Ristridin
komentáře u knih
Aréna smrti (speciální vydání)
Suzanne Collins
Po letech od filmů jsem se dostal i ke čtení předlohy a nezklamala mě. Dobře napsáno a napínavě. Ač je film poměrně věrný knize, tak je výhodou číst myšlenky Katniss, u které si občas člověk ve filmu říká, jestli se přece jen nechová trochu divně :)
Příběh jde tedy samozřejmě více do hloubky a ozřejmí se tím více pro mě dosud méně známých věcí.
Povídky smíchovské
Marie Rejfová
Pocta Jakubu Arbesovi, názvem pak i jeho učiteli Janu Nerudovi.
Povídky obyčejných i neobyčejných lidí ze Smíchova na úplném začátku 20. století ještě před oběma válkami. Praha vypadala jinak, žilo se jinak, a to se pokusila přiblížit paní Rejfová v této knize a myslím, že se jí to velmi povedlo. Příběhy (někdy až mysteriózní) jsou zajímavě vypointované, ne vždy se dozvíme jasný závěr nebo vysvětlení, o co přesně šlo (například povídka Kameník). Drobné zpětné zmínky pak následují v dalších příbězích. Vše směřuje k závěru, který je se všemi povídkami pomyslně spjat.
Hrozně milé čtení, autorka se snažila zobrazit tehdejší prostředí Smíchova a nastudovala si i dobové poměry. Doporučuji zároveň s knihou procházet tento odkaz:
http://towns.hiu.cas.cz/s_nomenclature.php
Autorka totiž používá tehdejší názvy ulic. Sokolská = dnešní Kmochova, Barrandova = dnešní Vodní a Královská se dříve nazývala dnešní Zborovská. Na místě Arbesova náměstí stával stařičký kostel sv. Filipa a Jakuba.
Símka
Lucie Hušková
(SPOILER) Rodič despota je to nejhorší, co může dítě potkat. Pokud si chce někdo léčit na svém dítěti své vlastní rány, neměl by si ho nikdy dělat. Chápat myšlenky mámy z knihy ani nemůžu, protože sice si pořídila nedopatřením dítě již v brzkém věku (i to stále není omluva), ale díky Símčiným prarodičům měla její výchovu fakt hodně zjednodušenou a jako stále mladá holka se mohla zařídit všelijak a být šťastná. Nakopat. Psychicky týrat holku a ještě jí sobecky šlapat po štěstí.
Pěkně smutná kniha s nepříjemným tématem, přinutí si o to víc vážit lásky nejbližších.
(Chtěl bych vědět, CO přesně dělal náhradní táta v pokojíku a jestli si Símka našla vlastně něco/někoho a naplnilo ji to více naplňujícím štěstím).
Gloria
Timothée de Fombelle
Velmi krátké a velmi krásné. Na několika listech jsou rozvinuta témata dnešní doby (nebudu spoilovat u takové krátké knížečky) a navíc přidána myšlenka, že každým (dobrým) skutkem rozjíždíme vlnu dalších skutků a ovlivňujeme tím svou nebo něčí budoucnost. Stačí jenom nebýt úplně nevšímavý a nečinný. Vše pak vždy nějak dopadne - třeba i souhrou náhod.
Když Duben přichází
Jaroslav Foglar
Tuhle knihu jsem měl kdysi strašně rád a některé věci jsem podle ní chtěl i přenést do mé třídy (mám pocit, že jsem něco ve svém romantickém rozpoložení tenkrát nadhodil a jaksi se mi nedostalo patřičné odezvy - přece jenom to bylo poměrně nedávno v naší modernější době :)). Knihu jsem si chtěl zopáknout a z dnešního dospělejšího pohledu už mi přišla poněkud úsměvná. O to víc je třeba ale obdivovat Jestřába, že se dokázal vcítit natolik do dětských (již dospívajících) duší s jejich tehdy běžnými problémy.
Mnohé věci však stále dnešní kluci (i holky) řeší a téma takové šikany tu bude pořád.
Pro mladší může být kniha určitě přínosná, když se nad některé pasáže povznesou.
Přístav volá
Jaroslav Foglar
Všichni již popsali, slušné dílo, které mělo hlavně vyzdvihnout chlapeckou snahu po ušlechtilosti duše a přišlo s konceptem Modrého života. Bohužel mohlo být dílko delší, protože takto jsme si nabytého přátelství, společných zážitků a zábavy (a Vilemínovy muskulatury) příliš neužili.
I jako menšímu patřil Přístav volá k mým méně oblíbeným Foglarovkám. Stále ale stojí za přečtení.
Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce
Karla Kubíková
(SPOILER) Velmi zajímavé téma, které mohlo být asi i o něco rozpracovanější a kniha klidně mohla být delší, poslední část by si to zasloužila, ale i tak to za mě šlo.
Být uvězněn za banální zhovadilost v mladém věku a na takovou dobu, když mám doma novorozeně, by mě úplně zdrtilo, natož pak jeho matku. Strašná představa, že nevím a nevidím, jak dítě roste, jak se chová, jakou má povahu, prostě nejsem u toho..
Stejně tak to ale nemohli mít lehké ti, kteří zůstali doma. Vojtěch byl tak trochu blboun, ale ruku na srdce, kdo by takhle na začátku vztahu (byť už s dítětem) vydržel dlouho čekat a neohlídnout se jinde? Při návratu domů by určitě dítě, které matku nikdy nepoznalo, bylo už často dávno vůči ní všemi při takové situaci “zmasírované” k nevraživosti. Dávám tedy kredit za to, že při výchově zůstala pro Aničku Linda stále maminkou. Vojtěch prostě využil možnosti a nějak se to semlelo, motiv Hanky je takový trochu zvláštní, že najednou změnila hodnoty, ale svým způsobem často pak v běžném životě spousta věcí nedává smysl. Je možné, že trestankyně a “vyvrhel společnosti” Linda nakonec povede i spokojenější život, čemuž bych se ani z průběhu děje nedivil.
Nicméně ten konec byl opravdu sakra uspěchanej, docela byly vztahy do té doby popsány hezky, ale najednou bylo hotovo a konec dobrý, všechno dobré… Opačný závěr by možná prospěl i knize víc, ač by byl krutější.
Válka nemá ženskou tvář
Světlana Alexandrovna Alexijevič
Šílenost, děsivé zážitky, obdivuju, jak dokážou být ženy často silnější než muži a přitom to ještě vnímají s úplně jiným citem. Je zavrženíhodné, že po válce se k nim pak často všichni chovali jako k onucím.
Podle mě ještě “lepší” kniha než Poslední svědci, ale nečetlo se to snadno.
Oněgin byl Rusák
Irena Dousková
Líbilo se mi to víc než Budžes, takže posun na 5 hvězdiček ze 4 je zde oprávněný. Kniha Oněgin byl Rusák mě bavila po celou dobu, přišla mi realističtější, protože vybarvení Helenčina světa jako malé dívky (ale již školačky!) bylo podle mě někdy až příliš naivní. Ne však bez originality a vtipu, ale pro mě je Helča teď prostě sympatičtější. Druhá kniha tak působí zajímavěji, dává nahlédnout na období, ve kterém jsem sice nežil, ale podobné starosti ohledně dospívání a maturity jsme řešili každý a byly to časy v něčem sladké a v něčem hořké (ikdyž třeba v mém případě ne úplně porovnatelné se socialistickými časy). Místa v Praze potěšila, chození po Letné a GNŠ taky. Pozitivní zprávou je, že se už možná venku po Praze nepotlouká tolik úchylů jako tenkrát. Špatnou zprávou dnešní doby ale je, že jsou všichni uhnízdění doma za monitory, a asi jich tak bude ještě víc… Takže palec hore za včerejší zabásnutí Ústečana :)
Nebeské pastviny
John Steinbeck
To je tak roztomilé čtení, že si dokážete představit knihu i po pár měsících otevřít znovu. Někdy trochu nadsazené příběhy, ale vše je o tom, že i podivní a zvláštní lidé, kterým občas nerozumíme, jsou také lidé, ikdyž mají možná zvláštní pohnutky. Na plechárně mě mírně zklamalo, ale u této knihy opět vím, proč mám autora tak rád. Jenom mě mrzí, že ač útlé dílo, četl jsem ho pro nedostatek času poměrně dlouho a příběhy tak někdy možná do sebe tak dobře nezapadly. Další důvod proč přečíst brzy znovu!
Kmotr
Mario Puzo
Toto je Kmotr! Ve své době úkaz, i po tolika letech skvělé čtení, napínavé, místy sice se slabšími pasážemi, ale naopak s velmi silnými. Stojí za přečtení, protože tato kniha byla vlaštovkou pro mnoho dalších mafiánských filmů, knih a her (kdo nemá rád první dvě české Mafie). Ale zažít... zažít bych takovou dobu nechtěl.
Na plný koule
Petra Klabouchová
Je to vtipný, je to bláznivý, asi bych to nechtěl prožívat. Autorka je nejspíš masochistka, že to dobrovolně jako manažerka absolvuje... a nebo je vážně silně zamilovaná do Kapitána :) Kniha postupně začíná nabírat na obrátkách, začátek na mě působil vlažněji a moc mě nebavil. Oddychové čtení, S.E.X. Department šílení, snad jsou v tomto světě šťastní.
Přijde mi zajímavé, jak moc jiný styl psaní zde autorka zvolila oproti svým jiným knihám.
Zkáza Jezerní kotliny
Petr Hugo Šlik
Ale jo, dám 5 ikdyž by se našla místa, která postrádají Ludvovu oblíbenou logiku a odporují si s tím, co psal Foglar v první knize. V mnohém ale nový příběh od Šlika dodává na atmosféře. Pavel je trochu nyní v pozadí a dokonce dostáváme úryvky z Ludvovy knihy. Ty mi přišly trochu zbytečné (ačkoliv mám rád indiánské příběhy), ale na konci se ukázal jejich záměr a až poeticky udělaly takovou společnou tečku za tím, co se odehrávalo ve vlastním příběhu. Přišlo mi to jako moc hezké propojení. Indiáni i chlapci se musejí něčeho vzdát a něco zase snad získají.
Pasáž, kde se starý lékárník rychle vyhýbá vysvětlování slova afrodiziakum, mě vlastně pobavila v kontextu toho, že čteme knížku od “Foglara.
Koukal jsem, že někomu vadí existence uhlobarona a zmínky o ekologii. Co vím, tak Mostecko bylo důlní činností zničeno už dřív než ve 30. letech, takže to mě netrápilo. A ani uvažování Ludvy nad obnovitelnými zdroji. Ač podle Foglara, tak kniha je prostě z roku 2022 a předpokládá se čtení současnými dětmi (kromě těch odrostlých). Koho jiného než romanopisce Ludvu může napadnout tato zde pouhá teorie, o které beztak uvažovali lidé už staletí před ním, jen neměli k provedení prostředky. Čapek vymyslel roboty před 100 lety…
Ilustrace mám rád a dají knize vždy větší hodnotu, ale “poctou Burianovi bych to v této knize raději nenazýval. Nejsou až tak zdařilé a především si jejich autorka mohla aspoň přečíst pořádně děj, protože mnoho z obrázků vypadá jinak, než co se píše na vedlejší stránce. O obrázku chlapců ve vodě se raději nebudu rozepisovat, ten je fakt krajně nevhodný… A to nejsem teda v životě nijak prudérní.
Jinak ale hodnotím knihu velmi pozitivně, byl jsem napnutý uprostřed i na konci, chybky odpouštím, vážně mě to bavilo. Vůbec nevadilo, že bylo předem jasné, kdo bude zlotřilým padouchem. Originální námět a posunutí příběhu vážným směrem.
Chata v Jezerní kotlině
Jaroslav Foglar
Moc hezká knížka od Foglara, jedna z jeho nejlepších. Dva chlapci se seznámí a nečekaně mezi nimi vznikne silné pouto, opřené o společné zájmy a to, že chodí na kouzelné místo v Jezerní kotlině, které si uzpůsobí svému. Je zde krása přírody, dobrodružství, hravost, záhada a tajemno, ke konci jde přímo o život. Správně zařazená kniha do kategorie "výchova chlapců", protože hodnoty chování se nemění, ikdyž je jiná doba. Potěší i duši již odrostlého chlapce :)
Jsem zvědavý na druhý neoficiální díl od Hugo Šlika, recenze jsou převážně pozitivní.
Nejšťastnější muž na Zemi
Eddie Jaku (p)
Příběh silný a velmi smutný, Eddie zažil šílené věci a dokázal se s tím poprat. Vyprávění občas působí trochu neosobně, což byl buď záměr a nebo takto prostě psal 100letý technicky založený člověk. Nicméně myšlenky o lásce a lepším životě, který je třeba prožít ve štěstí a radosti jsou hezké a inspirativní.
Měl hezký proslov na TEDx, pusťte si ho.
91 % mi přijde trochu příliš pro tuto knihu, a asi jsem proto čekal víc, pokud se to tak dá v kontextu knihy říct. Není to ale zklamání.
Stínadla se bouří
Jaroslav Foglar
(SPOILER) Super pokračování, ve kterém lze sice zase objevit několik naivit a "úžasných" náhod (získání klíčů do zahrady Rezatými klíči, v zahradě zrovna Uctívačů je čirou náhodou taková důležitá věc za dveřmi, ...), ale kniha je prostě paráda. Hltal jsem jako dítě celou trilogii.
Hodně zvláštní a až úsměvné mi přišlo, jak se Foglar vyjádřil o Mažňákovi tvrdým způsobem, že se jednalo o "povahově vadného" chlapce a především Mirek, který Jirkovi Rymáněmu řekl, aby "vypadnul" z jejich klubovny, aby dodělali TAM-TAM. V kontextu veškeré té chlapecké vzornosti a vznešených myšlenek mi to přišlo až neuvěřitelné, že tam něco takového vidím napsané :)
Přes patetický konec o míru a ušlechtilosti všech na světě (jsme přece jenom v roce 1947) knihu považuju za něco, co bych doporučil každému dítěti všemi deseti.
Široko je top postava a ačkoliv ji trochu zpatlali v seriálu z roku 1969 (společně skoro se všemi představiteli Rychlých šípů), tak Jan Tříska v jejím ztvárnění exceloval.
Zvon
Neal Shusterman
Série je skvělá a dal bych jí 5/5. Tato kniha mě bavila víc než Nimbus, ale taky se u ní neubráním tomu, že jsem asi čekal víc (i bouřlivější průběh a větší "kataklyzma"). Přesto nejsem zklamaný. V prvním díle jsme prostě dostali náhled na život a fungování smrtek a hrozně mě to bavilo. V dalších dílech se otáčíme víc k světu a smrtky už nejsou v knihách to nejzajímavější. Více se řeší udržitelnost stávající situace a nakolik je lidstvo samo o sobě dokonalé v dosažené dokonalé době.
Autor velmi hezky propojuje jednotlivé pasáže, ale pro ještě lepší prožitek by asi stálo za to si knihu po dočtení otočit a dát ještě jednou, protože některé zmínky se vysvětlí až za 200 stran.
Závěr mě vlastně uspokojil a dává mi smysl. Jaký model fungování by byl pro lidstvo nejlepší? To ukáže zkouška dalších 200/300 let po použití pojistky. Smrtky jsou a byly důmyslný nápad a zároveň ohavnost v rukou nedokonalých lidí.
Jednotlivé linky jsou uzavřeny citlivě.
Bílé noci
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Nezaujalo, neurazilo. Osamělost a friendzone tu byly, jsou a budou. V Petrohradu v 19. století se okolo toho ale asi dělal příliš veliký tyjátr, my si dnes vystačíme s plkáním přes mobily. Obojího je lepší být ušetřen.
Tři králové
Jiří Padevět
Perfektně sestaveno a doplněno o zajímavé fotografie z tehdejší doby. Muselo dát velikou námahu dát dohromady všechny snímky a správně určit jednotlivá místa. Velmi doporučuji knihu jen tak neprolítnout, ale procházet zároveň s mapami třeba na počítači a dívat se, o které domy se v knize jedná. Mnohdy mě pak překvapilo, kde se odehrávaly věci, o kterých jsem četl v knize M+B+M od Dalibora Váchy. Jako ilustrační doplněk po přečtení zmíněné knihy pak tento průvodce slouží skvěle a ještě lépe celý příběh dokreslí.
M+B+M: Mašín, Balabán, Morávek
Dalibor Vácha
Tak jako pozor, tohle bylo fakt super! Nemůžeme brát autora zcela vážně a očekávat, že se spousta událostí v knize stala tak, jak bylo popsáno, ale kontury příběhu jsou postaveny na jasně ověřených informacích.
Jako klasický absolvent českého školství jsem se nikdy neučil o dějinách 20. století, o českých nemluvě. Skupinu Tří králů jsem znal z útržků a věděl jsem, že bojovali v odboji proti fašistům, ale že to byl takový intenzivní (přímo špionážní) boj, to jsem netušil.
Z mého pohledu velice kvalitně napsaná kniha, která nechává vyniknout každého ze tří hrdinů trochu jinak. Popis jejich uvažování a konání působí autenticky.
K událostem je vždy přiřazen den a místo. Člověka pak překvapí, na kterých jemu známých místech se toho tolik (i podstatného) odehrálo. Památník Morávka na Prašňáku, deska o dopadení Balabána ve Studentské ulici v Dejvicích, konspirační byt naproti Nádražce... Do toho všeho ční Petschkův palác jako vrchol zla.
Taky se mi líbí, že v závěru Vácha napsal doplňující komentář o událostech okolo Tří králů a doplnil zajímavou literaturu, ze které se dá dále čerpat.
Můj zájem určitě probudil a budu toto téma zkoumat dál. Jsem rád, že se dá doplňovat vzdělání alespoň touto formou.