S.partan komentáře u knih

Jedna z nejlepších knih, který jsem za poslední dobu četl. Bez debaty. Dan Brown je borec a dokáže poměrně banální zápletku s předvídatelným záporákem zabalit do neskutečně pompézního a poučnýho kabátku. 400 stran uteklo jak voda a já bych si dal nášup.

8 17.08.2020

Jsem moc zvědavej, jak sedmej křížek zamává s tvůrčíma schopnostma mistra Kinga. Protože to, co předvádí v takhle pozdním věku, je neuvěřitelný. Jsem hrdej chlap, kterej nedá žádnou slzu zadarmo, ale tady jsem měl při čtení párkrát namále. Bezchybnej kousek, kterej si zaslouží svý čestný místo v knihovně každýho, kdo miluje dobrý knihy a především život tak, jako sám Jake Epping...

7 30.05.2018

Mám podezření, že v Omeze sabotujou knihy. Je to už jejich několikátá detektivka, kde je spousta chyb a překlad je... mírně řečeno naivní. Jak jsem viděl, kniha má fajn recenze i hodnocení, ale já si místy připadal, jako bych četl slohovou práci šestnáctileté holky (aniž bych chtěl mladé slečny urazit). Je to splácané halabala, desítky motivů a zápletek a zbytečných postav (viz. arabský plastický chururg), všichni se mračí, mručí, odsekávají si, chovají se nelogicky... a teď babo raď - je to překladem nebo rukopisem? Ať tak nebo tak, srovnávat Tibora Rodeho s Danem Brownem je jako tvrdit, že je Jakub Kohák stejně dobrý herec jako Jan Werich. Tohle jsou dva rozdílné světy. Takže za mě zklamání, ale každý výtvor má svého zákazníka, takže věřím, že svoje fanoušky si kniha najde. Nebo našla. Já mezi nimi ale nebudu.

Reachera miluju a asi nikdy na něj nedám dopustit, ale mám tu jedno velký ALE. Čert vem ty krátký povídky na konci. Každej autor má nějaký nápady, který prostě chce hodit na papír, ať už potom výsledek někomu přijde úžasnej nebo ne. Ale strašně těžko jsem zvládal povídku s třináctiletým Jackem. Rozumím tomu, že je Reacher trochu zvláštní ve všech směrech, na tuhle hru už jsem dávno přistoupil, ale TAKHLE přece, probůh, ŽÁDNÝ třináctiletý dítě nemluví. A to říkám s veškerou úctou právě k "jinakosti" hlavního hrdiny. Ta slova, která mu tam vkládal Child do úst bych možná věřil osmnáctiletýmu klukovi, ale níž už to u mě nikdo neusmlouvá :-) Zkrátka a jednoduše se autor nedokázal přeorientovat z dospělýho Reachera na malýho prcka a nechal mu prakticky totožnou mluvu. Díky tomuhle škraloupu zakotvím na čtyřech hvězdách.

4 21.05.2018

Pro mě naprosto neznámý autor. Ale já prostě miluju objevování skrytých perel a talentů a tohle je lahůdka, která podle mě spláchne Simmonsovo egonahánějící Páté srdce do nenávratných hlubin. Takhle si představuju poctu Doyleovským detektivkám. mělo to atmosféru, hrdiny, kterým se dalo fandit a potřebnou dávku živočišný brutality, která byla v těch dobách samozřejmostí. Tak se na páně Caleba Carra mrkneme, co napsal dalšího...

4 20.04.2018

Tahle kniha klame tělem, jak už to je u autora zvykem. A hlavně klame názvem, který láká vpravdě na pohodovou četbu. Dostanete spoustu jazzu, kočky i potkani se dostaví, ale žánrově je Mašata nečitelný a neuchopitelný. A to z něj dělá úkaz na literární scéně, co se nebojí balancovat na hraně komedie, thrilleru a dramatu a ze všech vyzobává ty nejlepší ingredience. Tleskám a těším se na další knihu.

3 03.05.2023

U Mašaty si nikdy nemůžete být jistý, co od něj dostanete. A v tom tkví kouzlo jeho příběhů. Tentokrát to je propletenec několika osudů s nečekanýma odbočkama, řádně kriminální zápletkou a jemnýma odkazama na jeho předchozí knihy. Za mě jednoznačně to nejlepší, co zatím napsal. Přečtete, nebudete litovat.

3 31.05.2022

Jan Mašata je literární chameleon. Co kniha, to jiný žánr, styl, příběh. Pro mě je mistrem v předkládání příběhů, které od začátku do konce klamou tělem. Nebudete vědět, co bude v další kapitole, natož na konci, nebudete vědět, jakým směrem se vyvinou postavy a jejich smýšlení a rozhodně nebudete vědět, komu chcete fandit, jelikož osudy všech postav se prolínají a postupně gradují v perfektním finále. Oba palce nahoru za originalitu a čtivost, tuhle knížku slupnete před spaním jak malinu a bude se vám zdát o všudypřítomném Joeovi

3 17.09.2021

Rebelie každým coulem :-) Kniha, která člověka donutí vzpomínat na mládí a možná i něco dohánět. Je to poctivá práce ve všech ohledech a napsaná tak čtivě, až se člověku nechce otáčet poslední stránka.

3 31.01.2021

Není to kniha pro dlouhý zimní večery. Když si k ní sednete, zhltnete ji za chvíli. O to intenzivnější je to zážitek. Slovní přestřelky mě hrozně bavily a člověk neví, co bude na následují straně, natož v kapitole... miluju podobný zvraty.

3 31.01.2021

Obrovský překvapení. Ze zásady odděluju knižní a filmovej svět, protože mě vždycky jedno nebo druhý zklame. Buď film podle knížky nebo knížka podle filmu. Tady jsem udělal výjimku, protože se ke mně Dexter dostal nějakým záhadným obloukem a donutil mě si ho přečíst... a nelituju toho. Bude to dílem autora a dílem překladatele, ale už dlouho se mi nestalo, abych zůstal vzhůru do tří a hltal stránku za stránkou. Lindsay má obdivuhodnou fantasii, slovní zásobu a smysl pro humor a díky bohu za to, že je čeština tak košatej jazyk. U týhle série se nemůže nudit snad vůbec nikdo. Takže paráda, další sběratelská mánie začíná, abych si do knihovny přitloukl ještě jeden foch :-)

3 20.03.2018

Sice je to za čtyři hvězdy, ale v tuhle chvíli tak nějak ze setrvačnosti a lásky k autorovi. A díky tomu, že zůstává to hlavní, kvůli čemu jeho knížky miluju - výborně se čtou. Poslední hodina není výjimka, šest set stran uteče jako nic. Jen na konci zůstane taková podivná pachuť prázdnoty. O tom, že je něco špatně, svědčí fakt, že jsem si řekl, že kdyby byla tohle moje první kniha od Deavera, nesbíral bych je. Asi by neurazila, bral bych ji jako dobrej román, ale nerozsekala by mě tak jako jeho první díla. Čert ví, čím to je. Nemyslím si, že tím, že ho znám, podezřívám knize každýho a už mě nedokáže překvapit. Překvapil mě i tady... jen asi chvílema tlačí na pilu až moc. A rozhodně mu neprospívá tenhle odklon do politických sfér, měl by zůstat ve špinavým New Yorku a lovit "opravdový" psychopaty. Tak snad příště, Jeffery...

3 14.02.2018

Myslím si, že autor mohl zkrátit příběh o 280 stran a nechat jich krásných 20. Protože vymyslel hrdinu, který dokáže vyřešit případ z neznatelných stažení svalů, nenápadných mrknutí a nevyřčených náznaků. Nebo tak nějak. Neustálé vyšetřovatelovo ujišťování a vysvětlování toho, že ví, jak se druhý cítí, co si kdo přesně myslí a co udělá v následujích minutách, mě strašně iritovalo. Carol stvořil hrdinu inteligentnějšího než Sherlock Holmes, s tím rozdílem, že tenhle profiler tlačí svoje hypotézy z ničeho, postrádá záchytné body, všechno jen odhaduje a podpírá svoje teze větami typu "Musíte mi prostě věřit". Nevěřil jsem, bohužel. Dvě hvězdy dávám za styl, knížka se opravdu dobře čte. Jen to chce zkrátka upřít talent trochu jiným směrem...

3 02.01.2018

Nemůžu si pomoct, za mě zklamání. Tohle je přesně ten případ, kdy jsem se díky obálce a anotaci na knihu nehorázně těšil a dopadlo to... no z mýho pohledu neslavně. Autor má nepochybně prořízlou pusu, ale ne ještě takový literární schopnosti, aby dokázal všechny hlášky a myšlenkový pochody náležitě převést na papír. Každej druhej odstavec začína slovy JENŽE, TAKŽE, COŽ... a postupně mi to vadilo víc a víc, protože jsem si uvědomoval, že příběh to nezachraňuje. A vlastně ani hlavní hrdina. Čekal jsem bijce. Dostal jsem chlapa, co dostal párkrát na budku a když měl možnost vystřelit, nevystřelil, když měl možnost někoho praštit, nepraštil ho... vyhrožoval tím v příběhu několikrát, jenže u toho zůstalo. A kromě jednoho faktu, kterej sám Lars odhalil, vlastně nepřišel na nic. V první půlce sledovačka, v druhý čekání na odhalení pachatele... a tramtadadá, konec. Každý řešení mu spadlo víceméně do klína. Jediný drsný, co v tomhle příběhu bylo, byl styl vyprávění, ale to v mých očích zkrátka nemůže knihu zachránit. Letos má autorovi vyjít pokračování pod názvem Lars láme kosti, ale nedokážu si představit, že by to zrovna tenhle detektiv dokázal...

2 01.03.2019

Tahle kniha klame tělem. Název je zvolený výborně - ale (ačkoli tak Grace opravdu nazývali) hlavní postava je možná odhodlaná a cílevědomá právnička, jenom do toho detektiva má daleko. Co tu máme dál... Ano, ovšem, na přebalu je upozornění, že se jedná o skutečný příběh (já sám o Grace jednou někde četl), ale přesto je kniha podávána jako detektivní příběh. E - e. Příběh má být hrůzostrašný. Není. Tedy ve své době pro zúčastněné určitě byl, ale já to musím posuzovat jako čtenář. Sama hlavní postava se k jeho vyšetřování dostane někde v půlce knihy a po padesáti stránkách ho ukončí. Záměrně píšu UKONČÍ, ne vyřeší. Okolo toho je vata z ostatních kauz a případů. Vážně to není detektivka. Jen se zkrátka musí ocenit ta spousta námahy a času, které autor do knihy vložil. A musím samozřejmě vyzdvihnut literárnost - autor i překladatel jsou ve své práci skvělí, to ano. Jen prostě nečekejte detektivku, pouze příběh ženy, která byla v něčem první a bohužel žila v době, kdy bylo setsakramentsky těžké to prodat...

2 29.08.2018

Kdyby to byla kniha od kteréhokoli jiného autora, dal bych o hvězdu víc, protože napsané to je samozřejmě bravurně. Ale Deaver? Mistr zvratů? Tohle je v jeho podání těžký průměr. První půle nezáživná a celá zápletka fanatickém vůdci sekty a jeho poblázněných všehoschopných ovečkách tu byla už tolikrát, že z toho šlo jen stěží vymáčknout něco originálního. Deaver riskuje. Shaw je sympaťák, ale už v druhém příběhu mě dokáže iritovat jeho procentuální vypočítávání každého prdu. A to se Lincolnovi nepovedlo ani po deseti knížkách. Cesta, kterou se Jeffery vydal, se mi ani trochu nelíbí...

1 25.12.2020

Už druhá kniha po sobě s odfláknutou redakční prací. Tomu říkám pech. Těžko říct, jestli to byla chyba překladatele nebo korektora (u překladatele to asi začalo), ale zjevně někdo přeložil z originálu všechny členy "the" a díky tomu se kniha hemží zájmeny ten, ta, to... po sto stránkách už jsem byl na text skoro alergickej. A samotnej příběh tomu moc nepomáhá. Nevěřím tomu, že se to Deaverovi, kterej má na obálce jednu větičku, mohlo líbit. Není tam nic. Hlavní hrdina je nesympatickej hňup, co sežral všechnu moudrost světa a veškerý detektivní výsledky získává jen vydíráním a zastrašováním. Takhle opravdu ne, rychle si jdu něčím spravit chuť...

1 07.08.2020

Deaver s novým Rhymem nepřichází, Carter se taky fláká, tak jsem musel zkusit neprobádaný vody. A boží prst ukázal na Cobena. Vyskakuje na mě odevšad, Instagram je ho taky plnej, byla jen otázka času, než se do něj pustím. Asi takhle - kdyby s podobným příběhem přišel před dvaceti lety Deaver, nebyto mezi náma taková bromance, jako je. Nástřel zápletky mě přikoval a říkal jsem si, že mě má, že mě prostě dostal do spárů. Jenže sto stran a nic, dvě stě stran... a pořád nic. Napětí mi z těla vyprchávalo a mě to strašně štvalo, protože autor píše opravdu hrozně dobře, čtivě, řemeslo má v malíku. Jen těch domácích dýchánků se synama bylo asi moc. Těmhle knihám já říkám rodinný thrilery. Není na ně potřeba nijáká úžasná znalost detektivní práce, stačí nápad, sem tam smítko napětí a kniha je na světě. Harlan Coben určitě umí psát a já budu v jeho knihách pokračovat - možná jsem jen vykročil špatnou knihou - jen budu doufat, že příště šlápne na plyn trochu dřív. A drobná poznámka na závěr. Na obálce je napsáno, že to je jeho nejskandálnější příběh. Jestli je to pravda, zbylý knihy musí být přepisy večerníčků, jinak to nevidím...

1 15.05.2020

Jefferyho knihy s touhle už skoro legendární dvojicí začínají trpět jedním neduhem - provázaností. Jinde bych to uvítal, tady se obávám, že každý nový čtenář, který bude číst knihy napřeskáčku, bude tápat. Pomalu získávám dojem, že se Deaver až skoro maniakálně upnul na jednu démonickou postavu a nemá ještě ani zdání, jak s ní naloží. Trochu mi to tu zavání Sherlockem a Moriartym, ale holt každej génius musí mít svou Nemesis... ještě že se to tak dobře čte.

1 16.01.2019

Na některý knižní závěry/pointy/hrdiny jsem už asi starej. Takže čtyři hvězdy za to, že mi knížka perfektně ukrátila tři večery. Toyne prostě psát umí. A těch posledních pět stránek jsem raději z hlavy vymazal...

1 02.09.2018