Šárka5875 komentáře u knih

Pokud máte rádi napínavé příběhy, akční scény, ale také psychologické a emotivní čtení, potom vám tento thriller rozhodně doporučím. Postavy charakterizoval autor velmi uvěřitelně, pouze na konci jsem měla s Audrou maličko problém, protože z nervově zhroucené matky se najednou stala málem neohrožená žena, ale tak kdo ví, co se v matce pod tíhou takových okolností změní a co všechno se v ní dokáže vyburcovat. Asi každá matka, milující své děti, pro ně udělá možné i nemožné a vydoluje poslední zbytky sil, aby se bez úhony vrátily do bezpečí její náruče. Ovšem to byl jenom takový můj chvilkový pocit. Jinak za mě velké ANO této knize.

5 03.02.2018

Tato kniha je první, kterou jsem od slovenského autora Dominika Dána četla. Dán rozhodně píše čtivě. Přestože problematika politiky mi není moc blízká a kniha je věnována především tomuto tématu, četla se mi dobře. Děj mě nenudil, odvíjel se poměrně svižně. Nechybí mu autenticita.
Ať už je příběh fiktivní či není, člověka z něj rozhodně mrazí. Pro jisté osoby neznamená lidský život vůbec nic, snad jen nějakou jmennou položku na seznamu.
Závěr je v podstatě předvídatelný, jak co se týče vraždy staré paní, tak války v podsvětí.

Popel všechny zarovná určitě doporučuji k přečtení těm čtenářům, kteří mají rádi politickou tématiku. Navíc... Richard Krauz je rozhodně velký sympaťák, kterého si rychle oblíbíte, a strávíte s jeho příběhem zajímavé chvilky.

Jelikož je toto moje první „dánovka“ a jde o autorovu prvotinu, věřím, že další jeho knihy, na které se v budoucnu chystám, mě zaujmou ještě mnohem více.

5 13.03.2017

Na knihu jsem byla opravdu dost zvědavá. Hned po vydání byla vidět úplně všude, všichni ji četli a všichni byli nadšení. Následně se objevily i negativní nebo taková neutrální hodnocení a tak jsem si říkala, jak kniha zapůsobí na mě. Musím říct, že prvních alespoň 150 stran, což je poměrně hodně, jsem se nudila. Postavy mi byly většinou nesympatické, jejich chování podle mě neodpovídalo vůbec jejich věku. Měla jsem pocit, že mě autorka zavedla na večírek puberťáků a ne dospělých lidí. Ale potom se začala slibně rozvíjet zápletka a já se začala konečně bavit. Nakonec jsem s chutí četla až do konce. Byla jsem moc zvědavá, jak se vše nakonec rozplete a vyvrbí.

Knihu Všude kolem černý les určitě můžu doporučit, jenom musí čtenář počítat s tím, že první třetina knihy je rozvláčnější a ne až tak chytlavá.

5 13.03.2017

Ještě bych chtěla dodat, že filmová adaptace s J. Malkovichem je vynikající.

5 19.05.2014

Úžasná knížka, jako dítě jsem ji zbožňovala a byla schopná ji číst pořád dokola.

Sůl do rány je již třetí knihou, kterou jsem od autorky četla a musím říct, že si mě opět získala. Její příběhy jsou sice psány pomalejším tempem, plynou pozvolně, nicméně autorčin styl mi sedí a hlavní postavu Brigid, svéráznou bývalou agentku FBI, jsem si oblíbila. Je to dáma od rány, která i ve svém věku oplývá vynikající kondičkou a stále budí respekt. Její hlášky nemají chybu a jsou skvělým kořením napínavého děje. Ano, děj je opravdu hodně napínavý, vždyť jde o život možná nevinného člověka. V příběhu nechybí zvraty a dojde i na dojemné pasáže a šokující odhalení.

Já osobně knihu doporučuji. Bavila jsem se, byla jsem napnutá, nenudila jsem se, prostě Becky Masterman má u mě další palec nahoru.

4 05.06.2018

Dítě je další knihou populární autorky Fiony Barton. Autorka se vyznačuje poklidnějším stylem psaní, přesto čtenáře nenudí. Pomalu ho vtahuje do svého příběhu a pouští ho až na samotném konci. Nebojí se citlivého námětu a předkládá ho čtenáři ve společnosti zajímavých zvratů a odhalení. Nečekejte však nějaké grandiózní šokující vyvrcholení děje. Autorka na konečné rozuzlení svého čtenáře tak nějak postupně připravuje. I přestože já mám ráda právě to takzvané šokující vyvrcholení, druhá kniha Fiony Barton mě moc bavila a čtení jsem si užila. Čtenářům napínavých příběhů, kteří se nebojí témat až intimních, knihu určitě doporučuji.

4 03.02.2018

Na další příběh s Erikou Fosterovou jsem se moc těšila. Autor píše čtivě, to se mu rozhodně upřít nedá. Navíc příběhy, kde jsou do role obětí pasovány děti, jsou vždy emotivní, rozhodně tedy minimálně pro čtenářky. Řekla bych, že děj vcelku slušně odsýpal, určitě jsem se bavila více než u Nočního lovu. Zde totiž opět až do konce knihy pátráme po pachateli stejně jako u Dívky v ledu. Ovšem pro mě stále zůstává jedničkou první kniha Dívka v ledu. Přišla mi nejčtivější, nejsvižnější, Temné hlubiny zatím řadím na druhé místo. Rozhodně však knihu milovníkům detektivek doporučuji, protože si myslím, že zápletku hned tak neprohlédnou a napínavé pátrání po pachateli si užijí. Alespoň já jsem dlouho neměla ani podezření na tu správnou osobu.

4 03.02.2018

Chtělo by se říci při pohledu na obálku, že si projdeme dějem tak trošku jako z červené knihovny. Jde však o silný příběh, kde, bohužel, sehrává velkou roli smrt. Smrt, která někdy přichází naprosto nečekaně bez varování, jindy nás nechá se na ni zdánlivě připravit, ale stejně námi otřese. Na smrt se asi nedá nijak přichystat, přestože víme, že je v případě nevyléčitelné nemoci nevyhnutelná, a záhy nás dostihne.

Kniha se mi četla dobře, přestože bych našla několik slabších míst, kdy jsem se tak trošku možná nudila. Ovšem obsahuje také spoustu silných pasáží, kdy budete mít téměř na krajíčku. Určitě se do knihy pusťte, pokud máte chuť se na chvíli přesunout do tropických teplot australského venkova. Přestože příběh zpracovává vážná témata života a smrti, rodinných vztahů, mileneckých vztahů, nevyznívá nijak depresivně. Opravdu platí, že s každým koncem něco nového začíná.

4 03.09.2017

Poslední výročí je druhou knihou, kterou jsem od autorky četla. Musím říct, že zpočátku jsem se horko těžko orientovala v postavách, kterých v románu vystupuje opravdu hodně. Connie, Rose, Enigma, Laura, Margie, Ron, Grace, Thomas, Veronika, Sophie patří k těm hlavním. Navíc než jsem si zapamatovala, kdo je čí dcera, matka, babička, teta, vnučka, neteř, snacha. Nebylo to jednoduché, ovšem vývojem příběhu jsem si je všechny správně zařadila a už nemusela listovat stránkami zpět, abych si rodinné vazby osvěžila. Román plyne poklidně, nečekejte žádné velké zvraty. Hodně jsem byla zvědavá na rozuzlení tajemství, které Ostrov počmáraných blahovičníků obestíralo po celá desetiletí. A možná jsem z toho nakonec byla trošku zklamaná, čekala jsem asi něco zajímavějšího, šokujícího. A jistá situace úplně na konci příběhu mi přišla snad až trošku přitažená za vlasy. Nicméně příběh se četl celkem dobře. Je pravda, že zhruba někde uprostřed jsem se chvílemi možná nudila, ale i tak mě kniha docela bavila. Není to rozhodně žádná pecka, Manželovo tajemství jsem si užila mnohem víc, ale i přesto knížku můžu doporučit k přečtení. A strašně se mi líbí název Ostrov počmáraných blahovičníků ☻ Už jenom z toho srší exotika, romantika, azurové nebe, šumící vlny. A jenom pár obyvatel na ostrově? Ráj... Možná... Jako všechny knihy Liane Moriarty oplývá i Poslední výročí nádhernou obákou.

4 03.09.2017

Na Noční lov jsem se hodně těšila, protože první kniha s Erikou Fosterovou Dívka v ledu mě nadchla. U této knihy jsem měla však na začátku trošku problém, nemohla jsem se úplně začíst. Jelikož Dívka v ledu se mi četla parádně, začala jsem být trošku nervózní. Říkala jsem si, co se děje? Je něco špatně u mě nebo v příběhu? Ale zhruba po stopadesáti stranách došlo ke zlomu, v ději se objevily zvraty a já se začala bavit. Přesto se však nemůžu zbavit pocitu, že mi autor v druhé knize nenaservíroval nic nového. Ano, možná příběh obsahoval místy drsnější pasáže, ze kterých člověka až mrazilo, a měl originálnější námět, ale jinak nic závratného a šokujícího. V této knize Robert Bryndza více vyzdvihuje homosexuální tématiku. Ovšem vše vyznívá a plyne naprosto přirozeně. Takže za mě lepší Dívka v ledu a těším se na další díl série.

4 17.05.2017

Kniha mě na první pohled upoutala překrásnou obálkou. Musím říct, že mě dlouho žádná tolik neokouzlila. Naštěstí i obsah můžu pochválit. Čtení jsem si užila, rodinný román mě chytl za srdce. Neplyne nijak překotně, spíše v pomalejším tempu. Emotivní situace, která prožívala Cassie, jsem v jistých chvílích také prožívala se slzami v očích. Možná na konci se mi zdálo, že došlo „na všech frontách“ k jistým, pro někoho překvapujícím zvratům. Já už však tak trochu tušila, kam bude děj směřovat, protože nemůže být u nikoho vše jenom růžové. Konec není úplně definitivně uzavřený, protože jde o první díl série. Přesto bych řekla, že svým způsobem lze přečíst tuto knihu úplně samostatně. Já už se však na pokračování moc těším, určitě si ho přečtu. Knihu rozhodně doporučuji a chválím výbornou práci paní překladatelky.

4 11.04.2017

Voňavé (na)dělení je první knihou, kterou jsem od autorky četla. A četla se mi moc dobře. Hlavní hrdinka mi byla moc sympatická a velmi blízká. Také jsem dlouho hledala práci a v pasážích, kde líčí pracovní pohovory, jsem se úplně viděla. Autorka píše o běžných věcech nám blízkých a známých. Každá se určitě v nějakém momentu příběhu najdeme. Na konci jsem držela Saše palce, aby jí vše vyšlo, tak jak má.
Knížku můžu doporučit všem čtenářkám, které si rády přečtou reálný příběh o strastech i slastech života rozvedené matky dvou dospělých synů, kteří už dávno vyletěli z hnízdečka. Rozhodně sedne lépe starším ročníkům než dvacetiletým slečnám. Kniha se vám bude určitě dobře číst a hrdince rozhodně neopomenete fandit. Román je psaný ich-formou. Postava Saši je výborně vykreslená, reálná, žádná filmová hvězda, prostě úplně normální ženská po čtyřicítce s nějakými těmi fyzickými nedostatky. Proto si ji oblíbíte.

4 13.03.2017

Nad Panenkou coby autorčinou prvotinou nadšeně tleskám. Možná jsem se v počátku malinko ztrácela v ději, protože se celkem nepřehledně přeskakuje z vyprávění Beaty do vyprávění Evy. Ovšem později k tomu již nedochází a děj vás strhne. Musíte číst dál a dál, protože vás zasáhne osud Evy a chcete se dozvědět víc a víc... Prostě všechno. Autorka ve svém příběhu zabrousí také do doby za komunistického režimu, ale nezůstává tam déle, než je nezbytně nutné. Evin příběh prožíváte od útlého dětství až po osudnou dobu drogové závislosti. A vlastně ještě dále. Autorka Evu skvěle vykreslila, ať už jako malou holčičku milující krasobruslení, tak i jako rozpadající se lidskou trosku. Při čtení této knihy si uvědomíte, co všechno dokáže ovlivnit váš život. A nejen váš, ale také ostatních lidí okolo, kteří vás někdy úmyslně, jindy jen díky tomu, jak jsou sešněrováni dobou, ve které žijí, odsoudí. A rozhodně nesmím opomenout lásku a vášeň. To vše v příběhu najdete a prožijete s Evou.
Nedokážu sama dost dobře popsat, co jsem při čtení cítila, protože nechci prozrazovat z děje víc, než je nutné. Přečtěte si Panenku a uvidíte sami. Přestože se z Evy stane narkomanka a nežije právě morálním životem, budete jí fandit. Její život byste totiž nechtěli prožít. Na konci příběhu se mi až tlačily slzy do očí. Za mě opravdu výborný literární počin.

4 13.03.2017

Ďábelské hry jsou bezpochyby skvělým thrillerem. Autorka nás nechává vcelku podrobně nahlédnout do života sociopata. Do života velice inteligentního a chytrého sociopata. Jak je pro něj jednoduché zmanipulovat člověka, aby jednal podle jeho představ. Jak lehce lze ovlivňovat životy blízkých, ale i úplně cizích lidí. Jak jednoduše je dokáže navést ke zločinu. Psychologickou stránku má Angela Marsons výborně propracovanou. Kniha se čte moc dobře, děj je svižný, nenajdete žádná hluchá místa, kde byste se mohli nudit. Oblast duševně narušených lidí, kterou se Angela v tomto příběhu zabývá, působí velice zajímavě a čtenář se dozví spoustu detailů na dané téma. Ovšem já mám s autorkou asi nějaký osobní problém. Přestože dávám knize vysoké hodnocení, postrádám nějaký náboj v tom příběhu, něco, co by mě posadilo takříkajíc na zadek. Ty stejné pocity jsem měla i po dočtení Němého křiku. Možná je to jen přehnaným očekáváním od knih, které jsou momentálně na výsluní a člověk tedy čeká až příliš. Knihu všem čtenářům určitě doporučuji, rozhodně stojí za přečtení.

4 13.03.2017

Na knihu Dokonalé ticho jsem byla moc zvědavá. Četla jsem již Sestru od autorky a její styl mě bavil. A bavilo mě i Dokonalé ticho. Začátek byl sice malinko pomalejší, ale potom jsem si to užívala až do konce. Neřadila bych knihu mezi thrillery, ale spíše na mě působila jako psychologické drama. Autorka skvěle vykreslila postavu Yasmin a především desetiletou Ruby. Pasáže, které vyprávěla hluchá holčička byly neskutečně ... Nevím, jestli napsat citlivé či působivé, zkrátka mě vzaly za srdce, a živě jsem si Ruby dokázala představit. Také popisy drsné krajiny zahalené do tmy, kruté zimy, bouře, bezútěšné situace, kde hrozí smrt na každém kilometru, byly výborné a sugestivní.
Dokonalé ticho doporučuji všem čtenářům, kteří si libují v psychologických dramatech. Nečekejte krev či snad nějaké drastické scény, přestože je kniha označována za thriller. Vše je o pocitech, obrovské odvaze i strachu. Pronikáme do myšlenek dospělé ženy a desetileté holčičky.

4 25.01.2017

Přístav naděje mě nadchnul, to musím přiznat. Kniha, jejíž hrdinkou je starší dáma, vůbec nesklouzává do úrovně nějaké červené knihovny či klišoidního příběhu, ale je to doslova pohlazení po duši. Pobavila jsem se i poplakala. Měla jsem chuť se seznámit s Marianne a vydat se na toulky nádhernou Bretaní. Alespoň tak úžasně tento kousek země autorka ve svém příběhu popsala. Moc příjemné čtení. Doporučuji.

4 25.01.2017

Měsíční svit nad Paříží mě okouzlil. Nejen bohémským životem studentů a umělců, ale celkově obdobím, ve kterém se příběh odehrává, samotnou Francií. Během četby jsem měla úplně chuť si podobný styl života na chvíli zkusit. Obléknout si krásné šaty, pozvednout sklenku šampaňského a procházet se galerií s nádhernými obrazy. Potkávat gentlemany ve fracích a užívat si milostného pobláznění. Autorčin vypravěčský styl mě opravdu bavil. Čtení jsem si užila. Přestože jde o romantickou četbu, není příběh kýčovitý ani přeslazený. Postavy jsou uvěřitelné a charaktery výborně vykreslené. Rozhodně doporučuji.

4 25.01.2017

Knížka je útlounká, ale navzdory nízkému počtu stran v ní najdete mnoho. Připomenete si, jak černoši žili v Americe v padesátých letech minulého století. Že pro bílé nebyli víc než dobytek. Neměli žádná práva. Autorka dobu místy popisuje opravdu drsně. Už jen záblesk vzpomínky na samotném začátku příběhu, kde Frank a Cee ještě jako malé děti potají sledují zakopávání černošského těla. Některé pasáže jsou naopak napsány s větším citem.
Pokud knihu nebo autorku neznáte, podívejte se po ní. Jde o syrový a nepřikrášlený pohled na onu těžkou dobu.

4 03.10.2016

Na tuto knihu jsem se hodně těšila. A opět se stalo to, že moje očekávání byla asi příliš veliká. Čekala jsem parádní pecku, ze které padnu na zadek, ale to se nestalo. Dostala jsem vynikající příběh, to ano, ale ono pověstné „wow“ se nekonalo.
Četla se mi velmi dobře, to ano, žádné nudné nebo zbytečné pasáže jsem nezaznamenala. Několik kapitol je líčených z pohledu vraha. Jsou psané jiným fontem písma a na rozdíl od ostatního děje, který je psán er-formou, vrah podává své myšlenky v první osobě. V některých pasážích se krátkodobě vracíme do minulosti. S Kim, jakožto hlavní postavou jsem měla malinko problém. Jako ústřední postava příběhu mi nepřirostla nijak zvlášť k srdci, nevytvořila jsem si k ní vztah. Prostě mi byla tak trochu jedno, řekla bych. Za mě dobrá detektivka, ale ne výborná.

4 03.10.2016