Set123 komentáře u knih

Absolutně geniální pokračování neuvěřitelné rozsáhle fantasy ságy, svou velikostí dokonalostí a kultem srovnatelnou s takovými velikány jako je svět Středozemě, nebo Zaklínač.
Kniha postupuje se svým specificky Martinovským stylem psaní dál v příběhu krajně nemilosrdně a krutě. No zkrátka pokračování je přesně takové, jaké jsme očekávali a po jakém jsme toužily, ne-li ještě lepší.
Martin pokračuje se svým nemilosrdným zabíjením hlavních postav, milovaných i nenáviděných, boj pokračuje a zima se blíží s každým dnem války v tomto velkolepém světě plném utrpení a bolesti.
V tomto díle se vlastně nic nemění od předešlých dvou knih a Píseň ledu a ohně je pěna dál.
Tuto knihu jsem zhltnul s nadšením a touhou po pokračování, díky čemuž nemohu jinak, nežli Bouři mečů hodnotit 5 hvězdami.

Tato kniha má poměrně rozporuplné hodnocení a já to chápu.
Kniha navazuje na události ze Zabíječe upírů, ale vše se rychle mění. Konkrétně tedy hned po několika desítkách stran, kde je z děje odloučen Snorri Nosohryz a Max Schreiber. Nebudu vůbec mluvit o tom, že celá kniha tak nějak postrádala antagonistu, na jakého jsme byly zvyklí. Vlastně jediní „Záporáci“ v knize byly albínští bratři, kteří se však objevují jenom párkrát, krom úplného finále samozřejmě.
Co se týká zcela nové postavy, elfa Teclise, nejmocnějšího současného mága vůbec.... hele, já ho mám rád. Opravdu ano, já na ty čaroděje ve Warhammeru vůbec tak nějak letím. Moje nejoblíbenější postavy? Nagash, Malekith, Thanquol, Teclis. A namyšlené, cynické a sarkastické kurvy to jsou všichni - plně tedy chápu že leckdo je nejspíš nesnáší. Je to taková moje guilty pleasure, no...
Děj byl stejně přímý a svižný jako obvykle, akorát tentokrát šlo o záchranu celého světa. Spory Gotreka a Teclise byly vtipné a příjemně vyplňovaly celý děj, díky čemuž rychle utíkal a knihu jsem přečetl za čtyři dny.
Knihu odehrávající se převážně na ostrově Albion hodnotím celkem kladně a bylo to příjemné rozloučení s panem Williamem Kingem.

Na Zabíječe upírů jsem se vrhl hned po Zabíječi bestií, nadšen z předchozího dílu. Už jenom podotkl, že jsem knihu četl dva týdny, kdežto tu předchozí tři dny.
Tato kniha se oproti minulým dílům vyznačovala hlavně jednou velikou změnou a to sice, že byl tento svazek rozdělen na tři knihy. Proč, ptáte se? Je to jednoduché. Protože asi sto stránek se zabývalo jenom cestou za upírem.
První část jsem přečetl asi za dva dny, jelikož se odehrávala ve městě Praag. Nejhorší chvíle pro mne přišly v začátku druhé části, kterou jsem se snažil přelouskat neuvěřitelných jedenáct dní. Tato část pro mne byla vyloženým utrpením, dle mého byla poměrně nudná a rozhovory Adolfuse Kriegra s Ulrikou, Maxe s Felixem a hraběnkou, pro mne nebyly dostatečně uspokojivé, přes to, že miluji filozofické debaty, tyto se pohybovaly na velice nízké úrovni.
Třetí část jsem pak přečetl během několika málo hodin za jeden sobotní večer. Tato část pro mne byla poměrně příjemným požitkem, byly poměrně akční a napínavé.
Nastaly tam typické okamžiky s Gotrekovou sekerou a Maxovými kouzly.
Největším nedostatkem této knihy pro mne byl nedostatek jedné věci… nedostatek skavenů. Nebyl zde šedý věštec Thanquol, ani jakýkoli jiný skaven, pro což jsem velice smutněl. Chápu, že je potřeba změn a to samotné by mi nevadilo, bohužel však Krieger nebyl dostatečně dobrou náhradou za šedého věštce s jeho ustáleným charakterem. Mohu jenom říci, že upír se jednou choval jako starý filozof a podruhé jako malé děcko, hrající si se svou hračkou. Neříkám, že byla tato postava vyloženou tragédií, ale mohlo to být lepší.

P.S. Po čtyřech letech čtu tento komentář a zjišťuji, že si přesně pamatuji na onen poslední večer, kdy jsem knihu dočítal, bylo to pro mne zjevně celkem silným zážitkem. Nesnáším, nenávidím, hnusím si, zkrátka nemám rád pavouky. A tehdy mi v pokoji jeden lezl po stěně a já se bál jen pohnout, aby na mě neskočil. Do toho mi v knize pobíhal dost ošklivý vampír.... bylo to náročné čtení.

Nejdříve jsem četl Zabíječe skavenů, potom Zabíječe démonů, hned po nich Zabíječe draků a jelikož se mi nechtělo jít na dalšího zabíječe tak záhy, aby se mi ta série neomrzela, dal jsem si mezi Zabíječem draků a Zabíječem bestií asi dvouměsíční pauzu. Abych byl zcela upřímný, vůbec jsem se na tuto knihu netěšil a musel jsem se k jejímu otevření vyloženě nutit a za to jsem v celku šťastný.
Tuto knihu jsem začal číst s krajním odporem, což bylo moje štěstí, protože se to zásluhou velmi příjemného překvapení stalo mým druhým nejoblíbenějším Zabíječem.
Kniha z otevřeného prostranství přešla na město obléhané hordami chaosu vedenými Arekem Srdcem démona a šedý věštec Thonquol také nesměl chybět.
V knize se vyskytovalo mnoho humoru a celkově tato příjemná obměna velice uspokojila mou touhu po brutální fantasy, které se mi zde rozhodně dostalo.
Za mě jednoznačně úžasná kniha z pera pana Kinga a musím za ni zatleskat. Jednoznačných 5 hvězd.

Jakožto milovníkovi draků mi tato kniha docela hrála na city.
Kniha, jak je ostatně dobrým zvykem celé série, plně navazuje na předchozí díl „Zabíječ démonů“, po návratu ze zemí chaosu. Jelikož se tu hned od začátku opět vyskytuje má oblíbená postava Thanquol, byl jsem plně spokojen s dějem, plynulostí a stylem.
Nebudeme si nic nalhávat. Série o Gotrekovi a Felixovi není čtenářsky nijak náročná a slohová i jazyková úroveň je zde na absolutně průměrné úrovni, stejně jako ve všech ostatních dílech, ale to je přesně to, co očekáváme od podobného stylu knih, nebo ne?
Já jsem si tuto knihu pořídil pro odpočinkové čtení, u kterého vypnu mozek a nechám se unášet na vlnách krve prolité Gotrekovou sekerou, což je přesně to, co jsem dostal.
Od knihy jsem něco očekával a přesně to jsem dostal, díky čemuž mi nezbývá nic nežli hodnotit 4 hvězdami z 5.

V tomto případě vám možná budu připadat jako barbar, ale musím napsat svůj názor a ten je, jaký je.
K Zeměploše jsem se dostal poměrně nedávno a logicky jsem začal prvním dílem této série. Když jsem se čtením začal, považoval jsem knihu s tím svým „?“ a nebo „!“,za jedno z nejlepších literárních děl (V určitém ohledu), jaké jsem kdy četl. Problém nastal asi po 120 stranách této knihy. Tehdy mne kniha začala nudit a přes to, že jsem ji dočetl, musím uznat, že to pro mne bylo celkem utrpení.
Netvrdím, že se jedná o špatné dílo, pouze říkám to, že mě toto konkrétní dílo nesedlo.
Mohu však všechny Pratchettovi fanoušky uklidnit tím, že jsem dal sérii i druhou šanci a v několika dalších dílech, které jsem četl, jsem Prachettovi propadl.
Vzhledem k první necelé polovině, která mne opravdu bavila a užíval jsem si ji, přistoupím na hodnocení 3 hvězd.

Co se týká Hobita, četl jsem jej až po celé trilogii Pána prstenu a musím uznat, že se jedná o zcela jiný styl příběhu.
Hobit je mnohem méně hrdinský, mohutný a monumentální příběh, nežli Tolkienova vlajková loď a to je hlavní kouzlo tohoto příběhu. Pomalé odhalování povahy Bilba Pytlíka, spolu s budováním vztahu s trpaslíky a Gandalfem, když pomalu proplouvaly otevřenými krajinami, i temnými lesy a setkávali s se stejně nebezpečnými nepřáteli jako se kterými bojovaly armády z Pána Prstenu.
Co se týká jazykových prostředků a slohových postupů, archaismů a slovních spojení, nemohu je hodnotit jinak, nežli jako brilantní.
Jediná věc, která mi ještě zbývá, je ohodnocení filmové adaptace, kterou považuji za strašnou a dále se o tom rozepisovat nabudu, jelikož toto je Databáze KNIH, nikoli filmů.
Mé konečné hodnocení této, nebudeme si nic nalhávat, pohádky je takovéto: 5 hvězd a tleskám za další Tolkienovo geniální dílo.

No konečně také recenzuji poslední z trilogie, kde se pokusím o co nejobjektivnější hodnocení.
Svazek je opět rozdělen na dvě knihy, z čehož jedna je z pohledu zbytku společenstva a druhý se skládá z Froda, Sama a Gluma.
První polovině nemám co vytknout. Dle mého názoru se jednalo o literárně dokonale zpracované, příběhově plné a fantasticky nabyté vyprávění toho nejlepšího základu. Jedná se o jednu z nejdokonalejších knih, jakou jsem kdy četl. Vůči ději, slohovému stylu a jazykovým prostředkům nemám žádné námitky, ani kritiku. Prostě a jednoduše dokonalé.
K druhé polovině mám asi tolik: Jazykové prostředky, slohový styl, dokonce i dějová linka jakožto taková jsou dokonalé, mou jedinou kritikou zde je, stejně jako u prvního dílu, mé subjektivní zaujetí vůči Frodu Pytlíkovi.
Já tuto postavu vskutku nemám rád a přikláním se k tomu názoru, že i v knihách je hlavní postava spíše Sam Křepelka.
Vyvrcholení celého děje je dojemné a čtivé, stejně jako celá kniha. Leckomu by se mohlo jevit zakončení děje zpět v Kraji nudné a zbytečné, dle mého názoru tomu tak ale není. Toto zakončení děje bylo konečné a totální a podle mne bylo potřeba pro úplné vyvrcholení děje jednotlivých postav.
Dodatky byly velice kvalitní, užitečné a dobře seřazené, tudíž dle mne bez chyby.
Jelikož toto je databáze knih, nebudu se tu věnovat rozdílům mezi filmy a knihami, jenom podotknu, že jsou markantní.
Celou knihu hodnotím nejlépe ze všech 5 z 5 hvězd a dal bych nejraději 10, bohužel to nelze.
Celou sérii pak hodnotím jako jeden z nejlepších výtvorů světové fantasy tvorby, v celé historii.

Jako jsem ve své recenzi u prvního dílu Společenstvo obhajoval, Dvě věže nyní budu naopak lehce kritizovat.
Nejdříve však ke kladům, kterých je podstatně více.
Rozdíl oproti prvnímu dílu bylo hlavně to, že zde byly hlavní postavy naplno uvedeny do světa, který byl čtenářům vysvětlen a odhalen. Dílo začalo být akčnější a dějově rychlejší, já však tvrdím, že kvalita byla stejná jako u prvního dílu, akorát vzata z druhého konce.
Kniha je rozdělena, stejně jako první díl, na dvě poloviny, s tím rozdílem, že zde je každá z knih o úplně jiném prostředí a vypravěčích příběhu.
První knihu Dvou věží, nemohu nijak kritizovat, jelikož se mi zdála de facto dokonalá, co se však týká knihy druhé…
Druhá kniha se mi nelíbila tolik. Ne protože by byla špatně napsaná, nebo dějově slabá, to rozhodně ne. Tato kniha se mi tolik nelíbí z podstatně prozaičtějšího důvodu. Ptáte se jaký to je? No, nemám rád Froda.
Již od filmů tuto postavu bytostně nesnáším, působí na mne nesympaticky, bez špetky intelektu a silné vůle. Ani Dvěma věžím se nepodařilo mou čistě osobní zaujatost vůči tomuto charakteru změnit a ani Sam Křepelka a Glum to nikterak nezachraňují.
Mám-li však být objektivní musím uznat, že druhá kniha ze Dvou věží, je minimálně stejně dobrá, jako celé Společenstvo prstenu.
Můj konečný názor je tedy takovýto: 5 hvězd a je to málo za takto objektivně téměř dokonalé dílo.

Jako nemálo z nás jsem i já nejdříve viděl filmovou verzi tohoto výtvoru a až po několika letech jsem si konečně pořídil a přečetl i knihu.
Rád bych zde umístil nějaké objektivní hodnocení, kde bych se snažil vyhledat všeliké vady na kráse tohoto díla, ale mám-li býti upřímný, i přes veškerou mou snahu jsem nebyl schopen žádnou chybu nalézt.
Kniha od prvního okamžiku nebyla napínavá, to je pravda, ale pouze pomalu a obezřetně nakusovala děj a to podle mne není vůbec špatné. Ano, někdy by si mohl stěžovat, že je děj pomalý a na začátku nezáživný, nebo snad dokonce nudný, já mám ovšem jiný názor. Ne každá kniha musí přetékat krutými řežbami a boji o moc, kde tečou potoky krve. Pán prstenů není druh fantasy, které se vás snaží ohromit brutalitou a silou svých bojovníků. Pán prstenů buduje silný děj, historii a boje proti obrovským armádám dává spíše za odměnu, nežli jako samozřejmost na každé páté stránce.
Společenstvo prstenu neobsahuje de facto žádné krvelačné boje. Tato kniha postupně buduje děj a odhaluje svůj pohádkový svět.
Svět obsahuje mnoho kouzelných bytostí a míst, doslova nasáklých magií a emocemi.
Co se týká dlouhých popisů: Netvrdím, že tam nejsou, ale snad nikdo si nemůže stěžovat, že by pan Tolkien psal stejně jako Victor Hugo. No a můj osobní názor na dlouhé popisy je v tomto případě rozhodně pozitivní, proč by někomu vadil popis něčeho nádherného od člověka, který to se slovy, archaismy a jazykem uměl tak dokonale jako filolog John Ronald Reuel Tolkien?
Pokud se někdo snaží tvrdit takové věci, jako to, že počítačová grafika dokáže v dnešní době vytvořit mnohem hezčí světy, musím říct ano, to samozřejmě dokáže. Ale jenom málo brilantních autorů bylo schopno vytvořit svět s tak bohatou historií a atmosférou. Jediní, kdo mne napadají, jsou pan Martin a Sapkowski a ani jeden z nich, dovoluji si tvrdit, nevytvořil tak bohatou historii ke svému světu jako pan Tolkien.
Co se týká obálky a ilustrací, považuji za zcela zbytečné je tu řešit, jelikož existuje několik různých vydání a každé vypadá úplně jinak.
K filmovému zpracování povím jenom tolik, že je neskutečná škoda to, jakým způsobem vynechali postavy jako je Tom Bombadil a mnohých dalších.
Nyní ke konci svého hodnocení musím uznat, že by se dalo říci, že jsem zde až přehnaně hájil pana Tolkiena a hodnotil jsem spíše celé jeho dílo, nežli pouze Společenstvo prstenu, ale dle mého názoru nelze děj prvního dílu trilogie plně pochopit bez toho aby, jste si přečetli alespoň ještě nadcházející dva díly, Hobita a Silmarilion.
Mé rozhodnutí je jasné. Za krásně jazykové, popisné a vyprávěcí prvky knihy dávám 5 hvězd a zdá se mi to málo. (Třeba, že připouštím, že tento díl by se dal z trilogie považovat za nejméně zábavný.)

Jednoduchá, prostá, jasná kniha, mířící přímo na branku, možná s maličko pomalejším rozjezdem, ale následné plná bojů se skaveny, démony, uctívači chaosu a bestiemi.
Kniha na vás dýchá stísněnou atmosféru vzducholodi Ducha Grugniho a následně i obléhaného trpasličího města.
Pro tuto sérii typický humor zde samozřejmě nemohl chybět, nemluvě o jednouchém, ale dobrém ději.
Nechyběl tu ani Thanquol a tak pro mne byla tato kniha velice dobrá volba a doporučuji ji přečíst.
Hodnotím 4 hvězdami.

Na začátek je třeba vyložit některá fakta o této v současné době poměrně raritní knize.
1, Nejedná se o žádné příběhové vyprávění.
2, Spíše nežli cokoli jiného je to studijní materiál, což potvrzuje i to, že jsem byl o této knize schopen dlouze debatovat s učitelkou na Český jazyk.
3, Nejedná se o zábavné čtení, ale o faktické poznatky, zrozené v hlavě mistra.
Po přihlédnutí na tato fakta nemohu než dát 5 hvězd, kniha byla přesně to, co jsem očekával a jednalo se o další střípek ukazující mistrovu mysl.

Jedná se o jednoduché, rychlé, oddechové a dobré čtení, ze světa Warhammeru, ve městě Nuln a dle mého názoru se jedná o nejlepší díl Zabíječů.
Mé důvody k tomu jsou následovné:1, Tento díl má mnohem konzistentnější děj než první díl
2, Poprvé se zde objevuje má nejoblíbenější postava ze světu Warhammer a to sice šedý věštec Thonquol
3, Přes to, jak jednoduché čtení to je, obsahuje ohromné množství humoru, jak díky charakteru skavenů, tak díky Gotrekovi.
Mé hodnocení je tedy kladné, ale musím uznat, že jsem k jejímu příběhu možná nepřistupoval tak jak bych měl. Celou dobu jsem totiž fandil skavenům a to konkrétně právě Thonquolovi. Proč ptáte se? Důvod je jednoduchý: před touto knihou jsem četl Šedého věštce a Chrám hada, díky kterýmž jsem přilnul právě k tomuto krysákovi, kterému jeho plány kazí jeho podřízení.

Tato kniha se velice odlišuje od následujících dílů z pera pana Kinga, i Longa, ale rozhodně není špatná.
Četl jsem ji po dočtení Chrámu hada a byl jsem velice spokojen.
Kniha je rozdělena do kapitol, které jsou vždy z jiného prostředí a moc na sebe nenavazují, což by mohlo kdekomu vadit, ale já mohu jenom napsat, že ani jedna z povídek nebyla špatná (ale ani nebyly všechny stejně dobré).
Je to příjemné uvítání do charakteru Gotreka, silného, humorného a šíleného a Felixe, doposud pouze studenta, bez odvahy, neustále vyděšeného, ale i přes to dobrého v boji.
K této knize nemám co více dodat a hodnotím ji 3.8 hvězdami.

Tuto knihu jsem náhodou odhalil v naší knihovně a trvalo mi docela dlouho (asi dva roky), nežli jsem se dokopal k tom, se na ní vrhnout.
Inu, čekal jsem dva roky a knihu jsem pak četl asi tři dny.
Děj a hlavní postava mne do sebe vtáhly a já nemohl přestat číst. Pomalu vykreslovaný svět, krásné prostředí specifický humor a vykreslování mne ohromily a do této knih jsem se takřka zamiloval.
Je pravda, že tuto knihu jsem četl jako první fantasy po poměrně dlouhé době (asi tři měsíce) a tak mne tento absťák nejspíše dosti ovlivnil, ale nemohu jinak, nežli dát 5 hvězd.

Knihu jsem četl prakticky ihned po jejím vydání, natěšen na kvalitní české fantasy…
Rozhodně nemohu tvrdit, že by kniha byla odpad, ale mé, možná až přehnaně vysoké očekávání zklamala.
Její zasazení a základní myšlenka se mi zdála a doposud zdá vysoce potenciální, ale nejsem spokojen se způsobem, jakým se toho oba autoři chopily.
Jedním ze základních bodů jejich propagace bylo to, že se bude jednat o naprosto originální myšlenku, s naprosto originálním dějem a že se rozhodně nebude jednat o standardní fantasy, což se (opět) rozhodně nekonalo.
Zdálo se mi, že si tato kniha vypůjčila až nepříjemně mnoho od ságy Píseň ledu a ohně a abych byl zcela konkrétní, nadhodil bych příklad jisté podobnosti příběhu Aryi Stark z Písně a Acrel z Odkazu
Tastedarů.
Dalším bodem bylo to, že se zde neobjeví žádný OP mág, což nebylo tak úplně dodrženo v případě kněžky.
Co se týká děje, nehodlám zde nic bližšího prozrazovat, ale tvrdím, že se autoři celou dobu jenom klidně houpali na hladině a čekali, až přijde vítr v podobě dalších čtyř dílů. Jinak řečeno, příběh byl celou dobu plochý a postavy nudné, což dle mého způsobila poměrně malý rozsah knihy. Jednalo se tedy vlastně pouze o takový úvod do světa.
A mám-li být upřímný, jediná postava, která mne alespoň trochu zaujala, byl Wrael a jiná jména si již vlastně ani nepamatuji.
Ilustrace se mi zdaleka nezdály až tak dokonalé, jak jsem podle tvrzení obou autorů očekával a slíbený rozvětvený a složitý svět se upřímně také moc nekonal.
Mezi ta nejpozitivnější fakta se počítá primárně to, že toto je pouze začátek a se světem, do kterého mají nakročeno, se dá provést ještě veliká spousta věcí a tak jenom doufám, že to autoři nebudou dále kazit. Dalším kladem je obstojné jazykové zpracování, některé věty a použití slov, si však autoři mohli lépe rozvrhnout.
Jak už jsem psal, nejedná se až o tolik tragický výtvor a tudíž hodnotím třemi hvězdami, konkrétně potom spíše tak 2.5 hvězdami.
+Co se týká argumentů typu: Ale vždyť tohle je jejich prvotina, co by, jste čekali? Ano, je pravda že toto je jejich první dílo, ale to nemění nic na tom, že za něj požadují 300Kč. (Netvrdím, že se jedná o bůh ví jak ohromnou částku, ale za peníze očekávám kvalitu. Konec konců Zaklínač stojí obdobnou částku.)

Tuto knihu jsem četl dvakrát a dovoluji si ji hodnotit z právě tohoto důvodu.
Přes to, že jsem Střet králů četl dvakrát, mohu s klidem na srdci tvrdit, že mne ani na okamžik nenudila a byl jsem schopen se vžít do všech postav a cítit s nimi, stejně tak, jako je nenávidět.
Chápal jsem motivy jednotlivých charakterů a krásně navazující vyprávění, nepřerušené od prvního dílu ságy.
Nemám, co bych dále psal, kniha se mi zdála bez mála dokonalá a každý milovník fantasy by si ji měl přečíst, i přes její abnormální tloušťku.

Hru o trůny jsem měl šanci poprvé číst asi před pěti lety, následně podruhé před lety dvěma a v současné době poslouchám namluvenou audioknihu.
Díky tomuto opakovanému prožití knihy si nyní dovoluji ji ohodnotit a nemohu jinak, nežli dát pět hvězd.
I přes tloušťku knihy, která by mohla kdekoho odradit, nelze říci nic než to, že se jedná o dokonale propracovaný příběh s dokonale napsanými postavami, proloženými postupným odhalováním magie a historie svět, postav a intrik, které se v královstvích po léta nastřádaly do abnormálního množství.
Každá postava se od sebe liší a není šance, že by byla jedna s druhou charakterově totožná. O tom svědčí i to, že mne některé postavy neuvěřitelně štvaly.
Jedná se o jedno z nejlepších fantasy děl, které jsem kdy četl a tleskám panu Martinovi za snahu a úspěch jeho dnes již profláklého světa.