Shaxx komentáře u knih

3,5*
Co byste dělali, kdybyste najednou získali schopnost být neviditelný? Otázka, nad kterou se určitě nejeden člověk aspoň jednou v životě zamyslel. Alice Sun si tuhle otázku je nucená položit a ne v teoretické rovině... Protože pro ni je to realita. Jednoho dne prostě puf, zneviditelnila se. A protože není holka hloupá, rychle jí dochází, že tohle by šlo využít ke svému prospěchu...
Kam se ztrácí Alice Sun bylo fajn čtení, odpočinkové. Pro tu jednu hvězdu navíc mi ale chybělo pár věcí, ale já jsem prý rejpal :) Kniha pěkně zobrazuje odlišnou mentalitu a kulturu asijské země, nabízí osvědčené klišé akademických rivalů, předkládá téma propastných rozdílů mezi rodinami z vyšších vrstev a rodinami, které bojují s finančními problémy + zde jaký to má dopad konkrétně na mladou Alici, pro kterou nedostatek financí v rodině znamená ohrožení její budoucnosti...
Mírně úsměvné mi přišlo, s jakou lehkostí a minimem překvapení přijalo okolí hlavní hrdinky, že se umí stát neviditelnou. Stejně tak absenci jakýchkoli obav, například to, že se to vymkne z ruky a jednoho dne zůstane neviditelná napořád...Vzhledem k tomu, že Alice nedokáže svou neviditelnost ovládat a netuší, kdy zrovna nastane, mi přijde její plán s aplikací dosti vrtkavý. Ale to jsou věci, na které prostě autorce musíte přistoupit, jestli si to chcete užít a zbytečně do nich nevrtat :) Dále mě pobavilo lehké pokrytectví ohledně celé té problematiky bohatství = lehčí život. Ale jinak mě to bavilo a četlo se to velmi dobře.

1 17.02.2024

1152 stran čiré grafomanie a skvěle strávený čas s mými milovanými postavami. Meč přísahy je věnovaný zejména Dalinarovi, který se svými flashbacky do minulosti velmi rychle vyloupl ze škatulky suchara, aneb Černý Osten byl skutečně kabrňák a spoustu věcí se osvětlilo. Trojka mi ze všech dílů přišla nejvíce ukecaná, například závěr byl na můj vkus až moc natahovaný na to, jak akční byl. Ale to nic nemění na tom, že Sanderson je Bůh a Archiv je požehnáním pro milovníky epic fantasy.

1 17.02.2024

Neurazí, nenadchne. Takový neslaný, nemastný příběh odehrávající se za Velké hospodářské krize v pracovním táboru v lese. Anotace tomu rozhodně dělá službu, láká na drsný i vášnivý příběh o lásce, přátelství a boji o přežití.... Ale až tak žhavé to není, zní to hezky dramaticky, ale v příběhu je jen zlomek slibovaného (například vášnivý příběh o lásce je totálně mimo). Styl psaní je takový věcný, nedařilo se mi pocítit hloubku bezmoci a útrap hlavních postav, natož aby mě zaujaly natolik, abych to s nimi prožívala. Konec, jak už zmiňují jiné komenty, je takový nuceně sladký, až z toho trnou zuby. Přebal láká na podobnost s Kde zpívají raci, to jsem nečetla, takže nemám jak porovnat, ale očividně to má společné jen stejné barvy na obálce :D

2 09.02.2024

3,5*
Zmutovaní obří švábi na ostrově, co žerou lidi. Co víc si přát. Hnízdo pro mě bylo rozporuplné čtení, sice mě většinu času bavilo, ale zároveň se to střídalo s občasnou nudou. Jakmile se švábíci do toho dali, začala ta zábavná část. Prvotní popisy, jak likvidují lidskou tkáň, kost, maso, s jakou rychlostí jsou schopní z živého člověka udělat mrtvolu, to byla paráda, popisy na jedničku. Nicméně švábi tuhle činnost opakují systematicky a mechanicky pořád dokola, proto se každý další střet se stával takovou repetitivní rutinou, člověk věděl, co čekat. Zpestřením bylo, kam dál si autor dovolí zajít a koho všeho nechá sežrat... A pak tu byly části, kdy věděc vědcoval a vysvětloval a vysvětloval a to obsáhlo víc stránek, než by bylo třeba. Člověk musel přimhouřit oko nad pár nelogičnostmi a konec byl poměrně uspěchaný, navíc je tu velmi křečovitě napsaná sexuální scéna, která byla možná ještě o chlup horší než švábí útok, ale celkově Hnízdo zajistí ucházející zábavu a představa obřího chumlu suchozemských piraní... Nic příjemného. Film jsem neviděla, ale prý je to fajn ujeťárna, tak možná někdy.

2 08.02.2024

Kavárna, která vás dokáže navrátit zpět v čase, nicméně pozor, jsou tu jistá omezující pravidla, která musí být dodržena...Hezký nápad, ale provedení bylo trochu slabší. Depresivní, stísněná kavárnička, rozhodně ne útulné prostředí, kam by se jeden rád vydal. Možná to bylo účelné, aby to podpořilo atmosféru. Kniha obsahuje čtyři příběhy, které díky rozsahu knihy nejdou úplně do hloubky, ale u těch smutnějších to stačí, aby to vykřesalo nějaké emoce, netají se to tím, že přímočaře útočí na city. Ale jako celek je to jen na průměrné tři hvězdy, uvidím, co další díly, které jsou lépe hodnoceny.

6 05.02.2024

Další super Zrnko temnoty. Začátek brnká na seriózní notu závažného tématu, ale pak se to nečekaně zvrtne do skvělého bizzara, takový vývoj jsem nečekala a mile mě překvapil. Od pochybných a groteskních postav, po nějaký ten náznak tu a sem pro zmatení čtenáře, co se vlastně děje... Skvělé, sice má jen 84 stran, ale já se královsky bavila. Do kategorie Zrnek temnoty tahle úzká knížečka skvěle zapadá, tuhle edici mám fakt ráda.

1 31.01.2024

Na Vrchol vypadalo slibně. Začátek mi byl dost po chuti, kombinovalo to moje všechny oblíbené prvky, včetně těch, které vyžadují zapnout tu jednu mozkovou buňku navíc. Plus mysteriózní a nehostinné prostředí, všudypřítomná paranoia, nějaké ty výčitky z minulosti....Ale jak se začala odhalovat zápletka, jak byla expedice blíž a blíž vrcholu, vše šlo do háje. Neumělý, amatérsky působící konec, který by se hodil do béčkového filmu. To, co mělo budit hrůzu a údiv nad věcmi, které se vymykají lidskému chápání, působilo lacině až směšně. Postavy neměly moc výrazný charakter, aby si je šlo oblíbit a držet jim palce. Škoda promarněného potenciálu.

28.01.2024

Je mi líto, ale tady jsme se já a Moore nesešli na stejné vlně. Oceňuju experimentální styl psaní, to, jak byla každá povídka unikátní, ale na rovinu, tahle povídková sbírka mě ke konci totálně unudila. Nejvíc se mi líbila povídka, jejíž název nese samotná kniha - Iluminace. Skvělý mix melancholie, nostalgie, to vše s příchutí krize středního věku až po hororové zakončení. Líbily se mi i Ani v legendách a šel i kratičký Dar shůry, kde nicméně byla pointa velmi průhledná a překvapení se na konci nekonalo. Hypotetická ještěrka byla zajímavá, ale v polovině ten příběh nabral jakousi hořkou pachuť, která mi nebyla po chuti a táhla se až do konce. Prvotřídní lokalita byla napsána s lehkým humorem, který pro mě fungoval tak napůl. A zbytek povídek, z těch už jsem jen chytla knižní krizi. Jsem ráda, že jsem nepodlehla líbivé obálce a nekoupila si bezhlavě limitku, vypůjčit z knihovny naprosto stačilo.

28.01.2024

Uff.
Tak tady se s hodnocením míjím. Moje první setkání s Cizinkou, seriál jsem neviděla. Pamatuju si, že jednu dobu Cizinka strašně letěla, já se k ní dostala až nyní. Čekala jsem historický román s cestováním v čase napříč malebnou skotskou krajinou a nějaké to romantické dilema, smířená jsem byla i s nějakými těmi sexuálními scénami. No, dostala jsem spíš takovou červenou knihovnu, která předstírá, že je historický román. Malebné krajiny Skotska? Ne. Historie? Ne. Romantické dilema? Ani ne. Hromada křečovitě napsaných sexuálních scén? Ano. Plácání se v příběhu bez náznaku děje? Ano. Vyhrocené scény na konci knihy, které mi způsobily záchvat smíchu? Ano. Hlavní hrdinka je neuvěřitelná. Vskutku neuvěřitelná, protože jejímu chování jsem nechtěla ani věřit. Odteleportuje se 200 let zpátky v minulosti a je s tím úplně v pohodě. Žádný stres. Párkrát naoko udělá, že se chce vrátit zpět do své doby, ale nevyvine téměř žádné úsilí, aby k tomu došlo. Navíc se tam pohybuje fešnej skotskej koloušek, takže přestane fungovat mozek a Claire se začnou zapalovat lýtka. Chová se jak stará harcovnice s mentalitou nadržené šestnáctky. Konec tomu nasadil korunu (a to nemyslím naprosto předvídatelný rádoby cliffhanger) a zkrouhl hodnocení na dvě slabé hvězdy. Rozhodně nebudu pokračovat v sérii.

6 26.01.2024

Od Bennetta jsem četla před sedmi roky Město schodů a to se mi líbilo moc. Přijde mi, že se svými Čaropisci cílí na mladší publikum, je to psané s větší lehkostí a dobře se v tom orientuje. Příběh poutavý, děj velmi akční, hlavní hrdinka je neustále ve stavu probíhající mission impossible. Milou postavou byl Klef (nebudu spoilerovat jeho bližší zařazení) a samotná hrdinka Sancie byla taky fajn. Zajímavý a srozumitelný magický systém, jen lehoučký náznak možné milostné linky v budoucnu (jako vždy s radostí kvituju, když není přítomná otravná romantická linka) a celkově je to podařené a těším se na další díl. Jednu hvězdu do plného počtu si nechávám ještě v záloze, uvidím, jaká bude dvojka :)

3 22.01.2024

Taková milá a nenáročná oddechovka v žánru LitRPG. Jediné, co mi chybělo k větší spokojenosti je to, že hlavní hrdina příběhem proklouzává až moc snadno, případné problémy se vyřeší vždy poměrně rychle a jednoduše, bez větších zádrhelů. Děj je svižný, dobře se to čte. Pro fanoušky her a žánru super. A představa goblina bylinkáře je úsměvná :)

18.01.2024

Představu pekla už mi nastolil kdysi Kopřiva se svým Asfaltem, ale musím říct, že peklo v podání Romana Bureše bylo taky parádní. K Inferiu jsem se dostala na doporučení kamarádky a ještě že tak. Sama bych si ho totiž asi jen tak nevšimla, protože co si budeme, ta obálka...škoda mluvit. Ale po Inferiu se na další knihy od autora mrknu velmi ráda. Každopádně, už samotný námět - démoni z pekla vs nácci, co víc si přát. Dějem občas proplula nějaká ta nechuťárna (dá se to čekat, když démoni lidi chovají jako dobytek a občas si z nich odříznou plátek masa nebo se je pokusí spářit s nějakou démonskou potvorou), což bylo příjemné zpestření. Je to humorné, dobře to odsýpá a má to originální příběh, skvělá oddechovka. Jediné, co se mi nepodařilo, je oblíbit si nějakou postavu, což je škoda.

6 13.01.2024

I po Hlubině zůstává pro mě nepřekonanou Trhlina, ta pořád okupuje první příčku oblíbené knihy od Kariky. Má dvojité prvenství, byla totiž zároveň moje první od něj. Hlubina byla fajn, měla skvělý mix hutné atmosféry, parádní prostředí, hlavního hrdinu, který vám to ztíží tím, že bude těžké si ho oblíbit, super vstup paranormálních prvků a nečekané brutální a krvavé chvilky. Bavil mě začátek, kdy bylo vše zahalené tajemstvím, všudypřítomná paranoia a narůstající strach. Čím víc bylo však odhaleno, tím víc to pro mě ztrácelo na zajímavosti, i přesto, že děj byl akční a odsýpal. Pozornost mi mírně těkala a možná by mi sedl trochu umírněnější konec.

4 13.01.2024

Taková pěkná, nenáročná a temná pohádka na dobrou noc. Zápletka je sice průhledná, ale zde to působí téměř účelně. Není to žádný složitě vystavěný a propracovaný příběh s nečekanými zvraty, naopak. Nicméně díky pohádkovému vyprávění ta předvídatelnost působí až konejšivě. Hlavní hrdinka sympatická, romantická linka se dá přežít, nezvrhává se to k tomu, že by převzala otěže a příběh běžel na pozadí, jak to u YA občas bývá. Jo a je tam skvělá postava kozy, což je další bonus navíc.

3 08.01.2024

Železná vdova byla příjemné překvapení. Morally grey hlavní hrdinka, netradiční romantická linka, která nezabírala moc prostoru, což bylo fajn, krutý svět (nebo spíš zavedené ideje o uspořádání lidské společnosti), mecha roboti... Pacifim Rim mě minul, nicméně sama autorka přiznává, že inspirace pro příběh je z anime Darling in the Franxx (takže i Neon Genesis Evangelion a zmíněný Pacifim Rim, kdyby někdo hledal další podobné, mecha a kaiju žánr). Co se týče hlavní hrdinky, tyhle morálně šedé postavy mě baví. Ce-tchien je poháněná zlostí a hněvem, zlobou nad nespravedlností, což eskaluje až do slepé nenávisti, která smývá smysl pro nějakou spravedlnost nebo morálku, když vygraduje. Je agresivní a má po krk toho, co jí vytyčili jako životní osud, nenechá si to jen tak líbit. Bavila mě možná i víc než Rin z Makové války. U konce mi přišlo, že si autorka trochu vypomohla s řešením krizových situací, ale zvratem, kterým se jí podařilo udělat výtečný cliffhanger, to dokonale pro mě smázla. Budu se těšit na dvojku.

2 05.01.2024

Chmurný Válečník byl pořádná jízda.
V první řadě trochu óchání a áchání nad vizuální stránkou knihy. Opravdu nádherně zpracované – nutno držet v rukou, obrázek nestačí. Skvělé ilustrace, matný přebal z kvalitního materiálu, a zajímavě ořezané stránky, v angličtině označené jako deckled edges, nevím, zda je v češtině pro to nějaké označení, ale krásně dotváří celkový vzhled knihy.
Další obdiv patří překladatelovi, Romanu Tilcerovi. Smekám pomyslný klobouček, protože tohle je skvost a jen zhruba si umím představit, kolik práce tenhle překlad dal zabrat. Skvělá práce.
Anotace říká – ponořte se do světa temné metafyziky, ultranásilí, šílené řeže a odvázaného sexu v brutálním a současně brilantním fantasy románu, jaký tu ještě nebyl. Já bych k tomu ještě dodala, že to, jak je to napsané, forma vyprávění, je ještě jednou samostatnou vrstvou příběhu. Bude sice vyžadovat plnou pozornost čtenáře a bude ždímat všechny aktivní mozkové buňky, ale za odměnu nabízí parádní zážitek. Poetickým jazykem, který balancuje na hraně filozofování každým slůvkem, se věty linou k nepoetickým věcem – třeba vykuchání jater a jejich následné zpracování do podoby balzámu na nohy nebo k masturbaci struhadlem. Tohle všechno vytváří takový absurdní kontrast, který ale neskutečně baví. Účastníky jsou groteskní postavičky s neméně zajímavými jmény a životem. Hlavní hrdina se dává na cestu za zjištěním, kdo je, proč je, proč je takový, jaký je, což si hezky notuje s filozofickou stránkou románu, a pak si k tomu člověk musí přimyslet hromadu vnitřností, smradu, vraždění a zabijáckého humoru. Taková přidaná zábavná hodnota :) Rozhodně jedna z nejzajímavějších věcí, co jsem četla.

4 03.01.2024

Ten pocit po dočtení série je vždy takový sladkobolný, jako loučení. Nebylo tomu jinak ani u Jiskry. Pořád si teda stojím za tím, že to bylo zbytečně natahované a mohla to být klidně i trilogie, ale líbilo se mi to a moc. Oblíbila jsem si spoustu postav, zejména Helena je naprosto skvělá, že předčí Laiu bych po prvním dílu nečekala. Věřím, že do tohohle světa se ještě jednou určitě vrátím. Skvělá série.

3 01.01.2024

(SPOILER) Občas si u nějaké knihy řeknu, že je škoda, že se tenhle námět nedostal do rukou nějakému jinému autorovi a Ti druzí jsou přesně tenhle případ.
Myšlenka dobrá, víc než dobrá, ale zpracování silně pokulhává. Do děje je i vetkán i naprosto zbytečný nadpřirozený prvek, bez něj by to mohl být celkem fajn thriller, kdyby se m dostalo trochu větší péče. Předpokládám, že na začátku je zejména pro to, aby odklonil pozornost od zbytku zápletky, aby nebyla moc očividná. Co můžu Těm druhým přiznat, je čtivost, četlo se to dobře. Tohle mi bylo doporučeno jako jedna z nejlepších knih autorky, když jsem se zklamala u Závěje. O chlup lepší je, ale asi se na žebříček mých oblíbených autorů jen tak nevyšvihne.

1 01.01.2024

Hned na úvod - krásné vnitřní ilustrace, nádherné vydání. U starších sci-fíček mě vždy baví, jak si autoři představovali budoucnost :) Film jsem neviděla, ten mě teprve čeká. Blade Runner nabízí spoustu otázek. Kde je ten pomyslný mezník mezi organickou hmotou s živou myslí od uměle vytvořeného, modelovaného dle živé předlohy? Má život humanoidního sentientního androida, který je od živého člověka k nerozeznání, menší cenu než život lidský? Vše je prodchnuté parádně depresivní a paranoidní atmosférou, i humorné prvky vyznívají tragikomicky, ale i tak se to čte velmi dobře. Chápu, proč se to zařadilo mezi nejslavnější sci-fi romány. Určitě si od Dicka ještě něco přečtu :)

6 26.12.2023

Od Hillier jsem četla Wonderland pár let dozadu a ten mě bavil dost. A nebylo tomu jinak ani u Když se nikdo nedívá. Autorka píše poutavě, je to čtivé. Ani mi nevadilo, že se backstory přehrávala postupně ze dvou pohledů a děj tak mohl působit mírně repetitivně. Nemám zas tolik načtených thrillerů, takže mi stačí málo - aby se to dobře četlo, aby zápletka měla nějakou logiku a aby postavy nebyly úplně na zabití a tohle splnilo dobře všechny kritéria. Určitě se mrknu i na nějaké další knihy od autorky.