Půlnoční pacient

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

New York, léta padesátá, doba studená války. Psychiatr doktor Malík, je povolán tajnými službami léčit psychicky vyčerpaného agenta, aby vše zůstalo v tajnosti, dochází onen agent k doktoru Malíkovi do jeho bytu vždy o půl noci. Ale vše se komplikuje, boj mezi jednotlivými stranami a minulost doktora Malíka.

https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/231122/big_pulnocni-pacient-231122.jpg 3.942
Nahrávám...

Komentáře (10)

Kniha Půlnoční pacient

Janina2609
27.09.2021

“A davy děsit upraveným výkladem každého nového nařízení(...)Zmnohonásobit tak nedůvěru, prohloubit čistky, posednout strachem z vlastního stínu každého jedince. Je to přibližně ono?”
Poměrně čtivý špionážně psychologický román působivě přibližující náladu plnou strachu v době studené války v 50.letech. Moje první a rozhodně ne poslední kniha od E. Hostovského.

Rihatama
09.08.2021

Psychologický román spíše než špionážní, a to nikoli pouze kvůli hlavní postavě psychiatra Malíka. Egon Hostovský využívá kulis své americké emigrace a tvoří mj. pod vlivem svého bratrance S. Zweiga. Rok vydání Půlnočního pacienta odpovídá době studené války, která nabízí ideální prostředí nejen paranoie a strachu, ale i pro vztahy k životním ženám Arnošta Malíka. Špionážní prostředí tady nenabízí akci, honičky, schovávání, maskování etc. Hostovský na něm vykresluje chování a pocity postav v prostředí všeobecné nedůvěry a podezírání té doby. Nemalou roli sehrává alkohol umožňující odhlédnout od tíživé reality. Čtenář je oproti autorovi v nevýhodě, protože okolnosti chování hlavního protagonisty mu prozrazuje jen velmi neochotně, na rozdíl od jeho momentálních duševních stavů. A přece, nebo právě proto, mě Hostovský do Půlnočního pacienta vtáhl jako do husté, temné pavučiny. Objevila jsem "nového" autora. Skvělé!


JP
20.01.2021

Slušná záležitost, která mi asi nejvíc připomněla 'Nevinného' od Iana McEwana. Nenadchne, ale ani neurazí. Spíš jde o to, jestli vás tohle tématicky zajímá. U mě průměr ve všech ohledech.

ddkk
12.07.2020

Příšerná padesátá léta, všude plno špiónů, podezírání každého každým, strach z odposlechů, pronásledování, nejistota. Kdo je kdo? Kdo pro koho a zda vůbec vyzvídá? Je to všechno jen stihomam nebo všeobecná obsese? Kdož ví...

Zajímavý psychologický román Egona Hostovského, který mistrně vykresluje prostředí špiónů a vyzvědačů v amerických kulisách...

Dávám plný počet a doporučuji.

Kortez
03.01.2020

Nevyhledávám knihy se špionážní tématikou, tato se mi dostala do rukou náhodně a nakonec to nebyla vůbec ztráta času.

druzickaster
15.09.2019

Egon Hostovský, autor psychologických románů. Ano, tento žánr jde tomuto panu spisovateli velmi k duhu. Půlnoční pacient, na první pohled, román se špionážní zápletkou, Ale... mrkněte se na špiony z druhé strany, jaké to je žít v neustálém klamu, stresu, boji o holý život a nejen svůj, kdy jeden neví pro koho pracuje dnes druhý a třetí, že je už tuhý? Sám tento námět by vydal na nejednu knihu, ovšem držte si klobouky jedeme z kopce, autor do této knihy natěsnal ještě další témata, vzpoura proti konvenčnímu běhu dějin, řekněme na světové úrovni, ovšem poučení lze aplikovat i na lokální písečky, třeba i politické v různých kocourkovech. A co můžeme vyvodit, že i zarytí nepřátelé se mohou spojit, pokud jim někdo chce sáhnout na jejich prebendy....a ono poučení?, staré české, nelze čůrat proti větru, hlavou zeď neprorazíš a z mé vlastní zahrádky Pendolino ve stošedesáti rukama nezastavíš, jen to zamlaská... A to ještě pořád nejsme u konce... nebudu spoilovat, a tuto knihu můžu jen doporučit.

senora
13.06.2019

Nevím, jak to tenhle spisovatel dělá, ale vždycky mě překvapí, jak mě jeho knihy baví. A to vůbec, ale vůbec nemám ráda knihy se špionážní tématikou. Je to čtivé, je to k zamyšlení nenásilnou formou, prostě mnohovrstevnaté, takže si tam každý může najít něco jiného.

PetK
27.12.2017

Mám raději klasické čtení než dramatizace a rozhlasové hry. Tady ale musím ocenit herecké obsazení, to bylo špičkové. Nicméně jinak mě příběh moc nezaujal - chybělo mi nějaké napětí, gradace, nemluvě o tom, že jsem se zhruba od poloviny začala dost ztrácet v tom, kdo je špion a které strany. Ani závěr nepřinesl žádnou katarzi. Bylo to krátké, tak jsem to doposlouchala, ale bohužel, žádný velký zážitek.

1