Nikdy není pozdě na šťastné dětství

Moc jsem se při čtení bavila. Chudinky děti :-)

Plný počet hvězdiček, za ten všudypřítomný nadhled a úžasnou schopnost podat potenciálně či reálně traumatické zážitky z dětství s nevšedním humorem a lehkostí. I když je samozřejmě patrné, že takový přístup nebyl vždy automatický a vůbec jednoduchý, ale že je výsledkem dlouhodobé, cílené práce na sobě. Respekt!

Po pravdě jsem z té knihy na rozpacích. Kdybych četl jen posledních pár stran, nabyl bych dojmu, že autorka chtěla napsat knihu o dětství, z něhož lze čerpat sílu. Za ten závěr ostatně přidávám půl hvězdy navíc. Jenže po většinu knihy jsem měl úplně jiný pocit. Převládal smutek, jako by autorka své dětství dodnes neměla v sobě zpracované.
A nejvíc mě asi mrzí, že po dočtení knihy o autorčině dětství stejně nejsem schopen říct, jaký vlastně měla vztah ke svým rodičům.

Skvělé, čtivé vzpomínky na dětství v období od 1962 do 1976 sepsala Beatrice Landovská, nejstarší dcera známého herce a disidenta Pavla Landovského.
Kniha je psána vtipně, lehce a s velkým nadhledem, přestože některé zážitky a vzpomínky jsou hodně drsné...
Já znám herce Pavla Landovského asi jen jako pana Mluvku z filmu Vratné láhve. Jako chápu, že je to role, ale co se tady dočítám, docela mazec :):):) veliký živel, rebel, doma se moc nevyskytoval a pokud ano, tak to stálo za to :):):)
Doporučuji

Existuje dětství?
Existuje jenom to, co si pamatujeme. A až odejde naše paměť, nebude existovat ani to. Staneme-li se dospělými, máme zodpovědnost za své dětství už jenom my sami.
Dětství skončilo a nic se na něm nedá změnit. Ale zapomenout z dětství to šťastné, je jako hodit perlu zpátky do moře.
Každou perlu dětství je třeba vsadit do zlata a na to není nikdy pozdě !!!

Překvapivě milé, stylisticky vybroušené, jazykově perlivé a vtipné vzpomínání na dětství a v další knize,, Když máma spala,, na dospívání autorky, dcery známého herce a disidenta.

Podnětná kniha. Přínosná nejen svým vhledem do života rodiny P. Landovského a fascinujícího prostředí divadla a filmu své doby, ale současně je to i literatura hodná čtení. Je to hodně originální a čtivé, a troufnu si říct, nejvtipnější životopis, jaký jsem kdy četla, i když popisované věci rozhodně nejsou vždycky k smíchu.

Kniha to byla zajímavá, ale přišla mi hrozně smutná. Bylo mi skutečně líto, jaké dětství autorka prožila. Druhý díl se mi proto četl líp. Nicméně rozhodně doporučuji.

“Každou perlu dětství je třeba vsadit do zlata a na to není nikdy pozdě. “
Krásný citát na závěr knihy. Poutavě napsané vzpomínky na dětství - sourozence, rodiče i prarodiče. Vtipné, čtivé. Svého otce tu autorka ani zmála neidealizovala, vlastně mi potvrdila, že názor, který jsem si o panu Landovském vytvořila, souhlasí se skutečností.

Autobiografické knihy moc nevyhledávám, obvykle mě vyprávění o něčím životě nebaví. Tato knížka mi byla doporučena, líbil se mi autorčin nadhled, humor i styl psaní. Místy jsem cítila tlak, chlubnou snahu zmínit co nejvíc známých osobností, ovšem v kontrastu s tím, že se svými rodiči se příliš chlubit nemohla. Pavel Landovský byl výborný herec, ale jako muž to byl nepříjemný hulvát.

Jsem ráda, že jsem poznala tuhle skvělou spisovatelku. Styl mi připomíná Betty mac Donaldovou, místy se musím smát nahlas. Dětství dcer známého herce má ke standardu hodně daleko a je mi jasné, že pro dvě malé holky to muselo být těžké, ale třeba popis výletu do Bulharska nebo vymóděná rodina, jdoucí lyžovat, mě rozesmály až k slzám. Doporučuji.

Překvapivě dobré čtení. Čekala jsem jen zajimavé vypravění, ale tohle je vtipné, neotřelé a neobvykle otevřené. Dětství dcery Pavla Landovského viděné jak dnešníma očima, tak pohledem dítěte. Autorka vypráví o rodičích a obou prarodičích a současně líčí dobu, ve které žili. Zachytila charaktery všech postav, jejich chování a jednání. Zmiňuje také množství znamých osobností. Dětství neměla autorka opravdu dle příruček, ale perly nezahodila a píše lépe než mnohé naše autorky bestsellerů.

Můj komentář - to fakt nevím. Pavla Landovského jsem vůbec neznala a jeho filmy také. Seznámila jsem se s ním až po roce 1989. Zahlédla jsem jeho film ,, Utrpení mladého boháče a ohodnotila jsem ho jako nevychovatelného člověka. Kniha to potvrdila a to je jeden slušný u mě názor. Zajímavá byla generace prarodičů- trochu mě to připomnělo vlastní. Ale jinak by se dala poskládat zajímavá psychologie a sice ta ,, Člověk závidí věci, které doma nemá- jako pořádek, určitý řád, žádný chaos. Ale jinak ta kniha je velmi zajímavá.

Krásná kniha vzpomínek, která mě připomenula i mé, i když tolik odlišné, dětství. Mohu jen závidět, já si toho tolik nepamatuji. Proto se musím snažit více vzpomínat...
"dětství skončilo a nic se na něm nedá změnit. Ale zapomenout z dětství to šťastné, je jako hodit perlu zpátky do moře. Každou perlu dětství je třeba vsadit do zlata a na to není nikdy pozdě."
Nádhera! Děkuji!

Vyslechla jsem jako četbu na Čro a královsky jsem se bavila. Skvělé podání Zuzany Slavíkové!

Čekala bych, že tahle kniha bude daleko více čtená než podle Databáze je. Já ji poslouchala na ČRo - a jak se mi nějaká kniha líbí - tak i několikrát, aby mi něco neuteklo. A tak jsem se toulala s paní Beatricí po Vokovicích, Kytlici, Dobraticích a dalších místech a bedlivě poslouchala všechny vlastní příběhy a příběhy dědečků, babiček, rodinných příslušníků, kamarádů, učitelek a zasazovala a porovnávala je s mým dětstvím té doby. Nedá se říct, že to bylo lehké dětství, i když s postupem času se může jevit jako opravdu dětstvím šťastným. Takový dojem jsem si z té knihy odnesla. Děkuji, paní Beatrice.

Poslouchala jsme jako audioknihu, krásně namluvenou Zuzanou Slavíkovou.
Úžasně napsané, plné humoru, nadhledu ...
Mě by takové dětství, asi zabilo, ale pokud ne ... :-) tak bych možná napsala taky takovou knihu.
Lyžování na kapesníčcích sněhu, dědečkův parádní a domácí oblek, příprava školních pomůcek ... geniální a nenapodobitelné.

Knížku si poslouchám na ČR už několikátý týden a vlastně podruhé, protože při některých dílech jsem usnula (nikoli nudou, to ani náhodou, jen se mi to při poslechu vleže stává :). Moc se mi líbí, jakým způsobem autorka svoje vzpomínky zpracovala, je opravdu vtipná a má můj obdiv za ten nadhled, talent i odolnost:)

Knížka se mi líbila, atmosféra dětství za totality, svérázná rodina Landovských, historky z divadla i z natáčení s různými osobnostmi. Autorka má smysl pro humor a nadhled, i když z některých situací mi bylo trochu smutno.

Poslechla jsem si čtení na ČRo. V podání paní Slavíkové to bylo skvělé. Měla jsem z toho větší zážitek, než kdybych to četla sama.