Šebestová3 komentáře u knih
Ačkoli jsem po přečtení anotace od knihy čekala něco jiného, příjemně mě překvapila. Absolutně bych se nezlobila, kdyby byla třikrát tak dlouhá. Postavy naprosto skvěle vykreslené....bavilo mě sledovat jejich vývoj a sázet se o to, kam povede jejich další krok.
Parádní kniha pro všechny, kteří rádi podrobně sledují policejní vyšetřování. A taky pro všechny, kdo mají rádi bizarní a nečekané konce!
Tohle nebyl úplně můj šálek kávy....což ovšem mou naprostou oddanost autorovi vůbec nijak nenarušuje :-D
Geniální. Skvělá kombinace napětí, vtipu i dojetí. Nejlepší Robothamova kniha, co jsem dosud četla.
Není úniku byla skvělá kniha....Na dostřel už mě teda nebavilo a Most sebevrahů stejně tak. Vystavěné jsou ty příběhy stejně: krátký časový úsek, jedno místo...ale to budování napětí a šílené zvraty, kterých docílil v knize Není úniku, ty už se prostě zopakovat zatim nepovedlo...
První Mayneova kniha, která mě dokázala vtáhnout do děje. Ačkoli tady často padá, že byl děj přitažený za vlasy, s čímž souzním, tak se mi líbila spád děje i postava vyšetřovatelky, která jako bývala kouzelnice umí prokouknout i jiné než kriminální triky a umí se
dívat jinýma očima.
Detektivky s uzavřeným počtem podezřelých, kde se vina přelévá z jednoho na druhého, zatímco se postupně odhalují charaktery, mě baví...Tohle byly takové Zoufalé manželky jinak.
Moc povedený. Po přečtení knihy Howarda Cartera o objevení hrobky byl tento román příjemnou fabulací a odpočinkem.
Přístupná cesta, jak shrnout fenomén současnosti jménem Banksy, který je přes veškerá dostupná fakta stále zahalen tajemstvím.
Má i horší kousky, ale stejně pořád nechápu, proč po téhle spisovatelce vždycky sáhnu, když už předem vím, že mě čeká snadno odhadnutelný děj a průměrný horor.
I když havárie jaderné elektrárny je víceméně na druhé koleji, je to neskutečně silný příběh, který mi několikrát vehnal slzy do očí.
Moc hezký a v dnešní době zvlášť důležitý příběh a nádherné ilustrace - skutečné pohlazení po duši!
Věřím, že se v popisu (nenazvala bych to humornými historkami) někteří najdou...ale teda vedle Aristokratky (ke které se kniha nenápadně odkazuje) to ani neleželo.
Kruh se uzavřel, stejně jako u první knihy jsem se od plic zasmála ( vsuvku v podobě deníku Josefova předka tudíž autorovi velkoryse odpouštím)
Tohle mi přišlo jako jedna z těch lepších, z celé série Strašidelných domů. Minimálně mě teda dokázala dost zaujmout oproti některým předchozím.
No...tak jsem se k tomu zázraku konečně dostala. Ale za mě má teda Murakami lepší knížky...tohle mi přijde jako zbytečně mnoho povyku pro nic.