RoBertino27
komentáře u knih
Reportáž, psaná na oprátce
Julius Fučík
U této knihy hraje zásadní roli čas. Kdy byla napsána a za jakých okolností, co následovalo už bez možnosti autora cokoli změnit. Její osud provází přesně onen tolikrát vzpomenuté, ale o to více platné: "Historii píší vítězové!" Polemizovat nad tím, jak se měl člověk chovat v kritické chvíli, kterou si běžný člověk neumí ani představit, bez ohledu na okolnosti a povahu jedince, a přirovnávat takovou situaci s jinou, diametrálně odlišnou, je něco jako rána pod pás. Důležité je, aby si všichni čtenáři a především kritici uvědomili, co jsem napsal výše - autor nemohl tušit, co s jeho dílem bude a samozřejmě nemohl jakkoli reagovat. Je třeba si uvědomit, že to je deník z určité doby a popisuje situaci v právě probíhajícím čase.
Objevení sluneční země
Vlastislav Toman
Ve své biografii Můj život s ábíčkem sám Toman přiznává, že se mu tato kniha příliš nepovedla - prohlásil, že jí chybí větší spád, napětí a snad i nějaký konflikt. Původní koncept napsal v roce 1963 a vyšel v ABC jako minisvazek na pokračování. Pro druhé vydání už v reprezentativnějším provedení ho autor přepracoval a rozšířil - ve stejné podobě pak vyšlo Objevení Sluneční země i knižně.
Nezdolní
František Suchan
Největší prokletí autora je, pokud má nějaký limit a na tomto základě musí leccos eliminovat. V tomto případě jde minimálně o Vladimíra Růžičku (jemuž přítomnost v knize unikla o jediný start, ačkoliv nastřílel mnohem více branek) a pak tu je i úlitba slávě - Dominik Hašek dostal přednost před Vlado Dzurillou, i když startů nasbíral méně. Proto by bylo mnohem smysluplnější a spravedlivější pozměnit podtitul z 20 na pětadvacet, těch pár stránek navíc by jenom úroveň publikace pozvedlo.
Jinak zajímavé postřehy, zejména ze strany spoluhráčů, bohužel u některých (což nejvíc vnímám u Josefa Černého) cítíme jisté zestručnění.
Říkají mi Jacky
J. M. Bents (p)
Příloha časopisu MOTORistická současnost vycházela v ročníku 1974 - z řady "románů na pokračování" se mi však zdála asi nejméně atraktivní. Těžko říci, zda to bylo skutečností, že Ickx mi nikdy nepřirostl k srdci, přestože jezdil na značce Ferrari.
Dejiny automobilových pretekov
Miloš Skořepa
Rozšířená varianta Dějin automobilových závodů z roku 1973; provází ji jistá záhada, proč vyšla pouze ve slovenštině, na druhou stranu však v době, kdy se objevila na pultech knihkupectví ještě nedělaly rozdíly mezi češtinou a slovenštinou zásadní problémy. Pro fanoušky motorsportu bezesporu základ, taková "bible", od níž se lze odrazit k podrobnějším a detailnějším knihám.
Svět devadesáti minut – 2. díl (1945–1980)
Igor Mráz
Faktograficky samozřejmě velmi precizně vyvedená kniha - a její poplatnost době? Jistě, politické aspekty tu hrály roli, protože si několik podržtašků muselo dokázat, že to dokážou. Ale tohle je kniha o fotbalu a ne politice - ostatně by mě zajímalo, zda by někdo byl schopen od roku 1989 do současnosti vyjmenovat plné názvy klubů - a ještě od sebe odlišit, zda jde o Bohemku, Bohemku nebo Bohemku... Každá doba má své mouchy a jedná se o otisk doby, s tím se těžko něco udělá.
George Harrison: Za zamčenými dveřmi
Graeme Thomson
Fanoušci Beatles a najmě George Harrisona si vyberou asi ty nejbodavější písně a pošlou je mým směrem. Bohužel jsem mohl číst i některé další publikace, a tato mi přijde jako takové napucované "best of" - a na řadové, obyčejné písně se zapomíná. Momentálně si nevybavuji, zda bylo někde zmíněno, že obálka je převzata z nejslavnějšího Harrisonova trojalba All Things Must Pass. Před necelými deseti lety toho moc nového vyhledat nešlo, v některých pasážích, postižen jinými materiály, jsem dokonce měl dojem, že jsou poněkud odbyté. Leč, jak jsem uvedl na počátku - kdo sám tvoří o Beatles různé materiály, nejspíš bude až příliš náročný...
George Harrison – Dark Horse
Geoffrey Giuliano
Tichý Beatle - kytarista a příležitostný zpěvák, jenž se vedle Johna a Paula nemohl prosadit, dokázal v mnoha směrech svůj talent, zůstává však otázkou, jak jeho další tvorbu ovlivnila jeho indická "posedlost". Vzhledem k seznámení s problematikou, jíž věnoval část svého života, ho je nutno vnímat poněkud jinak, jako rozporuplnou osobnost, na jedné straně oddanou indické mytologii, na druhé pak muže, užívajícího si životních radovánek nezměrným způsobem.
Podobně jako u knihy Blackbird (Paul McCartney) jsou tu i některá nedotažená fakta, další jsou poplatné době, kdy kniha vznikala. Jenom podtitulek Tajný život George Harrisona je poněkud nadsazený, protože těch tajností příliš neměl.
Paul McCartney – Blackbird
Geoffrey Giuliano
Hodnotit osudy baskytaristy "Brouků" v sousedství dalších knih a po téměř studiu historie skupiny bych ho nehodnotil tak příkře. Rozporuplné hodnocení jeho první ženy, o níž se nevyjadřuje nelichotivě jen on (stačí nahlédnout třeba do knihy Alistaira Taylora), stejně jako ostatních členů jeho skupiny - kterou mimochodem svým nerozvážným činem rozklížila právě Linda, osoba s nejmenším hudebním vzdělánám - lze brát z mnoha hledisek. Domnívám se, že jen málokdo ze Středoevropanů má vyčerpávající informace a povědomí o osudech britských skupin - ne všemu se dá věřit a ani ne všechno lze do puntíku ověřit.
Proti Blackbirdovi mluví čas - co šlo stihnout do roku 1994 autor zvládl, ale od té doby se mnoho věcí změnilo, upřesnilo i vyjasnilo...
Zůstává otázkou, jak se ke knize postaví ti, kteří byli fanoušky Johna Lennona. Často se říkalo, že kdo má rád Paula, nemusí Johna a naopak. Snažil jsem se maximálně oprostit od této rovnice a být co nejvíc nestranný, ale právě některé dřívější eskapády a skutečnosti maličko úsudek dokázaly ovlivnit.
Proč bychom se netěšili aneb Jak se držet nad vodou
Zdeněk Šmíd
Nelze vstoupit třikrát do téže řeky, třebaže vodácká tématika se opět vrátila. Nicméně pořád si autor zachovává svůj styl a na rozdíl od některých odsuzujících PCW mi přišel tento počin jako celkem humorný... To je ale nejspíš otázka vkusu každého z nás. Dvě první knížky asi těžko něco překoná, ale v případě "těšení" rozhodně nejde o zásadní odstup.
Dobrodružství s kolečkem
Milan Ferko
Ač je to přes padesát let, kdy jsem tuto knížku nalezl v tehdy běžné knihovně pro děti a mládež, stále si vybavuji mnoho pasáží a přes evidentní poplatnost době si myslím, že v ní lze najít i zajímavé myšlenky.
Dora a medvěd
Helena Šmahelová
Byly doby, kdy i ostří hoši jedva opustivší mateřskou školu sáhli po knize ryze určené pro děvčata. Oživlý medvěd Bambula čili Bambi je protiváhou poměrně nepříjemné tetičky i poněkud tristního prostředí samoty u Chudoples.
Monza
Robert Judd
Pilotem F1 jsem si přál být aspoň osm let a prostředí tohoto "sportu" mě nepustilo. Juddova kniha se v oblasti závodů čte velmi dobře, ale o to méně přijatelné je "civilní" prostředí. I přes tento nedostatek se Monza četla dobře a už jsem se k ní dokázal vrátit.
Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii
Zdeněk Šmíd
Ze všech toků nejvíce, nejvíce, nejvíce, líbí se mi Lužnice, Lužnice, cé!
Ačkoliv to nebyla mnou čtená první knížka od Zdeňka Šmída, nesměla mě minout. Ne nadarmo se říká, že pokud vás cokoli hodně zaujme, tak používáte citáty a úryvky, neboť se stanou součástí vašeho já. U party kolem Kenyho, Bonga, Křižáka, Dany, Lídy, Lucie a dalších to platí do puntíku.
Podivuhodná dobrodružství výpravy Barsacovy
Jules Verne
Ke knize jsem se dostal až v "pokročilém verneovském věku", to jest četl jsem ji po mnoha dalších, ale nepřišla mi nijak slabší či méně zajímavá. Naopak si myslím, že se řadí mezi ty, mající přesah před propast času. Nejen kvůli technice, ale pro chování lidí, ignorujících veškeré hodnoty.
Poznámku k povzdechu uživatele Pralev. Já četl vydání od SNDK z roku 1968 a žádný negativní zážitek týkající se pravopisu či překladu nemám.
Linka strachu
Helena Dvořáková
Svižně ubíhající děj, poměrně solidně a přesvědčivě vystavěná zápletka, jen jsem se trochu ztrácel v technických pasážích. Také jsem tu nenašel nic, co by bylo v rozporu s dobou, v níž bylo dílo napsáno. Objektivně bych viděl hodnocení na 3.5 hvězdy, ale poloviny se tu nevedou :-).
Ďáblova brána
Clive Cussler
Po přečtení jednoho z mnoha děl série Akta NUMA jsem pochopil, proč se filmové zpracování, byť zde hrál Matthew McConaughey, skončilo prvním a posledním filmem Sahara (2005). Jeho Dirk Pitt nezaujal a podobně chaotická mi přišla i tato kniha. NUMA na mě ještě čeká, ale první seznámení nebylo nejlepší.
Trampoty s kapitánem
Vlastislav Toman
Navzdory velmi rozšířenému názoru o plagiátorství Vlastislava Tomana týkající se Rychlých šípů (Toman nikdy nevyvracel, že ho Foglar inspiroval, ale rozhodně se nemůže mluvit o "vykrádání", jak se často neprávem říká), vytvořil žánrově podobný příběh o pětici tradičních hrdinů z časopisu ABC a jejich velké prázdninové dobrodružství. Ve své době mělo patřičnou míru napětí a tajemna - dnešní mladá generace zkažená všudypřítomnou technikou ji už jen těžko pochopí. To ale nijak nesnižuje její kvalitu.
Cesta k lanovke
Dušan Pajdlhauser
Ke knize jsem se dostal ryzí náhodou na "doporučení" v publikaci Katastrofy děsící svět (Jan Tůma), bohužel jsem ji mohl jen rychle pročíst a zase musel vrátit. Je to opravdu velmi zvláštní a mnohdy až děsivý příběh jednoho technického díla, o němž jsem při rekreaci v Tatrách hodně slyšel, ale zdaleka ne tolik, kolik jsem se dočetl.
Konec diktátora
Robert Kvaček
S ohledem na rok vydání se jedná o dílo přehledné a mající patřiční standard - ideální pro někoho, kdo se chce s životem a smrtí fašistického pohlavára prvotně seznámit. "Duce" je tu líčen bez jakýchkoli příkras a autoři se zabývají i širšími aspekty jeho vlády a pádu.