RoBertino27
komentáře u knih
Zaprášené oktany
Dalibor Janek
Nejsou jen Grand Prix a F1, i Československo mělo velké závodníky a to na různých kolbištích. Počínaje prvními závody „trubek“ neboli monopostů přes rallye, závody do vrchu až k okruhovým kláním. Autor tu potvrzuje fakt, že měl k motorům hodně blízko, nakonec pozice ve Světu motorů to vlastně předpokládá. Je jenom škoda, že nebylo víc podobných knih, protože by bylo odkud brát.
Devět rychlých mužů
Miloš Kovářík
Tento sešit, neboť ho stačí pětkrát otevřít a je z něj salát, má zvláštní postavení. Především kdo si kupoval časopis MOTORistická současnost neboli krátce MOTOR, tak až na výjimky už všechny kapitoly znal. Pak tu je zvláštní Kovaříkův styl, v němž nenajdeme jako prvotní konkrétní data, ale skutečně příběh, u nějž si budeme klást otázku, nakolik je to jenom autorova fikce a kdy se jedná o skutečnost. Nepochybuji, že měl obrovské znalosti, ale na druhou snahu zkušenost s jinou publikací Svět formule 1 mé nadšení brzdí. A jen na okraj - samozřejmě šel vybrat jakýkoli jiný jezdec rallye, ale Stasys Brundza byl především Litevec, takže to byla taková chytrá úlitba, jak tu bylo naznačeno - a potom, byl skutečně vynikajícím závodníkem. Jestli se sem uživatel Čtec ještě někdy podívá, pak by si měl všimnout, že to není kniha jen o pilotech F1 - Varzi se oficiálního šampionátu taky nedožil.
Desetioký / Kraken
Ludvík Souček
Z doby, kdy jsem hltal mládežnické časopisy, na mě podstatně víc zapůsobil Kraken, zejména děsivý obrázek lodi likvidované mořskými příšerami. Desetioký na mě působil nadějně rozběhnutý a pak podivně rychlý konec. Kdo ví, co za tím bylo, protože měl být realizován ještě jeden příběh této dvojice, ale na něj už se nedostalo (viz Encyklopedie komiksu v Československu, svazek 2).
Pes baskervillský
Arthur Conan Doyle
Děsivá atmosféra ponurých blat mi byla dlouho pouze vyprávěna a kolikrát jsem slyšel příměry „jako pes baskervilskej“, to se opravdu nedá spočítat. Byla to první Doylovka, kterou jsem četl a spokojenost byla velká, stejně jako následné filmové adaptace. Originál je zkrátka originál a třeba Součkův Případ baskervillského psa nebo moderní pojetí seriálu s Benediktem Cumberbathem mě tolik neoslovilo. Jsem upřímně zvědav, jestli se ještě nějaké další, snad ne až příliš digitálně vyšperkované verze, dočkám.
Nebe nezná vyvolených
Erich Maria Remarque (p)
Pokolikáté už - můj fanatický zájem o F1 mě přivedl k filmu Bobby Deerfield a odtud šly roky k Nebi. Pojetí poněkud odlišné, s ohledem na dobu, kdy byla kniha vydána, tak i formule byly nahrazeny, ale na atraktivitě a Remarquově kvalitě nic neubraly. Jeden z mála případů, kdy se sice srovnání nabízí, ale tentokrát jsem ho nepotřeboval - každá verze je pro mě něčím důležitá.
Vražda potřebuje reklamu
Dorothy Lucy Sayers
Záchvěv doby, kdy se ještě pracovalo a myslelo, ne jenom krmily počítače a vše se svěřovalo AI. Postavy jsou zajímavě vykreslené a onen návrat do dávné doby je příjemný. Že se s ním někdo nechce, nemůže nebo neumí ztotožnit, to není chyba autorky. Lord Petr Wimsey sice není tak proslulý jako jeho kolegové, ale své místo v detektivní přehlídce má zaslouženě jisté.
Odysea zvaná Pink Floyd
Nicholas Schaffner
Kdo by neznal „Flojdy“ a Zeď, jenže Pink Floyd nejsou jen The Wall a přiznejme, jejich přístup k novinářům byl - mírně řečeno - nepřístupný, takže cokoli se dozvědět se rovnalo menšímu zázraku. Ovšem i socialistická Melodie o nich utrousila sem tam článek, na ni navázal slovenský Populár, po revoluci noviny Rock & Pop, navíc Schaffner měl velký kredit s knihou Beatles Forever - inu, těšil jsem se. A to se nejspíš nemá.
Nelze přehlédnout, že autor píše stylem, který se musí číst dobře. Bohužel má kniha nedostatek v tom, že byla napsaná v roce 1991 a od té doby se leccos nového vyvalilo na světlo světa a některé okolnosti byly uvedeny na pravou míru. Ano, v roce 1994 to mohla být v souvislosti s jejich vystoupením bomba, o 30 let později ukázka, kam se až v té době dalo zajít. Bohužel Schaffner už své dílo nemůže přehodnotit, ale jak naznačují určité signály, je naděje, že tak v našich luzích a hájích někdo učiní.
Nelze ani přehlédnout několik faktických chyb (což ale zčásti mohlo být způsobeno méně zdařilým překladem či překlepy, ovšem na ty by měl přijít editor - leč tahle funkce až příliš často neplné svůj úkol tak, jak má) a rovněž jisté pasáže s ohledem na značnou atraktivitu byly příliš stručné. Ale jak bylo řečeno - psal se rok 1991 a leccos bylo ještě skryto tajemným závojem.
Pro barvu kůže
Friedrich Gerstäcker
Vzpomínka na bouřlivé mládí a velký přísun časopisů, které se daly pořídit za rozumní peníz a nezruinovaly mladé muže chtivé literatury. Přiznám se, že jsem si děj musel po letech oživit, a i když nezklamal, nějak bylo obtížnější se do něj začíst. Daleko víc mi zůstaly v paměti Burianovy kresby.
Tajemný hrad v Karpatech
Jules Verne
Poprvé jsem se potkal s baronem Görtzem a hrabětem Telekem díky komiksu v časopise Pionýr. Poté - překvapen - přišla geniální Brdečkova verze „čortova hrádu, kde strašá“ a až pak dostal šanci Verne. Špatný tisk v Pionýru udělal některé pasáže nečitelné, kniha byla očekávána a maličko zaostala, takže film nakonec svou brdečkovsky typickou stavbou zvítězil. Tím ale nijak nechci snížit Vernův příběh, opět dokazující, jak široký záběr tento mistr pera a vizí měl.
Neználek ve Slunečním městě
Nikolaj Nikolajevič Nosov
Akčnější, techničtější, dobrodružnější i poučnější - nechybí ani lyrika a možná poněkud naivní, ale stravitelná verze budoucího světa, který má Sluneční město představovat, včetně trojice větroplachů, kteří dokáží hezkou iluzi rozvrátit. Osobní vzpomínkou jsou různé vychytávky, jako třeba skluzavka ze střechy domu nebo podstatně vyspělejší technika. Od „příhod“ se malíček s atypickým kloboukem posunul dále, upřímně mi ale chyběla jeho patnáctičlenná parta.
Neználkovy příhody
Nikolaj Nikolajevič Nosov
Byly doby, kdy se neřešilo, odkud pochází autor a tím pádem je ten či onen titul na indexu. První kniha z Kvítečkova má zvláštní pojetí - třetina je formou příběhů věnována seznámení se všemi postavičkami a pak už se může vyrazit v balónu za dobrodružstvím. Hlavně díky Zápalovým kresbám jsem Neználkovy příhody vždy upřednostňoval před loutkovým večerníčkem, třeba i proto, že tam chybělo Zelení, městečko malenek s Modroočkou v čele; Dračín a tajemně záhadný spisovatel Mudra plus automobilový všeuměl Nejtek. Jednoduché a přesto kouzelné.
Ostrý řez
Jeffery Deaver
Dlouho, dlouho čekal čtrnáctý případ Lincolna, Amelie a dalších spřízněných duší i protihráčů na dočtení. V tomto směru souhlasím s uživatelem Ramielem, ale nikoli kvůli odlišné náladě, nýbrž na základě zkušeností s autorem jsem identifikoval jednu postavu jako zjevně neodpovídající dojmu, který má budit - navíc mi začaly vadit lehké zvraty až příliš účelové. Kniha se tak natáhla o sto stran, ale troufám si říci, na základě jiné četby, že by v reálném prostředí bylo hotovo podstatně dříve.
V každém případě ale Deaver stále drží vysoký standard a s ohledem na dva další Lincolny „v očekávání“ jsem zvědav, co jeho literární otec vymyslí.
Tajemství Liberatoru X 330
František Kaucký
Pokud nad příběhem Liberatoru nebudete příliš přemýšlet, bude to celkem zajímavá četba, hlavně co se osudů jednotlivých protagonistů týče. Kaucká naštěstí nepřisuzuje jejich osudy konkrétním osobám, aby „vytřískal“ marketingové body. Dobře napsáno, ale bohužel s ohledem na vydání už poněkud tendenčně. Souhlasím s uživatelem P3trisem, že v jím navrhované formě by se jednalo o zajímavý materiál - ovšem kdo by ho zaplatil...
Cesta končí pod Huascaránem
Jan Suchl
Huascarán jsem objevil u otčíma v knihovně a je pravdou, že v jinošské době jsem jenom prohlížel obrázky. Pak jsem se začal o problematiku zajímat více a Suchlova kniha mi posloužila jako vstupní brána do příběhu plného nešťastných náhod, problémů, dalo by se říci zásahů shora či nedorozumění. Poněkud nepřehledná je oblast po katastrofě, jíž autor pojal jen jako faktografickou záležitost, jakoby přejatou z tehdejšího tisku. Bohužel i dnešní výklad celé katastrofy - Expedice Huascarán '70 byla vůbec první, která na nějaké hoře zahynula kompletní - jsou plné nedostatků či mylně vyložených faktů.
Stavíme makety letadel a kosmických lodí
Václav Šorel
Kdo nebyl modelářem, nepochopí. Pravda, byl tu časopis ABC, v němž se mnoho věcí díky vystřihovánkám ulehčilo, ale autorův záběr byl mnohonásobně větší a snad doufal, je postupně přitáhne k modelaření ve všech kategoriích více zájemců. Knížka vyšla v době, kdy už ,ábíčkovské' slepovánky jely naplno, proto ji lze brát z tehdejšího hlediska jako vítané rozšíření, z dnešního coby zajímavé ohlédnutí za určitou etapou tohoto oboru.
Práskač
Edgar Wallace
Typický Wallace - máte dojem, že kráčíte s inspektorem Lesliem anglickým mlhavým příkrovem a obáváte se, odkud přiletí kulka. Mnohým se může zdát, že je detektivka sepsána poněkud povrchně a postrádá hloubku, ale každá doba má svůj styl a přístup. Wallace jich využil bezezbytku.
Rasputinovo proroctví
Steve Berry
Berry se vymanil z Maloneho oblasti a pustil se do tématu, jehož se chopilo mnoho lidí před ním, ať po stránce fiktivní nebo dokumentární. Rasputin nakonec byl postavou, k níž se - v různých formách - seběhli filmaři, hudebníci i konspirátoři. O to zajímavější bylo vyčkávání, co s tímto tématem Berry provede. Musel fabulovat, zvláště když si uvědomíme pravý stav věcí. Vytvořil poměrně zajímavou zápletku, a nemusí nás trápit, že zvolil obdobný styl jako scénáristé akčních amerických filmů z 80. let, kdy sovětské vojsko a policie byla banda blbečků a hrozní členové KGB mozky s nulovým IQ. Splnil i potřebné kvóty současných nároků (rasové, feministické) a nakonec z toho vyšlo dílo sice fakticky dost kulhající, ale kdo nad souvislostmi nechce příliš uvažovat, tak si dobře počte.
Mzda strachu
Georges Jean Arnaud
Mzda strachu má ultrazvláštní postavení. Jestli jsem někdy viděl nejdřív filmové zpracování a až poté četl knihu, tak v tomto případě jsem shlédl nejdřív Friedkinovu verzi (zkrácenou, určenou pro kina), poté Clouzotův snímek z roku 1953 a až poté se mi do rukou dostala ona útlá knížečka. Překvapení bylo velké, čekal jsem bichli o x-stech stranách, přitom autor dokázal na poměrně malé ploše vytvořit a říci vše podstatné. Vracet se samozřejmě budu ke všem třem variantám, protože každá má osobitou originalitu někde jinde. U knížky lze ocenit ničím nepřikrášlený, úsporný, suchý sdělující tón, o to více nabízející prostor k vlastní fantazii.
Čas lovu
Jeffery Deaver
Shaw si tentokrát v knihovně počkal, ale stálo to za to. Někdy je až dehonestující psát o tradičně dobrém příběhu, tentokrát Jeffery zaútočil na naši pozornost, protože to spletité předivo se opravdu muselo velmi pečlivě sledovat. Proč tedy ta chybějící půlka? Tak trochu kvůli stejné „nákaze“ jako u Lincolna Rhyma - zvraty už jsou tak trochu „za každou cenu“. Ale jinak starý dobrý Deaver jak ho známe.
Ďáblův potok
Todd Keisling
Určitě se to stalo mnohým ze zdejších uživatelů. Začnete číst a náhle si říkáte - krucinál, tohle už někdo napsal. Odlišnosti v maličkostech, dějové obraty jsou možná zpřeházené a sem tam něco chybí nebo přebývá, ale syžet je pořád stejný. Jistě, při vědomí kolik knih bylo napsáno a vydáno je to stále těžší, ale tady toho funguje opravdu hodně málo - a sem tam nějakou všeléčící erotikou se věc nezachrání. Velké očekávání se změnilo v menší boj o přežití, ale na rozdíl od uživatelů Samar-Dev a Arlienen nevylučuji ještě jednu možnost, třeba je nutné číst více mezi řádky.