senora komentáře u knih
Nemůžu si pomoct, ale za mě to není dobrý. Je to jako by to bylo nedotažené, jako první verze. Absolutní nepřehlednost v postavách a to jak mezi vyšetřovateli, tak mezi lidmi ve vesnici. To šlo vychytat, štvalo mě to od začátku a do konce jsem pořád listovala dopředu, kdo je kdo. Jednou bylo použito jméno, jednou příjmení. Možná seznam postav, jak se občas děla by pomohl, mě tedy velmi.
Nevím, jak tam vstupovaly Beskydy, kromě toho, že to tam bylo uvedené. Kdyby se to stalo na jižním Plzeňsku, tak by to vyšlo nastejno. Takže opěvování reálií od ostatních čtenářů mě úplně míjí. Hlavní nedostatkem je pro mě samotný příběh, všechno je tak nějak nakousnuté, nedotažené. Trochu anglické detektivky ze začátku, trochu severské krimi ke konci, nějaké vztahové linky a osobní životy detektivů.
Beru to jako příslib a naději na další knihy, ale tahle mě úplně neoslovila.
Trochu mě překvapuje to neustálé omílání, že je to výpověď mileniálů. Pro mě je to univerzální výpověď a právě většina lidí se v tom najde, proto mají knihy Sally Rooneyové takový úspěch.
Po pravdě netuším, jak to spisovatelka dělá, vlastně v to není nic zvláštního, ale krásně se to čte, krásně se o tom přemýšlí. Možná ta rovina, kdy sledujeme všechny ty postavy, jak pochybují, jak se odhodlávají k něčemu a kolikrát pak ani neseberou odvahu něco udělat. V kombinaci s dopisy, kde je částečně odhalena motivace a souvislosti to pak krásně zapadá do nějaké ucelené podoby.
Ano, já oceňuji tu myšlenku a částečně i zpracování, ale většinu času jsem se nutila do čtení, protože mě to nebavilo. Ono to vlastně přispívá k tomu, aby si člověk uvědomil, že zneužívání může být plíživé, ne na první pohled bijící do očí. Navenek žádné velké drama.
Super, konečně je to ono. U všech ostatních knih mě ten Bergman štval, protože tam vlastně nebyl ten vyšetřovatel vůbec důležitý, i když chápu, že série táhnou. Tady by to fungovalo i bez té vraždy, ale co už.
Přidávám se do tábora, kde se mi moc líbila kresba, ale nebavil mě příběh. Některé stránky jsou opravdu parádní, třeba na fotbalovém hřišti, to je opravdu bomba.
Musím se zastat pana Kosatíka. Spousta komentářů tady odsuzuje jeho vstupy, ale přece je to rozhovor. Jeho otázky jsou někdy dlouhé, ale vždycky v kontextu otázky a dovysvětlení. Že jsou to otázky na tělo je přece dobře, jenom to reprezentuje jiný pohled, který by čtenáře nenapadl nebo by se nerad ptal, aby se nedostal do konfliktu. Mě se to na tom naopak líbilo moc a myslím, že paní Třeštíková to ustála se ctí a naopak jsme se toho dozvěděli o to víc.
Nevím, jak to tenhle spisovatel dělá, ale vždycky mě překvapí, jak mě jeho knihy baví. A to vůbec, ale vůbec nemám ráda knihy se špionážní tématikou. Je to čtivé, je to k zamyšlení nenásilnou formou, prostě mnohovrstevnaté, takže si tam každý může najít něco jiného.
Lituji, ale já se asi s autorkou míjím. Psát určitě umí výborně, proto jsem taky dočetla obě knihy. Ale celou dobu ve mě něco řvalo: "Proboha, proč?". Pseudonym autorky asi předznamenává obsah knih. Je to vážné, je to závažné a osudové, pro mě tedy příliš.
Neurčité náznaky patosu schované za slůvko TO. To je to vážně trápilo, ono je to rozdělovalo a neurčité to leželo mezi nimi. Ne, s tím mám problém. Výkřiky do tmy mi nestačí, to táhne obě knihy ke dnu.
Plný počet s tím, že jsem si ty fejetony rozložila, jako kdyby vycházely v tisku. Ne více jak tři denně.
Přehnaně patetické. Samo se to přirovnává k Zoufalým manželkám, ale opravdu na to nemá. Postrádá to nějakou zábavnou linku a thriller to teda není, protože napínavé je pouze to, jestli hlavní hrdinka pošle otravnou Kimberley do patřičných mezí. Nesympatická hlavní postava, která vždycky udělá to, co nechce a co by neměla. Postavy se chovají nelogicky, ale hlavně vypravěčka, takže člověk v duchu řve : "Proč tohle děláš!" Sebe-pochvalný podtón v tom také nelze přehlédnou.
Ze začátku to začalo nadějně a rozmáchle, jenže konec je opravdu nepovedený, jakoby zkrácený. Ani mě nezklamala zápletka, jako nezakončení nebo spíš neukotvení příběhu vedlejších postav, kterým bylo na začátku věnováno poměrně dost prostoru.
Dočteno zhruba do půlky a dále odmítám číst. Celé se to to snaží přes příběh o jakési moralizovaní a moudra, ale do poloviny se k tomu stále jenom chystá. Čte se to moc pěkně, ale tajemný muž, který mění lidem životy, guru nebo promítnutí Boha do postavy? Bohužel, je to jako když natahujete strunu a u mě už praskla.
Knihu jsem si půjčila až teď, když už dávno utichl mediální rozruch, abych si udělala vlastní obrázek. Musím souhlasit, že je to nuda a je to zajímavé jedině dost bulvárním způsobem. Jediné plus je nakonec ta diskuze o tom, zda měla nebo neměla autorka vydávat takovouto knihu. Pro mě tam nebyla ta nadstavba, pro kterou by to mělo cenu publikovat. Popularita a loajálnost Největšího Čecha autorce tak svázala ruce, že z výsledek je uhlazený a nudný.
Nemůžu se zbavit dojmu, že jde o jakousi pomstu za nezájem. A to vůbec neřeším, zda je to fikce nebo skutečnost.
Musím předeslat, že historické knihy nejsou moje parketa a primárně je nevyhledávám, spíše naopak. Oceňuji především pro mě neskonale přijatelnou formou vysvětlená část anglické historie, kde konečně za jmény vidím lidi a proto si je budu pamatovat.
Uznávám, že na českou detektivku je to velice dobré. Žádné rádoby podsvětí, zbohatlíci, prostě normální lidé z masa a kostí, přesto se nemůžu zbavit pocitu konstrukce v pozadí. Krásná rozehrávka, smršť a rychlé dovysvětlení. Ty vraždy jakoby tam byli navíc, všechno vlastně do sebe zaklapne, ale vlastně to není vůbec zajímavé. Zajímavé jsou spíš charaktery a osudy lidí vtažených do příběhu.
Ze začátku se mi to líbilo moc, ale nějak mě to začalo rozčilovat. Na rady ostatních jsem četla sem tam pár stránek. Trochu mi to připomínalo takové ty pseudomoudra, která uvádí a končí episodu v seriálu, kdy vypravěč či vypravěčka glosuje s pokusem o nadhled a sebeironii. A on tam nadhled a sebeironie je, ale mění se do jakési blahosklonnosti a ta mě iritovala.
Jinak kniha je nádherná, o tom žádná.
Tak rozporuplná hodnocení jsou z mého pohledu zapřičiněná hlavně dvojí příčinou. Očekáváním a očekáváním detektivky. Měla jsem tu výhodu, že jsem o knize nic nevěděla. Tedy jasně, že je na přebalu Kniha roku 2015, ale co já vím, to že se prodává ještě nemusí být dobrá a občas ty žebříčky bývají vycucané z prstu.
Bez očekávání se mi dostalo sondy do duše člověka, který má problémy s pitím a já si nemyslím, že je to sonda nereálná. Naopak tohle se může stát každému. Jen si vzpomeňte kolikrát jste chtěli začít přestat kouřit, začít cvičit, kam až jste ten svůj problém nechali dojít, tak jako Rachel.
To jestli je pro někoho závěr překvapivý je třešnička na dortu. Vůbec tohle závodění, že kniha je špatná, protože od poloviny jsem věděl pachatele a ostatní to nevěděli, protože jsou hloupí, to jako vážně? V knihách jde o to vědět první kdo je pachatel?
Rozjelo se to pěkně. Kulinářské hody mě nebavily. Ale Bruno jako Superman a akční finále jak ze SAW to zabilo úplně.
Na malé ploše vykreslí postavu nejen tak, že se mi zdá, že jí léta znám a chápu její pocity, ale navíc nacházím paralely ve vlastním životě.