Půlnoční pacient

Posloucháno na ČRo. Především J. Hartl mi přišel skvělý a celý příběh, ač vlastně nikterak přehnaně akční, byl poutavý a jsem ráda, že jsem slyšel en bloc a nemusela čekat na další dny a pokračování.

2 07.08.2022

A takhle nějak musí pomalu a jistě hrábnout každému, kdo se nechce účastnit podobných her na KDO JE KOMU KÝM, ale prostředí je nemilosrdné, takže se ho neptá co chce, a on se účastnit musí. Žádná romantická idylka typu James Bond, ale špiclování ve své každodennosti. Navíc je to můj oblíbený autor.

06.08.2022

přiznávám, že jsem také poslouchala rozhlasovou adaptaci a musela se sem podívat, oč vlastně mělo jít a stejně jsem z toho jelen :).

19.07.2022

Knížka mne naprosto strhla do víru děje. Napjatá jsem byla od začátku do konce.

Nedávám hodnocení na hvězdičky, protože jsem nečetla knihu, ale poslouchala rozhlasovou dramatizaci. Navzdory hvězdnému obsazení mých nejoblíbenějších hlasů jsem to nebyla schopná poslouchat. Sotva se děj trochu rozjel, začala jsem se totálně ztrácet. Musela jsem si dohledat rozbor knihy v čísi bakalářce, ale ani ten moc nepomohl. Byl to totální chaos proložený příšernými a příšerně předlouhými hudebními vložkami. Vzdala jsem to asi ve třetině. Být to jiné téma, dala bych následně šanci tištěné verzi, třeba by to bylo lepší, ale špionážní drama jde mimo mě v jakémkoliv formátu.

1 27.09.2021

“A davy děsit upraveným výkladem každého nového nařízení(...)Zmnohonásobit tak nedůvěru, prohloubit čistky, posednout strachem z vlastního stínu každého jedince. Je to přibližně ono?”
Poměrně čtivý špionážně psychologický román působivě přibližující náladu plnou strachu v době studené války v 50.letech. Moje první a rozhodně ne poslední kniha od E. Hostovského.

36 09.08.2021

Psychologický román spíše než špionážní, a to nikoli pouze kvůli hlavní postavě psychiatra Malíka. Egon Hostovský využívá kulis své americké emigrace a tvoří mj. pod vlivem svého bratrance S. Zweiga. Rok vydání Půlnočního pacienta odpovídá době studené války, která nabízí ideální prostředí nejen paranoie a strachu, ale i pro vztahy k životním ženám Arnošta Malíka. Špionážní prostředí tady nenabízí akci, honičky, schovávání, maskování etc. Hostovský na něm vykresluje chování a pocity postav v prostředí všeobecné nedůvěry a podezírání té doby. Nemalou roli sehrává alkohol umožňující odhlédnout od tíživé reality. Čtenář je oproti autorovi v nevýhodě, protože okolnosti chování hlavního protagonisty mu prozrazuje jen velmi neochotně, na rozdíl od jeho momentálních duševních stavů. A přece, nebo právě proto, mě Hostovský do Půlnočního pacienta vtáhl jako do husté, temné pavučiny. Objevila jsem "nového" autora. Skvělé!