sarka9190 komentáře u knih
Jakože u Gaimana konce neřeším,jelikož Gaiman je prostě svůj,tady mne samotnou konec trochu zamrzel. Až mne to samotnou překvapuje.Jinak:příběh a styl vyprávění super,ilustrace a la Koralina takze super,vygradovani děje super...no,stejně se mi tam pořád vleče nějaký ten ocásek,mohlo to byt takhle..ale asi to tak ma být.
Oba autory zboznuji a spickovani anděla s čertem nemá chybu. Škoda,že nevyšla filmová verze. U nás máme alespoň Anděla Páně:-)
Zatímco první 3 díly byly pro mně víceméně rozjezdové, čtyřka mne dostala svym spadem, při kterém nezapomenu opomenout opojny začátek. Na nejakych 200 stránkách vystřihnul autor akční road story, která by sama o sobě strčila většinu autorů, kteří se akční fantasy věnují, hravě do kapsy. Gotrekem začínaje. Tímto si tento díl získal me srdce, které si na těch 200 strankach od všech těch pletich a složité mytologie odpočinulo.
Anasiho chlapce zboznuji.Jsou na 2.místě hned za Koralinou.A proč?Upřímně jsem od knížky po přečtení Nikdykde moc nečekala,prostě jsem ji měla za Gaimanovskou jednohubku na léto,na kterou jsem narazila v jednom antikvariátu.A vite co?Ta knížka me odzbrojila.S ústředním dobromyslnym a přesto usilujícím hlavním hrdinou jsem se hned ztotožnila a příběh o jeho sebehledani mě velmi bavil.když bývám hodně unavená,tak pokud nehrabu zrovna po Patchettovi,beru právě tuto knížku.
Upravila jsem hodnocení. Z většího odstupu, když jsem poslední dobou hltala mysticky realismus děl pana Murakamiho, jsem se naučila si čtení vychutnávat jako takové. Ano, pořád je to rozvlacna a upovidana roadstory, ale zjistila jsem, ze ke své spokojenosti nepotřebuji epicke bitvy a hromadu mrtvých. Američtí bohove mají svoji myšlenku a doznívaji doteď.
Má první urban fantasy a srdcovka k tomu. Čte se dobře i poslouchá se dobře.Poslouchali jsme ji jako mluvene slovo s babičkou pri obědě a bylo super vidět,ze kniha dokáže bavit i někoho,komu je 70 let.Myslim,že to o kvalitě knihy hodně vypovídá.
Hodnotím stručně za pomoci hvězdiček. Celkove hodnoceni mam u dílu číslo 3.Hodnotit tuto knihu,když uzavření všeho je logicky v díle číslo 3 nema smysl.Přečíst celé,potom hodnotit.
Hodnotím z hlediska, že mám načteno už 8 dílů, takže se mohu ohlédnout zpátky a popřemýšlet o tom, jaký byl začátek. Rozhodně bych nebyla kritická k lidem, kteří první díl nedokázali přelouskat. Mne si Erikson začal pomalu získávat až druhým dílem, kde jsem se dočkala více prohloubených postav a aspoň něco základního popisu, jak malazský svět vůbec funguje. A to zjišťuji víceméně doteď. A to byly hlavní problémy Měsíčních zahrad. Člověk aby pořád přelistovával dozadu, z 50% nechápete, jak tohle souvisí s tímto a pak to celé najednou skončí a já si říkala...,,chce se mi opravdu pouštět do dalšího dílu a absolvovat to celé znovu?" Pokud jste v této fázi a kladete si tuto otázku, pak doporučuji, ANO. A to proto, že už mám načteno dopředu a vím, že se to vyplatí:-)Pokud bych někoho chtěla k této sérii přilákat, strčím mu do ruky rovnou díl č.2.
Hlavně nesrovnávat s filmem:-) Film se mi líbí, ale knížka si jde svojí cestou a rozhodně ne tak šablonovitě. Kdo čeká ,, a žili šťastně až do smrti,, dočká se, ale jinak.:-)
Koralina, když nepočítam Sandmana, byla první knížka, kterou jsem od Gaimana přečetla. Následovalo kultovní Nikdykde. Nicméně - asi proto, že byla první - se Koralina drží na špici. Důkaz, že vzduchem nemusí lítat uťaté končetiny a hektolitry krve, abyste pocítili závan vzrušení. Slyšela jsem zjednodušenou verzi v rádiu a i když byla notně abstrahovaná, dovedla ve mne nabudit stejný jemný pocit mrazení jako kniha. Film je opravdu pro děti. Někde se uvádí, že je kniha jednotvárná, ale když si OPRAVDU představíte, že se to, co se tam děje, převede, tak jak to leží a běží, na plátno, myslím, že bych děcko do kina nevzala:-)Skvěle napsané.
U Spáčky si vždy příjemně odpočinu. Gaiman vždy preferoval hrdiny - outsidery, což mně bylo vždy příjemné. I hlavní hrdinka rozhodně vyčnívá z davu. A rozhodne se vyčnívat dál. Na druhou stranu, je opravdu hlavní hrdinkou ona, nebo ta druhá? Ale to už bych spoilerovala. Každý svého osudu strůjcem. Prostě to chce přečíst.
Dlouho už tu nebylo něco na způsob Koraliny. Takový to mrazení navozující bezmocnost a strach o hlavního hrdinu. Je až překvapivé, že to pociťuji při čtení Oceánu a Koraliny, ale ne u např. Nikdykde či Amerických bohů - tímto ovšem nechci shazovat jejich kvalitu. Nevím, asi jak je hlavní hrdina dítě, všechny ty strachy vypadají větší a je li to navíc předkládáno s takovým řemeslným umem, ...ještě jednu takovou knížku prosím.
Dávám jen 4 hvězdy, pro pár nelogičností. Některých krapet velkých. Nicméně si nejsem jista, nakolik se jich dopustil autor, nakolik překlad.
Hodnotím po přečtení celé série, jako nejslabší díl. Nicméně v kontextu celého universa je to slušný průměr. Autor sice místy píše trochu šablonovitě, ale vzhledem k tomu, že Morituri čtu, abych se pobavila a odreagovala, tak mě to baví.
Když vyšel první díl této série, v jedné recenzi bylo autorovi ledacos vyčteno. Nebudu uvádět detaily, abych nespoilerovala. Od té doby si myslím, že hodnotit sérii po přečtení prvního dílu je blbost, jelikož tento závěr dotáhl vše vyčtené do konce. jsem malicherná a jednu hvězdičku uberu pro úmrtí mé oblíbené postavy:-)
Morituri patří k mým srdcovkám od tohoto autora. Pro fandy Duny je to čisté béčko, ale já si říkám, že by se z toho, jak někteří zde uvádí, dal vytěžit docela slušný seriál ve stylu Strážci galaxie. Jen trošku morbidnější. A ano, je tu pár nelogičností, nicméně nevím, nakolik je za to odpovědný autor, nebo náš překlad, nicméně, je dokážu odpustit.
Upravila jsem hodnocení. Hodnoceno z odstupu ve srovnání s dalšími díly. Kafka u mne zabírá v žebříčku 2.místo i přes rádoby nejdrsnějšího kluka na světě, který mi moc k srdci nepřirostl. Nicméně po 4 dalších Murakamiho knížkách si začínám na pasivní mužské hlavní hrdiny zvykat. Dějová linka okolo pana Nakaty je prostě skvělá a leckdy si říkám, že by možná fungovala i sama o sobě. Na pana Nakatu si pokaždé vzpomenu, když sleduji Hledá se Dory. Zbožňuji Dory, která i přes svůj nedostatek dokázala nemožné. Nemův normální otec by svého syna nenašel, rádobydrsný Kafka Tamura mne o své drsnosti také nepřesvědčil. Prostě pana Nakata je pan Nakata. Můj nejoblíbenější Murakamiho charakter vůbec.
Kniha výborná, z postav si mě asi nejvíc získal Ušikawa, nejméně Tengo. Tímto rozhodně nesnižuji kvalitu počteníčka, které mne draplo a nepustilo až do konce. Jde o můj názor, se kterým se nemusí většina spokojit. Všeobecně mi přijdou hlavní mužští hrdinové(viz.Kafka na pobřeží) docela pasivní, zatímco všichni kolem nich a paralelně v jiných dějích rotují a činí se, tak oni prostě jen čekají a čekají a nechají se pohodlně nést na vlně. Něco jako princezny a princové v raných disneyho pohádkách. Hlavní postavy = spací panáci, vedlejší = hybatelé děje. A to je jediná věc, co mi trošku vadí. Nicméně si od autora rozhodně přečtu další knížku a tuto si časem zopakuji. Kniha umožňuje hodně interpretací a vím, že příště v ní najdu něco dalšího. A to se u mnoha knížek nevidí.
Jeden z mých začátků, co se týče fantasy a dodnes na ni nedám dopustit. Jeden z klenotů v mé knihovně, který nikdy nedám z ruky. Inteligentní, vtipné, hořké, hrdinské, prostě lahůdka.