RoBertino27 komentáře u knih

Nebudu mlžit - tentokrát jsem nebyl tak nadšen, jako u jiných detektivek pana autora. Hlavně druhá polovina mi přišla poněkud rozvleklá, i když líčení prostředí domu zmíněného známého zločince je velmi působivé. Přiznávám, že jsem knihu dočítal na několikrát a do jisté míry tak trochu "aby bylo splněno".

1 21.11.2023

Abychom tuhle knihu a vůbec její vyznění řádně pochopili, je třeba vědět, jak to s Járou (da) Cimrmanem skutečně bylo a kdo má tu podstatnější část na jeho vzniku. Jeho další evoluce je jiný příběh, já jsem rád, že tato publikace byla napsána a můžeme nahlédnout na génia, o němž T. A. Edison prohlásil: "Kéž by mé žárovky zářily jako on!" Šebánek s Velebným už asi u fanoušků JDC upadají v pozapomnění, ale to není důvod je jakkoli opomíjet.

1 21.11.2023

Mefisto bylo vždy bráno trochu s rezervou, vzpomínám si na výrok baskytaristy Pavla Chrastiny: "Jít na vojnu znamenalo vypadnout z dění a pak se člověk mohl vrátit jen do nějakého orchestru - nebo do Mefista." Je pravda, že se o něm tolik nepsalo a Voblizovo vzpomínání má zajímavý rozměr. Bohužel ho zbytečně shazuje několik vyslovených historických úletů - zejména týkající se Tony Sheridana a Beatles - a pak člověk má tendenci brát i některá další tvrzení s jistou rezervou. Připomenutí jeho éry vnímám jako čin záslužný, vždyť ani v publikaci Bigbít se o něm příliš nedozvíme.

21.11.2023

Původně vycházel tento titul jako Román na vystřihování v časopisu Pionýrská stezka (ročník 2, 1971-1972). Obsahoval 24 listů formátu A4, které se daly vyjmout a složit k sobě. Opatřeny byly ilustračními fotografiemi a v posledním pokračování byla otázka autora, zda se vyprávění líbilo a zda v něm má pokračovat. Evidentně byly reakce příznivé, protože v ročníku 4 (rubrika Stezka na vystřihování) začala vycházet knihovnička pod názvem Tábor u jezera - vždy list určený k vystřižení ve formátu 21 × 22 cm, takže po jeho přeložení měl čtenář atypicky vysokou a štíhlou publikaci (podobnou jako v předchozím ročníku u Lippincotova Syna divočiny), tentokrát ovšem ilustrovanou Marko Čermákem. Bohužel obě části nešlo nijak spojit kvůli rozdílnému provedení. Byla tu i drobná chyba - 11. pokračování mělo omylem stejné stránkování jako předchozí, takže u dvou čtyřstran jsou stejně uvedené strany 37 - 40.
Osobně hodnotím Tábor u jezera jako svižnější a akčnější, ovšem Ostrov přátelství (použity názvy z daných ročníků) měl tu povinnost čtenáře seznámit s celou problematikou. Vzhledem k tomu, že knihu jako takovou (vydanou v roce 1983) jsem nečetl, nemohu posoudit, zda ji autor - jak tomu bylo v takových případech obvyklé - oproti formátu na pokračování nerozšířil.

28.10.2023

Poněkud mi začíná vadit hodnocení - "ještě děsivější čin než ty předchozí". Těžko posoudit, neřekl bych více, ale jinak. Ačkoliv jsem prošel poctivě celého Cartera, začíná se mi zdát, že pozvolna lape Deaverův syndrom - vytěženost nápadů, překvapení pomalu odeznívají a jsou nahrazována prověřenými postupy. Napsáno samozřejmě na velice dobré úrovni, ale obávám se, aby Christe nezačal Robert Hunter tak nějak pomaloučku svazovat. Tím nechci říci, že jsem nedočetl - to ano a vyhlížím, co bude dál. Ale jak píšu, docela maličké obavy se hlásí...

9 28.10.2023

Kniha mě dokonce vedla k pořízení stolní hry, ale nějak jsem jí docela nepropadl, i z toho důvodu Tolkien čeká, až se k jeho dalším dílům dostanu.

4 28.10.2023

Když už jsem prošel prakticky celého Hercule Poirota, podstatnou část slečny Marple a také něco s Beresfordem a Pentličkou, nemohl mě minout - zvláště s poněkud specifickým přístupem k hadům - ani tento titul. Pravda, serpentolog či herpetolog by si tu na své nepřišel, ale opět jsem se přesvědčil, že paní Agatha může do svých knih dosadit kohokoli a nezklame. Neužívá klišé ani opakované postupy, překvapuje a napíná - a to i ve chvíli, kdy si myslíte, že už víte vše.

4 28.10.2023

Stálo by za to vytvořit nějaké pojednání, kolik titulů člověk nejdřív viděl a pak je teprve četl. Metráček je toho (tedy v mém případě) dokladem. Viděl jsem ho hned několikrát a v rámci objektivity jsem nakonec sáhl i po titulu, od nějž jsem moc neočekával - já vlastně dlouho netušil, že něco takového vzniklo. Autor, jenž vedle Svatopluka Hrnčíře, provázel dětství mnoha současných šedesátníků, napsal takovou psychologickou sondu, řekněme jazykem dneška, nebo také problémy holky s nadváhou (v současnosti plus-size) a zachoval v ní jistý půvab a srozumitelný přístup k těm, jímž byla určena. Pravda, od filmu se v lecčems liší, ale to není až tak zásadní.

2 28.10.2023

Stejně jako zdejší přispěvatelka Knihomolka2009 jsem se ke knize dostal obloukem, ovšem nikoli přes skvělou adaptaci před dvanácti lety 2011 (ach jo, to to letí), ale také jsem měl v dobré paměti film s George C. Scottem a především vynikající minisérii s Martou Vančurovou a Janem Kačerem. Ta mě provázela asi nejvíc. Těžko říci, kdo byl pro ztvárnění Jany výraznější, ale když jsem se konečně dostal k provedení Charlotte Brontë, tak bych viděl hlavní hrdinku jako určitou esenci všech zmíněných. Příběh sice nabízí spoustu napětí, oné šlechtické temnoty a tajemství, ale ve své podstatě je poměrně přímý a nekomplikovaný. Jenom potvrzuje, že autorka byla skutečně výborná.

5 28.10.2023

Kniha dlouho čekala, než jsem ji v ryzí podobě "přelouskl". Nejdřív přišel na řadu dvoudílný televizní film s výbornými Romanem Skamene a Petrem Kostkou, potom komiksový seriál v Ohníčku. Pokud by se dalo půlit, byla by to poctivá 3,5 hvězda, ale z nostalgie okrouhlím nahoru. Z literárního hlediska bych ji klidně zařadil do povinné četby na školy, jenže tam už se stejně čtou jen zprávy na WhatsUp, takže by to nejspíš bylo s křížkem po vykonaném obřadu.

1 28.10.2023

Dva vodáci - autoři do jisté míry kráčeli ve šlépějích typicky klubových příběhů, ale tady byl hlavním směrem vodní živel a díky tomu se Modrá pětka skutečně od takových Rychlých šípů, Kulišáků, Strážců (i když tam jistá spojitost je) poněkud liší. Kdo má zájem dozvědět se opravdu maximum včetně některých zajímavostí, nechť sáhne po Encyklopedii komiksu, svazek 2, kde je této kmenové partě Pionýrské stezky věnováno hodně prostoru. Sebrané "spisy" v tomto případě hodnotím kladně, jen mi přijde hodně zbytečné úporné zahlazování stop po původních pionýrských šátcích a opravy textů.

1 18.08.2023

Tento sešit měl hned dvakrát velkou smůlu. Byl naplánován k vydání už dříve, pak došlo ke změně režimu a začalo se šturmovat. V plánu totiž byl záměr překreslit původní příhody, vytvořené Libuší "Libkou" Kovaříkovou jejím "nástupcem" Františkem Kobíkem. Nové možnosti však byly příčinou, že Kobík byl zavalen požadavky a jak už byl řečeno, na Strážce se hodně spěchalo, protože původně pionýrská družina mohla čelit značnému odlivu popularity. Proto je na kresbách vidět, že jsou šity horkou jehlou - to sráží jinak zajímavý počin o jeden level níže. Nejsou tu samozřejmě všechny příhody městské pětice, na ty si museli příznivci družiny pod pionýrským oddílem Paprsek ještě počkat.

1 18.08.2023

Pro mě bude vždy Seka, Zulu, Filomenu a Drápka reprezentovat geniální obrázek:
Sek & Zula společně pějí: "Byť jen pouhá kráva, buď nám dlouho zdráva."
Filomena šmudlajíc si oko kopytem: "Ještě nedávno jsem byla nezkušené tele!"
Drápek asistující opodál: "A léta běží, vážení!"
Z toho je jasné (zejména dříve narozeným a znalcům ranního rozhlasového pořadu) skvělá hravost Švandrlíka provázená nádhernými Nepraktovými kresbami. Nevzpomenout brontosaura Punťu by byl hřích, i když postavičkami se to v komiksu jen hemží. Díky tomu byl po jistou dobu Ohníček vyžadovaným čtivem...

1 18.08.2023

Ačkoliv je zřejmé, že půjde o detektivku, nebo spíš hospodářskou kriminálku z oblasti filatelie, lze jí bez problémů zvládnout i bez základů "zoubkovaných nesmyslů". Pro mnohé s časovým odstupem bude samotný děj poněkud složitý, místy je vysvětlování na samé hranici odbornosti, takže leccos může být nejasného. Což nijak neovlivňuje celkové vyznění knihy.

17.07.2023

Knihu je třeba číst zcela odděleně od filmově/televizního zpracování s Pierce Brosnanem v hlavní roli. Autorské duo vytvořilo příběh košatější a s větším množstvím zápletek, ale v určité míře mu chybí větší propracovanost a důraz na detailech. Jako prázdninová oddechová četba ideální - jak dějem, tak rozsahem.

17.07.2023

O šíři Vernova talentu může hovořit právě Drama v Livornsku. Sice zůstává poněkud upozaděna, ale mnozí dříve narození si vzpomenou na sovětský film Zlomená podkova. Byl natočen v litevsko-lotyšské produkci a promítal se v našich kinech. Dějově se poněkud odklání od knižní předlohy, ale jak psaná, tak i filmová verze mají svou kvalitu.

12.07.2023

Chtěla tomu náhoda... Na tento cyklistický příběh jsem narazil opravdu shodou poměrně dosti nepravděpodobných okolností, ale nikdy jsem nelitoval. Neznám tak dobře prostředí mužů na "velocipedech", ale tenhle příběh, svým záměrem, bezprostředností a přirozeností mě lapil se vším všudy.

04.07.2023

Jestliže film působil dost ponuře a umocnila ho přítomnost výborných herců či výborných hereckých výkonů (zvláště překvapil Michal Suchánek a hezkým bonusem byl návrat Mária Kubce), tak kniha je ještě o stupeň a půl temnější. Dokazuje, že černobílé vidění je větším zlem než zatajování - autor se neváhá pustit i na křehké pole, s nímž si takový John Lennon užil svoje. Každopádně s ohledem na fakt, že kniha mi byla poskytnuta, jsem se vlomil doprostřed série a bude třeba začít dohánět resty.

6 28.06.2023

Když jsem knížku četl poprvé, tak jsem byl nejvíc nadšen Dannerovou stavebnicí z krabiček od sirek - a dokonce jsem měl v plánu se do něčeho podobného pustit. Samozřejmě z toho sešlo a až podruhé jsem si uvědomil široký záběr postav a činů. Snad jediné, co mi trochu vadilo, byl závěr v duchu skautských příběhů, ale k tomu vlastně celý Boj o první místo směřoval.

1 27.06.2023

K pokračování jsem se dostal nadvakrát - poprvé jsem objevil Strach vycházející na pokračování v časopisu Naše rodina, nastalo martyrium se sháněním starších čísel a jistý údiv, i když ne tak velký, že další příhody Hochů od Bobří řeky vycházely ještě před rokem 1989. Samozřejmě jsem nikdy všechny díly dohromady nedal a jak to všechno dopadlo jsem zjistil až z brožurky. Oproti prvnímu seznámení s Rikitanem & his twelve :-) byl Strach už poněkud dospělejší, výrazně temnější a ve snaze prokázat statečnost i méně pravděpodobný. Navíc už vyšel v době, kdy se mladá generace posouvala ve svých literárních zájmech někam jinam - což ale nijak neumenšuje Foglarovu fantazii, vypravěčské kvality a styl jako takový.

5 27.06.2023