SBH komentáře u knih

(SPOILER) Tohle bylo utrpení.
Na začátku Vivian prokleje Rhyse kvůli jeho zasnoubení (nebo zaslíbení) jiné ženě. Pak se ale záležitost neřeší a Rhys je nadále svobodný a bez závazků. Proč vlastně došlo k tomu prokletí?
Asi nejstrašnější věcí byla neustálá nadrženost ústřední dvojice. Namísto řešení mega magického průšvihu se hrdinové potáceli v jednom víru setrvalého chtíče. Ještě ke všemu jsem jim nevěřila ani pozdravení, a to jsem vyhlášená citlivka. Nějakou vášeň? Lásku? Ani omylem. Ulepená a dýchavičná erotika nemá totiž s láskou nic společného. Ještě víc mi lezlo na nervy sebeobelhávání hrdinky, její setrvalé: ono to není tak, jak to ve skutečnosti je, a ne, a ne, a ne! Navzdory silným prohlášením v závěru ani jeden o druhém nic nevěděli a rozhodně se nezamilovali do osobnosti toho druhého.
V souvislosti s touto závadou mě netáhla ani linie s kletbou, ačkoli ta měla zadání nastavené poměrně zajímavě.
Jenže rušení kletby, souboj s duchem a další čarodějnické záležitosti postavy řešily s předvídavostí a důvtipem čtyřletého dítěte. Nad všemi podezřelými věcmi (zčernání magických čar, obživnutím plastových lebek či žádostí Amandy) se zvesela mává rukou (viz sebeobelhávání), jako kdyby se nedělo nic důležitého. Při podobném problému bych jako první oslovila právě magické oddělení univerzity. Přístup její představitelky (koukejte to rychle vyřešit a moc mě tím neobtěžujte) je ještě pochopitelný (inu pedagog), ale reakce Rhyse nikoli. Vždyť to byl světák, šarmantní a úspěšný podnikatel, ten měl situaci rozhodně zvládnout. Stejně jako v romantické složce ani zde jsem netrpěla obavami, jak si Viv poradí. Nakonec potíže, které odradily i mnohem zkušenější a mocnější čaroděje (Elaine či Simona), vyřešila v tanečním rytmu levou zadní a pak odhopkala inu za dalším sexem. Důvěryhodnost v prachu.
Pak už mi lezly na nervy drobné detaily, které v důsledku hodně poškodí uvěřitelnost příběhu. O úvodním zasnoubení a jeho případném zrušení nebo co byla řeč. Tedy přesněji řečeno v knize nebyla. A dál. Viv se zaraduje, že ráno neučí, aby o odstavec dál vyšlo najevo, že vlastně učí. Celou dobu myslí jenom na sex s Rhysem, ale když k němu dojde, chlubí se, že má sepranou podprdu a děravé spoďáry. Jako fakt?
Mohla bych nadávat do aleluja, jsem strašně zklamaná. Ne, nelíbilo, ani trošku.

8 12.03.2023

(SPOILER) Kniha měla dvojnásobně ztíženou startovací pozici. Samozřejmě jsem se nemohla ubránit srovnání s Domem v blankytně modrém moři a moje očekávání byla opravdu vysoká. A potom neblahou souhrou okolností jsem ji otevřela v obtížné životní situaci.
Ačkoli jsem hned na počátku propadla skepsi, protože Wallace nebyl vykreslen jako hrdina mých snů (oproti zlatíčku Linusovi), četlo se to dobře a ani tíživé a znepokojující myšlenky, které text vyvolával, mě nedonutily sáhnout po něčem jiném.
Jak dobře jsem udělala! O autorovi už nebudu nikdy pochybovat, získal si opět mé srdce. Nejen že se mu podařil majstrštyk a napsal něco úplně jiného, než byl předchozí příběh, ale v důsledku to vlastně zachovalo vše, co jsem očekávala. Především nezměrnou porci humanity, laskavosti a bez ohledu na pochmurné téma i naděje. Samozřejmě lásky. Při té příležitosti si neodpustím rýpnutí do všech rádoby romantických knih, v nichž jde pouze o chtíč a sex. Na stránkách, no dobře, nakonec k několika polibkům došlo, ale ta všeobjímající láska, která čišela ze stránek, nepotřebovala žádné explicitní pornografické scény.
A hlavně moudrost. Ne se vším souhlasím, ale to je v pořádku. Ne vždy jsem autorovy myšlenkové pochody beze zbytku dekódovala, ale i to je v pořádku. Mnoho vět jsem si musela číst několikrát, abych si je vychutnala, abych je pobrala.
Vývoj hlavní postavy byl excelentní a naprosto uvěřitelný. Všichni ostatní měli potřebnou hloubku včetně psa Apollóna. Dialogy možná byly šroubované, nicméně do dané situace se hodily. Samotný příběh? Pro mě lahůdka. Samozřejmě mi v průběhu došlo, že autor zpracoval vlastní bolestnou zkušenost a vyrovnání se ztrátou milované osoby. Takže kromě Wallace (a Huga) jsem litovala i jeho a pár slz ukáplo i pro něj. Zároveň ale nastotisíckrát děkuji za jiskrné záblesky humoru. Při scéně s médiem Desdemonou („Jsem Satan a sežeru ti patra.“) jsem se smála tak, až mi tekly slzy.
Opět plný počet, doporučuji a autora přidávám k oblíbeným.

8 07.02.2023

(SPOILER) Kniha má moc pěknou obálku a anotace taky nezní úplně špatně (což ale neznamená, že by byla kdovíjak skvělá). Bohužel mám s romantickými knihami situovanými do Británie devatenáctého století velmi špatné zkušenosti. Nejsem žádná historička, takže pokud se soudobé autorky dopouštějí přešlapů, které poznám i já, je něco hodně špatně.
Zájem o ni musel být velký, protože jsem si „vystála“ zatím nejdelší frontu v knihovně. A sotva jsem román otevřela, byly všechny výhrady zapomenuty. Autorka si podle všeho období důkladně nastudovala, co víc, použila tehdejší boj žen za svá práva jako klíčovou složku příběhu a udělala to výtečně. Feminismus byl (a bohužel stále je) během na hodně dlouhou trať, provázený nenávistí a útoky nejen ze strany mužů, ale především žen. A tohle všechno román skvěle zachytil.
I děj mě překvapil. Předpokládala jsem, že Annabelle a Montgomery skončí spolu, ale zjevně jsem byla široko daleko jediná. Jak on, tak především ona si byli vědomi, že za tehdejší společenské situace to prostě není myslitelné. Tím dostala jejich klikatá cesta k vzájemnému porozumění nádech dobrodružství a výsledná láska trpkou příchuť.
Postavy byly skvěle vykresleny, ne že bych s každou souhlasila, ale všechny pohnutky jsem jim věřila. Mým oblíbencem se stal pacifista Peregrin a překvapilo mě, že další díl není o něm. Ačkoli jich bylo relativně mnoho, každá měla své místo a díky tomu se mi nepletly.
Bylo to zábavné, bylo to moudré, bylo to vtipné a čtivé. Vřele doporučuji.

8 31.01.2023

(SPOILER) Obzvlášť u žánrových knih nemusím na obalu postavu, nicméně tady to dobře sedlo k obsahu. Označení „atmosférická“ fantasy mě kapánek zmátlo, protože o atmosféru nejde ani trochu (míněno poměr dusíku, kyslíku a dalšího svinstva). Možná tak o náladu, ale tady bych se hádala, kdyby… Naštěstí (pro mě) totiž ta nálada nesledovala módní směr hurá do beznaděje, nýbrž vykreslila jak tmu, tak světlo (nejen na konci tunelu).
Takže ano, bylo to ponuré. Temné a pesimistické, protože Krkavčí král zbořil brány Smrti a umožnil duchům zemřelých tyranizovat svět živých. Hlavní hrdinka je ukázková smolařka, kterou pronásledují rány osudu od kolébky, což vyvrcholí situací, kdy ji posedne mocný přízrak a ona bojuje proti všem – proti démonu ve svém nitru i proti inkvizitorovi Leanderovi, který samozřejmě nemůže být klaďas.
Postavy jsou úplně úžasné počínaje Artemisií, která svůj trpký úděl nese se stoickým klidem, tak příjemně odlišným od možného skuhrání či obvyklého sarkasmu. Mou favoritkou byla samozřejmě Margareta, sličná blondýna, které nikdo nevěřil, že může být zatraceně chytrá a cílevědomá. Přikláním se k většinovému názoru, že kontrast spravedlivé Artemisie a potměšilého, nevypočitatelného přízraku působil nesmírně svěže a přitažlivě.
Spojení náboženských, přesněji řečeno křesťanských reálií s apokalyptickým světem zamořeným mocnými duchy překvapivě taky fungovalo velmi dobře včetně vykreslení náboženského fanatismu a nejednoznačnosti výkladů „svatých“ legend a textů.
Všechno se mi líbilo včetně překvapivé, zpočátku důmyslně ukryté detektivní linie, ale největší potěšení pro mě představovala věc v současné literatuře totálně de mode – laskavost, dobrosrdečnost a obětavost projevovaná nečekanými postavami v nečekaných situacích. Román, kde se dá přátelům věřit a hrdinka se dočká pomoci od prostých občanů, aniž by musela někoho nutit, to je rozhodně příjemná změna. Abych to shrnula, autorka si důvtipně pohrává se schématy a klišé, aby je někdy využila (velekněžka), jinde je obrátila naruby (Enguerrand, například, ale toho bylo hodně).
Děj byl domyšlený, text čtivý, zápletky komplikované a skvěle vyřešené, dialogy břitké (obzvlášť ty s přízrakem), charaktery barvité.
Hvězdiček plný počet a rozhodně doporučuji.

8 20.01.2023

(SPOILER) Přečíst si další knihu od B. Kemmerer je pro mě prakticky povinností stejně jako retelling krásky a zvířete. Vlastně nevím, proč jsem knihu tak dlouho odkládala.
Obálka je krásná, ačkoli si ji ve čtečce moc nevychutnám (škoda), název působí tajuplně a lákavě. Hned první scéna mě vtáhla do děje a příjemně mě překvapilo, jak netradičně autorka uchopila námět. Tentokrát je nebohý princ jednoznačně obětí a padouchem zlá víla. A pravda je, že i v původní verzi je potrestání pyšného šlechtice (a celého království) neúměrné míře provinění.
Vyprávění se opět střídá z pohledu Rhena a Harper. Je to módní, má to něco do sebe, ale přiznám se, že ke konci už se mi pletlo, kdo vlastně momentálně „hovoří“. Oba hlavní hrdinové byli sympaťáci se zdravou sebereflexí (ano, i princ), ovšem jak jsem zvyklá, že autorka vykreslí naprosto dokonalé psychologické profily postav, tentokrát jsem jí chladně kalkulujícího stratéga prostě nevěřila. Na to se Rhen přespříliš zabýval důsledky svých činů, vinou a lítostí.
Nevím, kterou složku vyzdvihnout výš, zajímavé zpracování námětu, skvělé postavy, střípky hlubokých myšlenek, účelné dialogy. A chytil mě i popis prostředí, ačkoli zpočátku mi pohádková říše připadla hodně plakátová. Postupem ale ožila a já se do Uhlíkova přenesla.
Čtivost jako obvykle výtečná, akorát uprostřed mě přemohla tragická bezvýchodnost předestřených osudů. K tomu dodám, že jsem celou dobu dumala, proč všichni společně nešli po krku ústřední padoušce Lilith, místo aby se snažili zlomit komplikované prokletí.
Nejsem příznivcem bojových scén, ale závěrečná bitva byla jednoznačně epická, naprosto boží a kdyby byla v knize jenom ona, tak by stálo za to ji číst.
Nemám mnoho výhrad, nicméně na pět hvězd to není. Důvod? Výše jmenované závady jsou banální a rozhodně mi nezabrání knihu přečíst znovu. Ale opravdu musí mít dnes každá kniha x pokračování? Vážně je to nutné? Ne, další díly číst nebudu a neuzavřenost děje mě otrávila.
Ale jinak se jedná o skvělé pohádkové fantasy.

8 04.12.2022

Nalákala mě anotace a vysoké hodnocení na Databázi, ačkoli vím, jak je toto měřítko ošidné.
Ze začátku všechno vycházelo. Eden mi byla sympatická svým lehkým cynismem a skepsí, zaujala mě zápletka, dokonce mi přišlo, že autorka příjemně ohýbá zajetá schémata. Kierana jsem podezírala hned a přišlo mi to vtipné. Jo, sem tam humorná hláška a „moudro“ mě taky bavily.
Bohužel od scény v restauraci, kdy Paul odhalí svou identitu, se dobrý dojem začal vytrácet, a to švihem. Následovaly stovky stran, kdy se Eden chovala jako kráva a řešila pouze své rozhárané emoce. Jak je v tomto typu literatury více než běžné, vůbec nebrala v úvahu city nebo dobro svého partnera, ne, muž je vykreslen vždy jako padouch a musí se setsakra snažit, aby tuto nálepku smyl, zato jakkoli sobecká a bezohledná žena je automaticky královnou. Uf.
Ke konci jsem už tloukla hlavou o zeď. Eden mi vůbec nepřipadla jako osoba, která pracuje osm hodin denně, v průběhu cirka měsíce vypotila s bídou jednu reportáž, jo, možná geniální, ale jednu? Jako fakt? A to jí bude stačit do konce dní? Přičemž by stačilo, aby ve velkorysé časové dotaci, kterou jí šéf umožnil, napsala něco jiného a Paula tak ochránila.
Jen na okraj, Nannabethina promluva o škodlivosti single života, kdy tvrdí, že si člověk sice připadá v pohodě a je spokojený, ovšem jedná se o něco povrchního a umělého, mi silně připomněla agitační kecy totalitních politiků, kteří tvrdili, že svoboda cestování a plné obchody v kapitalistické cizině jsou pouhým pozlátkem a vlastně se tu máme mnohem lépe. Asi tak.
Ale co se rozčiluju. Do toho samozřejmě všichni srkali a usrkávali od polévky až po šampaňské, paní Ludvíková zjevně vůbec nezná sloveso "pít“, bohužel opět nic nového či překvapivého.
Jo, a abych nezapomněla, ty „žhavé“ situace, kdy stačilo, aby se hrdinové dotkli pravítkem a už jim vzplanuly spoďáry/boxerky, mi lezly příšerně na nervy, snižovaly hodnotu jakékoli romance a láska se v těch záchvatech chtíče dočista vytratila. Erotické scény (které jindy fakt miluju) byly upocené a kýčovité.
Tohle se vážně nepovedlo.

8 13.06.2022

Tak ráda bych se zamilovala, ale není mi přáno.
Včela, klíč, meč? Odpověď zní: koruna, srdce, pero. Jo, jo, přesně tak praštěné to je.
Mám ráda surrealismus, přečetla jsem Aragona i Nezvala a líbilo se mi to. Tak v čem je v případě tohoto díla problém?
Autorka skvěle zvládá dvě věci, které miluju – popisy tak barvité, že čtenáře okamžitě vtáhnou do newyorské kavárny stejně jako do fantaskní krajiny. A následně tkaní pavučin mysteriózních záhad.
Jenže na druhou stranu selhává v jiných důležitých věcech. Dějová linka byla roztříštěná mezi spousty pochybně souvisejících odnoží, navíc servírovaných ve formě povídek. Celý obraz se skládal k uzoufání pomalu a kostrbatě. Hádám, že kdybych se vzchopila a přečetla si těch téměř šest stovek stránek znovu, možná by mi to dalo i smysl. Jenže děkuji, nechci.
Rozhodně mě neláká znovu absolvovat nudnou a škobrtavou cestu s bezkrevnými, papírovými postavami. Autorka je dokázala skvěle popsat, nezvládla jim už ale vdechnout život. Jejich osudy mě nezajímaly, když jsem je opustila, nic mě nelákalo se vrátit, když už jsem se vrátila, kvůli zmatené struktuře děje jsem vždycky zapomněla a zpětně pátrala, jak se kde kdo ocitl, co tam vůbec pohledává a kam směřuje. BTW Kat několik let marně hledala Zacharyho, ovšem ten si na ni jedinkrát nevzpomněl. Takže přátelství velmi pomýlené a nevyvážené. Proklamovanou lásku jsem ani jedné z mileneckých dvojic nevěřila. A tak dál.
Bylo to dlouhé, příliš zamotané, všude se povalovaly usekané ruce, fujtajbl, ale nejhorší závadou pro mě byla emocionální prázdnota. Do toho mišmaše by se ani nic hlubšího nejspíš nedostalo, efekt byl pro autorku zjevně důležitější než hloubka. On totiž dojem hloubky se dá vyvolat i zrcadly postavenými proti sobě, víme? Ale tady mi všichni hrdinové zůstali ukradení, dramatické situace, které měly vyvolat nějaké citové záchvěvy, vyzněly do ztracena.
Nakonec jsem u toho obludně dlouhého textu vydržela jen kvůli poetickým obrazům a opravdu krásnému jazyku – poklona paní Lexové. I když i ona miluje srkání a usrkávání, ach jo.
Takže vítězí zmatenost a tajuplnost, která si úspěšně hraje na hloubku a smysl. Jako by laskaví čtenáři zapomněli, že opravdu geniální věci jsou… jednoduché.

8 03.06.2022

Za mě ještě lepší kousek než Dopisy ztraceným včetně krásné obálky, která s prvním dílem koresponduje. Už v něm bylo zjevné, že Reva trápí mnohem horší trauma než kohokoli široko daleko, v tomto směru autorka postavy nešetří. Ale ani Emma nepůsobila se svými zdánlivě běžnými trampotami nepatřičně nebo ufňukaně. Samozřejmě platí zlatá pravda, že pro každého jsou jeho osobní problémy těmi nejhoršími.
Postavy byly vykresleny plasticky a každá prodělala uvěřitelný vývoj. Jako lahůdku zmíním situaci, kdy si Emma s matkou vyjasnila vzájemný vztah, aby hned následujícího dne vše sklouzlo zpět k zajetým kolejím, protože to naprosto odpovídá realitě.
Autorka používá bohatý jazyk a barvité popisy, což lahodí mému oku, tímto opět vzdávám hold kvalitní práci nakladatelství a překladatelky, děkuji nastotisíckrát. Ráda se při čtení octnu přímo v příběhu, moknu, když na stránkách prší, dělá se mi špatně, když jede auto moc rychle.
Taky musím pochválit nenásilně a něžně zpracované milostné téma, kdy polibek vyjádří víc než hustě popsané stránky soft porno scén. Nejistota a neohrabanost hrdinů a zároveň bouřlivé vzepjetí citů mě přeneslo zpátky k hloubce prvních lásek.
Pět hvězd bych dala jenom za závěrečné vyústění obou linií, jak konfliktu Reva a jeho biologického otce, tak otázku kyberšikany, s níž se potýkala Emma. Oboje vygradovalo hodně silně a autorka to vyřešila prostě famózně.
Už přestanu plýtvat superlativy, jedná se o skvělou knihu, která mi v duši i druhý den po dočtení rezonuje a rozhodně jsem ji nedržela v rukou naposledy. Vřele doporučuji.

8 17.04.2022

(SPOILER) Kniha je naprosto skvělá, až na to, že ne na sto procent.
Začnu tou nejlepší věcí – humor, který mi úžasně sedl. Nad každou stránkou jsem se chechtala nahlas, Charley je vtipná, sebekritická a ironická stylem, který se mi líbí. Jako druhá, překvapivá věc, mě zaujaly střípky životních mouder, které text příjemně okořenily – například definice zla a podobně.
Připadá mi, že dvojka vyšla lépe než jednička, děj byl kompaktnější, charaktery postav ucelenější. Vyšetřování zmizení Mimi a dvacet let starého případu mělo švih i logiku, vyřešení zásluhou duchů v kavárně i patřičný šmrnc. Co mi trochu oproti prvnímu dílu chybělo, byl rozsáhlejší kontakt se všetečnými duchy. Tentokrát Charley interagovala podstatně víc se živými protějšky, a mnohdy to byly aktivity víc než nebezpečné. Ovšem scéna s přepadovým komandem nad ranní kávou byla lahůdková.
Co mi pro změnu nechybělo vůbec, byly pasáže žhavého sexu s Reyesem.
Protože Reyes a hlavně vztah hlavní hrdinky k tomuto homme fatale byl tou nejslabší složkou díla. Zatímco za ostatních okolností se Charley chová a profiluje jako zdravě sebevědomá, emancipovaná žena, jakmile jí Reyes zkříží cestu, přepne do módu přiblbé pipiny. Je to syn Ďáblův? Ale on není zlý, ne ne ne! Potřebuje se zbavit lidského těla, aby zabránil apokalypse? Ale to já nedovolím, protože ho chcíííí. Kdyby to autorka nepodala s takovou dávkou humoru a šarmu, asi by kniha letěla jak holubice.
Takhle jsem si ovšem zabukovala v knihovně další díl.
I přes hrdinčiny výpadky v soudnosti vřele doporučuji.

8 06.12.2021

Jasně že plný počet! Naprosto vymazlená detektivka ve stylu Hercule Poirota, brilantní komplikovaná zápletka s důkladným vyřešením v závěru. Úžasné popisy, skvělé dialogy, užívala jsem si každý řádek. Cormorana a Robin prostě miluju a děkuji autorce, že tentokrát nasměrovala jejich soukromý život trochu příznivějším směrem. Ke knize se určitě vrátím.

8 15.09.2019

Ze všech bratrů Slováků je mi Svetozár Olovrant nejmilejší :-). Konečně jsem jednou díky reklamě padla na skvělou knihu. Inteligentní, zábavnou, vtipnou. Některé scény zasáhly přímo mé srdce, například když zbojníkům k popíjení kořalky hrálo Charpentierovo Te Deum. Nebo fakt, že autor udělal českým králem mého milovaného Antonína Šporka. Juro je tak úžasným superhrdinou, že strčí do kapsy všechny Avengery. Mírně nesourodý děj odpovídá žánru, ovšem dávkou vtipu jej text výrazně převyšuje. Krátké kapitoly mi vyhovovaly, ilustrace v komiksovém duchu byly úžasné. Barvité popisy navodily atmosféru (například zmrzlé jezero v ranním slunci přirovnává autor k jahodové zmrzlině :-)), zdlouhavé vyjmenovávání všech složek polní výstroje/ Vatelovy kuchyně atp. by možná byly úmorné, kdyby člověk přesně uprostřed seznamu nenarazil na perlu typu Uho mezi věhlasnými francouzskými omáčkami.
Kniha je prostě skvělá a Olovrant slovenský Pratchett. Vřele doporučuji.
P.S. Zapomněla jsem zmínit skvělý překlad, který se s malebnými slovenskými úslovími nepáral a prostě je ponechal v původním znění. Jen nechápu použití slova "kaštel" - česky naprosto plnohodnotně zámek.

8 31.03.2019

Začnu boží obálkou, která mě přiměla si knihu koupit. A rozhodně nelituju. Nesouhlasím s tvrzením, že co člověka nezabije, to ho posílí. Sam se svým trápením bojoval statečně a sympatickým způsobem. Vzniklé potíže si sice vykoledoval, na druhou stranu bez nich by možná už nežil vůbec.
Takže - krásný jazyk, moudré myšlenky, silné emoce, propracované charaktery, zajímavý děj bez logických nesrovnalostí, uvěřitelné dialogy, zajímavé popisy. Dokonalá kniha.
Jediná závada - trochu jsem čekala, že do závěrečné skrumáže zasáhne i milá farářka z vánočního kostela.

8 28.03.2019

Zaujal mě obal, i když... obouruční meč slouží pouze pro obřadní záležitosti. A ty nohy? První stojím na rantlu a tou druhou v hrobě? Nebo jsem v té díře už oběma nohama? Nějak nevím.
Styl mluvy pana Bočka mi byl sympatický, na začátku jsem se válela smíchy. Ovšem sarkasmus funguje jako ostré koření - v malé dávce zvýší přitažlivost, nadměrné množství změní jídlo v nepoživatelný blaf. A přesně to se stalo s románem pana Nedomy. Od půli čtení klopýtalo a na konci mi bylo už úplně jedno, jak příběh dopadne. To je u detektivky hodně špatné. Takže dvě hvězdy dávám za některé opravdu povedené hlášky. Po druhém dílu nesáhnu, nepředpokládám, že se hlavní hrdina (autor) začne víc soustředit na děj a vyšetřování, a méně na jízlivé hodnocení pana Víta.
Jo, to jsem zapomněla - absolutní absence popisů způsobila, že děj i postavy plavaly v jakémsi podivném vzduchoprázdnu. A to nejsem milovník Aloise Jiráska.

8 09.11.2018

Kniha se mi nečetla snadno, na druhou stranu byla vynikající. Jako Pražákovi zamilovanému do svého města mi trochu vadilo, že autorka udělala z Prahy historický skanzen. Ovšem jen do té doby, než popsala, jak se Karou ztratila na Starém Městě - a získala si mé srdce.
Popsat ústřední motiv jako lásku anděla k ďáblovi je mírně vychýlené. Ani jedna strana není vyloženě špatná či dobrá. Spíš se jedná o moderní verzi tématu z Romea a Julie, ovšem mnohem sofistikovanější, hlubší a romantičtější. Kde Shakespeare oslavuje čistý chtíč, tam Taylorová trousí hluboké myšlenky.
Ano, čekala jsem slaboduchou YA fantasy, a místo toho si vypisovala citáty. Hlavní hrdinka má mozek a nebojí se ho používat. Motivace všech postav jsou logické, byť mírně kontroverzní. Smršť tajuplností je smysluplně vysvětlena. Co mě naprosto uchvátilo, bylo prolínání současného a minulého děje - elegantní, zábavné a úderné.
Obálka působí na první pohled lacině, ale tak nějak dává smysl. Akorát typ písma bych pro příště sjednotila. Kupodivu se nekonalo ani obludné množství pravopisných a stylistických chyb, pochvala Petře Klůfové.
V mém oblíbeném rajónu logických nesrovnalostí poblikává slabě kontrolka nad dvěma věcmi - kdo živil obyvatelstvo válkou zmítané planety a proč se do tohoto světa chtěl Razgut tam úporně vrátit.
Celkové vyznění příběhu je kupodivu optimističtější, než jak to vypadá pouhých pár desítek stránek před koncem. Vřele doporučuji.

8 13.02.2018

Samozřejmě srdcovka, takže plný počet bodů. Sam brilantní, Sibyla impozantní jako noční obloha, Karotka kupodivu lehce natvrdlý (snad z toho "vyroste"), Vetinari v první půli dokonce chvílemi žoviální (ten se pochlapí zcela jistě). Děj má spád, podobenství mě chytlo za srdce, filozofická úvaha o tom, že VŠICHNI lidé jsou špatní mi úplně neseděla, ale odpouštím autorovi. Jo, opakování matka moudrosti, nečíst na veřejných prostranstvích!

8 06.12.2016

Při čtení jsem nabyla dojmu, že knihu napsala nikoli autorka, ale její dílna tvůrčího psaní. Slabý odvar z Nástrojů smrti. Hlavní hrdinka nejasného původu a exkluzivních schopností, o kterých nemá tušení, se octne v Institutu, ačkoli tam nemá co dělat. Clary? Ne, Tess, ale jméno je jediný rozdíl. O její srdce bojují dva borci, opět nehodící se jména škrtněte. Hlavní hrdina rozervaný tragéd s temným tajemstvím. Dokonce ani klíčový večírek se neobjede bez Magnuse Banea - uáááááá! Ani jsem to nemohla dočíst. Zásadním způsobem mi chyběly vtipné hipsterské hlášky. Když je zvládá Austinová, proč ne paní Clareová? A závěr? Ukončit třistastránkový román otázkou je jedna z nejhorších autorských chyb, bohužel v současnosti proklatě módních.
Tak nevím, zda mám odvahu číst pokračování, ale kupovat si knihu rozhodně nebudu.

8 15.02.2016

(SPOILER) Na avizovanou detektivku ve stylu Agathy Christie odkazoval nejen název, ale i malebně staromilská obálka (kde je mimochodem vyobrazen Peterův dům, nikoli problematický developerský projekt). A odpovídal tomu i příběh.
Ten je vyprávěn v er-formě z pohledu vyšetřovatelů Tove a Petera. A protože spektakulární odhalení vraha bylo opravdu nečekané, vlastně mi vadily drobné vsuvky týkající se ostatních postav. Měly zvyšovat napětí, ovšem toho bylo i tak pomálu, protože vyšetřovatelům nic nehrozilo (to je za mě v pořádku). Při zpětném pohledu se u některých jejich význam dočista ztrácí, dokonce působí kapku uměle.
To jsem ale zmínila asi jedinou, naprosto nepodstatnou závadu. Postav po stránkách pobíhalo požehnaně, nicméně každá byla specificky charakterizovaná, vyšetřovatelé mi byli sympatičtí, ty ostatní jsem podezírala do jednoho, dokonce i Poppeho.
Z různých románů mám o Švédsku víceméně nelichotivé představy, tady však všechno působilo přirozeně a skoro dovolenkově, až tedy na ty dvě vraždy. Prostředí na mě dýchlo bukolickou přírodou, rázovitými hospůdkami i stylovou Feliciinou kavárnou. Doslova jsem se na mořském pobřeží ocitla, takže zase palec nahoru.
Ačkoli se nejednalo o krvežíznivý thriller, detektivka mě doslova pohltila a já knihu nedokázala odložit. Pachatele jsem neodhadla, ovšem v tomto směru to asi ani nebylo možné, protože ústřední konflikt byl odhalen až na samotném závěru.
Největší devizou knihy byl ale inteligentní, jiskrný humor. Ačkoli jsem trnula obavami nad Peterovým zdravotním stavem i nad kariérou Tove, u mnohých situací jsem se musela smát nahlas.
Jednoznačně dokonalá detektivka, a řekla bych, že i plnohodnotný román. Vřele doporučuji.

7 17.05.2024

(SPOILER) V případě této knihy jsem měla opravdu šťastnou ruku. Líbila se mi anotace a jako obvykle jsem vsadila na zdejší pozitivní komentáře, i když to bývá ukazatel velmi nejistý. V tomto případě to ale vyšlo, díky bohu knihomolů. Jen obrázek na obálce je, no, podivný. Snad odkazuje k alkoholismu jedné z postav? Kdo ví.
Srovnání s Řekami Londýna je taky sporné, za mě je tento počin rozhodně lepší. Ačkoli mi také rozšířil obzory ohledně jiné profese (vydávání novin), profesní vsuvky nepůsobily nikterak úmorně, naopak všechno plynulo svižně a zábavně kupředu.
Autorův humor mi sedl, takže jsem se nad stránkami chechtala nahlas. To je věc, které si opravdu cením. Ale tím s pozitivy zdaleka nekončíme. Za mě jsou dalším tahounem postavy, a tady to opět vyšlo na sto procent včetně antihrdiny Banecrofta. Každá figurka byla jiná, plastická a dýchající, každá měla nějaké to tajemství. A dialogy mezi nimi jiskřily víc než silvestrovský ohňostroj. Ze srdce fandím Haně, která za sebou sice měla vztahový přešlap, ale nepůsobila jako ufňukaná, sebemrskačská chudinka. Otevřeně se dokázala postavit policii, nadpřirozené zrůdě i Banecroftovi. Respekt.
Zároveň ale nemůžu upozadit děj, spletitý, přesto domyšlený, zábavný i chvílemi znepokojující. V souvislosti s brilantní čtivostí se kniha prakticky nedala odložit, s napětím jsem hltala všechny eskapády, držela palce partičce z Podivné doby a prskala nad padouchem Morettim. S tím souvisí závěr, který mé pomstychtivé srdce naprosto uspokojil, ačkoli to zase vypadalo na sladkobolnou hyperkorektnost.
Ke vší chvále mám jen jednu připomínku. Vysvětlení nadpřirozených jevů nějakým Kmenem a Zakladateli bylo sice originální, ale vymýšlet další systém v oblasti, kde už bylo systémů vymyšleno hodně, je jednak kontraproduktivní, jednak matoucí. To bych zjednodušila a napasovala na něco již existujícího. Ale odpouštím autorovi.
Po dočtení se mi stýskalo po postavách natolik, že si knihu kupuju a určitě přečtu znovu. A s nadějí vyhlížím další díl.
Vřele doporučuji.

7 15.01.2024

(SPOILER) Vykročila jsem ze své komfortní zóny, přečetla psychothriller a musím uznat, že jsem docela spokojená. Přitom první dvě třetiny knihy pro mě představovaly čiré utrpení.
Lehce děsivá, nicméně poetická obálka mě nepřipravila na kvanta nechutností, která byla v případě Jessiky popisována. Žádné romanticky oděné děvče se v zimním lese nevyskytovalo. A několikrát na mě baflo uvedení vedlejší věty dvojicí spojek „že protože“, a to bylo taky hrůzostrašné.
Ovšem bráno čistě z řemeslného hlediska byla kniha napsaná slušně. Čtivý text, dobře vystavěný příběh, zajímavé postavy charakterizované úsporným, ale vypovídajícím stylem, reálně působící dialogy.
V druhé části už jsem knihu nedokázala odložit a celý propletenec mě začal opravdu bavit. Asi by mělo logiku, kdyby J. odvyprávěla pravdivý příběh policii, jenže to by nemohlo dojít k závěrečnému překvapivému rozuzlení. A taky mi hlodá červík pochybností v záležitosti, kdy policie prohledá Dominikův počítač, ale žádné inkriminující záznamy nenajde. Ale co už.
Konec vše napraví a upřímně nejvíc se mi líbil epilog, taková slušně odporná tečka. Na druhou stranu autorka odbyla linii Kim a Seana, přičemž můj názor je takový, že manžílkovi nejvíc vadila představa, že by jeho žena byla v práci úspěšná. Je zřejmé, jak se Kim nakonec rozhodla, ale zajímalo by mě, zda S. převzal za svou manipulaci odpovědnost.
Takže jo, líbilo, ale první část roztahaná přes dvě třetiny rozsahu mě otrávila. Ale tak jako tak doporučuju. Zatnout zuby a vydržet.

7 26.11.2023

(SPOILER) Přemýšlím, jestli jsem vůbec někdy četla lepší hard sci-fi, a skoro bych řekla, že ne. Prostě bomba.
Přitom mi kniha doma ležela dlouho. Věděla jsem, že to nebude odpočinková záležitost, tak jsem to odkládala a odkládala, až jsem si čirou náhodou přečetla první větu. A nebylo cesty zpět.
Perfektně vystavěná zápletka, dokonalé zdůvodnění a při veškeré fantastické nadsazenosti důkladné ukotvení v základních fyzikálních parametrech tohoto vesmíru. Poklona, bez debaty. To je věc, která dostává hodně na frak. Knihy vydávané v současné době za sci-fi jsou spíše mýdlovými operami.
Jak zde zmiňuje několik uživatelů, autorka složitá a obtížně uchopitelná témata čtenáři servíruje s lehkostí a čitelností, jakou lze jen obdivovat.
Ovšem přidaná hodnota příběhů Jany Plauchové je jednoznačně ve vztazích a postavách. Pete je jeden z nejlepších literárních charakterů vůbec. Jeho plasticita a uvěřitelnost je úžasná. Celou dobu jsem si říkala, jak ohromně statečný a zároveň zralý ten člověk je, dávno před heroickým závěrem. Vztahy, záležitost ve sci-fi opomíjená až zavrhovaná, zde hrají klíčovou roli. Emoce dávají hloubku každému řádku. Jsem nadšená.
O literárním mistrovství autorky není třeba vést diskuse. Břitké a naprosto reální dialogy představují lahůdku. Já jsem si tedy užívala i barvité a výstižné popisy, které mě přenesly na místo uprostřed Indického oceánu (či do závratných hloubek pod hladinou).
Další jedničku s hvězdičkou dávám za budování napětí. Jak už jsem zmínila, text mě zaháčkoval první větou. Následovalo naprosto dokonalé dávkování tajemství a sypání drobečků odhalujících celou záhadu. Nad jejíž komplikovaností jsem tajila dech. Přitom jsem ale nikdy neztratila přehled a souvislosti. Vymyslet něco takového je jednoznačný majstrštyk.
Dovolím si jen jednu drobounkou připomínku, která se ale týká pouze mě osobně. V poslední čtvrtině mi už toho dramatu přišlo prostě moc. Ačkoli čestně přiznám, že si neumím představit, jak jinak to vyřešit.
Konec představoval lahůdku ve všech směrech včetně naznačení případných linií v paralelních vesmírech. Vřele doporučuji, skvělá kniha.

7 27.10.2023