RyonMathrin komentáře u knih

Velmi milé, oddychové čtení. Pan Herriot má moc hezký přístup ke svým pacientům, v každém zvířeti vidí duši a charakter stejný, jako máme my lidi. Kdo má doma nějaké zvíře ví, že to tak opravdu je.

12 08.08.2018

Líbil se mi ten styl, kdy se zpětně dohledávají souvislosti třemi různými "pozorovateli". První chvíli po dočtení jsem z nejasného konce toho byl trochu rozpačitý. Postupně však na knihu vzpomínám docela kladně. Ta určitá nevyhnutelnost osudu, za který si může tím, jak v určitý okamžik něco zvolil, a zpětně to hodnotí, v zajímavém poměru s nejistotou... a s nejistotou, jestli to tak opravdu bylo.
Právě to neurčité dodává někdy příběhům to správné koření…

12 22.07.2018

Nejprve jsem se této knize vyhýbal. Tolkienovo dílo pro mne znamená hodně a nevím proč jsem si myslel, že by mi to mohlo pokazit dojem. Opak je pravdou. Neskutečně jsem se bavil.
Je to vynikající parodie. Neuvěřitelně detailní – drží se většiny klíčových scén a událostí a obrací je naruby. A krásně si přitom hraje s jazykem.
Vy, kdož neznáte Hobita - rozhodně si jej přečtěte jako prvního, jinak vám toto dílo nic neřekne.

Dále spoilery neboli lákadlo pro ty, kteří ještě nečetli:

„Vousy vzhůru!“ * ozvalo se z koruny. (* Malé vysvětlení – zatímco lidem se říká „Ruce vzhůru“, u pajzlů je nutná tato malá obměna – pajzl musí se svými vousy stejně dát nahoru i ruce a je hlavně o to, aby prokázal, že nemá ve vousu schované nějaké zbraně...)

„...Jak začne klepat tá mrška prťavá lítavá do stromů ťukavá, di k šedému šutru. Pak čuč na poslední papérsek , ale jen dyž je Buranův den, a zmérčíš lochnu, kam možeš klúč strčiť, jestli ho teda máš, ogare... „

a nejlepší je: „Háre Grišnák!“

12 02.07.2018

Jako malý jsem tohle hltal u babičky a žasnul nad hrdinovými hrdinskými činy. Navíc měl tygřici, která s ním chodila jako pejsek, prostě idol :-)

12 28.06.2018

Jeden z pokladů z knihovny prarodičů. Jednoduché a přitom docela zábavné fyzikální pokusy (pórovitost hmot, setrvačnost, rovnováha, vztlak...), ke kterým stačí běžné věci z domácnosti.
Za všechny toto:

„Jak si voda vymění místo s vínem.
Pomůcky: dvě sklenky, tuhý papír, voda a víno.
Naplníme sklenici červeným vínem a jinou téže velikosti vodou. Vínem naplněnou sklenici pokryjeme papírem a na ni postavíme převrácenou sklenici s vodou.
Potom povytáhneme papír a těžší voda vniká do sklenky naplněné vínem a jsouc těžší, vytlačuje víno do hořejší sklenky. - Nutno však dáti pozor na to, aby místo styku obou kapalin bylo malé, jinak je výměna rychlá a nevidíme přechodu. Jsme-li však opatrní, zdaří se výměna kapalin, a na konec octne se všechna voda ve sklenici, kde bylo víno, a víno bude ve sklenici, kde byla dříve voda.“

(Nevěřil jsem, že se to podaří. Ale funguje to! Největší problém byl otočit sklenku po okraj plnou vody přikrytou tvrdým papírem a položit na sklenici plnou vína. Sice trochu ukáplo, ale pokus se zdařil.)

12 28.06.2018

Opět špičková klasika. Seminář kvalitou opět téměř překonává samotnou hru. Jak je možné, že se ani po dvacátém přečtení/poslechu neomrzí? Geniální.
"čelní ochranář zbytků přírody..."

"Pane profesore, a jak je ten váš ptáček asi veliký?"

"Nemohu si stěžovat, svědí to jako čert. Vyřizuje Štruncová."

"Cos to udělal, Pepiku?" "Hezký!"

12 17.06.2018

Na gameboocích Lone Wolf jsem vyrůstal, proto asi nebudu moc objektivní. Alespoň se pokusím.
Klasický konflikt na pozadí - "dobro" proti "temnému pánu" je podle známé černobílé šablony. To ovšem vůbec nevadí.
Vykreslený svět má úžasné, drsné kouzlo... a v detailech je zcela originální. Myšlenka řádu mocných bojovníků, jehož jste posledním přeživším členem, dává prožívání příběhu správné napětí. Svět je plný původních nestvůr.
Tato první kniha je spíše takový "boj o přežití", ale v neskutečně nepřátelském prostředí.

Před pár lety jsem si na sérii zavzpomínal a přes internet koupil celou sérii (Jen Kai gamebook, MagnaKai podle mne už je jen x-tý odvar), původně jsem měl totiž jen půjčeno od kamaráda.
Bavil jsem se skvěle i po letech. Mohu jen doporučit.

12 13.04.2018

Tak tohle se panu Neffovi opět povedlo. Mám jeho knihy rád, ale tohle je něco extra. Protože je to něco, co si tak nějak dokážeme představit a co by teoreticky mohlo nastat třeba zítra. Detailně a uvěřitelně zpracovaná proměna společnosti, kdy by se právo silnějšího stalo hlavním zákonem.
Hodně se mi líbilo například, jak autor zpracoval mentalitu v gangu a jak se hrdina stal během několika sekund z "pobočníka" vůdcem. Ale bylo toho víc.
Hodně čtenářů se tu zmiňuje o slabším konci. Mě to tak nepřišlo, spíš bych to označil jako nečekaný konec. A co se týče vulgárnosti a brutality - zkuste si to představit. Nebylo by to jiné.

12 07.03.2018

Tohle je něco úžasného. Pamatuji si, jak jsem vždy dočetl jednu část, otočil z druhé strany a četl znovu druhou část... a takto několikrát za sebou. Krásné, milé, barvité, nápadité, vtipné, téměř bez násilí.
Už i moje děti projevily zájem přečíst si to po několikáté...

12 05.03.2018

Je to pecka. Začal jsem poslouchat jako audioknihu v autě a nemohl jsem přestat. Nechápu, že někdo může ohodnotit "plytké", pro mě to byla jízda od začátku do konce. Vědecké popisy mě bavily, dávalo to tomu správný šmrnc. Akční scény velmi dobré. Marika, která si poměrně rychle zvykne na svou novou identitu, mi vůbec nevadila, naopak. Ženy oblečené v černé kůži jsou prostě cool.
Pocta panu Kulhánkovi mi přišla dobrá a vtipná. A motiv toho, jak se hrdina dočte v knize přesně to, co sám dělá, je úžasný (nevím, jestli to již někdo v literatuře použil, já jsem se s tím zatím nesetkal a moc se mi to líbilo).

Hledáte oddychovou akční scifi smršť? Přečtěte si Líheň, je to přesně to, co hledáte.

A já už se těším, až si přečtu další Žambochovy knihy.

12 23.02.2018

Četl jsem jako kluk, ale příběh se mi velmi líbil. Chlapec z města jede na svůj první tábor a postupně se učí vše, co je k životu v přírodě potřeba.
Často musí překonat svou pýchu, ale postupně se zklidňuje, zraje a roste ve správného kluka, takového, jakým by měl správný kluk být. Nenamyšlený, zodpovědný, šikovný.
Touží po přátelství chlapců z oddílu a postupně se mezi nimi vytvoří krásný vztah.

Plný počet dávám hlavně za to, jak autor krásně popisuje Janovu touhu zapadnout mezi vrstevníky, jak popisuje čisté přátelství mezi kluky. Normální věc.
Nicméně kdo by v dnešní době napsal něco podobného, ihned by někdo řešil, jestli se tam náhodou nejedná o homosexualitu. Světe, div se - nejedná. Každý byl v nějakém kolektivu a mnoho z nás usilovalo o náklonnost nějakého kamaráda, a právě o tom tato malá knížka nádherně vypráví.

12 19.02.2018

Kouzelný nápad, dobrý příběh, poutavě napsáno - prostě Gaiman. Všem doporučuji.

12 19.02.2018

Popis běžného života protkaný směsí existenciálních úvah. Takto napsané to zní stroze, ovšem autor píše brilantně a výstižně. Někdy jen několika slovy dokonale popíše běžnou každodenní situaci, ale přitom je v tom takové závažnost a hloubka, která se týká nás všech... jednoduše klobouk dolů.
Nejvíce na mne zapůsobil závěr knihy, kdy je Agnes postavena před rozhodnutí.
Nevím, jestli jsem si všiml všech náznaků a slov mezi řádky, kniha si říká o několikanásobné přečtení.

12 18.02.2018

Vše již v komentářích uvedli ostatní čtenáři, už bych jen kopíroval.
Knihu jsem dostal jako dítě a mnohokrát jsem se vracel zejména k překrásným ilustracím mistra Buriana. On snad v tom pravěku byl a vyfotil všechna ta zvířata, tak nádherné a přesvědčivé jsou jeho obrazy...

12 18.02.2018

Komentáře přede mnou knihu perfektně vystihly, tak to zkusím jen shrnout. Moc pěkně sestavená kniha o zvyklostech a různých věcech, které dnes máme zažité a nevíme, jak vznikly. Už jsem se k ní dvakrát vrátil, protože se nádherně čte a některé kapitoly jsou zvlášť zajímavé (místa síly/energetické linie v přírodě, vliv úplňku na lidi, proč je na přelomu roku dobré zdržovat se uvnitř v domě, atd...). Vše je velmi poutavě podáno. A to, jak rakouská autorka hezky píše o Češích, jsem zatím nikde jinde nenašel. Beru to jako milý bonus.
Doporučuji všem, zaujme nejen zájemce o Kelty, ale i ty, které baví mytologie.

11 09.05.2024

Pozor, lehký spoiler.

Uživatelka tatjana1737 celkem vystihla i můj názor, tak to zkrátím, abych se neopakoval. Tohle se mi dost líbilo. Pan Linc umí navodit atmosféru středověce laděné fantasy. Ale na můj vkus hodně mrtvých, přestože to ke stylu patří. Líbí se mi autorův styl psaní. Zrzavá kuchařinka a Flora, která dává každému, dostaly každá paradoxně opačnou nálepku, než by jeden čekal. Taky mi to nepřišlo úplně fér. Sovička je jednoznačně největší hrdina knihy, i když kejklíř Žibřid je také velmi sympatický. A vůbec, magie v celé knize se točí kolem světa mrtvých a paladinů, svět se mi líbí svou vyvážeností a zároveň syrovostí.
Za mě jednoznačně 4* a kousek, na příběh jen tak nezapomenu a těším se na další díl série (to je výhoda, číst knihy vydané před více lety, již mají pokračování :) ). Fanouškům fantasy jednoznačně doporučuji.

11 11.02.2024

Kouzelná, brilantně napsaná fantasy. Je to zároveň pohádkové, hrdinské a přitom se setkáváme s krystalickým (vlastně doslova) zlem. Asi nejvíce mě na tom bavilo, že draci jsou hodní a ta promyšlenost dračího království. Lekkyel by se mohl zdát jako superman, ale jeho skromnost a klid to posouvají do správných mezí.
Oddechové, přitom napínavé. A krystalový svět nevykřičené bolesti zcela originální.
Doporučuji.

11 30.01.2024

Moc hezké a hezky napsané. Vím, že dnes už bych si to asi nepřečetl, ale kdysi se mi to líbilo a vzpomínám na knihu rád. Některé příhody jsou nezapomenutelné (vždyť se skutečně staly :-) )

11 19.08.2018

Na Nirvaně jsem vyrůstal. Dokonce jsme hráli s kapelou se spolužáky podobný styl.
A až po přečtení této knihy jsem pochopil, proč je v Kurtově zpěvu ta zvláštní syrovost, naléhavost. On vlastně napůl křičel bolestí...

11 11.07.2018

Syrovější a vulgárnější zaklínačský svět. Lota je charakter, který si zamilujete.
I když mi časem přišlo už skoro jednotvárné, jak tam skoro každý s každým šu.., ehm, obcuje. Inu, ve středověku moc jiné zábavy nebylo a zaklínači jen beze zbytku využívají své neplodnosti k neomezeným radovánkám.
Každopádně je kniha neuvěřitelně čtivá, vůbec se mi nechtělo ji odkládat. Troufnu si říct, že autorka drží Sapkowským nastavenou laťku stejně vysoko, někde ji i překoná. Kombinace lykantropů (kožoměnců), zaklínačů a upírů mi sice v první chvíli přišla trochu krkolomná, ale příběhu to naopak přidává pestrost a hrdinka získává nové možnosti. Upíří rasa a společnost je pěkně vykreslena spolu s tím, že i tam se najdou rozmanité charaktery.

Nevím, jestli to byl záměr, ale Lota v určitém smyslu připomíná Geralta v tom jeho moralizování a úvahách, jestli zabít nebo nechat žít. Mě se to moc líbilo a chápal jsem to jako poctu původnímu zaklínači.

A ten jazyk... Ten výstižný, stručný, přitom dokonale popisující jazyk... Jedním nebo dvěma souvětími skvěle charakterizuje prostředí a už to jede. Úsečné, naprosto dostačující dialogy. Paní Neomillnerová prostě umí psát. Chvíli jsem váhal mezi 4 a 5 hvězdičkami, ale kvůli tomuto si 5* jednoznačně zaslouží.

11 07.05.2018