Po čem rabíni touží
Tuvia Tenenbom
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505223/bmid_po-cem-rabini-touzi-Yx8-505223.jpg
4
19
5
V Česku mimořádně oblíbený spisovatel přichází se zbrusu novou knihou a rovnou ve světové premiéře. Tuvia Tenenbom tentokrát nemusel procestovat cizí zemi křížem krážem a najezdit tisíce kilometrů nebo mil. Přestože mu na rozdíl od jiných cest nešlo o zdraví či rovnou život, byla to zatím jeho nejtěžší cesta. Vydal se totiž do světa, kde sám vyrůstal. Do obtížně pochopitelného a proniknutelného světa ortodoxních Židů v Jeruzalémě. A ve světě, o němž většina lidí neví vůbec nic, se snažil po letech zorientovat. Před dávnými roky život v ortodoxní židovské společnosti opustil, aby se mohl nahlas ptát na všechny otázky, které ho napadnou. Po letech života v liberálním New Yorku zjistil, že si musí čím dál víc dávat pozor na otázky, které klade. Postupně si uvědomil fakt, že jeho někdejším rabínům z ortodoxní komunity svázanými božími zákony by se život v dnešním "liberálním" New Yorku svázaném všeobecnou korektností líbil. Proto se vypravil přes oceán, aby navázal tam, kde před lety skončil. Otázkou: Proč se židovští muži nesmí podívat na židovské ženy. A nezůstalo jenom u této jedné chytré a zároveň zdánlivě naivní otázky. Tuvia střílel v ortodoxní jeruzalémské čtvrti jeden dotaz za druhým: Jak to, že někteří ortodoxní Židé vůbec neznají Bibli? Proč uctívají rabína víc než Boha? Proč na otázku odpovídají otázkou? Proč je v Jeruzalémě víc rabínů než koček? Je víc rabín, nebo rebe? Proč se muži nesmějí dívat na ženy? Proč se ženy smějí dívat na muže? Proč někteří chodí oblečení jako ve středověku? A co se stane, až Bůh všechny vzkřísí? A proč se nesmí říkat Bůh? A kdo přijede na bílém oslu? Aby se dopátral odpovědí, prochodil izraelsko-americký autor Svaté město křížem krážem. Navštívil školy i hroby, snědl spoustu jídla a vypil hektolitry coly. Mluvil se stovkami lidí, od obyčejných Židů po rabíny, od Aškenázů po Sefardy, od žebráků po milionáře, od šejdířů po svaté muže. Tuviovy otázky splnily účel. Vyprovokoval je a díky tomu často zjistil, co si doopravdy myslí. Z odpovědí následně poskládal obrázek, který je neobyčejně vtipnou a zároveň „politicky“ nekorektní zprávou o dnešních ortodoxních Židech a jejich životě. Jeho kniha je plná zábavných dialogů i pronikavých pozorování. A Tuvia Tenenbom na téhle cestě hledá taky trochu sám sebe.... celý text
Humor , Náboženství , Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2022 , Zeď
Originální název:
One God Street aka Tempted by a Pinky , 2022
více info...
Přidat komentář
Pro mě jednoznačně nejslabší a nejméně vtipná autorova kniha. Někdo tady níže to hezky vystihl, že nás autor zahltí množstvím návštěv u jednotlivých chasidských dvorů, ale člověk neznalý se o jejich životě toho moc nedozví a v půlce knihy to začíná být jednotvárné, když se témata zužují na štrajml, jídlo, vztah k sionistům a sex. Mě by třeba zajímalo jak prožívali covid?
Jsem aktuálně někde ve druhé půlce knihy a už několik týdnů se nemůžu donutit ji vůbec otevřít.
Jsem naprosto zahlcena, ztrácím se v pojmech; kdyby kniha byla poloviční, asi by to bylo spíš ku prospěchu. Tentokrát pro mě slabší kus bohužel.
Na tuto knihu jsem se docela těšila. O nahlédnutí do jiných komunit, hlavně muslimských, není nouze. Ale o životě ortodoxních Židů toho zase až tolik napsáno nebylo.
A Tuvia Tenenbom nás informacemi na téměř 500 stranách zahltí. Dokonce tolik, že se v tom po čase začínáte ztrácet a výčet návštěv, o kterých jsou podány reportáže, začne být časem poněkud jednotvárný.
Autor sám v ortodoxním prostředí v Jeruzalémě vyrůstal, tak má to privilegium, že může nahlížet do života rodin a sekt, dávat zvídavé otázky a (ne)nacházet na ně odpovědi.
Ostatně proto i před lety z této komunity odešel. Nemohl klást otázky, bylo to zakázané.
Různé sekty litvaků, braslavských, těch, kdo preferují bílé ponožky nad černými, nosí o šábesu odlišné kaftany a jiných, spolu soupeří a nesnášejí se. Co je ovšem spojuje, je neochvějný pocit nadřazenosti nad góji a své vlastní výjimečnosti.
Zaujalo mě, jak jeden vážený rabín autorovi v klidu potvrdil, že o šabatu se zachraňuje v případě nouze možná život souvěrce, ale určitě ne život nějakého góje.
Také mě zaujaly praktiky přenesené ze starověku, kdy se ve svátek kaparot nad hlavou točí mladými kuřaty a odříkává se příslušná formule, aby na sebe tito nebozí ptáci přitáhli černé anděly špatných skutků.
A další pro mě nepochopitelné starověké rituály, o kterých se tisíce a stovky let nepochybuje, nezkoumá se jejich smysl, ale stále se praktikují.
Chybí mi tu jakýkoliv soucit se zvířaty, tolerance k jiným názorům a vyznáním, svoboda a rozvoj jednotlivce. Naprosto všudypřítomný je pocit nadřazenosti a výlučnosti.
Mně se líbí, když vysmátý dalajláma na otázku, která víra je nejlepší, odpoví: "Ta, co z vás dělá lepšího člověka."
I kdyby to měl být ateismus. Proč ne.
Zajímalo mne, co zjistí žid vychovaný v Jeruzalémě, ale žijící celou dospělost v New Yorku a živící se jako novinář, o svých krajanech a židovství vůbec na svém krátkém výletě ke zdroji, do jedné z nejortodoxnějších čtvrtí v Jeruzalémě. Mno, myslím, že hlava kolem z toho nešla jenom mně. Nedozvěděla jsem se vlastně vůbec nic určitého, jen že kolik židů, nejméně tolik názorů - dodržují neuvěřitelné množství pravidel (každá odnož ale jiná) a běda, když jsou dotázáni, kde se dané pravidlo vzalo. V Tóře zcela určitě ne, ale často ani v doprovodných knihách, příručkách apod. Přitom se to týká jejich každodenního života (od jídla po oblékání a chování), včetně intimit - a to nakonec zajímalo autora nejvíc, po tom se pídil asi dvě třetiny knihy, matně marně (potmě, oblečení, jméno manželky se zásadně nevyslovuje).
Po asi stu stranách jsem už v odnožích židovství měla takový zmatek, že už na mne zbytek byl opravdu moc. Navíc moderní často nečekaně odporující si prvky: Židé, sionismus, Palestina, Tálibán... Vcelku hodně nevraživosti na každém rohu. A čekání na Mesiáše? Nu, některým už asi přišel, podle toho, jak velebí svého zemřelého rebe...
"Realita člověka bývá jen zřídkakdy nejlepším přítelem logiky."
"Čím víc tady jsem, tím víc jsem rozpolcený. Mám ty lidi moc rád, ale za nic na světě je nechápu. Jsou milí, příjemní, vřelí a zábavní, nemůžu se jich nabažit, ale v co proboha věří? Ano, říkali mi to pořád dokola a já jim z lingvistického pohledu rozumím každé slovo, ale nechápu jejich logiku. Když se ponořím do jejich víry, která je formuje jako společenství i jako jednotlivce, zaseknou se při snaze vysvětlit, čemu hluboce věří. Mám podezření, že svou víru neznají, i když jsou ochotni pro ni zemřít."
Takže autor ve výsledku nic přesného a platného také nezjistil, jen se dobře najedl, jak absolvoval nekonečně návštěv u rodin doma. Nicméně ani židovský jídelníček nám nežidům nevysvětlil, jen se oháněl kugely a gefilte fiš (jediné srozumitelné, byť aspoň pro mne nepochopitelné, je všudypřítomná cola). Škoda že v knize nebyly vysvětlivky a překlady hojně používaných jidiš slov.
Není to parodie ani humorné pojednání, přes některé autorovy zkratky a bezradné až úsměvné komentáře.
Pro zájemce o hlubší studium široce pojatého současného praktikovaného (super)ortodoxního judaismu jistě zajímavé, protože se k takovým informacím z první ruky rozhodně jako nežid nemůže nikdo dostat.
Štítky knihy
Židé náboženství Izrael Jeruzalém chasidismus judaismus náboženský život
Autorovy další knížky
| 2018 |  Chyťte Žida! |
| 2017 |  Všechny jejich lži |
| 2018 | Čau uprchlíci! |
| 2019 | Krysy Jejího Veličenstva |
| 2020 | Spím v Hitlerově pokoji |
Kniha Po čem rabíni touží je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 27x |
| Knihotéce | 15x |
| Chystám se číst | 32x |
| Chci si koupit | 10x |
| dalších seznamech | 2x |
Před přečtením je dobré zjistit si informace o vzniku státu Izrael, o šoa, o podpoře EU Palestině, o tradičních židovských jidlech, zvycích, o oblékání a také by bylo dobré mít základy jidiš a raději si rovnou přečtěte Bibli, Tóru a všechny dodatky.
Pokud tohle zvládnete je to kniha pro vás.
Já doporučuji.