Ronny komentáře u knih
Kniha se četla dobře, je to spíše psychologický román než detektivka. Líbilo se mi to, určitě se pustím do další knihy této spisovatelky.
Příběh, který se mi dostal do rukou v pravý čas, abych si uvědomila, že se mám dobře v porovnání s životními překážkami, které autorka překonala. Škoda že se podrobněji nerozepsala o svém osobním životě a rodině a méně o politických aktivotách.
Přečteno jedním dechem. Příběh ze života, místy jsem se i zasmála. Doporučuji.
První kniha od této spisovatelky, kterou jsem přečetla jedním dechem a s nadšením. Celkem se mi líbilo i Veselí, ostatní knihy jsem nedočetla a zdály se mi povrchní. Ale teď u mně získala na ceně!!! Velmi čtivé, zoufalé, vtipné, těžko, ale přesto uvěřitelné, neboť život, naši partneři a děti s námi cvičí tak, že někdy děláme zoufalé věci. Pro mně čtenářský zážitek a doufám, že paní Třeštíková bude v tomto stylu psát nadále.
Knihu jsem si přečetla podruhé po mnoha letech a překvapilo mne, kolik z přečteného mne asi při prvním čtení nezaujalo. A to skutečné události z života spisovatelky. Velký obdiv před touto nezlomnou ženou. Hned jsem pátrala na internetu po jejím dalším osudu a byla jsem znovu fascinovaná její neskutečnou vůlí a chutí do života, dokonce se v r.2019 po třetí provdala ve věku 76 let!!! A prožívá skutečnou vášeň. V r. 2007 vydala její 2. autobiografickou knihu "The Sum of Our Days", kterou jsem si s dychtivostí objednala, neboť další osudy její rozvětvené rodiny jsou velmi zajímavé. Bohužel tato kniha nevyšla v češtině.
Z jejích ostatních knih mě velmi zaujal její 1. román "Dům duchů", který ji proslavil.
Velmi poutavě napsané svědectví o okupaci Tibetu Čínou a zvěrstvech, které tam páchala. Stručně popsaná historie Tibetu před vpádem Číňanů. Měla jsem jen povšechné znalosti a zděsilo mne to co jsem se dozvěděla. S Čínou si to nikdo nechce rozházet ať už z ekonomických důvodů nebo obav o bezpečnost, ale zavírat oči a do ničeho se neplést je z dlouhodobého hlediska ještě nebezpečnější, jak ukázala historie. O to víc klobouk dolů před Václavem Havlem, který jako jeden z prvních státníků pozval dalajlámu do ČR.
Vadilo mi umělé "prodloužení" života paní Němcové. Nechápu smysl tohoto počinu a iritovalo mne to. Pro mne tím byla kniha znehodnocená.
Toto není kniha pro každého. Není to zábavné čtení. Je to čtení depresivní, opravdové - o to víc, že autorka prožívala v dětství také tragickou ztrátu otce a do knihy promítla své pocity. Ida měla ke svému otci blízký vztah, ale později, po dobu jeho propadání se do deprese a následně po jeho nikdy nevysvětleném zmizení, prožívá dlouhodobé trauma. O to hlubší, že vlastně s matkou o tom nikdy nemluvily, nevyplakaly se, nekonal se pohřeb, a tím ani žádné rozloučení. Ve snaze dělat před svým okolím jakože se nic nestalo se dlouhá léta propadá do zoufalství.
"...pozoruju a cizí lidé se mi jeví takoví, jací jsou, tedy jací jsme, skupina přeživších, z nichž každý vyšel ze své vlastní bitvy. Vidím šik mužů, žen a dětí, jimž schází příbuzní, přátelé, milenky a milenci, vidím zástupy lidí, kteří prošli smrtí a vyšliz ní potlučení, narušení, a nikdy stejní jako dřív. Všichni jdeme z pohřbu, nejen já, která jsem na něm byla doopravdy, všichni jsme o někoho přišli a víme, jak dlouhatánský a nespravedlicý je čas před námi, čas bez dotyčné osoby. Čas, který začneme počítat rok po roce, počínaje onou ztrátou."
Přestala jsem číst asi ve čtvrtině. Nebavilo mne to, takové ploché. Lepší knihy čekaly na přečtení.
První polovina výborná, potom už to bylo slabší a slabší a poslední pětinu už jsem vzdala. Dokonce mě ani nezajímalo, jak poslední žijící hrdiny dopadly. Ještě že jsem se neukvapila a knihu nekoupila. Ale pro ty mladší ročníky, které o historii Sovětského svazu nic neví, určitě kniha po této stránce velmi přínosná.
Bylo to vtipné čtení, opravdu některé kapitoly jsem předčítala manželovi nahlas - a to není u nás absolutně zvykem. I když to "šťastné dětství" vlastně moc šťastné nebylo, a pokud ano tak hlavně zásluhou babiček a dědečků z obou stran. Kromě tatínka Pavla, který se v rodině moc nevyskytoval, také maminka byla dobrodružného ražení a o děti si moc starostí nepřipouštěla. Nevím, jak by se zachovala, kdyby nebylo prarodičů.... Např. na rok se odstěhovala jen s mladší dcerou, aby mohla být u koní.
Některé pasáže už tak čtivé nebyly, ale rozhodně kniha stojí za přečtení.
Velmi čtivě napsaný příběh jedné černošské rodiny na pozadí historických událostí Ameriky v době boje za zrovnoprávnění černochů s bělochy.
Po delší době pro mě opravdová čtenářská lahůdka! Hodnotím vysoko nad "Tichými roky" od Mornštajnové.
První polovina knihy, která se zabývala dětstvím Ljudmily a Leniny, se mi četla velmi dobře. Neskutečné útrapy, které jako děti překonaly poté, co jim rodiče odvedli do gulagů, ani se nechce uvěřit, že to obě přežily a staly se milujícími matkami. Druhá polovina mne už nezaujala.
Hodnotná a čtivě napsaná kniha. V každé kapitole je popisována závěrečná část života některého z pacientů, se kterými se setkala autorka jako pracovnice paliativní péče. Na příkladu těchto příběhů vysvětluje, že smrt, které se všichni bojíme i jen mluvit nemusí být hrozná.
Naprosto skvěle napsaná kniha, nemohla jsem se od ní odtrhnout!! S čistým svědomím a bez váhání hodnotím pěti hvězdičkama. A to jsme zpočátku váhala, protože téma homosexuálů mě nijak nezajímá. Přes těžké a smutné téma je tam tolik vtipných dialogů, že jsem se často usmívala a obdivovala autora! Doporučuji!!