slawa.cap
komentáře u knih
Vražda se zárukou
Josef Škvorecký
Poslouchal jsem jako audioknihu.
Oproti prvnímu dílu tady chybí taková ta radostná nostalgie, která prostupovala prvním díle na pozadí všech těch neštěstích. Tady je místy cítit vlastenectví, místy přezíravost Pivoňky k Božce.
Opět zdánlivě hned vyřešený případ za kterým se skrývá mnohem víc, možná až moc.
Na závěr mi v ústech zůstala hnusná pachuť, člověk až chce uvěřit tomu že by to tentokrát mohlo vyjít a slušnost by zvítězila nad marnivostí.
Velice rád se pustím do dalšího dílu.
Pes baskervillský
Arthur Conan Doyle
Poslouchal jsem jako audioknihu.
Nedávno jsem narazil na záznam geniálního představení z Krumlovského divadla s Karlem Rodenem v hlavní roli a došlo mi že už si vůbec nepamatuju o čem Pes baskervillský vlastně je. No a tak jsem si ho poslechl :)
Bohužel toto divadlo mi značně pochroumalo zážitek. Viděl jsem ji snad 20, protože moje ratolesti které v tu dobu ještě ani nechodili do školy si je neuvěřitelně zamilovali.
Přesto, nebo možná proto, považuji tento příběh za jednu z nejlepších detektivek jakou jsem kdy četl.
Watson tady odvede pořádný kus práce a je zřejmé že se nemýlí a nic nepřehlédl, přesto když přijde Holmes stane se z chudáka Watsona opět nedomýšlivý prosťáček.
Moc se mi líbí jak tu autor dokáže vytvořit až hororovou atmosféru je díky pověrám a bez jakýchkoliv nadpřirozeností.
Pérák
Petr Stančík
Poslouchal jsem jako audioknihu. Od Stančíka mám za sebou jen úžasný Mlýn na mumie. Tady jsem celkem zklamaný, humor je tu už trochu přestřelený a, i když je to opět lingvistický koncert, dokonalosti Mlýnu to ani zdaleka nedosahuje. Místy mi to přišlo až moc vygradované a místo parodie mi to začalo připomínat turecké komedie. Navíc samotný konec mi přišel úplně debilní (no aspoň to konec mělo, toho jsem se bohužel v Mlýnu nedočkal).
Stančíka, a ani jedno z jeho Egon Alterů, rozhodně nezatracuji a těším se na další společnou taškařici.
Tutanchamonova kletba
María Mañeru
Fantastická knížka, syn dostal k vánocům celou sérii a já mu skoro závidím, že jsem ji v dětství taky neměl.
Takový Indiana Jones pro děti.
Doktor Satanos
Jason Dark (p)
Zatím asi nejslabší díl a přitom měl takový potenciál. Sinclair ještě blbější než kdy jindy a tady to jde vidět hned při čtení, člověk se nad tím ani nemusí zamýšlet - a jako důvod pro zvrat je to hodně slabé.
Jakmile se připletl Tom do souboje bylo hned jasné že padne hláška "soupeř ho podcenil", i takové eso jak Sinclair ho podcenil...
Já se snažím k tomu přistupovat jako k oddechovce, braku, rodokapsu,... ale prostě tohle je tak děravé a hlavně to v sobě nenese ani kapku naděje v dobrý nebo aspoň logický konec.
Chápu že ten pár stránkový rozsah je hodně limitující, ale proto to přece nemusí být úplně hloupé.
Dám mu ještě jednu šanci a uvidíme jak s mým názorem zamává hraběnka Ladugová
Vrahové z říše smrti
Jason Dark (p)
S Bille Conollym jsem se setkal už při čtení nultého dílu "Můj první případ". Tam mi přišel sympatičtější a větší frajer, i když z dvojce Conolly - Sinclair je Bill rozhodně větší frajer a o dost chytřejší. John se opět dokáže chovat jako diletant a sekat chyby - chápu že je to v jádru dobrák, ale myšlení není zrovna jeho silná stránka. Navíc mi tu naprosto unikla část příběhu a já prostě nevím co se nakonec stalo s Jane, proč ji vlastně nezachránili.
Opět mi to chybělo nějaké napětí a aspoň trocha humoru. Příběh je až moc rutinní a i přes zvraty se tu není o koho bát. John přežije, všichni ostatní stejně umřou. A pokud někdo přežije ani z toho nemám radostný pocit. Navíc od mala nemám rád když v příbězích umírají pěkné holky a v tom se Rellergerd asi vyžívá.
Noc hrůzy
Jason Dark (p)
(SPOILER) Na Johna Sinclaira jsem se chystal opravdu velmi dlouho. Jediný rodokaps který jsem přečetl kompletně je Dinoland a ten je řekněme takový naivně hloupoučký. Tady jsem čekal něco dospělejšího. A nic moc dospělého jsem nedostal. Postava která se tváří jako jedna z hlavních zemře chvíli po tom co se objeví. John i když je velká hvězda u SY a bravurní střelec zapomíná nabíjet svou zbraň a často se chová jako debil. A hlavně mi tu chyběla aspoň trocha humoru a napětí. Příběh je bizarně brutální, přesto to není úsměvné a bohužel jaksi ani děsivé. Přesto má příběh moc držet si pozornost čtenáře a hned po přečtení jsem se vrhl do dalšího dílu.
Jak to chodí na statku
Josef Švarc
Krásná knížka, oblíbená série mých dětí. Na pár stránkách se s ní dá užít spoustu zábavy.
Kronika rodu Příšeráků
Madla Pospíšilová Karasová
Knihu jsem začal číst dětem před spaní, asi na páté stránce jsem doznal že je to velká chyba. Na místo, očekávané, moderní verze Lindgrenové jsem dostal, neočekávaně, mateřskou verzi Kotlety.
Pro ostré slovo se tu nejde daleko ani při svatebním obřadu, natož později při výměně plenek. Četba pro děti byla tudíž ukončena a dál jsme si knihu vychutnával jen sám pro sebe.
Kniha mi chvílemi evokovala Deníček moderního fotra, ale narozdíl od Landsmana je paní Pospíšilová Karasová vtipná a kniha má celou dobu milý podtón.
Samozřejmě jsem při čtení, s úsměvem, vzpomínal na naše ratolesti a boj s nimi při našich pokusech o rodičovství.
Moc se těším na autorčinu budoucí tvorbu.
Vražda pro štěstí
Josef Škvorecký
Poslouchal jsem jako audioknihu.
Poměrně vtipná a svěží kniha, která je ale občas trochu utahaná.
Začátek příběhu je vlastně konec jednoho velkého přátelství. Od poslechu jsem se nebyl schopný odtrhnout a chvílemi jsem měl až pocit že se mně přímo týká. Tím nechci říct že by to bylo tak mistrně napsáno, jen jsem tam prostě viděl nějakou osobní paralelu. Závěr byl o to smutnější a já si celou dobu říkal že to muselo jít napsat líp, příjemněji.
Ihned jsem se pustil do dalšího dílu a musím přiznat že nejvíc si mně získala asi Božka - věrná snoubenka, skvělý parťák a výborný vyšetřovatel :)
Skleněný klíč
Samuel Dashiell Hammett
Poslouchal jsem jako audio.
Tak toto Chandler staví někam na piedestal, toto je od stejného autora jako věhlasný Maltézský sokol?
Popravdě měsíc po přečtení si z knihy nic nepamatuji a to jsem se na ni moc těšil. Musel jsem si to řádně osvěžit.
Hlavní hrdina je bezskrupulózní parchant, jeho nejlepší přítel je neuvěřitelně nivní a přesto je mafiánské kápo. Jeho snoubenka falešná mrcha a její fotr - škoda slov... A šéf policie je opravdu bezpáteřní ubožák.
Celkově málo kdo v příběhu je kladná postava, snad je paní matka.
Při poslechu se mi příběh líbil, svižně plynul a držel si mou pozornost, ale pár dní po skončení jsem už pořádně nevěděl o čem byl a dnes jsem dal hlavě opravdu zabrat abych si to v hlavě zase znovu poskládal. Do budoucna zkusím někde najít Škvoreckého překlad, třeba v jeho podání to bude jiný příběh.
Dobrodružství v zemi nikoho
Jaroslav Foglar
(SPOILER) Poslouchal jsem jako audioknihu... hodně děravou a hned po doposlechnutí jsem se pustil do čtení.
Toto není typická čistá foglarovka, je špinavá a na hony smrdí. I když jsou hrdinové svým způsobem čestní, hlavním hybatelem příběhu je vydírání a to vlastně skoro ode všech zúčastněných. Ludva s Vinckem vydírají Bartoně a to vlastně dvakrát. Ontário vydírá Ludvu. Všeci kradů a Pedro všechny podrazí. A k tomu tu máme ty francouzské demonstranty...
V partě mají kluci mezi sebou tajemství a nejsou k sobě tak otevření jako v jiných autorových knihách. A jsou tu i holky a mají jména.
Možná proto se mi kniha líbila víc v dospělosti než v dětství. Hrdinové jsou takový jako lidé bývají, ne takový jací by měli, nebo by chtěli být. V prvé řadě myslí všichni na sebe, až pak na morálku. Nic není černé ani bílé a vlastně i lotři jsou tu ve finále slušní kluci. Zato slušní kluci se tu dokážou zachovat jako lotři.
Smrt v oblacích
Agatha Christie
Musím říct, že už začínám být trochu přesycený způsobem jakým Agatha v několika posledních příbězích včleňuje pachatele do příběhu. Mám pocit že už po několikáté je vrahem ten kdo s vyšetřováním pomáhá co mu síly stačí, a to tak moc, že i sám Poirot je odsunut na druhou kolej. Přesto jsem vraha jako obvykle ani zdaleka neuhodl.
Poslouchal jsem zhruba před dvěma měsíci a teď jsem si horko-těžko vzpomínal na motiv, nakonec jsem si ale přece jen vzpomněl.
A to Československo musí být úžasná země :-)
Smrt nosí rudé škorně
Pavel Hrdlička
Poslouchal jsem jako audioknihu. Za mně dobrý, je tu všechno co mi chybělo v Bratrstvu křišťálu. Líbilo se mi to tak že jsem si ji i další díly koupil i na papíru a při první příležitosti se pustím do pokrčování.
Vyprávění tak reálně podané až se člověku zdá že se to muselo odehrát nejpozději před týdnem. Podrychtář se chová jako férový chlap a ví kdy má zákony dodržet, ohnout, nebo si na ně náhodou vůbec nevzpomenout. Jako ochránce práva je, v knize vyobrazen, asi jako jediný u koho převažují kladné vlastnosti, třeba u Šebka je tomu spíš obráceně.
Kniha je svěží, i když někdy pěkně smrdí hnilobou a zatuchlinou.
Komturova smrt
Haruki Murakami
Poslouchal jsem jako audioknihu. Moje první setkání s Murakamim.
O Japonsko a jeho kulturu jsem se dřív hodně zajímal, takže mi prostředí nepřišlo úplně nezvyklé, ale i přesto určitý punc exotiky knih má.
S jistou výčitkou musím říct že jsem od knihy čekal trochu víc, přijde mi jako by něčemu nedostála. Pořád jsem někde za rohem očekával nějakou velkou zradu, třeba že Komtur je podrazák, Menšiky je démon, nebo možná že dům je nějak prokletý. I ta samotná záchrana Marie mi přišla dost divná, vždyť se vlastně zachránila sama, proč musel jít hrdina do "podsvětí"?
Obzvláště ve druhé polovině mi kniha připomínala Kingův "Ostrov Duma Key" i když toto je mnohem epičtější a popisnější.
Časem možná zkusím ještě něco, ale tato kniha měla často tendence u mně vyvolávat deprese, takže příště budu při výběru velmi opatrný.
Amazonie
James Rollins (p)
Poslouchal jako audioknihu.
Musím říct že jsem mírně zklamán. Čekal jsem podobnou fabulaci jako od Crichtona, ale ani zdaleka jsem se jí nedočkal. I když to byl velmi poutavý poslech, a nedalo se od něj odtrhnout, chyběl tomu onen punc uvěřitelnosti. U zubatých žab jsem tomu ještě věřil (protože do Bruntálu to mám vlastně kousek), ale pak už to začalo být opravdu přitažené za vlasy a zcela to pro mně ztratilo ono dobrodružné kouzlo.
Líbilo se mi střídaní ústředních postav a v některých chvílích jsem si uvědomil že vlastně fandím i záporákům. Ostatně hlavní dva byli vykreslení snad lépe než většina hodné party.
Závěrečná jatka se dala očekávat a dopad na mně byl takový že už si ani nevzpomenu kdo všechno přežil, nebo spíš nepřežil. Navíc epilog byl trochu odbytý a já ani nevím jak to opadlo s Carlem. Prostě na nějak autor nějak zapomněl.
Celkově to nebylo špatné, já jen čekal něco trochu víc.
Poslední útočiště
Raymond Chandler
Poslouchal jsem jako audio.
Neuvěřitelně vyrovnaná sbírka kde snad žádná povídka není horší než ostatní, jen některé jsou o chlup lepší. Doufal jsem že aspoň v jedné povídce narazím na Marlowa a i když zde jeho jméno nepadlo je zřejmé že spousta hrdinů v knize jsou vlastně jím, i když s jiným jménem - stejně ostrý humor a stejný vztah k ženám i whisky.
S názorem na úvodní esej se zcela ztotožňuji s uživatelem Francoa.
Nejlepší povídka je dle mého "Perly jsou jen pro zlost" které se nesou v dosti nezvyklém veselém duchu.
Nemusí být vždycky kaviár
Johannes Mario Simmel
VAROVÁNÍ: Nečtěte nalačno, pokud držíte dietu, nebo pokud máte daleko do svačiny.
Poslouchal jsme jako audioknihu.
Tak tohle bylo něco úžasného. Povětšinou veselé a často lahodné vyprávění o stratech války a profesi špióna. Hlavnímu hrdinovi (je skoro zbytečné zmiňovat jeho jméno, neboť na další stránce se pravděpodobně bude jmenovat jinak) padají ženy k nohám, že by mu mohl James Bond závidět. Jeho bryskní intelekt a deduktivní myšlení hravě trumfne i Sherlocka Holmese (přestože se náš hrdina dopustí několika chyb v úsudku, rozhodně nemachruje a nedehonestuje ostatní jako ten namyšlený Londýňan).
Moc se my líbilo vkládání receptů do děje, mnohokrát třeba doprostřed věty, ale rozhodně to nepůsobilo rušivě (některé z těch receptů bude muset manželka i uvařit).
Příběh sám o sobě je fascinující příběh slušného člověka který se podrazem dostane do spárů tajných služeb a i přes to se snaží být stále slušným člověkem. Chvílemi to vypadá jako bondovka, chvílemi jako Forrest Gump, ale nikdy neztrácí tempo a jakousi jiskru.
Pokud je toto jedna ze slabších Simmelových knih, jsem velmi zvědav na ty ostatní.
Matky to chtěj taky
Irena Obermannová
(SPOILER) Poslouchal jsem jako audioknihu.
Aneb jak Magda konečně ke štěstí přišla.
Začátek byl hodně zmatený, než se vyjasní pohnutky hlavní hrdinky, pozadí jejího života. Pak mi došlo že je to příběh jedné hrozně nešťastné ženské. Ona sama si ke štěstí nedokázala vyšlápnou a do života si tahala jen další a další problémy. A ty problémy co už měla se bála řešit. A když se vše začalo lepšit a to štěstí jí přišlo samo až domů tak si to rozhází na jiné frontě.
Celkově to nebylo špatné, jen jsem čekal nějakou opravdovou erotiku a závěr mi přišel trochu nedořešený. To jako budou přežívat někde v chatě jen o rybách?
Proč máma nadává
Gill Sims
Poslouchal jsem jako audioknihu.
Díky Elen vím že život není tak moc na hovno. Že nejsem sám kdo má nervy v kýblu a všichni kolem dělají vše jen pro to aby mně vytočili.
Jasně nejsem žena a nedělám v IT, ale až nápadně se můj život podobá tomu jejímu.
Pokud se vám to zdá přehnané a nereálné tak asi žijete úplně jiný život než Elen, ale ten můj mi to chvílemi připomíná až moc. A Jsem rád že v tom nejsem sám, i když je to jen kniha.