu rušilo. ACC se trochu utrhl ze řetězu a oproti 2001 napsal klasické dobrodružství posádky tam, kam doposud nikdo nevstoupil (ano Star Trek je tu zmiňován) - ta tam je samotářská atmosféra prvního dílu. Na palubě Leonova je veselo, vodka teče proudem, řeší se mezilidské vztahy a pro ACC netypicky tu i eroticky jiskří. Děj se odehrává v utopické spolupráci USA a SSSR (ostatně psáno jen několik let po projektu SOJUZ-APOLLO) a je vidět, jak moc by si autor něco takového přál. Závěrečné vyvrcholení je skvělé a má opravdu vesmírné rozměry (nechci spoilovat, ale některé spoilery jsou níže), akorát mě trochu štval Bowman coby všudypřítomný deus ex machina - asi na něm ACC chtěl ilustrovat výhody beztělné existence, což je ostatně hlavním tématem série. Celkově důstojné pokračování 2001 s několika hluchými místy (líčení života na Europě a Jupiteru mě nějak nezaujalo. 80%

7 05.03.2019

Četlo se mi podobně obtížně jako kniha Pod Kupolí. Ostatně téma je vzdáleně podobné - i zde jsou desítky a desítky amerických maloměšťáků ve sci-fi situaci a během čtení King přidává stále a stále další postavy . Zhruba od půlky knihy jsem se přestal orientovat a vzdal jsem to (knihu jsem dočetl, ale některé postavy jsem prostě přestal řešit). Konečné dojmy jsou rozpolcené. Komornější popisné části jako nalezení lodi, Gardovy opilecké eskapády apod.) se mi četly dobře, ale proloženy byly dlouhatánskými pasážemi zmatených duševních pochodů těch nebohých obyčejných lidí měnících se v bůhvíco a vnitřně puzených stavět z nesmyslných věcí neuvěřitelná udělátka (vzpomeňme vraždící automat na kolu nebo starý vysavač ovládající výtah do vesmírné lodi). Snad ani nechci vědět, čím si King v té době procházel a co se mu odehrávalo v hlavě. A číst tyhle pasáže - to byl pro mne teprve ten pravý horor. Ty nejhorší věci se samozřejmě (jak jinak) stanou spisovatelům, potud jde o klasickou Kingovku. Rozhodně ale nejde o takovu, ke které bych ještě někdy vrátil. 50%.

7 01.03.2018

Gluchovskij se rozhodl, že zase napíše trochu něco jiného a že si ve svém post-apo světě vyřídí účty s komunisty, fašisty, oligarchy a všemocnými politiky vůbec. A nebere si servítky - rudí střílejí do vlastních, fašisti mají pracovní lágry a oligarchové se živí kaviárem, zatímco ostatním hnijí jejich drahocenné houby pěstované v tunelech. A národ ? Ten raději kus žvance a vodku z hub než revoluci. Zkrátka všechno je tak pěkně rusky v hajzlu a hrdina se může utápět ve vlastní depresi. A politici? Nechte se překvapit. Není to vůbec špatné, ale jde o další odklon od famózní atmosféry prvního dílu. Když se s tím smíříte, jde o fajn politickou fikci. Kdo ale chce mutanty a objevování dungeonu v podobě kdysi blyštivých stanic moskevského metra, bude asi zklamán. 70%

7 04.02.2017

To máte tak, člověk čas od času dostane chuť na nějakou tu Zeměplochu, aby si vzpomněl, jak se cítil zamlada. A já jsem dostal chuť zrovna na toto dílko, protože jsem si pamatoval, že dopisy Stařenky Oggové "našemu Jásoňovi et citera, jak říkají v cizozemsku", byly opravdu k popukání. A jsou pořád!

Kniha se dělí do dvou polovin: v té první čarodějky jen tak bloumají po světě na cestě do Genovy a setkají se s lecčíms - s trpaslíky a trpasličím chlebem, se stvořením "čo má naroženiny", s nebezpečným vampýrem, kterého si dá kocour Silver k přesnídávce a zejména s hordou divných cizozemců, se kterými je třeba mluvit pomalu a zřetelně. Ta druhá půlka je klasické trochu chaotické pratchettovské fantazírování o tom, co se stane, když se pohádky a dýně berou trochu moc vážně. Pokud se chcete dozvědět, proč měla karkulčina babička ten idiotský nápad nastěhovat se doprostřed lesa, a naučit se nějaká nová slovíčka od paní Oggové, rozhodně po této klasice sáhněte.

A k tomu chlebíček z aligátora, čop, čop a sakra šnel a ať je to rychle! 80%

7 25.06.2016