Shaxx komentáře u knih

Asi jsem čekala víc. Víc než jen otravnou romantickou linku, která mi v tom všem vystupovala do popředí. Stojím si za tím, že každé YA nemusí obsahovat prostoduchou hrdinku, která zadržuje dech, když se o ni otře druhý pohlaví omylem malíčkem. Možná jsem na to vysazená, přiznávám, prostě mě tohle nebaví, když hormony blázní pokaždé, když je druhá postava přítomná. Nevadí mi romantika i nějaké to ero, jen to prostě musí být dobře napsané, tady to klasicky působí strašně prvoplánově. Oceňuju temnější prvky, zajímavý nápad, to, že tam zbylo dostatek tajemství pro pokračování a cliffhanger na konci je povedený, i přes moje brblání nad romantickou linkou mě dostal, takže si dvojku přečtu.

4 26.10.2023

Neotřelé, temné a zvráceným způsobem neskutečně romantické. Je to psáno velmi lyricky a poeticky, rozhodně je na místě ocenit výborný překlad, který pomohl zachovat jedinečnost textu. Taxidermistova milenka mě mile překvapila, sice jsem při čtení musela zachovávat bdělou i poslední mozkovou buňku, která mi zbývá, abych si pořádně vychutnala jednotlivé věty, ale stálo to za to. Působí to jako takový milostný dopis, prosakující emocemi, které se přelévají z touhy do žárlivosti, z lásky do zlosti, široká paleta pocitů a myšlenek. Zakončení bylo taky skvělé, podle mého gusta.

3 22.10.2023

Pro mě zklamání. Nulová atmosféra, natož hororová. Vše působí unyle, včetně hlavní hrdinky. Styl psaní byl pro mě nezáživný, momenty, které měly být strašidelné, strašidelné nebyly, závěrečné vyústění mi bylo ukradené, protože mě unavilo se vůbec prokousat do konce. O chůvách, které přijely opatrovat děti a zjišťují, že něco není v pořádku, už bylo napsáno mnoho knih a tahle nepatří mezi moje favority.

3 13.10.2023

Ukradené jazyky začaly dobře, ale nevyvíjelo se to dle mých představ. Autorovi se chvílemi, zejména ze začátku, daří budovat strašidelnou atmosféru, což je pro horor fajn prvek, ale zbytek silně pokulhává. Fungovalo by to pěkně jako nějaký béčkový filmový horor, jede to podle takové klasické zajeté šablony. Co pro mě byl velký kámen úrazu - nesmyslné chování hlavního hrdiny, to mi občas až brnkalo na nervy. A stejně tak vyústění příběhu je prostě slabé. Když to shrnu, je z toho průměr. Zajímavost na konec: původně celý koncept vznikl jako příspěvkem na Redditu, kde po zájmu ostatních začal příběh psát na pokračování.

3 13.10.2023

Kill Creek je takový roztahaný milostný dopis hororovému žánru...kterému by prospělo trochu osekat rozsah. 465 stran bylo už moc. Nejhůř to odnesl závěr, který je mučivě unylý - asi to mělo natahovat napětí, ale spíš to cpalo nudu tam, kde se mělo budovat napětí. Postavy jsou nicméně fajn, čtyři spisovatelé hororu, kteří pod záminkou poskytnutí rozhovoru nečekaně stráví noc ve strašidelném domě. Líbilo se mi, že autor do děje zapojil osobité styly psaní autorů (aspoň mi to tak přišlo). Úplnému závěru se zlověstným nádechem nemám co vytknout, ten mě potěšil. Za to, jak to bylo natažené, bych nejraději dala tak 3,5*, na tři to není, ale jelikož půlky nejdou dávat, tak zaokrouhluji na 4.

5 06.10.2023

Dát memoárům tak drsný název, to je už z poloviny zaručeno, že si je lidi přečtou už jen pro to, jak se jmenují, aniž by věděli, kdo že ta McCurdy vlastně je. Já si matně pamatuju, že jsem před mnoha lety viděla pár dílů seriálu iCarly, kde tahle herečka hrála roli nesmírně otravné postavy. A to je jediné, co vím. Ale i tak název upoutal mou pozornost. A kupodivu i obsah. Je to psané bez příkras, intimní zpověď někoho, kdo si konečně dovoluje být sám sebou, zjišťuje napáchané škody a zahajuje nelehký proces léčení. Kdy smrt matky znamená zároveň se žalem i kontroverzně svobodu, vymanit se z jejího dusivého područí, z područí ženy, pro které je její dítě dobré jen pro projekci vlastních nesplněných životních snů. Nemám v téhle non-fiction literatuře načteno hodně knih, ale za mě je tahle kniha napsaná velmi dobře, je plná emocí a vzpomínání i na okamžiky, které člověk běžně nesdílí s celým světem, ale jejichž odhalení doplňuje celý obraz, který souzní s názvem knihy.

1 01.10.2023

U téhle knížky jsem měla velká očekávání, jednak proto, že autorka je v zahraničí oblíbená a její knihy se často objevují u lidí, které sleduji a jednak pro to, že už jen samotný název slibuje humornou fantasy oddechovou ujeťárnu. A co název slibuje, tak i doručí. Nelze si neoblíbit rozpustilý kvásek jménem Bob, oživlého perníčka a koneckonců i zmatkářskou Monu, u které se sice až otravně často zmiňuje, že je jí teprve čtrnáct a že je její kouzelné schopnosti se omezují pouze na práci s těstem, ale i tak je to milé a nenáročné čtení. Škoda, že součástí nebyl nějaký recept jako u Legend a latéček, rozhodně by se to tématicky hodilo. Možná jsem čekala trochu víc humoru a vtipu, našlo by se i pár hluchých míst, ale jinak jako celek je to fajn. A perníčková ořízka - třešnička na dortu.

01.10.2023

Ze začátku jsem si říkala fajn, to bude něco na způsob série Cassidy Blake (Město duchů), které mě bavilo, super milá oddechovka na podzimní období. A taky to chvilku bylo fajn, než se to pro mě celé otočilo k horšímu hodnocení. Zásadní problémy - hlavní hrdina a romantická linka, která očividně nesmí chybět - mezi těmi dvěma není absolutně žádná chemie, ale samozřejmě se do sebe zakoukají a působí to otravně. Druhá věc - ačkoli to, že je příběh queer, je už na anotaci, problém mám s tím, že jsem už dlouho nečetla nějakou knihu, která by působila, že tenhle prvek má v sobě zejména jen pro to, že je to teď (a teď to bude znít fakt blbě, ale co se dá dělat...) "in". Ne vážně, celé mi to přišlo takové křečovité a umělé. Veškeré magické prvky kloužou jen po povrchu, poměrně zmateně, jak kdyby autorka jen na oko vysvětlila, jak něco funguje a pak to raději nechala být a přesunula se jinam, aby náhodou někdo nevrtal do hloubky dané věci. Na debut asi dobré a mohlo by to být na tři hvězdy, ale nakonec mě to tak otravovalo, že nemůžu dát víc než dvě.

2 01.10.2023

Lepší než Obr z mlhy a o srovnatelné s Útočištěm (i když to asi pro mě zůstává pořád nejlepší knihou od něj). Přiznám se, že jsem měla trochu problém se začíst, ale Loubry čtenáře hezky provádí jevištěm, které zanechá hromadu otázek a domněnek, aby na konci předvedl neskutečné divadlo a ukáže se, že maňásci, s kterými hraje, mají hromadu vrstev jak cibule. Postupně to sloupává až na odhalí jádro, které může zdát až přitažené za vlasy, ale stejně čtenáři nezbyde nic jiného, než to prostě přijmout. Prostě umí.

2 01.10.2023

Rozjezd byl nečekaně rychlý, autorka hlavní hrdinku a společně s ní i čtenáře skutečně nešetří, hodí ji do jámy lvové a braň se jehňátko... Při čtení se nelze ubránit rozhořčenosti a pocitu bezmoci, když Sage zažívá na vlastní kůži, co by mělo oku veřejnosti být skryto. Hlavní "záporák" je sice docela předvídatelný v okamžik, kdy se objeví, ale co už. Dozvědět se, že kniha je inspirována skutečnými událostmi (ústav Willowbrooke byl skutečné místo a skutečně se tam děly zvěrstva), tomu ještě dodá tu poslední kapku. Až po dočtení jsem zjistila, že je to od autorky všemi vychvalované knihy Tmavé stěny Willardu, na kterou se už nějakou tu dobu chystám, tak jsem o to víc na její nejznámější knihu zvědavější.

5 01.10.2023

Od Coates jsem četla jen pár strašidelných domů. Tohle je pro mě její první kniha, co není ze série bububu domečků. A jsem z toho strašně rozpolcená. Kombinuje to moje oblíbené téma, vzala jsem si to i k moři, abych si udělala k tomu tu správnou atmosféru... A bavilo mě to. Nečekaně dost (asi v tom má prsty oblíbené téma). Ale ve chvíli, kdy se objevilo vysvětlení, co se tehdy na Arcadii stalo, tak jsem si musela jen odfrknout...protože stejná zápletka je ve hře Man of Medan z roku 2019 (kterou mimo jiné doporučuju, super hororovka). Až mi to ten konec trochu otrávilo. Ale jinak dávám čtyři hvězdy, protože nemůžu popřít, že mě to celkově bavilo.

2 01.10.2023

Taková průměrná middle grade o cestování do jiných světů. Začátek byl slibný, ale potom to upadlo do takového monotónního tónu vyprávění a to i přesto, že to povídalo o kouzelných světech - což by nuda být neměla. Moc mi tu nesedí věk hlavních dvou hrdinů, oba se chovali mnohem dospěleji, než na dvanáct a osmnáct a chvilkami to pro mě bylo i rozčilující, protože mi to rozhodilo vnímání jejich charakterů. Flick mi trochu připomněla Koralínu - znuděné dítě, které se s rodiči přestěhovalo, trpící nedostatek pozornosti od svých bližních...která najde vstup do jiných světů, které nabízejí dobrodružství. Je to pro čtenáře 9+, ale některé věci - například popis schizmat mi pro dítě přišlo docela složité, ale to může být jen můj skromný pocit.

18.09.2023

Krátká a milá novelka k příběhu Nicka a Charlieho, odehrávající se v době, kdy jsou tihle dva už nějaký ten čas spolu a před nimi se začínají objevovat životní překážky, které mohou do vztahu přinést stín nejistoty.

1 18.09.2023

Ani přes varování samotné autorky, že pokud se čtenáři líbili Srdcerváči, tak se Solitaire může úplně minout a nelíbit se (vážnější témata, autorka knihu napsala ve svých 19 letech), jsem nebyla připravená na to... Jak je tahle kniha špatná. Vážně, to bylo utrpení. Postava Tori se mi líbila v Srdcerváčích, ale ve své samotné knize ne. Líbil se mi snad jen začátek. Pak se z toho stala totální slátanina s naprosto stupidní rádoby romantickou linkou, velmi chabá detektivní zápletka cože/kdože je ten Solitaire... Nevím, zda to mělo mít nějaký hlubší přesah, já ho v tom nenašla. Takže témata, kterých se autorka chtěla dotknout, jsou zpracovány tak špatně, že můj pocit po dočtení je prostě...nijaký.

2 18.09.2023

Hotel Magnifique má být pro fandy Nočního cirkusu a Caravalu. Za mě je to tedy bližší Caravalu - i kvalitou. Na kouzlo Nočního cirkusu to zdaleka nemá. Začátek byl slibný, ale nakonec se vyrojilo víc nešvarů, než kouzel. Hlavní hrdinka je velmi nesympatická a její chování je...prostě na facku. Je těžké jí fandit. O nějaké kouzelné magické atmosféře se nedá moc mluvit, protože autorka nevěděla, kdy se zastavit a sypala do popisu hotelu hromadu náhodných magických věcí, kterých bylo nakonec přehršel a úplně to kvůli tomu ztrácí jakékoli kouzlo. Romance - kýč jak bič, předvídatelná a prostoduchá. Ale připomněla mi svou zápletkou trochu ústřední postavy z Howl's Moving Castle nebo Spirited Away. Jak jsem tedy byla na začátku natěšená, tak jsem ve výsledku spíš zklamaná.

1 18.09.2023

Čtvrtý díl Srdcerváčů zabrousil do trochu temnějších vod a hutnějších témat, ale i tak je to pořád moc milé čtení. Jsem ráda, že jsem se k téhle sérii dostala.

2 18.09.2023

Tak i já jsem se chytila do pasti zvané Heartstopper. Věděla jsem, že jsou komiksy, že se točí seriál, ale pořád to šlo kolem mě... Až jednoho dne mi Netflix nabídl seriál, který jsem zkusila...a o bože, už to šílenství kolem toho chápu. Seriál naprosto zbožňuju a teď po přečtení musím zpětně doznat, že herecké obsazení je naprosto skvělé, stejně tak oceňuji, že seriál je velmi věrný své komiksové předloze. Nedaří se mi hodnotit zrovna objektivně, protože mám před očima hlavně seriálové zpracování. U komiksu mi zrovna dvakrát nesedla kresba, proto ani nehodnotím plným počtem, ale jinak příběh je skvělý. A Nick a Charlie jsou prostě božáni.

3 18.09.2023

Divnoknihy, ty já miluju, nejlépe s příchutí magického realismu. A tahle kniha navíc do toho přináší i můj oblíbený námět - dveře, brány, průchody do jiných světů. Byla jsem v pokušení dát plný počet hvězd, ale jednu hvězdu ubírám za uspěchaný konec a naprosto zbytečný pokus o romantickou linku (naštěstí zde zabírá tak 0,5% z knihy). Musím ocenit překlad, ten se povedl. Je to psané tak krásně snově, tohle já můžu. Pro snílky, kteří v podivně spleteném větvoví dvou stromů vidí bránu, pro ty, které k sobě přitahují staré omšelé dveře s příslibem dobrodružství, pro ty, kteří berou za kliku s vírou, že se dveře pro jednou otevřou někam jinam, ne do kuchyně nebo kumbálu... Tak pro tyhle je tenhle čarokrásný příběh. Nemohla jsem si nevzpomenout samozřejmě i na knihu Každé srdce je bránou, ale tohle mi rozhodně sedlo víc , pro mého vnitřního snílka to bylo pohlazení na duši :) Doufám, že od autorky vyjde v překladu i víc knih.

3 05.09.2023

Krimi odehrávající se v zajímavém amišském prostředí, překvapivě docela i brutální, co se popisu nechuťáren týče, což mile potěšilo. Hlavní postava vyšetřovatelky je dobře napsaná, jako každý člověk chybuje a staví se k tomu uvěřitelným způsobem, nemá přemrštěně naddimenzovaný morální kompas a nemá status génia, kterému se stačí podívat na pár stop a hned dokáže vypozorovat, co se asi na místě zločinu stalo, což bylo osvěžující. Je to psané svižně, bez hluchých míst. Jen mě trochu vyděsilo, když jsem se podívala, kolik má tahle série dílů :D

7 05.09.2023

,,Naučil mě, že rodičovství je podivné bludiště bez mapy, jak se v něm pohybovat a jak ho přežít. Dělal to nejlepší, co mohl, a já ho miluju nevyčíslitelnou láskou jen si musím pamatovat, že to, co mě naučil, mám přehodnocovat."
Jeffery mě dostal knížečkou Zůstanou jen skvrny, takže jsem automaticky sáhla i po jeho dalším počinu, který sice vybočil z hororového žánru, ale též se zaobírá rodinou a zejména vztahem otec x syn. Střet dvou generací, snaha být dobrým rodičem, i když na to člověku nikdo předem nedá podrobný návod, snaha být dobrým synem, i když dítě zná definici dobra zejména na základě toho, co vidí od rodiče. Jak se vztah mění a vyvíjí, když otec stárne a syn dospívá. Jako vždy dokázal Jeffery do malého rozsahu stran nacpat obšírný obsah, který rezonuje i po dočtení. A pokud je čtenář rodič, asi mu to zabrnká ještě na citlivější strunu.

7 01.09.2023