Rozari komentáře u knih

Tohle si budu muset přečíst znovu. Postavy se objevují a zase mizí, příběhy se prolínají, přibližují a vzdalují, do toho dost často slyšíte hadí syčení (během čtení se mi pak v noci zdálo o hadech, což se u mě rovná noční můře). K tomu navíc nevšední prostředí jihoamerického (velko)města, hor, pouště (s malou odbočkou do Polska). Občas mi vadila vulgární slova, v psané formě v knihách je většinou moc nemusím.
Doporučuji.

3 24.02.2021

Tak další kniha v řadě, měla jsem na ni zálusk už od přečtení Doktorky z domu Trubačů. S osudem jednoho (ne)obyčejného člověka dostanete jako na dlani i historii naší země první poloviny 20. století.

Úplně mě pohltil až reportážní popis, hlavně v druhé polovině, jak se to pak ještě zkrátilo rychlými sledy událostí před válkou a během ní. Nedalo se to odložit.

Po přečtení Cejchu od Zdeňka Šmída jsem si nebyla jistá, jak nahlížet na odsun Němců, zde mě pro změnu zaujalo, že (pravděpodobně? údajně? asi?) mnoho Němců již krátce po obsazení Sudet a příchodu “ochranitelů z říše litovalo své volby:
“…kdyby dneska byly volby, dopadnou docela jinak. Lidi se bojej mluvit, ale vidíte to na nich, jak by utíkali zpátky do Československa.

Popis toho, proč sešlo z připravovaného vyhlazení Bernartic, by byl skoro vtipný, kdyby nebyl tak hrozný: “Deluege je pro volnější a méně nápadný způsob. Žádné hr hr. Jsme přece protektoři: ochránci, příznivci. Budeme je pěkně hladit, hladit, až je vyhladíme.

Z popisů života za války mě úplně mrazilo. Velmi sugestivní.
Super byly ty faktické vsuvky, co se s kterými postavami skutečně stalo.

Jak kniha spěla ke svému závěru, četla se mi hůř a hůř s vědomím toho konce, který znám z Doktorky z domu Trubačů. Posledních šest stran jsem oplakala.

Nedoceněná kniha. Velmi doporučuji.

2 23.05.2024

Syn 8 let si knihu půjčil sám v knihovně, až na poslední dvě kapitoly ji přečetl úplně sám a moc se mu líbila. Zkoukla jsem ji v rychlosti a
doporučujeme oba :-) Moc milé.

2 10.04.2024

Zatím nehodnotím hvězdami, protože jsem se vůbec, ale vůbec nemohla začíst, přišlo mi to nesouvislé a celkem mi vadila ta feministická úderka či jak to nazvat. Skončila jsem někde kolem strany 130, když mi přišlo upozornění, že na knihu je v knihovně rezervace, takže jsem ji vrátila a uvidím, třeba si ke mně ještě najde cestu :)

Poslouchali jsme na dlouhé cestě autem se syny (9,5 a 8 let) jako audioknihu, respektive spíš než audiokniha to je rozhlasová hra, s hudebním doprovodem, různými zvuky dokreslujícími děj, kdy každou postavu mluví někdo jiný. Ta dramatizace je opravdu na vysoké úrovni.
Mně i synům se ten příběh líbil, z mého dospělého pohledu je sice poněkud černobílý, ti zlí jsou opravdu odporní a hnusní až na půdu, ti dobří laskaví a milí, ale proč ne. V pohádkách, a toto je pohádka, to tak přece bývá.
Konec mi přišel poněkud uspěchaný, ale celkově se nám to líbilo.

2 21.07.2023

První díl čtu jako poslední. Úvod do prdicího prášku mi zatím chyběl, a i když hodnotím celkově kladně, tak mi tato kniha přišla slabší než zbylé díly.
Ty jsem přečetla už dřív a se syny jsme je pak poslouchali jako audioknihu. Přednes v podání Davida Novotného opravdu nemá chybu, opět musím jen doporučit.

2 03.07.2023

Jsem aktuálně někde ve druhé půlce knihy a už několik týdnů se nemůžu donutit ji vůbec otevřít.
Jsem naprosto zahlcena, ztrácím se v pojmech; kdyby kniha byla poloviční, asi by to bylo spíš ku prospěchu. Tentokrát pro mě slabší kus bohužel.

Drsné. Půjčila jsem si to náhodou při odchodu z knihovny, na Islandu jsem před pár lety byla, tak mě zaujalo jméno autorky a celý ten nápad. Ale teda beznaděj a bezútěšnost celé té situace mě hodila úplně do deprese. Bylo to dost reálné. Trochu mi vadila absence vysvětlení toho, proč zůstali bez spojení a že konec byl bez konce. Ale přečetla jsem to jedním dechem a budu určitě dál doporučovat.

2 08.01.2023

Syn (necelých 9let) knihu přečetl v podstatě za den, když byl doma nemocný, dost ho bavila (má totiž skoro 500 stran). Vtipný příběh z pro děti neobvyklé doby a místa, který má spád, místy je smutný, ale nakonec vše dobře dopadne.

2 06.12.2022

Půjčila jsem pro syny, ale dnes během večera jsem přečetla sama. A při čtení jsem vzpomínala na svou vlastní babičku, na všechny prázdniny u ní a zážitky s ní, až mě to celé nějak rozesmutnilo. Ale tak nějak hezky...

2 16.09.2022

Kniha je těžká. Když vám v posteli při čtení na usnutí spadne na hlavu, už byste se nemuseli probudit :))
A teď vážně - je to nádherná kniha, krásné fotky, spousta zajímavých informací, kde všude byl nebo ještě je klášter, jak to v něm fungovalo od založení až po současný stav. Nejzajímavější mi však přišly příběhy lidí, kteří v klášterech žijí. A těch jsem čekala v knize mnohem víc, vlastně jsem čekala, že kniha bude hlavně o těchto lidech.
Souhlasím s příspěvkem Máničky178, také mám pocit, jako by autorce uniklo něco podstatnějšího. Anebo si to nechala pro sebe.

2 08.08.2022

Knížka je psaná pro děti od 2 let, syn má aktuálně rok a 9 měsíců a teď s koncem června se stala jeho nejoblíbenější “hračkou” - od rána po večerní čtení ji několikrát denně prohlížíme, čteme, ukazujeme obrázky. A musím říct, že baví i mě i jeho starší bráchy.
Moc milé čtení, krásné ilustrace, jednoduché zapamatovatelné rýmy. Doporučuji.

2 05.07.2022

Knihu dostal syn Viktor k 6. narozeninám, začali jsme ji číst a jemu se tedy moc nelíbila. Zatím.
Já jsem ji shltla, mně se líbila moc! Milé a laskavé čtení, jak se trochu nezvedený synek obrátil na dobrou cestu :)
Dám Viktorovi ještě šanci, tedy tomu našemu, až bude o fous starší ;-)

2 07.05.2022

Vydalo Státní nakladatelství dětské knihy, a přece si myslím, že ta kniha vůbec není pro děti.
Měli jsme tuhle knihu v knihovně celé moje dětství a nikdy jsem neměla touhu ji vůbec otevřít.
Nedávno jsem si ji vzala domů, že ji zkusím přečíst synům a nejdřív že si ji přečtu sama.
Příběh lorda z Lancasterů pro ně bude snad, až budou starší, jestli však budou chtít něco takového číst.
Mně se to líbilo, bylo to tak nějak hezky po anglicku padlé na hlavu :-)

2 09.09.2021

“Připadá mi, že jediní lidé, kterých se Židé nebojí, jsou Číňani. Protože jednak mluví anglicky tak, že výslovnost mého otce zní ve srovnání s jejich jako výslovnost lorda Chesterfielda; a za druhé mají v hlavě tak jako tak jenom víceméně dušenou rýži; a za třetí pro ně nejsme Židi, ale bílí - a možná dokonce Anglosasové. Jen si to představte!”

To byla teda divná kniha! Víceméně celou knihu jsem přemýšlela, jestli ji nemám odložit a už se netrápit. Těch situací s něčím pinďourem, číčou a honitbou bylo nějak moc (a prudérní fakt nejsem).
Ale historky z židovského života byly občas celkem vtipné. Dávám 2,5*.

2 04.08.2021

“Počasí bylo přísné, hanebné a ohavné - všechny přívlastky, které si zaslouží skotské počasí, když je pod psa.”

Příjemné čtení. Někdy případy dopadnou dobře, jindy bohužel ne, ale takový je prostě život.

2 29.03.2021

Příběh se mi moc líbil, bylo to tedy celkem smutné čtení, nejen vzhledem k tomu, že je to vcelku nedávná minulost (a jak je to úplně jiné Irsko oproti příběhům o doktorovi od Patricka Taylora, kterého jsem nedávno také četla). Ale občas jsem se i docela upřímně zasmála.
Hrozně jsem Cyrilovi držela palce, aby po mnoha smutných událostech v životě aspoň našel svou biologickou matku, respektive aby se po tolika náhodných a nevědomých setkáních konečně oba dozvěděli, že k sobě patří. Myslím, že kdybych četla v originále, dám plný počet hvězdiček.
Co mě ale neskutečně štvalo (a to je slabé slovo) bylo neuvěřitelné množství překlepů, gramatických chyb a faktických chyb v textu. V podstatě na každé druhé straně něco bylo. Takovou odfláknutou práci překladatele a korektury jsem snad ještě neviděla.
Já chápu, že překlad není jednoduchá věc, ale když se někdo v angličtině jmenuje Cyril, tak se to nějak vyslovuje, a logicky squirrel Cyril je trošku škodolibý vtípek. Ale veverka Cyril? Vážně?

2 29.12.2020

Příběh přenese do úplně jiného světa, vcelku smutného, krutého, kde člověka (zdá se) nic hezkého nepotká, nečeká - lze jen přemýšlet, nakolik reálný může být..? Nejdřív jsem si myslela, že se to odehrává někdy v 50.-70. letech 20. století, ta přítomnost ruských vojáků, k nimž místní chovají odpor nebo spíš nenávist, socha Státníka (koho asi?), průvody s mávátky, všichni chudí, pracující na “státním” někde v kolchozu; později jsem si už nebyla tak jistá kvůli určitým narážkám a popisům. Tentokrát mi nijak zvlášť nevadil vulgární slovník vesměs všech postav, které se v příběhu mihnou, tak nějak mi to k tomu ruskému prostředí sedělo. Akorát konec byl tak nějak bez konce. A teď se vrhám na “Růži od Stalina”, to se bude hodit do tématu :-)

2 05.11.2020

Celou sérii jsem zhltla za pár dní, přitom ji doma máme už několik let a cestu jsem k ní nenašla, až letos.
Velmi čtivý neotřelý příběh.
Moc se mi líbil össeanský jazyk se všemi těmi přehlasovanými samohláskami a shluky souhlásek, samozřejmě jsem zvědavá na vyústění celého příběhu, vysvětlení některých situací a motivů jednání... závěrečný 6.díl byl dle informací na webu vydavatelství plánován k vydání nejdřív 30.6.2020, pak 30.9.2020 (což je už asi pátý termín, stále se to prý posouvá) a opět zatím nic. Doufám, že jej paní Kadlečková konečně dopíše a vydá.

2 14.10.2020

Přečetla jsem snad celého Zolu, velkou část Huga, ale Dumase, ať staršího nebo mladšího, jsem dosud důsledně míjela. Tak si teď doplňuji vzdělání :-) Hodnocení se ani neodvažuji napsat, už s ohledem na to, v kolika letech a s jakými životními zkušenostmi knihu čtu. Každopádně mě příběh opět navnadil na Paříž, na francouzštinu, na to znovu se jako v pubertě ponořit do mapy Paříže a studovat vše francouzské. Och, to byly časy! Škoda, že už to spíš nepůjde… nikdy se nevrátí pohádka mládí :)

1 16.06.2024