senora komentáře u knih
Poctivý klasický román. V těch postavách se skoro každý najde. Je pravda, že jsou akcentovány ženské postavy, tak nevím, jak to budou vnímat muži, ale jinak je to univerzální schéma. Vlastně takový boj uniformity s alternativou. Krása.
Tak za mě tedy ne. Jediné, co se tomu nedá upřít je čtivost, ale logika je postavená na hlavu ve všem. Od fóbické vyšetřovatelky, která reálně snad nemůže pracovat, po zápletku spojenou s kouzelnickými rekvizitami. Nechápu, jakou roli v tom hrál přizvaný odborník, nějaký hlubší vhled do světa mentalisty se nekonal. Navíc ten Víncent je asi retardovaný nebo nevím, řešení má od začátku v kapse a on si to nespojí. Je to spíš k naštvání. Pro mě nejslabší kniha autorky a to jsem jich přečetla docela dost.
Vyprávěno s vtipem a nadhledem. Každé zaměstnání je jakýsi uzavřený svět, který má svůj vlastní kolorit, lidi a historky. Když je to podáno vtipnou formou, tak je to radost, rozšířit si obzory zase o tyhle mikrosvěty. Děkuji, moc mě to bavilo.
Začátek by opravdu dobrý, vlastně několik docela dobrých knih zamíchaných dohromady. Opravdu na tom obdivuji jenom to, že se to podařilo jakž takž smysluplně pospojovat do jednoho celku. Dočetla jsem se sebezapřením a docela mě to ve výsledku nudilo.
Čekala jsem lehký román pro ženy a on to ve výsledku byl, ale pro mě s obrovským přesahem a ta atmosféra byla úžasná.
Urputná vyšetřovatelka, už jsem na ně skoro alergická, všichni jsou proti ní, aby se nakonec ukázalo, že je ta jediná kladná. Ta urputnost jít přes mrtvoly a ospravedlňovat si svoje přešlapy, které jiným vyčítám, to už je na mě moc.
Ach jo, není to špatné, jen už to tady bylo tolikrát, nic nového.
Někdo v komentářích napsal ZNEPOKOJIVÉ, to je přesně to slovo, které jsem hledala a krásně to vystihuje. Je to překvapivě (tedy kdo četl Praskliny, tak nepřekvapivě) čtivé. Autorka mě překvapuje a baví.
Knihy Petera May už pro mě mají charakter domova, cítím se v nich jako ryba ve vodě. Nehledě na sérii. Prostě nic světoborného, ale dobré a známé. I když mě to nenadchne, ráda je čtu a tato kniha se mi přesně proto líbila a hvězdičku přidám z nostalgie, že tato série končí.
Ach jo, pro mě těžké, ale krásné čtění. Po pár stránkách jsem to odložila, abych pak s velkou pompou přečetla jedním dechem, prostě musí na to být nálada. Povídky proměnlivé, ale všechny dobré.
Konečně něco nového neotřelého, napsané s vtipem a nadhledem. Souhlasím s ostatními komentáři.
Možná kdybych předtím nečetla tunu takových knih, tak by to bylo lepší, ale takhle už ne. Úryvky z deníku jsou pěkná nuda. Vím, je to dost masakr, ale neviděla jsem moc důvod, proč si to číst. Linka vyšetřovatelů je na tom trochu lépe, ale také nic světoborného. Možná špatná kniha ve špatnou dobu, ale nic pro mě, pokračování číst nebudu.
Ne, ne a ne. Chápu, že je to poplatné době, ale proto se mi to ještě nemusí líbit. Zklamání veliké, protože jsem myslela, že vtip bude ve slovním přetahování se a ne v tom, že někdo cvičí druhého jako pejska. Mě to absolutně minulo.
Mrzí mě to, ale moc mě to nebavilo. Úroveň proměnlivá a převládala spíše nuda.
No ano, nečte se to špatně. Usedla jsem k tomu jakoby z povinnosti, když přečtete dvanáct předchozích knih, tak musíte přečíst i tuto. Je to pohádka pro dospělé, tak to beru.
A čte se to zase sakra dobře. Pokud to bude první kniha ze série, kterou přečtete, tak vás to asi nenadchne a navíc tolik spoilerů z minulých knih, ale jinak, proč ne.
Kvalita povídek je tak kolísající, že je s podivem, že je napsala stejná autorka.
Je to výborné, trochu detektivní, trochu drama. Překvapuje mě, že nikdo nepřirovnává tuto knihu k Sedmilhářkám, tou atmosférou mi to připomíná a několikrát jsem si na to vzpomněla. Není to tedy stejné, jen stejné prostředí.
Za mě výborná kniha, lehce se čte a témat k zamyšlení také spousta.
Obdivuji odvahu, s kterou jde autor s kůží na trh. Někdy prostě nestačí vzájemná sympatie a odhodlání. Jde tam hodně vidět ten věkový rozdíl, jeden by se chtěl usadit, to jde vyčíst z těch pasáží s prarodiči a druhý se chce ještě rozhlédnou po světě.
Začátkem jsem se nemohla prokousat, protože ač to bylo líčení začátku vztahu, tak z toho čišela zášť a obviňování, prostě jste z toho vycítili, že to píše až po rozchodu a ta atmosféra zamilovanosti a nadšení tam nebyla. Jsem ráda, že jsem se prokousala a dočetla.
Egoismus je samozřejmý, když je to psané upřímně a ich formou. Myslím, že z každého by vyšel egoista, nemyslím, že by byl autor nějak úchylně egoistický. A kritické hlasy na doklarování intelektu, prosím, vždyť je to intelektuál, tak jak má tedy psát? Myslím, že to, co my bereme jako povyšování, je jeho denní chleba.
Ano, taky by mě zajímalo, to co je tady čtenáři skryto. Ten prožitek tam chybí, hlavně ten negativní. Je to jako by jsme se koukali na obraz, kde malíř namaloval to, co chtěl abychom viděli nebo to jak chce, aby to bylo vnímáno. Tady vlastně není vůbec popsán vztah mezi těmi lidmi, je to jako dopis z výletu, kde nepíšu nic negativního, aby si doma nedělali starosti. "Mám se dobře, je tu krásně, byla bouřka a hnusně, ale dalo se to." Něco takového. Přesto se mi to líbilo moc. Cestopisy vlastně moc nemusím, ale tenhle byl vyjímka.